6. 6. 2013

Zrození planety opic - Patrick Doyle

Revoluce začíná
Studio Fox zariskovalo a roku 2011 nám přineslo nový pohled na Planetu opic, sci-fi klasiku ze šedesátých let minulého století. Chtělo to slušnou dávku odvahy opět přivést k životu téma nadvlády opic a přitom se zavděčit divákům, ať už jde o fanoušky nebo jen obyčejného návštěvíka kina. Nevím, zda k tomu Foxy dohnala finanční situace, kdy toho na skladě zase tolik nemají. Možná se namlsali úspěchem Avatara. Těžko říct. Dobrou zprávou pro nás ale je, že se Zrození planety opic povedlo. Zájdu ještě dál a řeknu, že je to jeden z nejlepších filmů roku 2011. První Caesarova slova jsem sledoval bez dechu. Dlouho mě žádný film takhle nepřikoval k sedačce, přitom je Zrození planety opic takřka oproštěno od akce, které se dočkáme spíše v závěru. Celou dobu jen sledujeme vývoj Caesarovi osobnosti, kde se postupně dostanem k událostem, které zapříčiní hrdinovu vzpouru vůči lidem.



 
Režie se ujmul neznámý brit Rupert Wyatt a skutečně oslnil nejen filmové fanoušky, ale i kritiku. Spíše se čekalo, že snímek rozcupuje, ale naději do žil nám vlil tento skvělý trailer. Škoda neproměněnné nominace na Oscara v kategorii vizuálních efektů. Určitě nejsem sám, kdo si myslí, že onu cenu měly získat právě opice. Weta nám po Glumovi, King Kongovi a šmoulech z Avatara znovu dokázala, že na tvorbu postav z jedniček a nul jsou ti nejlepší. Wyatt si jako skladatele vybral Patricka Doyla, jehož jméno bychom mohli hledat pod filmy jako je Thor nebo Eragon. Zatím toho nemám od něj nijak moc naposloucháno, ale je zřejmé, že je tu další člověk, co rád kombinuje elektroniku s orchestrem.


 
Doyle se úplně vyhnul původní Planetě opic, takže bych tam nehledal nějaké staré motivy Jerryho Goldsmithe. Překvapivě je album častěji v akčnější poloze. Problém je v tom, že skladby znějí dost podobně, tudíž vzniká zmatení, kde není člověk schopný rozeznat jednu od druhé. Velký prostor dostávají perkuse napodobující zvuky džungle. Vedle synťáku jsou použity i smyčce, ale opravdu bych horko těžko doporučil nějakou skladbu. Všechny splývají v jedno i přes určitou melodičnost. Sbory bych už vůbec nehledal, přitom pro ně byla obrovská příležitost. Ta osudovost z filmu jen tekla a správný chorál by výsledek jen umocnil. Velkolepost jsem cítil jen u poslední skladby „Caesar’s Home“.


Podobnost skladeb má ale jeden klad, album drží jako celek a ve filmu funguje skvěle, i když jsem ji popravdě ani moc nevnímal. Jak jsem psal výše, chybí mi bohatší nabídka různých melodií (hlavní motiv není špatný a snad jako jediný stojí za zmínku), nástrojů a nějaký ten chorál, co by tady seděl jako prdel na hrnec. Za poslech album rozhodně stojí, ale těžko se k němu vícekrát vracet, což není případ filmu. Spíše bych tak doporučil shlédnout samotný snímek. Druhý díl bych bral všema deseti.

01. The Beginning (02:48)
02. Bright Eyes Escapes (03:38)
03. Lofty Swing (01:36)
04. Stealing The 112 (01:52)
05. Muir Woods (01:20)
06. Off You Go (02:17)
07. Who Am I? (02:21)
08. Caesar Protects Charles (03:58)
09. The Primate Facility (02:45)
10. Dodge Hoses Caesar (01:40)
11. Rocket Attacks Caesar (01:24)
12. Visiting Time (02:17)
13. „Caesing“ The Knife (02:04)
14. Buck Is Released (01:52)
15. Charles Slips Away (01:16)
16. Cookies (01:14)
17. Inhaling The Virus (02:45)
18. Caesar Says No (04:23)
19. Gen-Sys Freedom (04:57)
20. Zoo Breakout (02:41)
21. Golden Gate Bridge (05:21)
22. The Apes Attack (02:10)
23. Caesar And Buck (01:58)
24. Caesar\’s Home (2:40)


Celkový čas : 61:06

7/10


Hodnocení článku:

0 komentářů:

Okomentovat

Žádný spam a trolování. Děkuji jinak za hodnotné komentáře. ;)

 
Design by Free WordPress Themes | Bloggerized by Lasantha - Premium Blogger Themes | Affiliate Network Reviews