Godzilla (2014) - Alexandre Desplat

Po loňském kasovním výbuchu tu máme další kaiju snímek, jehož cílem je nastartovat tento žánr a není jim nikdo jiný než samotná zakladatelka Godzilla. Přerostlou ještěrku si vzal za cíl už v roce 1998 ničitel Roland Emmerich. Výsledek je všeobecně brán jako nepodařený, ač se některým scénám nedá upřít slušné zpracování i dnes. Režisér Monsters (Zakázaná zóna), Gareth Edwards, je svým způsobem začátečník a Godzilla je jeho prvním velkofilmem. Předtím se pohyboval v nezávislých vodách a to se odrazilo i do „nové“ podoby legendárního monstra. Právě tyto techniky převzaté s indie scény vytváří určitou kontroverznost v přijetí filmu běžným konzumentem. Godzilla nejde divákovi naproti jako klasický letní blockbuster. Neřídí se vyloženě šablonou. Edwards dávkuje vše postupně, aby to ke konci vygradovalo. Natáčet to Michael Bay, tak už od začátku do diváka sype hromadu výbuchů a přehlídku záplavy efektů. Když zde divák čeká první souboj, tak ho Edwards chytře utne a my ho poté sledujeme ze záznamu v televizi. U druhého náznaku kamera sleduje obyvatele utíkající do krytů a samotný souboj monster je až v pozadí všeho. Režisér chytře věděl, že třikrát to samé by diváka otravovalo a tak se vrhnul tímto směrem (čímž zároveň Warnerům ušetřil hromadu peněz). Celkově je film slušně vystavěn a díky očekáváním běžného diváka jsou tyto ozvláštňující prvky ignorovány. Režisér si v nezávislých vodách zvykl jít svým směrem, kde se nemusí ohlížet na masu, u filmu za 160 milionů dolarů je to poměrně překvapivé. Jen škoda, že opět dostáváme rutinní vztah otce a syna, kdy druhý jmenovaný není natolik charismatický, aby celý kolos utáhl. Stejně tak mohl mít režisér více odvahy a takový přivázaný pes by filmu dodal skutečnou intenzitu. Tak málo stačilo, jen nechat přivázaného psa při tsunami. Výtky by sem tam byly (např. Olsenová), ale celkově jsem byl velice spokojen a opět mě překvapilo, kolik lidí bez uvažování snímek odsoudilo. No nic, nyní rychle na Desplata.

U Alexandra Desplata platí překvapivé obsazení stejně jako pro samotného Edwardse. Desplat je znám pro svou elegantnost a spíše komornější či dramatická díla říkající si o Oskara. Pokud samozřejmě nepočítám Zlatý kompas nebo poslední dva Pottery. Soundtrack ke Godzille mi v kině připomenul Johna Williamse a několikrát jsem si při perfektním vystihnutí událostí na plátně říkal, že se nám tu právě rodí nový Williams. Tenhle hudební doprovod je úžasně atmosféricky skličující a bouřlivý zároveň. Není to o tom, že byste si (skvělé) ústřední téma ve skladbě „Godzilla!“ broukali, je to o náladě a pečlivě vytvořené orchestraci, kdy stěžejním se stávají různorodá bicí a dechové nástroje. Mnohé napadne případné přirovnání k Elliotu Goldenthalovi. „Power Plant“ je fantastická akční práce složená hned z několika kusů, v závěru doplněná o smutnou melodii. Překvapením může být chytré využití syntetizátoru v pozadí v „To Q Zone“. Klavírní úvod „Back to Janjira“ dává na srozuměnou, že emoce nejsou skladateli cizí, stejně jako odkaz k Japonsku skrze flétnu Šakuhači, se kterou má velkou zkušenost především James Horner. Dynamické perkuse (tympány) jsou součástí pomalu každé skladby. Instrumentační bohatost nahrazuje tématickou.

Godzilla hudebně exceluje. Sice Desplat s motivy šetří, ale excelentně je rozvádí do nekompromisně promyšleného díla, které připomíná některé části z Temného hvozdu ve druhém Hobitovi Howarda Shore. Právě proto bude toto dílo mainstream ignorovat. Poslech není jednoduchý a vyžaduje posluchačovu soustředěnost ve své promyšlenosti a neustálými změnami tempa, nástrojů a nálady celkově. Soundtrack je to tíživý, bouřlivý, divoký, skvěle vystavěný v každém fragmentů. Desplat dokazuje, že je nesmírně variabilní a dokáže skládat pro cokoli. Pokud u hudby rádi přemýšlíte a dáváte přednost komplexnějšímu poslechu, tak je nová Godzilla přesně pro Vás. Film je v tomhle poněkud kontroverznější a snaží se protnout dva směry – nezávislý a ten mainstreamový. Hudba sama o sobě se už dnes dá označit za jeden z nejlepších soundtracků roku a to nejsme ještě v polovině. Ještě, že Desplat viděl Monsters díky nimž kývnul na tuto spolupráci s Edwardsem.

Vydavatel: WaterTower Music

Datum vydání: 12. května 2014

Složil: Alexandre Desplat

Orchestr řídil: Alexandre Desplat

Nahrál: ---

Formát: CD/digital

1.	Godzilla!	2:08
2.	Inside The Mines	2:25
3.	The Power Plant	5:49
4.	To Q Zone	2:55
5.	Back to Janjira	5:59
6.	Muto Hatch	3:13
7.	In The Jungle	1:59
8.	The Wave	3:04
9.	Airport Attack	1:47
10.	Missing Spore	3:57
11.	Vegas Aftermath	3:22
12.	Ford Rescued	1:23
13.	Following Godzilla	2:01
14.	Golden Gate Chaos	2:51
15.	Let Them Fight	1:38
16.	Entering The Nest	3:01
17.	Two Against One	4:15
18.	Last Shot	1:58
19.	Godzilla's Victory	3:02
20.	Back To The Ocean	3:40

Celkový čas: 60:27

9,5/10

Posted in: Akční,Alexandre Desplat,sci-fi,thriller