24. 2. 2014

Bullet for my Valentine - Roxy Praha 16.2. 2014

Tak se fanoušci jedné z nejznámějších metalcoreových kapel současnosti dočkali. Velšská čtveřice pod názvem Bullet for my Valentine zavítala do Prahy a s sebou přivezla i hromadu energie, na kterou se jen tak nezapomíná. Sice jsme se „Bulletů“ dočkali už v roce 2011 na festivalu Rock for People jako hlavní skupiny, ale teprve nyní se dá považovat koncert v pražské Roxy za jejich podstatnou návštěvu fanoušků České republiky za doprovodu dvou předkapel. Jednou z nich měla být While She Sleeps, ale ti byli nahrazeni post-hardcore skupinou Coldrain a musím poznamenat, že šlo o vynikající tah. Abych pravdu řekl, tak jsem kluky z Japonska neznal, ale díky koncertu to hodlám napravit. Vedle stoprocentního nasazení se skvěle popasovali s technickými potížemi, když jeden z fanoušků vylezl za zpěvákem na pódium a během skoku mezi diváky vytrhl kabel od beden. Frontman to přešel s lehkostí a humorem, čímž si získal na svou stranu snad všechny. I přes kvalitativně průměrnou zvukou stránku vyzněla úvodní hitovka "No Escape" parádně. Po nich jsme dostali němce Callejon. Nebyli špatní a opět platilo, že kvalita zvuku dost pokulhávala pokud šlo o zpěv. Ale možná je to dobře vzhledem k používání němčiny jako hlavního jazyka pro zpěv. Ano, nejsem přílišným nadšencem němčiny, i když jsem ji bral třináct let. Výkon všech byl ale opět povedený během vyhrazených třiceti minut, tudíž nejsou nějaké zásadnější výtky.

Nyní se ale vrhnu na hlavní hvězdu večera, na kterou vyprodaný sál v Roxy čekal. Bullet for my Valentine začali s už provařeným, ale pořád skvělým intrem "Carmina Burana" od Carla Orffa. V tomhle směru byl výběr intra u Coldrain lepší. Ti šáhli po fantastické věci od Immediate Music s názvem "With Great Power". Pokud jste před koncertem sledovali playlist „Bulletů“ z předchozích vystoupení v tomto roce, tak Vás nepřekvapí "Raising Hell" jako úvodní píseň. Už nějakou dobu se spekuluje, že se letos dočkáme nového alba a videoklip ke zmiňované písni k tomu i směřoval. Kapela si nejspíš uvědomila svůj omyl s albem Temper Temper, které bylo slušně řečeno průměrné. Už při vydání jim to dali fanoušci slušně sežrat v diskuzích. Naštěstí mělo jen okrajový záběr, takže jsme spíše dostali vše podstatné z minulé tvorby. V tomhle směru u mě zavládlo mírné a jediné zklamání. Osobně bych si přál slyšet jiné písně stejně jako vyškrtnutí mixu hned několika skladeb. Především u skvělé "Hand of Blood" to zamrzelo. Dodnes ji považuji za svou nejoblíbenější píseň hned vedle "Ashes of the Innocent", proto zamrzelo useknutí v polovině a napojení "Room 409". Z mé stránky to bylo poněkud nešťastné rozhodnutí.

Za to nejlepší považuji provedení "Your Betrayal". Dynamická a chytlavá věc, kde fanoušci sborově dávali celou píseň. A podobně na tom byla i pomalejší "All These Things I Hate", kterou místní znali slovo od slova, aniž by potřebovali samotnou kapelu. Skvělé! Celkově panovala parádní atmosféra, takže vedle samotného playlistu by nebylo co vyčítat. Padge potvrdil roli největšího sympaťáka, když rozdával úsměvy na všechny strany i při technicky náročnějších částech. Takové má kapela spíše v kytarových sólech, jinak jede spíše v jednodušším tónu. Tuhle podbízivost jim někteří vyčítají, ale svým způsobem vlastně není co vyčítat. V jednoduchosti je síla, se silnou melodií tuplem. „Bulleti“ ve svých počátcích vystupovali jako Jeff Killed John a už tam projevili talent pro chytlavost, i když jen v místních barech a klubech. Až díky přejmenování a přechodu z nu metalu/hardcoru na metalcore, kde využívají při heavy metalovém pojetí svou největší sílu. A právě kombinace death/trash prvků s těmi heavy se kapela zdá komerčně měkká. Ale právě díky tomu k metalu přivádí lidi, kteří by o něj jinak nezavadili. Svých kořenů se i tak nevzdali a stále zasahují do tvorby. "4 Words" je skvělou ukázkou hardcoreových počátků.



Když jsem zmínil Padge, tak to samé platí i o Moosovi za bicím. Opět se nedočkáme komplikovanějších přechodů, ale v několika případech dvojšlapka jela velice slušně. Vše je prostě o chytlavosti a tomu se obětují komplexnější prvky z progresivnějších stylů. Ale ruku na srdce. Nemáme od toho hromadu jiných kapel? Různorodost je potřeba a „Bulleti“ zaplnili chybějící mezeru. Jen čas ukáže, jak to se skupinou je. První dvě alba považuji za vynikající, Fever za pokus o něco jiného a Temper Temper za omyl. Celkově jsem měl z kluků dobrý pocit, stejně jako z jejich výkonu. Byla sice znát polovičatost výkonu, kdy se hned jede do dalšího města. Zvuk byl sice kvalitnější než u předkapel, ale někteří čekali podstatně více. Slova byla i tak dobře slyšitelná (byl jsem ve třetí řadě před zpěvákem). S tím souvisí i Mattova intonace, kterou si nyní pohlídal. Hlavně u "Your Betrayal". Právě zde jsem se bál, aby mu to nelítalo ze strany na stranu jako jindy. Už nejspíš ví, co si se svým hlasem může dovolit. Na výšky může zapomenout. Dickinson z něho prostě nebude, ale to z málokoho. Když narážím na Dickinsona, tak právě Iron Maiden dali „Bulletům“ šanci jako své předkapele.

Těžko hledat zásadní slabiny nedělního večera. Dá se říci, že budou čistě subjektivní od toho, kdo jaké písně očekával a co nakonec dostal, stejně tak s délkou, která přesahovala hodinu a čtvrt. Samozřejmě by každý přítomný chtěl aspoň jednou tolik. Mé hodnocení tedy berte podle toho, že jsem si přál trochu jiné zastoupení písní stejně jako prokreslenější zvuk. Byli to právě fanoušci, kteří si v závěru vykřičeli největší hit kapely a to "Tears Don’t Fall". Dalo se očekávat, že tahle pecka chybět nebude. Menším překvapením byl i slušný cover  "Ace of Spades" od Motörhead. Komu Lemmyho hlas nechyběl, tak mohl být s výkonem spokojen. Opět bych sám za sebe dal spíše přednost coveru "Creeping Death" od Metallicy, kterou má skupina v malíku. V závěru tedy jen řeknu, že šlo o zážitek. Může za to i fakt, že nás „Bulleti“ poměrně dlouho ignorovali, takže šlo o určitou událost. Po jejich reakcích na tváři ale očekávám, že se vrátí. Bylo znát, že takovou podporu rozhodně nečekali. Snad každý nešetřil své hlasivky. Pokud tedy nemáte předsudky a vyhraněný styl, tak návštěvou případného dalšího turné neprohloupíte.

Video.
  1. O Fortuna
    (Carl Orff)
  2. Raising Hell
  3. Scream Aim Fire
  4. Your Betrayal
  5. All These Things I Hate (Revolve Around Me)
  6. 4 Words (To Choke Upon)
  7. Temper Temper
  8. The Last Fight
  9. Bittersweet Memories
  10. Dirty Little Secret
  11. Hand of Blood / Room 409 / Hearts Burst into Fire / Begging for Mercy / Riot
  12. Waking the Demon
  13. Pleasure and Pain
  14. Ace of Spades
    (Motörhead cover)
     
  15. Tears Don't Fall

8,5/10
Hodnocení článku:

0 komentářů:

Okomentovat

Žádný spam a trolování. Děkuji jinak za hodnotné komentáře. ;)

 
Design by Free WordPress Themes | Bloggerized by Lasantha - Premium Blogger Themes | Affiliate Network Reviews