11. 6. 2015

Tenká červená linie (The Thin Red Line) - Hans Zimmer, John Powell, Francesco Lupica

Psal se rok 1998 a vedle Spielbergova hitu pod názvem Zachraňte vojína Ryana, se o pozornost přihlásil i Terrence Malick se svým válečně zdlouhavým opusem Tenká červená linie popisujícím několik vojáků během 2. světové války v Tichomoří. Film byl znám především díky své délce a pro většinu i díky své neuvěřitelné utahanosti, která prostě nesedla každému. Malick se snažil pojmout Jonesův autobiografický román z roku 1962 filozofickým popisem, ale narazil. Sice získal sedm nominací na Oscara, ale jinak poměrně rychle vyšuměl do ztracena. Abychom si rozuměli, patřím k těm, kterým se tahle óda líbila, přesto chápu kritiku na režisérovu hlavu. To, co jiní dokáží vypovědět za minutu, Malick natahuje na patnáct. Co se vytknout nedá, tak je rozhodně skvělá technická stránka, od zvuku až po krásnou kameru – zasloužené nominace na cenu Akademie. Stejně tak dopadl i Hans Zimmer, který rok 1998 zakončil dvěma neproměněnými nominacemi na Oscara. Tou první je Princ egyptský a druhá samozřejmě za Tenkou červenou linii.



U Malicka čeká skladatele často problém v tom, že je na poslední chvíli nahrazen, o čemž se mohl přesvědčit například James Horner v Novém světě, kdy byl nesmyslně nahrazen klasickou hudbou. Zimmer byl zapřažen do skládání chvíli před premiérou, přičemž si s tím poradil lépe. Pro film složil skoro čtyři hodiny hudby, kdy se většina motivů buď na album vůbec nedostala, nebo zůstala upozaděna, což platí i pro samotný film. Některé hudební myšlenky se v dokončovacím procesu do filmu vůbec nedostaly. Hudba je tak či onak silně ponurá, stejně pomalá jako film a sází čistě na atmosféru, která se buď posluchači dostane pod kůži, anebo ne. Tím přesně kopíruje snímek. Ta náročnost na posluchače se dá zároveň připodobnit právě k Williamsovu Ryanovi. Jemná témata jsou ve většině slyšet ve fragmentech. Musím se přiznat, že Tenkou červenou linii jsem viděl a slyšel v době vydání a především hudbu jsem nikterak nevnímal. Při současném poslechu si říkám, jak moc vzal Zimmer z tohoto OST a vložil ho jinde. Můžeme slyšet jak Posledního samuraje, tak především v úvodu Interstellar s jeho varhany v "The Corall Atol".



Na Malickovu žádost většina elektroniky chybí, tudíž se jedná veskrze o orchestrální záležitost, což ve své době způsobilo mírný šok. Tedy až na několik „hučících“ pasáží od Jeffa Rona. Vedle Zimmera se na albu podepsalo hned několik dalších skladatelů z Media Ventures, jak je zvykem. Od Johna Powella, přes Francesco Lupina nebo Gavina Greenwaye. Některé pasáže mají etnické zabarvení pomocí taiko bubnu až po zpěvy v oblíbené skladbě "God U Tekem Laef Blong Mi". Právě tyhle vokály nahradily Zimmerovy ponurejší části z alba. Nevinnost sboru je tak v rozporu s jeho prací. Bohužel, velmi málo toho, co skladatel napsal, se objevilo ve filmu a pokud ano, tak někdy dostalo jiný mix. I čtyři hlavní témata obsažená na albu se v samotném snímku neobjevily. Další zklamání pro Zimmera byla propagace studia Fox, který, dle jeho slov, udělal pro film i jeho hudbu tak málo, že i Bruckheimer toho dokázal víc, když přilepil hlavní motiv k traileru na Pearl Harbor. Spousta fanoušků chtěla vědět, co je to za hudbu a tak došli až k Tenké červené linii. Ta vyžaduje od posluchače podobnou dávku soustředění díky absenci levných dramatických pasáží. Některé motivy jsou sotva slyšitelné. Pokud vás podobný druh hudby uspává, tak se mu raději vyhněte. Jinak se jedná o jeden z těch lepších Zimmerových zápisů do hudebních dějin. To byly časy, kdy se ještě někam posouval.

Vydavatel:BMG/RCA Victor
Datum vydání: 12. ledna 1999
Složil: Hans Zimmer, John Powell, Francesco Lupica
Orchestr řídil: Bruce Fowler, Yvonne S. Moriarty
Nahrál:
Formát: CD

1. The Coral Atoll (8:00)
2. The Lagoon (8:36)
3. Journey to the Line (9:21)
4. Light (7:19)
5. Beam* (3:44)
6. Air (2:21)
7. Stone in my Heart (4:28)
8. The Village (5:52)
9. Silence (5:06)
10. God U Tekem Laef Blong Mi (
Melanesian - 1:58)
11. Sit Back and Relax (2:06)

Celková délka: 58:56

8/10
Hodnocení článku:

2 komentářů:

Timotej Ostrihon řekl(a)...

Musím povedať, že pre mňa je toto najlepší vojnový film aj s jedným z najlepších soundtrackov v histórii. Akurát, je tento film známy menej, než by sa patrilo práve kvôli Ryanovy.

FaLco řekl(a)...

Je to smůla. Ryan byl na oko jednoduše mnohem atraktivnější, kdežto Tenká červená linie se snažila podat nějakou myšlenku, zamýšlet se nad něčím, což většinu nezaujalo. Vydání těchto filmů ve stejném roce muselo mít jistý předpoklad, že se linie nechytne tak jako Ryan. Linie má jistě fascinující kameru, poetickou náladu, silný filozofický náboj, ale hodně lidí prostě nudí. Záleží jak to kdo bere. Mě se třeba taky líbí víc než Ryan. Soundtrack se do filmu skvěle hodí. Není to nic veselého, ale poslechnout se to dá a má určitě co nabídnout. Díky za recenzi.

Okomentovat

Žádný spam a trolování. Děkuji jinak za hodnotné komentáře. ;)

 
Design by Free WordPress Themes | Bloggerized by Lasantha - Premium Blogger Themes | Affiliate Network Reviews