U Malicka čeká skladatele často problém v tom, že je na
poslední chvíli nahrazen, o čemž se mohl přesvědčit například James Horner v Novém
světě, kdy byl nesmyslně nahrazen klasickou hudbou. Zimmer byl zapřažen do skládání chvíli před
premiérou, přičemž si s tím poradil lépe. Pro film složil skoro čtyři
hodiny hudby, kdy se většina motivů buď na album vůbec nedostala, nebo zůstala
upozaděna, což platí i pro samotný film. Některé hudební myšlenky se v dokončovacím
procesu do filmu vůbec nedostaly. Hudba je tak či onak silně ponurá, stejně
pomalá jako film a sází čistě na atmosféru, která se buď posluchači dostane pod
kůži, anebo ne. Tím přesně kopíruje snímek. Ta náročnost na posluchače se dá
zároveň připodobnit právě k Williamsovu Ryanovi. Jemná témata jsou ve
většině slyšet ve fragmentech. Musím se přiznat, že Tenkou červenou linii jsem
viděl a slyšel v době vydání a především hudbu jsem nikterak nevnímal. Při
současném poslechu si říkám, jak moc vzal Zimmer z tohoto OST a vložil ho
jinde. Můžeme slyšet jak Posledního samuraje, tak především v úvodu Interstellar
s jeho varhany v "The Corall Atol".
Na Malickovu žádost většina elektroniky chybí, tudíž se
jedná veskrze o orchestrální záležitost, což ve své době způsobilo mírný šok. Tedy
až na několik „hučících“ pasáží od Jeffa Rona. Vedle Zimmera se na albu
podepsalo hned několik dalších skladatelů z Media Ventures, jak je zvykem.
Od Johna Powella, přes Francesco Lupina nebo Gavina Greenwaye. Některé pasáže
mají etnické zabarvení pomocí taiko bubnu až po zpěvy v oblíbené skladbě "God U
Tekem Laef Blong Mi". Právě tyhle vokály nahradily Zimmerovy ponurejší části z alba.
Nevinnost sboru je tak v rozporu s jeho prací. Bohužel, velmi málo
toho, co skladatel napsal, se objevilo ve filmu a pokud ano, tak někdy dostalo
jiný mix. I čtyři hlavní témata obsažená na albu se v samotném snímku
neobjevily. Další zklamání pro Zimmera byla propagace studia Fox, který, dle
jeho slov, udělal pro film i jeho hudbu tak málo, že i Bruckheimer toho dokázal
víc, když přilepil hlavní motiv k traileru na Pearl Harbor. Spousta
fanoušků chtěla vědět, co je to za hudbu a tak došli až k Tenké červené
linii. Ta vyžaduje od posluchače podobnou dávku soustředění díky absenci
levných dramatických pasáží. Některé motivy jsou sotva slyšitelné. Pokud vás
podobný druh hudby uspává, tak se mu raději vyhněte. Jinak se jedná o jeden z těch
lepších Zimmerových zápisů do hudebních dějin. To byly časy, kdy se ještě někam
posouval.
Vydavatel:BMG/RCA Victor
Datum vydání: 12. ledna 1999
Složil: Hans Zimmer, John Powell, Francesco Lupica
Orchestr řídil: Bruce Fowler, Yvonne S. Moriarty
Nahrál:
Formát: CD
1. The Coral Atoll (8:00)
2. The Lagoon (8:36)
3. Journey to the Line (9:21)
4. Light (7:19)
5. Beam* (3:44)
6. Air (2:21)
7. Stone in my Heart (4:28)
8. The Village (5:52)
9. Silence (5:06)
10. God U Tekem Laef Blong Mi (Melanesian - 1:58)
11. Sit Back and Relax (2:06)
2. The Lagoon (8:36)
3. Journey to the Line (9:21)
4. Light (7:19)
5. Beam* (3:44)
6. Air (2:21)
7. Stone in my Heart (4:28)
8. The Village (5:52)
9. Silence (5:06)
10. God U Tekem Laef Blong Mi (Melanesian - 1:58)
11. Sit Back and Relax (2:06)
Celková délka: 58:56
8/10
2 komentářů:
Musím povedať, že pre mňa je toto najlepší vojnový film aj s jedným z najlepších soundtrackov v histórii. Akurát, je tento film známy menej, než by sa patrilo práve kvôli Ryanovy.
Je to smůla. Ryan byl na oko jednoduše mnohem atraktivnější, kdežto Tenká červená linie se snažila podat nějakou myšlenku, zamýšlet se nad něčím, což většinu nezaujalo. Vydání těchto filmů ve stejném roce muselo mít jistý předpoklad, že se linie nechytne tak jako Ryan. Linie má jistě fascinující kameru, poetickou náladu, silný filozofický náboj, ale hodně lidí prostě nudí. Záleží jak to kdo bere. Mě se třeba taky líbí víc než Ryan. Soundtrack se do filmu skvěle hodí. Není to nic veselého, ale poslechnout se to dá a má určitě co nabídnout. Díky za recenzi.
Okomentovat
Žádný spam a trolování. Děkuji jinak za hodnotné komentáře. ;)