12. 7. 2013

Černý jestřán sestřelen (Black Hawk Down) - Hans Zimmer

Kolem roku 2000-2001 měl režisér Ridley Scott celkem nabušený rozvrh a vedle Gladiátora nebo Hannibala přišel i s válečným filmem Černý jestřáb sestřelen odehrávajícím se uprostřed konfliktu v Somálsku, do kterého je zapojena i armáda Spojených států. Snímek se nezabýval pozadím konfliktu a nějakým vysvětlováním. Šlo čistě jen o brutální výpověď jedné z bitev mezi povstalci a vojáky. Pokud čekáte nějaký příběh s vykreslením postav, tak budete zklamáni. Často očekávejte ztrácení se v postavách. Vše je podřízeno nekompromisní akci a vizuálu, se kterým Scott nikdy neměl problémy. Válečné scény jsou brány trochu odlišněji, moderněji než ty v Zachraňte vojína Ryana a zde vyčnívá i skvělá kamera Slawomira Idziaka, nebo zvuková stránka oceněná Oscarem. Dodnes by film mohl s klidem sloužit jako učebnice snímání boje.


Po skvělých zkušenostech z Gladiátora (a Hannibala) i zde si Scott vzal jako skladatele Hanse Zimmera. Ale i tady vyvstává problém, jak celý soundtrack hodnotit. Ve filmu funguje neskutečně dobře, je originální, ale většina nahrávky je při poslechu elektronicky prázdná. Emoce tomu spíše dodává kontext s obrazy z filmu. Pro někoho je tohle album vynikající, ukazující Hansovu genialitu a pro druhé je to jen další synťákové vaření z vody za mírného doprovodu několika nástrojů včetně elektrických kytar. Hans se s tím nepáral a narval do válečného filmu opravdu kytary a moderní elektroniku. Už proto celá nahrávka zní dost kontroverzně.


Na albu zní hned několik hudebních stylů. Jde například o etnické, založené na Středo Africkém zvuku za doprovodu místního zpěváka Baaba Maala ve skladbách (skvělá!) "Hunger", "Still" či "Of the Earth". Jeho hlas dodává obrazům potřebné emoce a přibližuje nás místním. Další zajímavou směsicí jsou housle za doprovodu kytar ve "Vale of Plenty". "Synchrotone" už je brutální elektronický nářez, který u mě předznamenává Zimmerovu práci na Inception. Tady už budou asi zastánci klasické hudby kňučet utrpením, co si to Hans dovolil. Já jsem s pocity někde mezi. V podání ostře řezané elektroniky, zakončené hard rockovým zvukem kytar, je to chytlavé, ale možná bych chtěl něco emocionálnějšího než kulervoucího.

"Leave No Man Behind" patří k tomu nejlepšímu na soundtracku a jde o klasického Zimmera se silným tématem. Nejspíše nejznámější skladba z tohoto alba. V závěsu je hned nádherná píseň "Gortoz A Ran - J'Attends" od Denez Prigenta a Lisy Gerrard. Lisa tomu dává potřebný éterický nádech jako tomu bylo v Gladiátorovi a Denez zase přináší patřičný zvuk místní kultury. "Minstrel Boy (Film Version)" od Joe Strummer a The Mescaleros už jen povedeně doplňují rockovým podáním irské melodie.


Člověk je z poslechu na vážkách. Zimmer vytáhl z klobouku originální instrumentaci do té doby ve válečném filmu neslyšenou, ale za to v určitých momentech zase prázdnou. Jednou dokáže nadchnout a hned o kousek dál nudit. Vedle sednoucích písní jako "Barra Barra" od Alžírského rockera Rachida Tahy dokáže vypustit takřka hip hopovou lamovinu "Bakara". Prostě soundtrack velkých rozporů, kladů i záporů. Doporučoval bych prvně shlédnout film a až potom se vrhnout na poslech. S obrazy z filmu má album hned jinou atmosféru.

1.  Hunger 6:35
2.  "Barra Barra" - Rachid Taha 5:47
3.  Vale of Plenty 2:27
4.  Chant 2:33
5.  Still 4:48
6.  Mogadishu Blues 2:53
7.  Synchrotone 8:55
8.  Bakara 3:12
9.  Of the Earth 2:19
10.  Ashes to Ashes 4:43
11.  "Gortoz A Ran - J'Attends" - Denez Prigent & Lisa Gerrard 5:51
12.  Tribal War 2:39
13.  Leave No Man Behind 6:18
14.  "Minstrel Boy (Film Version)" - Joe Strummer and The Mescaleros 5:42
15.  Still Reprise 2:12

Celkový čas : 67:01

8/10 

Hodnocení článku:

0 komentářů:

Okomentovat

Žádný spam a trolování. Děkuji jinak za hodnotné komentáře. ;)

 
Design by Free WordPress Themes | Bloggerized by Lasantha - Premium Blogger Themes | Affiliate Network Reviews