Mumie (The Mummy - 1999) - Jerry Goldsmith

Studio Universal má v zásobě slušnou sbírku monster. Frankenstein, vlčí muž nebo mumie, to vše spadá pod práva Universalu. Poslední zmiňované monstrum dostal na starost Stephen Sommers a dodnes se dá říci, že jde o jeden z jeho nejlepších filmů, dost možná ten nejlepší. Pak mu nějak ruplo v kouli a začal točit různé magořiny, především takové, kde bylo vše komplet zahlcené počítači. „Videohry“ typu druhé Mumie nebo Van Helsinga někomu svědčit mohly, ale mně rozhodně ne. Tyhle dva filmy jsou na tom ale ještě dobře oproti snímku G. I. Joe. S lehkou nostalgií se tedy můžeme vrátit do roku 1999, kdy spatřila světlo světa Mumie s Brandonem Fraserem a Rachel Weisz. Diváci už od konce 80. let chtěli dalšího Indiana Jonese, ale Spielberg s Lucasem na to příliš neslyšeli. Tuhle dobrodružnou mezeru se právě podařilo zaplnit Mumii, aspoň částečně. Sice to nebyl Indiana, ale podívaná to byla více než slušná. Kombinace povedených triků, sympatických herců, dobrodružné výpravy za pokladem a charismatického padoucha měla něco do sebe a snímku to zajistilo vynikající výsledky v kinech. Samozřejmě, kdo hledá inteligentní zábavu, tak by měl změnit lokál. Tohle je popcorn se vším všudy a na nic víc si to nehraje. Brandon Fraser se snaží dovést expedici do bájného egyptského města Hamunaptry. Omylem se jim povede probudit mumii, takže jsou nuceni, pro záchranu svých životů, vrátit ji zpět. Nejde o nic složitého. Vše je podřízeno jen dobrodružné výpravě a hercům.

Sice se píše, že jde o horor, ale film má do něho opravdu daleko a hudba Jerryho Goldsmithe je na tom podobně. Sice k němu má mnohem blíže než díl druhý, který už je „jen“ bombastický (hudba), ale horor to skutečně není a ani po kvalitativní stránce. Pokud budete k soundtracku přistupovat jako k hororu, tak budete překvapeni a nejspíš zklamáni. Hudba se pohybuje někde mezi dávným dobrodružstvím a romantickou nostalgií oné doby. Není pochyb o tom, že rok 1999 byl posledním velkým rokem tohoto veterána (Vikingové, The Haunting). Sice si žádný z těchto filmů nezaslouží nějakou větší zmínku v historii, tak hudba má svá kvalitativní měřítka, o tom není pochyb. Soundtrack bych hodnotil i výše, kdyby tu nebyl Silvestri s perfektním druhým dílem, který je, co do velkoleposti, obdivuhodným dílem. Mumie hodně čerpá z perkusního rytmu jako v „Night Boarders“. Říkal jsem si, co mi ta skladba jen připomíná a ano, Legendu o Mulan (1998). Pusťte si skladbu „The Hunts Attack“  z Mulan a hned vás to klepne přes uši. Jde takřka o identické části.

Soundtrack má přibližně čtyři motivy. Jeden z nich patří Imhotepovi, kdy je prvně pořádně rozpoznatelný ve druhé, sborově zlověstné, skladbě „The Sarcophagus“ podpořené dechovými nástroji. Tento motiv je jinak zase rozpracován „My Favourite Plague“, kde můžeme slyšet i část z „Mulan“. Stejně tak je dominantním tématem v „Crowd Control“. Dalším motivem je to hrdinské. Goldsmith ho bohužel nechá plně rozeznít až v závěrečné „The Sand Volcano“, kde máme i další motiv pro romantiku starověkého Egypta. Závěrečné téma je milostné a vykresluje lásku mezi Imhotepem a jeho milenkou. Goldsmith si zde na albu občas pomůže syntetikou pro navození exotiky. Sborové prvky jsou na vynikající úrovni, což se dalo čekat, i když ne v takhle výrazném zastoupení. Na to, že se Goldsmith netajil tím, jak moc nemá Mumii rád, tak opět odvedl dobrou práci. Škoda podobnosti s Vikingy a hlavně s Mulan nebo přílišné opakování se. Někomu se to bude zdát až otravné. Soundtrack by byl v hodnocení výš nebýt i Silvestriho a jeho Mumie se vrací. Ta exceluje. Tohle je Jerry v čisté podobě.

Tržby v USA : 155 milionů dolarů

Tržby z USA - inflace : 250 milionů dolarů

Tržby za víkend : 43 milionů dolarů

Tržby celosvětově : 416 milionů dolarů

Rozpočet : 80 milionů dolarů

Oscar : 1 nominace (zvuk)

Premiéra :7.5.1999

Distributor : Universal

Délka : 124 minut 

Žánr : akční, dobrodružný, romantický, komedie, horor

1. Imhotep (4:19) 2. The Sarcophagus (2:17) 3. Tauger Attack (2:21) 4. Giza Port (2:03) 5. Night Boarders (4:06) 6. The Caravan (2:52) 7. Camel Race (3:26) 8. The Crypt (2:26)

9. Mumia Attack (2:17) 10. Discoveries (3:41) 11. My Favourite Plague (3:59) 12. Crowd Control (3:12) 13. Rebirth (8:33) 14. The Mummy (6:19) 15. The Sand Volcano (5:40)

Celkový čas: 57:40

7,5/10

Read more »

Skyfall - Thomas Newman

Po dlouhých porodních bolestech se třetí Bondovka s Danielem Craigem dočkala uvedení do kin. Snímek se začal plánovat někdy v roce 2008, hned po vydání Quantum of Solace, ale v roce 2010 byla výroba pozastavena z důvodů finančních problémů filmové společnosti MGM. Rozhodně se na tom podepsal i nesmyslně přepálený rozpočet u Quantum of Solace. V době přerušení výroby filmu opustil natáčení i scenárista Peter Morgan. Režisér Sam Mendes na projekt dohlížel během té doby jako konzultant. Když bylo natáčení obnoveno, tak scénář dopsala trojice Logan, Purvis a Wade. Snímek ignoroval předešlé dění kolem Quantum a jel si v samostatném příběhu. Pro někoho to bylo zklamání a někdo to uvítal, to už nechám na vás. Nic to nezměnilo na tom, že Skyfall je s přehledem nejúspěšnější Bondovka historie a jako první překonala celosvětově miliardu dolarů na tržbách. Jde o nejúspěšnější film ve Velké Británii stejně jako pro Sony. Otázkou je, zda snímek nebyl před premiérou přehypován a tím se na chvíli zakryly jeho chyby. Vždyť ve Skyfall je tolik ptákovin, co byly slepě ignorovány, že si v tomhle nezadá s Prometheem. Někdo ty nesmysly během premiéry viděl a někdo je zase ignoroval, na úspěchu to bohužel nic nezměnilo. Dav šel slepě do kina na další akci MI6, která nás přeci chrání.

Soundtrack k Bondovkám definovala práce Johna Barryho, kterou později převzal David Arnold a byl za svou práci poměrně dost chválen. Mendes se rozhodl Arnolda ignorovat a pro film získal Thomase Newmana, což není překvapení, když spolupracují už od Americké krásy (1999). Newman rozhodně ví, jak pracovat s dramatickou linkou, takže v tomhle by problém být neměl. Ten se vyskytoval v tom, že Newman neměl zkušenosti s tvorbou hudby ke špionážnímu filmu. Jeho hudba je spíše určená pokojovým tématům, což Bondovky rozhodně nejsou. Tady se ty pochybnosti ukázaly zcela na místě, když šel pro radu za Johnem Powellem a Jamesem N. Howardem. Oba měli své zkušenosti s tímto špionážním žánrem. První má za sebou trilogii o Bourneovi a druhý například se Salt. Radil se s nimi ve využití elektronických prvků a jejich zakomponování do orchestru. Přesto Newman úplně neignoroval své předchůdce, hlavně čerpá od Barryho a klasickou melodii Jamese Bonda vložil i do populární titulní písně od Adele. Romantické prvky z předchozích míst nebo postav odstranil, zachovává si chladné pojetí. Ztrácí se tím tematická síla minulých Bondovek.

Na albu jsou tři skladby, které se dají považovat za jeho vrchol. Prvním je „Brave New World“ (že by další narážka na Aldouse Huxleyho?), „Komodo Dragon“ a „The Chimera“. Práce s motivy se mu opravdu příliš nepovedla. Zcela nelogicky chybí třeba motiv pro Moneypenny. Mohl udělat aspoň nějakou narážku. V tomhle směru Newmanovi skutečně ujel vlak. Další promarněná příležitost je u záporné postavy, kterou hraje Chavier Bardem, kdy skladatel nepřijde s nějakým charakterizujícím motivem. Nejblíže je tomu maximálně „The Moorse“.  Arnoldova nepřítomnost je na tomto projektu zcela evidentní. Newman nemá zkušenosti s psaním takovéhle hudby, hodí se spíše do komorních dramat než k filmu za dvě stě milionů dolarů. Není zde žádná dominantní skladba, stejně tak motiv. Sice jsem psal, že si půjčuje něco od Barryho, ale to je spíše minimální. Hlavní Bondův motiv je rozložen na malé fragmenty. Z tohohle alba mohou být nadšeni jen fanoušci Thomase Newmana nebo fanatičtí fanoušci Jamese Bonda. Běžného posluchače tam nemá co zaujmout. Soundtrack je poměrně dost sterilní. Z letargie dokáže vytrhnout asi jen etnický zvuk z Istanbulu v „Grand Bazaar, Istanbul“.

Další problém, který musel Newman řešit byla nezkušenost s akčním žánrem. Skladatel nikdy nepracoval na filmu s divokým tempem a je to znova znát. Snaží se držet krok s obrazem, ale nesedí mu synchronizace bodů v sekvencích. Skladatel šel taky směrem dnešní módy smyčcových ostinatos, čímž se často do paměti vryje vzpomínka na Powellova Bournea viz „The Bloody Shot“. Mnoha fanouškům to asi bude jedno a dokáží přehlížet strukturální a stylistické nedostatky. Taky nechápu, proč na albu chybí tak populární píseň od Adele. Sony to vydala na samostatném albu, což jen podporuje lidi ve stahování. Občas nezbývá než jen kroutit hlavou nad některými rozhodnutími. Soundtrack obsahuje přibližně čtvrthodiny zajímavého materiálu, u zbytku se jedná spíše o vatu, kde se bude většina posluchačů nudit. Newman předložil jen hudbu pro základní potřeby filmu, i když nepochybuji, že se u skládání bavil. Asi bych se zpětně otočil k práci Davida Arnolda. Nominace na Oscara byla v tomhle případě slušně přepálená. Pokud bych si měl vybrat, tak nejlepší Bondovka je pořád Casino Royale.

Tržby v USA : 304 milionů dolarů

Tržby z USA - inflace : 308 milionů dolarů

Tržby za víkend :  88 milionů dolarů

Tržby celosvětově : 1,11 miliardy dolarů

Rozpočet : 200 milionů dolarů

Oscar : 5 nominací, vítězství ve 2 kategoriích (střih zvuku, píseň)

Premiéra : 9.11. 2012

Distributor : Sony/Columbia

Délka : 143 minut 
Žánr : akční

1.	Grand Bazaar, Istanbul	5:14
2.	Voluntary Retirement	2:22
3.	New Digs	2:32
4.	Severine	1:18
5.	Brave New World	1:50
6.	Shanghai Drive	1:26
7.	Jellyfish	3:22
8.	Silhouette	0:56
9.	Modigliani	1:04
10.	Day Wasted	1:31
11.	Quartermaster	4:58
12.	Someone Usually Dies	2:29
13.	Komodo Dragon	3:20
14.	The Bloody Shot	4:46
15.	Enjoying Death	1:13
16.	The Chimera	1:58
17.	Close Shave	1:32
18.	Health & Safety	1:29
19.	Granborough Road	2:32
20.	Tennyson	2:14
21.	Enquiry	2:49
22.	Breadcrumbs	2:02
23.	Skyfall	2:32
24.	Kill Them First	2:22
25.	Welcome to Scotland	3:21
26.	She's Mine	3:53
27.	The Moors	2:39
28.	Deep Water	5:11
29.	Mother	1:48
30.	Adrenaline	2:18

Celkový čas: 77:01

6/10

Read more »

Mission: Impossible 2 - Hans Zimmer

Nikdy se mi nelíbilo Mission: Impossible, ať už seriál nebo první film s Tomem Cruisem. Ani nevím proč. Nějak mi tahle verze „Jamese Bonda“ nesedla. Druhý film nebyl špatný, i když si ve své době vysloužil kritiku, ať už za padoucha nebo za scénu s motorkou v závěru. Někomu se to zdálo přehnaný a některým zase zcela něčím běžným. Před premiérou se ale M:I-2 mohutně hypovala takovým způsobem, že si snímek připsal fantastická čísla během prvních dní. Kdo nechtěl vidět akční pecku Johna Woo (skvělé Tváří v tvář)s velkým rozpočtem, Tomem Cruisem na palubě a Hansem Zimmerem dýchajícím jim ze studia na krk. Bohužel začal zájem příliš rychle opadat. Nebudu soudit, proč tomu tak bylo. I tak to stačilo na vynikající výsledky z celého světa a Tom potvrdil svou pozici. A co Hans, který si sem odběhl od Gladiátora? No, až na jednu dvě skladby nepřekvapil.

Na Gladiátora jsem samozřejmě nenarážel jen tak. Hned vedle Hanse totiž seděla Lisa Gerrard a tudíž se můžeme připravit na ten klasický pocit deja vu, kdy jsme většinu už někde slyšeli. Při poslechu jsem měl dost velký pocit z roztříštěnosti alba. Skladbu „Iko-Iko“ od Zap Mama si mohl Hans hodit na konec alba. Sice je svým způsobem stylová, ale rušivá. Na soundtracku najdeme klasická jména z Media Ventures jako například Klaus Badelt, Marc Streitenfeld nebo Nick Glennie-Smith. Ani tahle sestava z toho příliš nedostala. Těžko říct v jakém stylu se celá nahrávka pohybuje. Zimmer často využívá kytarový zvuk, ten se stal primárním poznávacím znakem tohoto alba. I klasický Schifrinův motiv pro Mission: Impossible dostal kytarový háv. To už nechám na jednotlivém posouzení, komu to sedne. Mně osobně to celkem vadí a přitom mi verze u Limp Bizkit rozhodně nevadí, spíše naopak. Zimmerovo podání má takřka destruktivní vliv na tento motiv. Být stylový ještě neznamená vše zprznit.

Pokud někdo z vás slyšel Zimmerova Peacemakera, tak mu přijde povědomá skladba „Ambrose“ s až identicky hlubokým mužským vokálem. „Bare Island“ by patřila k tomu nejlepším, co Zimmer kdy složil, kdyby si "nepůjčoval" tak okatě Carminu Buranu od Carla Orffa. Vzpomínáte na rok 2006, kdy byl Zimmer tahán po soudech za vykrádání Gustava Holsta (1874–1934) a jeho The Planets? "Barbarian Horde" v Gladiátorovi si silně „vypůjčila“ některé motivy právě od něj. To samé od Richarda Wagnera v "The Might of Rome" a "Am I Not Merciful?". „Bare Island“ je něco podobného, bohužel ji Hans v poslední třetině naprosto nesmyslně useknul a zase tam narval kytary a bicí. Ten člověk to umí slušně zabít. Dostávám se vlastně k tomu, že na albu není snad žádný jeho životaschopný akční motiv. Ještě, že to zachraňuje Lisa se svým nádherným vokálem v mollové tónině v „Injection“. Něco podobného si nechala i do snímku Slzy slunce. Tak si říkám, že sem Zimmer hodil to, co mu zůstalo z Gladiátora, vzal Orffa a Schifrina, vše to namlátil do sebe a ejhle, je tu Mission: Impossible 2. Snad jediná vlastní věc (možná) je tu španělská „Sevilla“. Akustickou kytaru zde opět předvádí Heitor Pereira, se kterým Hans dělal třeba na Gladiátorovi. Skladba je znova tak trochu mimo. Celý koncept se rozpadá vždy jinou instrumentací. Nezní to soudržně, i když se o to asi snažil, což potvrzuje závěrečné přidání kvílení kytar a Lisin hlas. Působí to přesně opačně, než byl záměr.

Pár dobrých nápadů by tu bylo, jenže se to ztrácí díky vykrádání všeho možného. Po několikátém poslechu jsem si říkal, že film mohl mít mnohem lepší hudební doprovod. Někomu to ke štěstí stačit bude a nejspíš se mu potvrdí Zimmerova genialita. Pro mě je to jen další průměrný Hans. S filmem samotným je na tom tedy hudba podobně hned v několik částech. Pár skvělých nápadů v akčních scénách, tím to hasne. Dále se snaží být soundtrack stejně "in" jako Tom v černých brýlích, což je hlavně něco pro dámy. Krom povedeného třetího dílu nemám potřebu se k filmu ani hudbě vracet. Kdo nezná Orffa, tak bude z „Bare Island“ nadšen. Já zůstanu u „Injection“ u níž mám nutkání přidat ji ke skladbám v Gladiátorovi. Věřím, že kdo oba soundtracky neslyšel, tak by nepoznal, že tam tahle skladba nepatří.

Tržby v USA : 215 milionů dolarů

Tržby z USA - inflace : 326 milionů dolarů

Tržby za víkend : 58 milionů dolarů

Tržby celosvětově : 546 milionů dolarů

Rozpočet : 125 milionů dolarů

Oscar :---

Premiéra :24.5. 2000

Distributor : Paramount

Délka : 123 minut 
Žánr : akční

1.	Hijack	4:09
2.	"Iko-Iko" - Zap Mama	3:23
3.	Seville	4:32
4.	Nyah (Film Version) - featuring Heitor Pereira	2:20
5.	"Mission: Impossible Theme"	0:39
6.	The Heist	2:22
7.	Ambrose	2:37
8.	Bio-Techno	1:42
9.	Injection	4:49
10.	Bare Island	5:30
11.	Chimera	1:42
12.	The Bait	1:00
13.	Mano a Mano	4:22
14.	Mission: Accomplished	1:44
15.	Nyah and Ethan	5:05

Celkový čas: 45:56

6,5/10

Read more »

Prometheus - Marc Streitenfeld, Harry Gregson-Williams

Dlouho očekávaný film Ridley Scotta, Prometheus, měl odpovědět na mnoho otázek kolem vzniku vetřelce. Každý fanoušek byla natěšený, když slyšel o návratu zakladatele vetřelčí ságy. Vynikající trailery tu nadšenost jen umocnily. Jaké zklamání zavládlo, když člověku zůstali veskrze jen otázky s hromadou logických blbostí (speleolog se ztratí s moderní technikou v jeskyni, ale ostatní trefí bez problémů??). Přitom základ je slušný a nabízí mnoho existenciálních otázek, do toho jsme vlastně zjistili, jak se vyvinul vetřelec. To by ale nesměl sedět na scenáristické židli Lindelof. Pro něj je asi těžký napsat scénář, kde budete moct aspoň někomu fandit, aniž byste měli pocit, že jde o naprostého idiota nebo bez nějakých logických lapsů. Je opravdu škoda, když takovéhle „detaily“ kazí zážitek z jinak skvělého filmu, nemluvě o úchvatně bombastickém vizuálním zpracování. Uvidíme, zda nám případný druhý díl odpoví na některé otázky a možná na ně uvidíme odpovídat samotné Tvůrce. Docela by mě zajímalo, co se stalo s Ridleym. Po skvělém Gladiátorovi a ještě lepším Království nebeském jakoby upadl a to i ve výběru skladatelů. Nevím, kdo mu doporučil Marca Streitenfelda. Jde o čistého rutinéra. Uvidíme tedy, jak si povede zde.

Streitenfeldova hudba je silně minimalistická, což ukázal v takovém Robinu Hoodovi. Tady ze sebe sice dostane víc, ale pořád to není tak úplně ono. Drží se pří zemi, i když chápu, že mu tenhle žánr příliš nepovoluje. Přeci jen hororová hudba má svá specifika. Ne, že by Prometheus byl vyloženě horor, ale v poslední třetině se k němu zlomí. Vedle Streitenfelda se na albu podílel i Harry Gregson-Williams skladbami „Life“ a „We Were Right“. Už při sledování filmu jsem si říkal, že s tímhle Marc rozhodně nepřišel. Na jeho poměry je až příliš výrazná, rozuměj velkolepá. Ještě, že se povedlo skladbu zvukově zabarvit, aby zapadla do celku. 

Při některých skladbách jsem měl pocit, a nejspíš to tak je, že Streitenfeld si vzal inspiraci u Goldsmithe (Vetřelec) a Goldenthala (Vetřelec 3). V Prometheovi Marc využívá perkusní prvky známé právě od Elliota. Využívá vysoké a nízké tóny pro navození strachu. Často si vypomáhá elektronikou jako v „Going In“ nebo v „Engineers“. Orchestr je vedle toho na slušné úrovni, kde dostávají velký prostor právě „Elliotovy“ dechové nástroje. Technikou to opravdu občas připomíná Vetřelce 3. Tohle někdy prokládá harmonicky úžasným Gregsonovým motivem.

Remote Control bych tu zase tak nečekal. Streitenfeldova hudba je mnohem zdrženlivější než například ta Briana Tylera. Soundtrack se snaží navodit pocit tajemství. V dosti pasážích je až disharmonicky rozladěný. Je v něm chytře napojen snad každý díl Vetřelce, tedy až na toho Hornerova. Druhý díl jsem tam nějak nezaregistroval. Odkaz na Goldsmithovu jedničku je ve skladbě „Friend From the Past“. Ve filmu jsem ji myslím prvně zaregistroval při prvním, holografickém, představení Weylanda. Hlavní motiv zní už v první „A Planet“, kde se rozjede v čase 1:25. Motiv můžeme slyšet v průběhu celého alba jako třeba ve „Small Beginnings“. Překvapivě všechny složky tvoří kompaktní celek. Nejlepší myšlenkou je každopádně vyjádření tragické cesty Promethea ve „Space Jockey“ nebo v „Collision“. Dokáže dát výpravě ten správný melancholický nádech. Především druhá zmiňovaná zní epicky skvěle.

Tak jako film dokázal vynikajícím způsobem vykreslit mytologii vetřelce (i naší), tak to zvládl i Streitenfeld. Sice měl slušnou pomoc od Harryho, ale odvedl dobrou práci. Jeho předchozí práce jsem zrovna nemusel, zde dokážu udělat výjimku. Hudba se pohybuje někde mezi prvním a třetím Vetřelcem, přitom přináší vlastní svět. Pořád tedy nevím, jak hodnotit film, u soundtracku je tohle rozhodnutí mnohem snazší, i když ne přímo jednoduché. Není to špatné, má to větší hloubku než Zimmerův Muž z oceli, jenže to nedokáže natolik zaujmout. Aspoň ne většinu lidí. Přesto bych byl rád, kdyby se ve druhém díle Streitenfeld vrátil a své motivy dále rozvinul. Uvidíme, kam se jeho talent posune a nebo potvrdí, co si myslím. Šanci mu po tomhle dám. Teď se musím znova podívat na Promethea a upřesnit si, co Ridley tím vším myslel. Proč Tvůrci vysadili „Promethea“ na opuštěné planetě? Bylo to za trest? Proč Tvůrce musel zemřít? Jsou druhem, který plodí život skrze svou smrt? Co je zastavilo před odletem? Zasáhla snad větší moc, se kterou nepočítali? Jedinou správnou otázku vlastně položila Dr. Shaw, když se zeptala Tvůrce : „Zeptejte se, co jsme udělali špatně.“ To byl pokorný postoj. Koncept stvoření skrze smrt je pro současného diváka nejspíš nepřijatelný, takže negativní přístup se dal očekávat. Téma vetřelce je zde jen malým dílkem v obrovské skládačce.  Ash, Bishop, Callova, David… Tolik otázek a tak málo odpovědí.

P.S. : K oficiálnímu OST si doporučuji pořídit vynikající skladby z trailerů. Jde o Maxe Richtera a Mystery of Substance. A zde je možnost stažení kompletní hudby z filmu. Soundtrack má přes dvě hodiny, konkrétně 2:01:26.

Tržby v USA : 127 milionů dolarů

Tržby z USA - inflace : ---

Tržby za víkend :  51 milionů dolarů

Tržby celosvětově : 403 milionů dolarů

Rozpočet : 130 milionů dolarů

Oscar : 1 nominace (efekty)

Premiéra :8.6. 2012

Distributor : Fox

Délka : 124 minut

Žánr : akční, sci-fi, thriller

1. A Planet (2:37) 2. Going In (2:03) 3. Engineers (2:29) 4. Life (2:30) 5. Weyland (2:04) 6. Discovery (2:32) 7. Not Human (1:49) 8. Too Close (3:20) 9. Try Harder (2:03) 10. David (3:00) 11. Hammerpede (2:42) 12. We Were Right (2:42) 13. Earth (2:35)

14. Infected (1:56) 15. Hyper Sleep (2:01) 16. Small Beginnings (2:11) 17. Hello Mommy (2:04) 18. Friend From the Past (1:14) 19. Dazed (4:29) 20. Space Jockey (1:29) 21. Collision (3:05) 22. Debris (0:44) 23. Planting the Seed (1:35) 24. Invitation (2:16) 25. Birth (1:24)

Celkový čas: 56:54

7,5/10

Read more »

Dead Man Down (Pomsta mrtvého muže) - Filmová recenze

Režisérská kariéra Nielse Ardena Opleva, dvaapadesatiletého Dána, započala už před dvaceti lety, jeho však zatím nejlepší filmový kousek, který se v roce 2009 proslavil po celém světě, bylo drama Muži, kteří nenávidí ženy. Ten byl natočen na motivy světově proslulé knižní trilogie Milénium od švédského, dnes už zesnulého, spisovatele Stiga Larssona. Sláva tomuto zpracování se dostavila oprávněně. Opleva se popral s mohutnými zápletkami a přinesl fanouškům pěti sty stránkovou knížku na stříbrné plátno, kde vykvetlo skvělé a patřičně temné detektivní zpracování, popisující osudy novináře Mikaela a hackerky Lisbeth. Téměř po čtyřech letech se režisér vrací s novým americkým a o něco temnějším krimi snímkem Dead Man Down, jenž byl do češtiny přeložen jako Pomsta mrtvého muže.U předešlého filmu byl omezen knihou, v této novince se mohl s chutí vyřádit. Zjistěme tedy, jak mu to šlo.

Filmů o gangech ve Spojených státech jsou mraky, tady máme ojedinělý případ amerického snímku, jenž je zpracován severským režisérem. Ne nadarmo se říká, že skandinávské krimi a detektivky, jsou ty nejlepší a to jak knižní, tak i filmové. Dostáváme se k hlavnímu hrdinovi Victorovi, který je členem na pohled nelítostného gangu. Za velení Alphonse Hoyta si všichni užívají luxusu života za hranou. Nebylo by to ono, kdyby nepřišel nějaký zvrat. A ten nastane v celku rychle. Jednoho člena naleznou zabitého v mrazáku. Tím začal hon na neznámého zabijáka, který už pár měsíců ohrožuje bosse i celý gang. Podezření padne na tmavého Jamajčana, tento vražedný útok se povede, ale nic nevyřeší, vzkazy chodí stále. A co s tím má společného Victor? Svou vypracovanou postavou a drsným obličejem vypadá jako obyčejný gangster, avšak drží v sobě jedno tajemství, na pohled vcelku neškodné, ale pro gang smrtelně nebezpečné. Do toho se zaplétá krásná Beatrice, Victorova sousedka, kterou před rokem srazilo auto a kvůli pomstě, se seznámí s Victorem. Jde ji ovšem o jedno, vyhrožováním ho donutit aby zabil muže, který způsobil autonehodu. Ti dva se postupně sblíží a také si vzájemně vypomáhají. Čekat nějaký překvapivý zvrat ve filmu nemůžeme, příběh se odvíjí postupně až skoro slimáčím tempem, ale nijak to vizáž filmu neničí, spíš naopak, podpoří se tím zajímavost děje. Kdo viděl Drive, tak chápe.

Soudně podle obsazení si Oplev sedl se švédskou herečkou Noomi Rapace (Prometheus), ta se role Beatrice zhostila s vervou a předvedla perfektně emoční a silný výkon. Tato herečka celkově působí spíše zapškle, smích asi není její silnou stránkou, což taky mohlo mít za následek ztvárnění její nejznámější role Lisbeth. Doopravdy se za maskou drsňačky skrývá milé a usměvavé děvče, která svou krásou a talentem každého okouzlí. Skvěle sekundovala po boku Colina Farrella, který je pro tyhle gangsterské role jako stvořený. V podstatě nemusel nic dělat a role Victora by mu uvěřil každý, tedy já určitě. Nejvíce kritiky musela snášet role Alphonse alias Terence Howarda, jeho obličej se prý na zloducha takového rázu vůbec nehodí. Já osobně bych taky vybrala jiného herce, ale tenhle mi nepřijde špatný, alespoň ne tak, aby to filmu kazil.

 Ne každému tenhle snímek může vyhovovat. Pokud jde o děj, není na něm nic extra, spíše jde o to jak se tvůrci ujmou zpracování, což nebylo vůbec špatné. Skvělá první hodina, druhá kapku skomírala, ale konečná akce to zase pozvedla nahoru. Jiným možná bude chybět víc zpomalovaček nebo strhující akce, v tomhle filmu je však nejdůležitější atmosféra a smysl, kterou je "překvapivě" pomsta. Dvojí pomsta, u níž nechybí mrtvoly a železitý smrad rudé krve rozlévající se po kobercích. Jestli je to krev těch, kteří si to zaslouží, tak to už si musíte zjistit sami. Věřím, že do děje spadnete stejně hluboko jako já a pak se ztěžka budete muset vyhrabávat zpět do reality. Oplev je v tomto žánru opravdu hvězda a určitě mám v úmyslu si od něj něco dalšího pustit a nebo si počkat na další skvělý krimi snímek. Škoda dalšího nedoceněného filmu, co prolétl  západními kiny. Jedno velké mínus ovšem film má, nikdy jsme se nedočkali premiéry v kině, snímek je nám totiž dodán rovnou na DVD. 

Tržby v USA : 11 milionů dolarů

Tržby z USA - inflace :---

Tržby za víkend : 5 milionů dolarů

Tržby celosvětově : 18milionů dolarů

Rozpočet : 30 milionů dolarů

Oscar : ---

Premiéra : 8.3. 2013

Distributor : FilmDistrict

Délka : 110 minut
Žánr : krimi, thriller

9/10

Read more »

24 hodin (24 - TV series) - recenze

24 hodin je seriál produkovaný televizní stanicí Fox v hlavní roli s Kiefer Sutherlandem jako Jackem Bauerem, agentem protiteroristické jednotky CTU v Los Angeles. Seriál se začal vysílat 6. listopadu 2001 a skončil 24. května 2010, během té doby jsme dostali 192 epizod a jeden televizní film. Od ukončení seriálu osmou řadou se spekulovalo o zfilmování 24 hodin. Často v tom byly zmatky, Kiefer jednou potvrdil, že se s natáčením začalo, pak se informace zase vyvrátily. Až 13. května 2013 Fox oficiálně oznámil návrat seriálu a to na květen 2014, tentokrát jen s 12-ti díly pod názvem 24: Live Another Day. Při recenzování, nebo spíš názoru na seriál, se nevyhnu některým spoilerům, takže ti, co se budou chtít nechat překvapit, tak by měli asi najet jen na číselné hodnocení. 

Jack Bauer je jediná postava objevivší se ve všech dílech. Představuje agenta CTU (Counter Terrorist Unit) v Los Angeles, který byl i členem speciálních jednotek Spojených států. Jeho zaměření se dá shrnout do podoby "účel světí prostředky". Morální zábrany jdou stranou. Tady se seriál stává manipulativní v tom smyslu, že mučení obhajuje a dává ho do roviny nutného, ale oprávněného zla. Mučení a zabíjení se vlastně stává normou. V sedmé řadě je za to Jack a celá CTU souzena před Kongresem, ale jen na oko. Časem se totiž opět lidem ukáže oprávněnost Jackových rozhodnutí skrze mučení. Ano, ti zlí přeci taky mučí. Ale když to děláme my, jsme potom lepší? V čem? Kdo je pak ten zlý a kdo ten dobrý? Je potřeba se dívat na to, z jakého úhlu je seriál/film točen.

Pokud se nyní odtáhnu od kontroverze ohledně mučení k hercům, je jasný, že musím zmínit hned na začátek životní roli Kiefera Sutherlanda. Po celý seriál si udržuje výbornou hereckou polohu - střídání emocí se mu stane vlastní. Dokáže ze sebe dostat slušný fyzický výkon, což je samozřejmé pro takovou roli. I když víte, že vás jeho některé činy znechucují, tak jste seriálem vedeni k tomu, aby jste mu fandili. On je přeci ten dobrák, který o vše přišel a obětoval to pro dobro všech. V tomhle směru exceluje i dějová linka, ke které se pak dostanu. Další základní postavou seriálu je analytička Chloe O'Brian, kterou ztvárnila Mary Lynn Rajskub a Tony Almeida v podání Carlose Bernarda. Oba jsou základním článkem Jackova týmu a oba odvedli skvělou práci. Právě Carlos Bernard figuruje v obou největších šocích všech sérií.

Nyní se zmíním o scénáři. Ten je vždy chytře rozestavěn na způsob checkpointů, kdy každý díl končí důležitou a pokud možno šokující událostí a od níž se odrazíme do dílu dalšího. Tohle vede ke zlomu přibližně v polovině každé série, kdy nám jsou předchozí události vykresleny jako "malá událost" a vše je úplně jinak. Velký vliv na dramatičnost má i originální prvek s dějem odehrávajícím se v "reálném čase". Zvyšuje to úroveň napětí na maximální úroveň, nemluvě o rozdělených obrazovkách s možností sledovat osudy jednotlivců v simultánním čase. U tohohle efektu přicházel největší obdiv i kritika. Někteří tím "reálným časem" byli fascinováni a uchváceni. V televizi se to prezentovalo jako revoluční počin, což bezesporu je. Kritikové zase namítali, že o tak "reálný čas" nejde. Spíše to seriál prodává jako reklamní značku. Samozřejmě jim byl trnem v oku například průjezd města za deset minut apod. Tohle je asi na rozhodnutí každého. Osobně jsem to přijal bez sebemenšího problému. Je mi jasný, že nebudu sledovat seriál, kde bude průjezd města trvat hodinu. Vše je podřízeno dynamice, aby to přitom nebylo křiklavé. Na každém filmu nebo seriálu najdeme chybu. Ano, seriál se schovává za reklamní tahák "reálný čas", přesto to dělá chytře. Člověk je neustále pohlcen novými zvraty, pokud možno paralelně ve stejnou dobu.

Povedenou práci odvedl i skladatel Sean Callery, jenž získal hned několik cen Emmy. Jeho hudba je přesná v každém záběru. Ve většině se snaží jen dobarvit děj a někdy vystoupit ve strhujícím akčním rytmu. To platí především pro pozdější série. Na té první je totiž vidět malý rozpočet. Po obrovském úspěchu už do druhé řady nalil Fox rozhodně větší finance. Callery se pohybuje na chytré hraně mezi využíváním orchestru a synťáků, aby navodil správnou špionážní atmosféru. Ukázka ze šesté série zde. Samotný seriál získal mnoho ocenění, včetně dvou Zlatých Glóbů. Jeden z nich patřil i Kieferovi a druhý za nejlepší seriál. Nyní se tedy vrhnu na jednotlivé řady.

1. série

Premiéra-finále : 6.11. 2001 - 21.5. 2002
Sledovanost :  8,60 milionů diváků
Začátek : 00:00
Herci : Kiefer Sutherland, Dennis Haysbert, Carlos Bernard, Elisha Cuthbert, Sarah Clarke, Leslie Hope, Xander Berkeley, Eric Balfour, Penny Johnson Jerald, Richard Burgi

CTU zjistí, že na kandidáta na prezidenta, Davida Palmera (Dennis Haysbert), se chystá teroristický útok. Jack začíná konspiraci odhalovat a tím vystavuje riziku i svou ženu a dceru. Objevuje i svou spojitost s teroristickým útokem a jakou roli v něm hraje. Dokáže zabránit vraždě možného prvního afro-amerického prezidenta v Bílém domě a jaká je jejich spojitost? Kam vedou všechny stopy? Komu se dá věřit? A podaří se mu zachránit i svou rodinu? To je otázek.

První a nejslabší z osmi řad. Ve své době hit, ale ve srovnání s tím, co přijde, jde jen o slabý čajíček. Občas jsem měl pocit, že zde si tvůrci teprve osvojovali schopnosti, které využili až od druhé série. I tak dokáže seriál v některých momentech strhnout a slouží jako úvod do života Jacka Bauera. 7/10

2. série 

Premiéra-finále : 29.10. 2002 - 20.5. 2003
Sledovanost :  11,73 milionů diváků
Začátek : 08:00
Herci : Kiefer Sutherland, Dennis Haysbert, Carlos Bernard, Elisha Cuthbert, Sarah Clarke, Penny Johnson Jerald, Xander Berkeley, Sarah Wynter, Reiko Aylesworth

Děj se odehrává 18 měsíců po první řadě. Jack se musí po událostech z předchozích 24 hodin dát dohromady a pomoci prezidentovi najít jadernou bombu ukrytou někde v Los Angeles jinak světu hrozí válka mezi USA a třemi zeměmi na Středním východě. Otázkou je, kdo to tam dal a hlavně proč. Kdo nejvíce získá na válce? Sledujme tok peněz a zjistíme to.

Ve druhé řadě se můžeme poprvé setkat s jednou zásadní postavou a to Michelle Desslerovou. Tady je navýšení rozpočtu opravdu znát a nejsme zalezlí většinu času na CTU. Z Jacka se stala akční mašina a děj jede brutálním tempem kupředu. S přehledem jedna ze dvou nejlepších řad 24 hodin. Takovouhle dynamiku, kdyby vlastnila aspoň polovina seriálů, tak si chrochtám blahem. 10/10

3. série

Premiéra-finále : 28.10. 2003 - 25.5. 2004
Sledovanost : 10,30 milionů diváků
Začátek : 13:00
Herci : Kiefer Sutherland, Dennis Haysbert, Carlos Bernard, Elisha Cuthbert, Mary Lynn Rajskub, Reiko Aylesworth, James Badge Dale, Sarah Wynter, Sarah Clarke, Penny Johnson Jerald, D. B. Woodside

Jack musí proniknout do mexického drogového kartelu, aby zachytil virus uváděný na černý trh. Palmer se zase musí poprat s novým skandálem, co by ho mohl stát křeslo prezidenta. Nakonec bude muset spojit síly s Jackem, aby odvrátili vypuštění viru do měst Spojených států. V tom se před oběma vynoří dávná společná minulost.

O něco slabší než předchozí dobrodružství, přesto vysoko nad televizním průměrem. Kiefer dostal v seriálu i herecké zpestření v podobě závislosti na drogách. Popral se s tím velice dobře. Plusem je i účast Jamese Badge Dalea jako Chase Edmundse. Toho jsme mohli naposledy vidět v záporné roli v Iron Manovi 3. S Jackem tvoří skvělou dvojku. 8,5/10

4. série 

Premiéra-finále : 9.1. 2005 - 23.5. 2005
Sledovanost : 11,90 milionů diváků
Začátek : 07:00
Herci : Kiefer Sutherland, Dennis Haysbert, Carlos Bernard, Mary Lynn Rajskub, Kim Raver, Roger Cross, William Devane, Lana Parrilla, Alberta Watson, Louis Lombardi, Gregory Itzin, Reiko Aylesworth, James Morrison

O 18 měsíců později musí Jack zachránit život ministra obrany Jamese Hellera a jeho dceru Audrey Reinse, se kterou má Jack poměr. Aby je zachránil a zastavil teroristu Habiba Marwana musí zvolit neortodoxní způsob, což pro něj bude mít dalekosáhlé důsledky. 

Se třetí sérií jsou vesměs kvalitou vyrovnáni. Za zmínku stojí účast herce Arnolda Vosloo známého většině ze Sommersovi Mumie v roli Marwana. Na scéně se poprvé objevuje i Gregory Itzin jako slizký prezident Logan. Ten pravý šrumec ale teprve přijde s pátou řadou. 8,5/10

5. série

Premiéra-finále : 15.1. 2006 - 22.5. 2006
Sledovanost : 13,78 milionů diváků
Začátek : 07:00
Herci : Kiefer Sutherland, Dennis Haysbert, Carlos Bernard, Mary Lynn Rajskub, Elisha Cuthbert, James Morrison, Kim Raver, Roger Cross, Gregory Itzin, Louis Lombardi, Jean Smart, William Devane, Carlo Rota, Jayne Atkinson, D. B. Woodside, Reiko Aylesworth,

Jack se díky událostem v předchozí sérii musel stát pro všechny mrtvým. Věděli o tom jen ti nejbližší okolo něho. Věděli to ale i někteří další, že žije a snažili se na něj hodit vraždu. Je tedy nucen se odkopat a prokázat svou nevinu, stejně jako zastavit teroristy. Ale co když spiknutí vede na nejvyšší místa vlády?

Nářez! Od začátku do konce člověk hltá každý záběr a každé nové odhalení. S přehledem nejlepší a nejúspěšnější série. Kiefer navázal na druhou řadu, takže opět jede kupředu ďábelskou rychlostí, aby se pomstil. Pátá série přinesla snad největší šok v historii televizních seriálů. Aby jste si to vychutnali, tak musíte mít za sebou všechny předchozí. Jack Bauer, oh yeah! 10/10

6. série

Premiéra-finále : 14.1. 2007 - 21.5. 2007
Sledovanost :  13,00 milionů diváků
Začátek : 06:00
Herci : Kiefer Sutherland, Mary Lynn Rajskub, James Morrison, D. B. Woodside, Jayne Atkinson, Carlo Rota, Eric Balfour, Marisol Nichols, Peter MacNicol, Regina King, William Devane, Jean Smart, Bob Gunton, Roger Cross, Kim Raver

Po událostech ze čtvrté a páté řady je Jack propuštěn z čínského vězení, aby byl předán teroristům. Jeho propuštění vyjednal Wayne Palmer, který se dostal na prezidentské křeslo. V USA je kufříková jaderná bomba a je potřeba ji najít. Vše se zamotává ještě víc a dochází k propojení s druhou řadou.

Slabší, ale pořád skvělé. Dozvíme se něco z Jackovi historie a jak se říká, rodina nade vše. 9/10

24 : Redemption

Premiéra : 23.11. 2008

Sledovanost : 12,12 milionů diváků

Jack je na domácí půdě pronásledován úřady a hrozí mu vězení, proto uprchne do Afriky, konkrétně do (smyšlené) Sangaly. Potýká se tu s etnickými čistkami zatímco v USA sledujeme přísahu Allison Taylorové (Cherry Jones) na úřad prezidenta. 

24 : Redemption byl natočen během stávky scénáristů a jde o dějovou výplň mezi šestou a sedmou řadou. Jackova přítele v Africe se zhostil známý herec Robert Carlyle. Oba se snaží zachránit děti před masakrem a dopravit je k hranicím. Na Jackovi bude, zda se pak přihlásí úřadům. Film se povedl, jen je z celku nejslabší. Seriál dokázal na poli 45 minut nabídnout mnohem napínavější podívanou. Ale za podívání rozhodně stojí, už proto, že jsou v něm chybějící části puzzle. 7/10

7. série

Premiéra-finále : 11.1. 2009 - 18.5. 2009
Sledovanost :  12,62 milionů diváků
Začátek : 08:00
Herci : Kiefer Sutherland, Mary Lynn Rajskub, Cherry Jones, Annie Wersching, Bob Gunton, Janeane Garofalo, Jeffrey Nordling, Colm Feore, Rhys Coiro, Carlo Rota, Elisha Cuthbert, Carlos Bernard

Jack je vyslýchán senátem USA ve Washingtonu za svůj podíl na mučení lidí. Slyšení je ale přerušeno žádostí FBI, která potřebuje Jackovu pomoc, protože se ukázal starý známý, o kterém si všichni mysleli, že už nežije. Prezidentka Taylorová zase zvažuje útok na Sangalu, ale brání ji v tom teroristické útoky na domácí půdě. Nakonec se ocitne pod útokem i samotný Bílý dům.

Další vynikající řada, kde se vyskytuje i má nejoblíbenější postava Renee Walker v podání Annie Wersching. Samozřejmě hned za Jackem. Rozhodně jim to klape, o tom žádná. Skvěle vygradované a propojující hned několik řad, čímž staví jakýsi příběhový most 24 hodin. 9,5/10

8. série

Premiéra-finále : 17.1. 2010 - 24.5. 2010
Sledovanost : 9,31 milionů diváků
Začátek : 16:00
Herci : Kiefer Sutherland, Mary Lynn Rajskub, Elisha Cuthbert, Cherry Jones, Annie Wersching, Freddie Prinze, Jr.,John Boyd, Katee Sackhoff, Mykelti Williamson, Anil Kapoor, Chris Diamantopoulos, Bob Gunton, Gregory Itzin

Prozatím závěrečná řada se motá kolem plánované vraždy islámského vůdce Omara Hassana v New Yorku na půdě OSN. Jack už pro vládu nedělá, ale jelikož ho přítel požádá o pomoc, tak neodmítne. Tím se opět zapojuje do koloběhu spiknutí, kdy bude muset volit mezi nejtěžšími rozhodnutími, což umocní ještě osobní ztráta blízké osoby.

Osmá řad zaznamenala divácký i kvalitativní propad pokud nepočítám i Redemption. Možná to bylo únavou a nebo upadajícím tempem mezi druhou a třetí třetinou, těžko říct. Pořád jde ale o skvělou podívanou s několika šokujícími okamžiky a slzou na konci. Zajímavostí určitě je zapojení bezpilotních letounů na sledování velkých měst v USA. V té době se to zdálo jako sci-fi, ale dnes víme, že už je to skutečnost. V několika městech Spojených států se kvůli tomu i demonstrovalo. "Náš" tisk to bohužel nezajímá. 8/10

Celkově jsem ze seriálu nadšen. Když přišla první řada, tak jsem 24 hodin ignoroval, což byla chyba. Prokousal jsem se první sérií a pak už to byla pecka. Sice mám se seriálem určité problémy, především v oblasti morálky, stejně si ale myslím, že na televizních obrazovkách patří k tomu nejlepšímu.

Celková známka : 9/10

Read more »