31. 5. 2015

Dítě 44 (Child 44) - filmová recenze

Zvučné jméno režisérského veterána Ridley Scotta, ač v tomto filmu figurujícího na postu producenta, ještě přiláká do kin množství lidí jakéhokoli věku. Nyní se jedná o snímek Child 44, který je nabitý skvělou škálou hereckých hvězd, kdy hlavní dominantou je Tom Hardy, jenž je v poslední době na výsluní a zvládá se poprat s každou rolí. Špičkově mu po boku sekunduje švédská herečka Noomi Rapace a nechybí i neochvějně známá tvář Gary Oldmana, u něhož již nečekám víc než jeho působení ve filmu jako fungující magnet na lidi. Zrovna tato kombinace herců mohla sloužit jako návnada pro návštěvníky. Zda byli z filmu spokojení, to byla věc druhá.


Samotný námět filmu jsme tady dlouho neměli, tudíž působí dojmem jakési originality. Lev, utečenec ze sirotčince, který je prodán do armády a následně proslaven jako „ten, co držel vlajku vítězství“, se po válce dostává do ruských tajných služeb KGB. Jeho úkolem je nacházet špióny a nevyhovující lidi, avšak když dostane úkol vyšetřit vlastní manželku Raisu, zklame a oba jsou přesunutí z Moskvy do menšího města fungujícího jako pracovní tábor. Právě zde se za pomocí generála Nesterova rozjíždí pátrání za masovým vrahem.




Zákaz promítání Child 44 v Rusku je docela na místě. Vykreslení komunistického režimu zrovna Američany zní vzhledem k dnešní situaci rýpavě až provokativně. To zbytečné koketování s ruskou historií si mohli nechat (= peníze), naproti tomu, copak by si mohl někdo dovolit natočit film třeba o policejních zásazích v Baltimoru? 


Po dobové stránce se nedá snímku vyčíst nic. Povedená stylizace do poválečné doby, kdy lidé měli stále šmrc, hlavně pokud jde o účesy a líčení. Přirozenost a pohodlí. Pochváleny musí být i samotné detaily, při bližším záběru třeba azbuka na telefonech či vybavení bytu. Co považuju za zajímavost je přízvuk všech herců. I přesto, že jejich mluva byla anglická, tak tvůrci jako správné navození atmosféry, vymysleli trik v podobě ruského přízvuku. Tento krok považuju za riskantní, ale ve filmu docela vydařený. Pro hudební doprovod byl vybrán Jon Ekstrand a jsem z toho upřímně velice ráda. Žijeme v době, kdy se i do vážných snímků vkládá elektronická dunivá hudba a v tomto případě je to naopak. Hudba přesně sedí tam kam má, neruší diváka – spíš naopak navodí správnou atmosféru a často je až neznělá.



Závěrem dodávám, že dějově nesmíme očekávat žádné velké vyvrcholení. Celkově se film táhne v té stejné lince, v některých scénách se vyskytuje nelogičnost, ale nenudí a drží diváka v sedačce až do konce. Považuju to za lehce nadprůměrný snímek se skvělým hereckým osazenstvem a nádhernou práci s kamerou. A jestliže se zajímáte o tuto dobu, tak s návštěvou kina bych neváhala.

+ kostýmy, herci, originalita
- nelogičnost v ději

7/10 



Hodnocení článku:

0 komentářů:

Okomentovat

Žádný spam a trolování. Děkuji jinak za hodnotné komentáře. ;)

 
Design by Free WordPress Themes | Bloggerized by Lasantha - Premium Blogger Themes | Affiliate Network Reviews