Jurský svět (Jurassic World) - filmová recenze

Kdo by si i dnes nepamatoval Spielbergův flak Jurský park a následné pokračování. Uběhlo dvaadvacet let od jedničky a máme tu čtvrté pokračování s dinosaury na původním ostrově Isla Nublar. Tentokrát už park funguje na plné obrátky, denně ho navštíví dobrých dvacet tisíc lidí, kteří jsou ochotni za oživlé atrakce zaplatit majlant. Středobodem příběhu jsou čtyři postavy – dva bratři, jejich teta, která má dohled nad parkem a bývalý voják v podání Chrise Pratta. Korporace stojící za zprovozněným parkem chce zvýšit svou návštěvnost, tudíž zisk, a proto se rozhodne k netradičnímu kroku – nechá vzniknout genetickému kříženci jménem Indominus Rex složeného z několika druhů dinosaurů a zvířat jako celku, jenž přesahuje inteligenční koeficient většiny Američinů. Samozřejmě se chytrostí dostává ze svého výběhu a začne likvidovat vše, co mu přijde pod zuby. Jako vedlejší efekt jeho útěku je vypuštění dalších dinosaurů do okolí, jenž začnou svůj apetit rozšiřovat o návštěvníky.

Především třetí díl dokázal sérii slušně pošramotit pověst, takže ten čtvrtý měl hodně co napravovat a mohu s klidným svědomím říct, že i přes některé věci, se mu to povedlo. Předem začnu se zápory. Tím prvním je rozhodně triková stránka. Pamatují si někteří s vás ještě onen wow efekt z jedničky a částečně z dvojky? Tak tady na něho nečekejte. Tvůrci v čele s režisérem vsadili čistě na digitální atrakce. Zapomeňte na animatroniku a ruční práci. Podle toho to taky dopadlo. S výjimkou Indomina jsou dinosauři vyrenderovaní průměrně a Tyrannosaurus v závěru vyloženě odpudivě. Schválně si zkuste přehrát útok na vozidla z jedničky nebo ten na přívěs z dvojky. Co do působivosti se prostě současný díl nedokáže v jednotlivostech těm prvním dvěma přiblížit. Scéna ve stanu s T-Rexovou hlavou ze Ztraceného světa je působivá právě díky využití animatronické loutky. Ne, že by Jurský svět postrádal kvalitní scény, rozhodně je má a hned několik, ale kazí to onen digifest. Stále nechápu, proč se dává takový prostor CGI, které samo o sobě nikde nefunguje. Triková stránka je tedy dost rozporuplná.

Co mě dále nakrklo, tak posledních přibližně dvacet minut. V Hollywoodu zažívají tvůrčí krizi už řádku let a ty poslední roky to jen narůstá. Vedle všemožných remaků, restartů, pokračování atd. se dostává i na totální přepálenost, kdy z nás tvůrci dělají opravdu jen spotřební masu bez mozku. Někde se to dá přehlédnout a někde vám to kazí jinak pozitivní dojem z filmu. To je případ i Jurského světa. Proti domestikovaným raptorům jsem v první polovině nic neměl, působilo to logicky, ale v závěru už to bylo spíše komické. Stejně jako zpomalený útěk na podpatcích před T-Rexem. Právě v tomhle jede i neobjevný scénář, který vrší jedno klišé za druhým bez jakékoli invence ve vyprávění. Vše jede podle známého mustru a vy si jen můžete odškrtávat. Proto ani nepovažuji za spoiler, když napíšu, že Indominus na konci zemře poměrně symbolickou smrtí – příroda zabije lidský výtvor. Tuhle myšlenku vlastně sledujeme už od prvního dílu.

Nyní k pozitivům. Zde není co namítat. Výhrou je určitě casting Chrise Pratta do role bývalého vojáka a nyní „cvičitele“ raptorů Owena Gradyho. Těžko šlo najít kvalitnější náhradu za Sama Neilla jako Alana Granta. Vedle něho figuruje (úmyslně) otravná Bryce Dallas Howard jako vedoucí manažerka parku. Vedle ní stojí za řeč ještě její dva synovci, kdy především ten starší je na pěst a kopíruje charakter Cruisova syna z Války světů (rozuměj rozmazlený fracek). Vincent D’Onofrio zažívá letos herecké zmrtvýchvstání a stejně jako v seriálovém Daredevilovi i zde si střihl zápornou roli.

Akční scény jsou taktéž dobře natočeny, kdy vede ta ve voliéře, zabití Ankylosaura Indominem nebo krmení Mosasaura. Celkově je představení Indomina postupné a povedené. Tenhle inteligentní stroj na zabíjení se povedl a někdo by mohl zmínit, že má v sobě i částečný gen člověka lovícího dnes jen pro zábavu. Tvůrci nám v úvodu opět nenápadně podsouvají názor, že dinosauři jsou příbuznými ptáků viz záběr na ptačí nohu. Stejně tak se skvěle pracuje s odkazy na Jurský park, jenž jsou nenucené a přirozené, od hudby až po výpravu. V tomhle tedy taktéž palec nahoru.

Původně jsem chtěl jít s hodnocením výš, ale ten závěr mi zanechal v ústech podivnou a zbytečnou pachuť, stejně jako nevyrovnaná technická stránka. Je to škoda, protože jako nastartování značky to funguje bezvadně se slušným a vygradovaným spádem. Za zmínku stojí i hudba Michaela Giacchina, která je při samostatném poslechu na nosičích lepší. Ve filmu jsem ji bohužel příliš neregistroval, až na Williamsův klasický motiv. I Don Davis se pod třetím dílem podepsal výrazněji než Giacchino. Shrnuto podtrženo. Jurský svět rozhodně stojí za návštěvu kina, a kdo přehlídne trikové haprování nebo některé události v závěru, tak se bude bavit. Pomáhá tomu i výborný humor s přesným načasováním. Já se rozhodně nenudil a to se počítá. Uvidíme, kam se posune další pokračování, na kterém se určitě už pracuje. Nebál bych se šlápnou o trochu více na plyn (chápu, že jde především o rodinnou podívanou) s nějakým tím survivalem. Série mi totiž svým směřování připomíná reinkarnaci Planety opic, kdy lidstvo nahradí opice/dinosauři...

+ akční scény, Chris Pratt, odkazy/nostalgie, Indominus Rex
- triková nevyrovnanost (T-Rex v závěru je opravdu hnus), klišé, zbytečně přepálený závěr

7/10

Posted in: Dobrodružný,filmová recenze,sci-fi