Hercules (2014) - filmová recenze

Rok 2014 nám už stihl přinést dvě verze příběhu o řeckém hrdinovi Herkulovi. Ta první, ze začátku roku, se řadí k tomu nejhoršímu, co nám letošní filmový rok přinesl a druhá by příliš nezaostávala nebýt brutální muskulatury Dwayna Johnsona, jenž si střihl hlavního hrdinu. Už z plátna sálá silný respekt vůči jeho bicákům, jejichž velikost dosahuje velikosti stehen průměrného fotbalisty a velikost jeho stehen kopíruje ty závodního koně. Právě Johnson táhne celý snímek a tlačí ho aspoň k rozpačitému průměru. Režisér Brett Ratner, jemuž někteří nemohou přijít na jméno po třetích X-menech, si ani zde nevybuduje silnější pozici u fanoušků ani studií a v dalším textu se dozvíte, proč považuji tuto verzi legendy minimálně za zklamání, i když jsem od ní vlastně příliš nečekal.

Příběh nesleduje Herkula od jeho počátku, kdy se stal hrdinou, ale navazuje na dobu, kdy už většinu svých slavných úkolů splnil. Sám je spíše žoldák, kterého najímají králové na řešení svých problémů a doprovod mu dělá skupinka dalších psychopatů, co nemá problém někoho podříznout pro pár zlatých. Ano, Ratner se nám rozhodl předhodit úplně nové podání řecké mytologie a to do takové míry, až zůstává rozum stát. Zapomeňte na kentaury, hydry nebo kerbera. Zde nám režisér a scénárista předvádí něco podobného, co je dnes v módě. Jenže Ratner není Nolan (trilogie o Temném rytíři) a tak jeho hra na takzvaný realismus ničí vše, čím je tahle doba, příběh a postavy kouzelným. Snaží se nám ukázat, že žádná taková zvířátka neexistovala, přitom nás zásobuje hromadou kravin, čímž si podkopává sám nohy. Pořád čekám, komu se podaří překonat původní Souboj titánů a ono stále nic. Přitom jde o tak úžasnou látku. Podívejte se na videoherní sérii God of War. Takže právě místo kentaurů tu máme hru s optikou, místo hydry lidi v maskách a kerbera nahradila opět optika se třemi vlky. Přitom trailer sliboval přesný opak. Nebudu daleko od pravdy, když trailerovou kampaň označím za lživou reklamu.

Herecky všichni přicmrndávají právě Johnsovi. Jeho banda žoldáků je sice sympatická, což platí především o ženské verzi Legolase (Orlando Bloom opravdu není ženská), jenže nikdo nemá potřebný prostor, aby se stal něčím víc než jen kulisou kolem hlavní hvězdy. Samozřejmě nám jakoby sami ve filmu řeknou, že jsou rádi v Herkulově stínu a těží z něho, jenže mně to přijde spíše jako berlička k upevnění Johnsonova statusu a lenosti tvůrců s rozvinutím charakterů. Řekněme, že casting se povedl na 99%, kdy všichni se svých rolí zhostili poměrně s přehledem, pokud přehlídnu dialogové utrpení, kde přibližně polovina přednesu by si zasloužila zastrčení přirození do mraveniště, čímž samozřejmě nemyslím svého, ale pana scénáristy. A co je ono jedno procento? To tvoří obsazení Josepha Fiennese (Flashforward), který je v roli politika jako pěst na oko. Když si odmyslím, že tam vůbec nesedí, tak další věcí je, že po celou dobu jsem přemýšlel, zda není transsexuálním homosexuálem či něčím podobným. Asi měl působit slizce, ale celý jeho výstup je vyloženě trapný.

Po záporech bych chtěl vyjmenovat aspoň nějaké klady, jenže krom Dwayna Johnsona a celkem solidní akce, toho na chválení moc není. Epičnost se vytratila a nahradila ji křeč. Soundrack taky nenadchne a jedná se o styl Remote Control v lacinějším pojetí. Asi byl Fernando Velázquez podstatně levnější. Nejedná se vyloženě o průser nebo něco, co by poničilo mozkové buňky, ale jde o slušné zklamání z promrhaného potenciálu, protože „Rock“ se pro tuhle roli narodil a celá mytologie nabízí opravdu hodně materiálů. No nic, snad se někdy dočkáme zfilmovaného God of War, kdy zároveň jediným skutečným (a kvalitním) zatupitelem žánru fantasy v posledních letech zůstává Jacksonův Hobit.

+ Dwayne Johnson jako Herkules, sympatická parta žoldáků, pár slušných záběrů
- znásilnění parádní mytologie, zbytečnost celého projektu, scénář a vše okolo něho, tuctová hudba...

4/10

Posted in: Akční,Dobrodružný,Fantasy,filmová recenze