Fury (Železná srdce) - Steven Price

Od příchodu vojína Ryana se dostaly válečné filmy do kurzu a zrovna Fury od režiséra Davida Ayera je zatím posledním zástupcem tohoto žánru. Velkým plusem snímku je syrovost, se kterou zobrazuje násilnou dobu druhé světové války. Dalším kladem jsou herci, kterým dominuje Brad Pitt, jenž se podílel i na produkci. Na druhou stranu takřka nikdo z nich nemá vesměs co hrát, protože film postrádá jakýkoli příběh a sledujeme jen přejíždění v tanku z bodu A do bodu B. Budiž, Černý jestřáb sestřelen ho taky postrádá... Další, co mě vytrhávalo ze zážitku, je to, že se vše spoléhalo na štěstí a náhodu včetně několika klišé. Dále asi nemá smysl film více rozebírat. Rozhodně stojí za zhlédnutí, kdy se jedná o lehký nadprůměr v celkovém součtu. Mezi nadprůměrem se pohybuje i mladý a přesto už oceňovaný skladatel Steven Price. Ten je po Gravitaci, za kterou stihl získat už Oscara, na roztrhání. A právě Gravitaci nezmiňuji náhodou, protože Fury je ji hudebně až příliš podobný.

Price má evidentně svou skladatelskou techniku, díky níž mu to drží pohromadě, ale pokud nebude obměňovat postupy, tak ho čeká slušné vystřízlivění. U Fury mu to ještě prominu, neboť jde o jeho počátky a uvidíme, co z něho časem vyroste. Price se hodně soustředí na hybridní soundtrack, kde je orchestr silně podtržený syntetikou. Právě smyčcové postupy a elektronické zářezy nejvíce evokují Gravitaci, kdy má člověk pocit, že poslouchá OST k pokračování vesmírného hitu. Zásadní rozdíl je snad jen ve velké sázce na sbory, které nejspíš zpívají v němčině. Není jim zase tak dobře rozumět, aby měl člověk stoprocentní jistotu. Tvoří velkou část alba, což bohužel je i na škodu, protože se to až příliš slévá, kdy je těžké rozeznat jednu skladbu od druhé. Film je to intimní, takže nečekejte monumentální záběry na boje. Tohle zmiňuji právě z toho důvodů, že epické sbory klamou tělem a dělají z filmu něco víc než je. Možná Price dostal za úkol nafouknout celý snímek, aby se dokázal prosadit vedle konkurence. Osobně bych asi uvítal spíše emocionálně intimnější skladatelské podání nikoli pompézní.

Dále se posluchači mohou dohadovat nad využitím syntetiky v tomto žánru a období. Zato hlavní motiv je prohnán celým albem, kdy mi jeho otravnost ale nepřišla tak hrozná jako v případě Interstellaru (ve filmu). Ale to jen díky tomu, že je snímek kratší. Album tedy dokáže být velkolepé a ve většině má akčnější pojetí. Zároveň nemá problém s klaustrofobií nebo truchlením. Stejně to nezmění nic na tom, že tu budou opět dva tábory lidí – ti, kterým tento postup nic neřekne (nebo budou proti němu) a těm, kteří z něho budou v sedmém nebi. Fury to bude mít letos těžší než loňská Gravitace kvůli podstatně silnější konkurenci v oblasti hudby, kdy hudba v Cuaronově hitu často suplovala zvuk a jednalo se o vychytanou syntézu. Ona elektronická fůze s orchestrem funguje ve vesmíru, ale druhá světová válka je poněkud oříšek. Faktem je, že Steven Price toho má před sebou ještě hodně. Je talentovaný, takže uvidíme, zda se talent rozvine.

Vydavatel: Varese Sarabande

Datum vydání: 14. října 2014

Složil: Steven Price

Orchestr řídil: Allan Wilson

Nahrál: Philharmonia Orchestra, London

Formát: CD

1.	April, 1945	4:15
2.	The War Is Not Over	1:48
3.	Fury Drives Into Camp	1:51
4.	Refugees	2:42
5.	Ambush	2:07
6.	The Beetfield	7:59
7.	Airfight	3:05
8.	The Town Square	2:18
9.	The Apartment	0:59
10.	Emma	2:36
11.	Tiger Battle	6:18
12.	On The Lookout	3:04
13.	This Is My Home	3:43
14.	Machine	3:22
15.	Crossroads	8:06
16.	Still In This Fight	3:39
17.	I'm Scared Too	3:46
18.	Wardaddy	2:39
19.	Norman	2:51

Celkový čas: 67:08

7,5/10

Posted in: drama,Steven Price,válečný