9. 2. 2014

Robocop 2014 - Pedro Bromfman

Remaky letí, nápady došly, odvaha riskovat s novou značkou se taky moc nenosí, takže tu máme další variaci na starší značku a tou je Robocop. Mám rád Verhovenovy filmy líznuté satirou, se kterou exceloval v nedoceněné Hvězdné pěchotě. Ještě předtím nám ve svém prvním hollywoodském filmu Robocopovi dal vědět, co od něho můžeme v budoucnu čekat. A jelikož má značku pod rukou Sony, stejně jako Total Recall, tak se dalo čekat, že nová verze potká i slavného plecháče. Tu natočil José Padilha z Brazílie a jeho psychologičtější pojetí si získalo celkem slušnou odezvu z řad diváků. Tedy krom kritiků za mořem, kteří opět nešetřili až nesmyslným sestřelením. Otázkou je, zda se hodnotil samotný film nebo jeho význam. Dějově jde v podstatě o to samé jako u originálu, kde vidíme zemřít policistu, následně je v korporaci OmniCorp (OCP) smontován do stroje s lidským mozkem. Tahle šablona zůstává, zbytek si Padilha přetvořil po svém a nutno dodat, že povedeně.



Bohužel, klady vyprávění nejdou přehodit na hudební stránku, která je ve většině úděsná. Vedle prvních tří skladeb se jedná o elektronický šum založený na ostinato technice, kam jen oko dohlédne. Přitom nezačínáme špatně a hlavně „First Day“ dokáže melodií chytnout. Jde o triviálně jednoduché zářezy ala Remote Control, kdy synťáky suplují kde co. Orchestr má minimální zastoupení. Právě elektronika je alfou a omegou celého soundtracku. Stalo se přesně to, čeho jsem se bál a nejvíce to dokládá až popově přetvořený motiv z původního Robocopa. Skladatel Pedro Bromfman absolutně nepochopil Poledourisovu myšlenku a vytvořil nejen z jeho motivu, ale z celého alba jeden velký syntetický paskvil s asi třemi světlejšími okamžiky, což je sakra málo při délce nahrávky. Kde Poledouris s Verhovenem pracovali na rozdvojení osobnosti mezi strojem a člověkem i v hudbě, tak Bromfman útočí moderním elektronickým pojetím, čímž vlastně narušuje samotnou myšlenku filmu, ke kterému je složena. Tato nová verze Robocopa jde mnohem více do hloubky v přeměně člověka ve stroj, ale hudba je neskutečně povrchní.



Na rozdíl od Bitevní lodi si Bromfman ponechává experimentálnost na jindy, tudíž se tu nesetkáme s Jablonského disharmoničností. Jenže nás čeká tak nevýrazná a naprosto nevhodná hudba, až to bolí. Tohle by se ztratilo i v průměrnosti Remote Control. Jen šeď a ostinato, to jsou dvě slova, která mě napadnou po několikátém poslechu soundtracku, kdy jsem se snažil najít něco zásadně pozitivnějšího, než jsou jen dvě poměrně slušné skladby. Nesmím ani zapomenout na citaci původní melodie, díky níž ale hudba lne ke srovnání s Poledourisovou verzí a tam prohrává na celé čáře. Filmu se nebojte, jen hudební doprovod bych vynechal. Ve filmu je v drtivé většině nevýrazný, stejně jako na albu. Jako důkaz budiž to, že všichni zbystřili až v momentě, kdy začala znělka s motivem z roku 1987. 

Článek dostupný i na Abyssu.

Vydavatel: Masterworks
Datum vydání: 4. února 2014
Složil: Pedro Bromfman
Orchestr řídil: Gavin Greenaway
Nahrál: ---
Formát: CD


1. Mattox and Reporters 1:35
2. First Day 3:23
3. Title Card 0:49
4. Restaurant Shootout 2:47
5. Omnicorp 1:40
6. Calling Home 2:45
7. Made in China 2:28
8. Fixing RoboCop 1:56
9. Uploading Data 1:35
10. Reputation on The Line 1:31
11. Explosion 1:06
12. RoboCop Presentation 1:43
13. If I Had a Pulse 2:41
14. Going After Jerry 3:12
15. Vallon's Warehouse 2:21
16. Murphy's Case is Filed 1:19
17. They're Going To Kill Him 3:16
18. Rooftop 2:56
19. Mattox is Down 1:40
20. Clara and David 2:56
21. Sellars Lies 2:28
22. Code Red 2:00
23. 2.6 Billion 1:23
24. Iran Inspection 2:12
25. Battling Robots 2:47
 
Celkový čas: 54:39

4,5/10

Hodnocení článku:

0 komentářů:

Okomentovat

Žádný spam a trolování. Děkuji jinak za hodnotné komentáře. ;)

 
Design by Free WordPress Themes | Bloggerized by Lasantha - Premium Blogger Themes | Affiliate Network Reviews