Třináct dní (Thirteen Days) - Trevor Jones

V roce 1962 propukla Kubánská raketová krize. Světu tak hrozila jaderná válka mezi Spojenými státy na straně jedné a Sovětským svazem na straně druhé, kdy druhý jmenovaný reagoval na rozmístění raket v Turecku tím, že ty své přivezl na Kubu, což bylo nepřijatelné pro Spojené státy. Tím se rozběhla spirála obviňování a každý bojoval za svou pravdu. Film Třináct dní popisuje tento krátký, ale důležitý okamžik světových dějin z pohledu Spojených států, kde sledujeme dění především v Bílém domě. Prezidentem USA byl v té době oblíbený John F. Kennedy, kterého osobně považuji za posledního prezidenta této země. Jedná se o druh polodokumentárního filmu, který nemusí sednout všem, ale nemění to nic na faktu, že jde o jeden z nejlepších politických thrillerů. Všichni víme, jak vše dopadlo, ale stejně snímek dokáže přikovat k obrazovce a s napětím sledujeme, jak že to celé bylo. Samozřejmě je nutné opět podotknout, že jde o vyprávění jen jedné ze dvou stran.

Nemalou zásluhu na napětí má i vynikající hudební doprovod od Trevora Jonese, pro kterého znamenal soundtrack ke Třinácti dním jednu z největších šancí na nominaci na Oskara. Tou před ním byl historický Poslední mohykán. Jones byl vždy znám svým citem pro dramatické motivy s dobře vyváženým orchestrálním a elektronickým zastoupením, které nepůsobilo rušivě. I když je Jonesova hudba považovaná ve většině za zdařilou, tak doplácí na neúspěch filmů v pokladnách kin a nejinak je tomu i zde. Tím z povědomí lidí zmizí i kvalitní soundtrack. Výjimkou je akorát zmiňovaný Poslední mohykán. Režisér Roger Donaldson byl ze zaslaných syntetických ukázek z Londýna do Los Angeles nadšen, takže nic nebránilo tomu, aby se Trevor Jones mohl připojit do procesu výroby politického dramatu.

V dnešní době není mnoho fanoušků filmové hudby, kteří by zažili rok 1962. Šlo o období, kdy byl svět nejblíže k jaderné válce a onu paranoidní atmosféru se povedlo jak Donaldsovi, tak Jonesovi převést na plátno. Hudba sice dobře pracuje se strachem a překvapivě i s akcí, ale nikdy nesklouzne k patetické lacinosti jakou bychom čekali. Je to vlastně takové překvapení, že nás skladatel ušetřil už poměrně omšelých vlastenecko-hudebních frází. Sice se tu často používané perkuse objeví, ale nikdy nezapříčiní orosení čela nad trapností, jak je poměrně zvykem. Soundtrack vlastně nemá ani místo pro nějakou prázdnou výplň a ihned posluchače zásobuje pocitem neklidu. Práce s minimalismem nebo občasná experimentální instrumentace jsou vskutku vysoko nad očekáváním v tomto žánru.

Jak Jonesovi fanoušci očekávají, tak i zde se dočkají silného ústředního motivu ve skladbách „Lessons of History“ a v „The Will of Good Men“ za mohutného doprovodu trubek a smyčců. Celé je to provedeno ve zjednodušující sadě akordů. Za nejlepší přesto považuji akčnější „The Knot of War“. Fantastická stupňující se záležitost s úžasnou melodií v polovině skladby (3:32). Těžko hledat nějaké slabiny. Sice nejde o nejlepší soundtrack pod sluncem, ani o jeden z nejlepších, ale ve svém žánru ano. Tam těžko hledá Třináct dní konkurenta. Trevor Jones je bezpochyby nedoceněnou ikonou filmové hudby. Jednou z mnoha.

Vydavatel: WaterTower Music

Datum vydání: 2000

Složil: Trevor Jones

Orchestr řídil: Geoffrey Alexander

Nahrál: The London Symphony Orchestra  

Formát: CD

1.	Lessons of History	7:48
2.	The Knot of War	7:18
3.	Missile Threat	4:26
4.	Prayer For Peace	3:15
5.	Our Rules of Engagement	5:42
6.	There Can Be No Deals	7:09
7.	Eve of Eternity	4:52
8.	One Life Left	7:10
9.	Us and The Devil	6:30
10.	Death of Major Anderson	4:22
11.	The Sun Came Up Today	5:37
12.	The Will of Good Men	4:56

 

Celkový čas: 69:45

8/10

Posted in: drama,politický,thriller,Trevor Jones