Dítě 44 (Child 44) - filmová recenze

Zvučné jméno režisérského veterána Ridley Scotta, ač v tomto filmu figurujícího na postu producenta, ještě přiláká do kin množství lidí jakéhokoli věku. Nyní se jedná o snímek Child 44, který je nabitý skvělou škálou hereckých hvězd, kdy hlavní dominantou je Tom Hardy, jenž je v poslední době na výsluní a zvládá se poprat s každou rolí. Špičkově mu po boku sekunduje švédská herečka Noomi Rapace a nechybí i neochvějně známá tvář Gary Oldmana, u něhož již nečekám víc než jeho působení ve filmu jako fungující magnet na lidi. Zrovna tato kombinace herců mohla sloužit jako návnada pro návštěvníky. Zda byli z filmu spokojení, to byla věc druhá.

Samotný námět filmu jsme tady dlouho neměli, tudíž působí dojmem jakési originality. Lev, utečenec ze sirotčince, který je prodán do armády a následně proslaven jako „ten, co držel vlajku vítězství“, se po válce dostává do ruských tajných služeb KGB. Jeho úkolem je nacházet špióny a nevyhovující lidi, avšak když dostane úkol vyšetřit vlastní manželku Raisu, zklame a oba jsou přesunutí z Moskvy do menšího města fungujícího jako pracovní tábor. Právě zde se za pomocí generála Nesterova rozjíždí pátrání za masovým vrahem.

Zákaz promítání Child 44 v Rusku je docela na místě. Vykreslení komunistického režimu zrovna Američany zní vzhledem k dnešní situaci rýpavě až provokativně. To zbytečné koketování s ruskou historií si mohli nechat (= peníze), naproti tomu, copak by si mohl někdo dovolit natočit film třeba o policejních zásazích v Baltimoru? 

Po dobové stránce se nedá snímku vyčíst nic. Povedená stylizace do poválečné doby, kdy lidé měli stále šmrc, hlavně pokud jde o účesy a líčení. Přirozenost a pohodlí. Pochváleny musí být i samotné detaily, při bližším záběru třeba azbuka na telefonech či vybavení bytu. Co považuju za zajímavost je přízvuk všech herců. I přesto, že jejich mluva byla anglická, tak tvůrci jako správné navození atmosféry, vymysleli trik v podobě ruského přízvuku. Tento krok považuju za riskantní, ale ve filmu docela vydařený. Pro hudební doprovod byl vybrán Jon Ekstrand a jsem z toho upřímně velice ráda. Žijeme v době, kdy se i do vážných snímků vkládá elektronická dunivá hudba a v tomto případě je to naopak. Hudba přesně sedí tam kam má, neruší diváka – spíš naopak navodí správnou atmosféru a často je až neznělá.

Závěrem dodávám, že dějově nesmíme očekávat žádné velké vyvrcholení. Celkově se film táhne v té stejné lince, v některých scénách se vyskytuje nelogičnost, ale nenudí a drží diváka v sedačce až do konce. Považuju to za lehce nadprůměrný snímek se skvělým hereckým osazenstvem a nádhernou práci s kamerou. A jestliže se zajímáte o tuto dobu, tak s návštěvou kina bych neváhala.

+ kostýmy, herci, originalita

- nelogičnost v ději

7/10 

Read more »

Země zítřka (Tomorrowland) - Michael Giacchino

Země zítřka je klasickou Disneyho vyprávěnkou s pozitivním nádechem dobrodružství a fantasie ve sci-fi kulisách. Škoda, že Brad Bird více nerozpracoval nápady, motivy a tajemství. Stačí si ale pod scénářem najít jméno Lindelof a všichni víme, odkud vítr vane. U něho musíme počítat s tím, že se nebude namáhat s vysvětlováním ani v budoucnu. Tím pozitivnějším na tomhle průměrném dílu je opět hudba Michaela Giacchina, který se letos může pochlubit vynikajícím soundtrackem k Jupiter Ascending. Je to pro něho už čtvrtá spolupráce s Bradem Birdem a v budoucnu tomu (teoreticky) nebude jinak u pokračování Úžasňákových.

Země zítřka nabízí čistě instrumentální hudbu, která je v odkazech dost podobná Williamsově tvorbě. Stejně jako tomu bylo například u Super 8. Samozřejmě nejde o vykrádání, ale o čistou inspirace a zvukové zabarvení. Giacchino se zdá jako skvělý nástupce právě Johna Williamse. Zde nabízí hned několik svých postupů – zábavně akční styl smíchaný s rozmarem a dětským nadšením. Soundtrack otevírá krátká skladba "A Story About the Future" shrnující animák Vzhůru do oblak svým jemným klavírem v úvodu až do vzrušujícího hlavního motivu ve druhé polovině skladby. "Prologue" nabízí hned v závěsu druhé téma pracující s nostalgií, aby se v dalších skladbách otočilo do temnější polohy. Třetí skladba a třetí motiv v "You've Piqued My Pin-trist", přičemž všechny spolu souvisejí jak melodicky, tak harmonicky. Nejspíše se jedná o tu nejkouzelnější skladbu na albu.

"Boat Wait, There's More!" přináší poslední z hlavních témat, které okrajově připomíná Poslední křížovou výpravu Johna Williamse v motivu pro Svatý grál, přesto si Giacchino ponechává svůj osobitý styl. Většina hudby na albu se točí podle daných témat a různě se prolínají mezi sebou doplněné o vedlejší motivy. Skladatel je schopný vložit motivy do jakéhokoli prostředí. Hravost, se kterou Giacchino pracuje je úchvatná a vypadá to, že letošní rok bude jeho. Země zítřka je další album, které by nemělo posluchače minout, o filmu se to říct nedá.

Vydavatel: Walt Disney Records

Datum vydání: 18. květen 2015

Složil: Michael Giacchino

Orchestr řídil: Tim Simonec

Nahrál:

Formát: CD

1. A Story About the Future (00:54)
2. A Prologue (01:30)
3. You've Piqued My Pin-trist (03:28)
4. Boat Wait, There's More! (01:09)
5. Edge of Tomorrowland (05:18)
6. Casey V Zeitgeist (01:23)
7. Home Wheat Home (00:43)
8. Pin-Ultimate Experience (04:54)
9. A Touching Tale (01:37)
10. World's Worst Shop Keepers (03:34)
11. Just Get in the Car (01:43)
12. Texting While Driving (00:48)
13. Frank Frank (01:18)
14. All House Assault (04:04)
15. People Mover and Shaker (05:27)
16. What an Eiffel! (06:57)
17. Welcome Back, Walker! (02:32)
18. Sphere and Loathing (02:22)
19. As the World Burns (04:25)
20. The Battle of Bridgeway (02:51)
21. The Hail Athena Pass (00:59)
22. Electric Dreams (04:41)
23. Pins of a Feather (05:19)
24. End Credits (05:28)

Celkový čas: 73:12

9/10

Read more »

Zaklínač 3: Divoký hon (The Witcher 3: Wild Hunt) - Mikolai Stroinski, Marcin Przybylowicz, Percival

Zaklínač patří k nejoblíbenějším spisovatelským dílům ve střední a východní Evropě, kde se klidně může poměřovat se samotným Tolkienem. Slavná fantasy sága polského spisovatele Andrzeje Sapkowského se vedle nepříliš povedeného seriálu dočkala i herního zpracování, které sklízelo chválu jak u kritiky, tak u fanoušků. Letos jsme se dočkali třetího dílu, jenž přímo navazuje na konec toho druhého. Jediný rozdíl je v tom, že už se pohybujeme v otevřeném světě s plnými možnostmi RPG žánru. CD Projekt stojící za vývojem pracoval dlouhé tři roky, aby přinesl na PC, PS4 a Xbox One silný zážitek a recenze i většinové nadšení napříč herním světem jim tleská. Zaklínač 3 je vskutku povedený a brutálně rozsáhlý, přesto si troufám tvrdit, že má hodně daleko do desítkových recenzí. Nic proti vývojářům. Jejich práce zaslouží obdiv, jenže množství chyb a nedodělků zbytečně kazí zážitek. A opět se objevil v posledních letech velmi populární nešvar s downgradem v oblasti grafiky, kdy nás tvůrci masírují nádhernými videi z hraní, aby do prodeje následně hodili notně osekanou verzi o nejrůznější efekty. U PS4 verze jsem měl často pocit, že sleduji spíše olejomalbu bez ostrosti. Dohled do dálky je taky minimální, kdy si vývojáři pomáhají berličkami v podobě mlhy. Neostrost objektů, slabé textury, neustálé a zdlouhavé nahrávací obrazovky jsou opravdu smutnou ukázkou roku 2015. K tomu PS4 verze trpí padajícím snímkováním (fps), což se odráží na plynulosti. Hlavně během vydání to mělo silný vliv na hratelnost. A takhle by se dalo pokračovat i u nepovedeného namluvení postav, které je dnes opravdu zastaralé ve srovnání s konkurencí.

Percival s Marcinem Przybylowiczem

Bohužel i jinak povedený soundtrack naráží na určitou filmovou neprofesionalitu a nezkušenost studia a stále se opakuje až do zemdlení ve smyčce. Někdy je to opravdu iritující slyšet jeden krátký motiv hrát několik minut bez jakékoli změny byť jen tempa. Je to škoda, protože sám o sobě je soundtrack na CD vskutku povedený s neoposlouchaným slovanským nádechem. Přesně taková alba tu chybí. Původního Zaklínače složil Adam Skorupa a Pawel Blaszczak. O druhý díl se postarala dvojice (opět) Adam Skorupa a Krzysztof Wierzynkiewicz. Zde se o hudební doprovod postaral Marcin Przybylowicz, který napsal nějaké narážky už pro dvojku, s Mikolaiem Stroinskim. Skupina Percival se zasloužila jen o pár dalších hudebních narážek.

Úvodní skladba "The Trail" od Przybylowicze je ideální ukázkou toho, co vás na albu čeká. Středověká atmosféra líznutá slovanským nádechem za doprovodu perkusí, smyčců a kytar s nádherným ženským vokálem, který se na albu vyskytuje opravdu často. Moderní uchopení látky a zvuků má za cíl líbit se i mladším posluchačům. Pokud to mám srovnat s tématicky podobnou Hrou o trůny, tak minimálně hudebně vede Zaklínač 3 o několik délek před přeceňovanou Martinovou/HBO ságou. Geraldovo téma začíná poklidněji s militaristickým základem. Motiv je to silný a úderný. "Wake Up, Ciri" je první hudební přínos Mikolaie Stroinskiho pro tento soundtrack. Nese se v poklidnějším a smyčcovém duchu. Další z příspěvků jako "Aen Seidhe", "Commanding the Fury" nebo "Emhyr Var Emreis" jsou takové klasické výplně. "King Bran's Final Voyage" konečně přináší díky poklidnosti i nějaké ty emoce, ačkoli nejde o nic zásadního. "Silver for Monsters"... je první skladbou skupiny Percival ve spolupráci s Marcinem. Jde o dramaticky budovanou energetickou fantazii s nádherným vokálem a perkusemi. Fanoušci jistě slyšeli už v traileru.

Zaklínač 3: Divoký hon má vynikající hudbu, o tom žádná. Na CD překvapí tematická bohatost, která působí mnohem lépe než ve hře a to z jediného důvodů – tam se střípky motivů prostě a jednoduše opakují ve smyčce při každé scénce, až se stávají otravnými. Snažil jsem se při hraní na to nesoustředit, ale bohužel to nešlo. Kdyby skladatelé lépe pracovali s motivy a více je rozbalili, tak je výsledek podstatně lepší. Přesto si soundtrack Zaklínač 3 zaslouží pozornost. Nabídne posluchači něco nového v dnešní přeplácané době. Hra jako taková je přes problémy kvalitní a nabídne slušný zážitek pramenící především z kvalitní předlohy (příběh). Nepochybuji, že kladného přijetí se hudba dočká hlavně v Evropě. Jen podotknu, že soundtrack je přibalen ke hře samotné (bohužel jen s 31 skladbami) a všechny mé dojmy jsou prezentovány s Playstation 4 verze.

1. The Trail
2. Geralt of Rivia
3. Eredin, King of the Hunt
4. Wake Up, Ciri 
5. Aen Seidhe
6. Commanding the Fury
7. Emhyr var Emreis
8. Spikeroog
9. King Bran's Final Voyage
10. Silver for Monsters...
11. Whispers of Oxenfurt
12. The Nightingale
13. City of Intrigues
14. The Hunter's Path
15. Widow-maker
16. Kaer Morhen
17. Eyes of the Wolf
18. Witch Hunters
19. ...Steel for Humans
20. Fate Calls
21. The Vagabond
22. Cloak and Dagger
23. Forged in Fire
24. Yes, I Do...
25. Welcome, Imlerith
26. Drink Up, There's More!
27. After the Storm
28. Blood on the Cobblestones
29. Farewell, Old Friend
30. The Song of the Sword-Dancer
31. The Hunt is Coming
32. The Fields of Ard Skellig
33. Ladies of the Woods
34. Merchants of Novigrad
35. Hunt or Be Hunted

Celkový čas: 81:12

9/10

Read more »

Šílený Max: Zběsilá cesta (Mad Max: Fury Road) - filmová recenze

Jsem rád, že má predikce už od prvního traileru na nového Maxe, že půjde o černého koně léta, se splnila. Bez studu a okolků se dá říci, že Miller ve své hlavě vyplodil skvělé pokračování hitu z konce sedmdesátek. Šílený Max se řadí mezi postapokalyptické snímky budoucnosti, které věští úpadek a degeneraci lidstva, kdy se bojuje o holé přežití za pomoci vysokooktanové káry. Dějově není nový Max nikterak složitý. Právě jeho přímočarost v pronásledování konvoje hlavním padouchem je velkým pozitivem filmu. Původní verze s mladým Gibsonem sázela na špinavou syrovost a jakousi realitu. Té se částečně drží i nejnovější část, která vedle vynikajícího Hardyho (Max) a Theron (Furiosa) nabízí podmanivý vizuál, který se jen tak nevidí hraničící s až komiksovým fetišem. Přesto jsou bouračky reálné, bolestivé a dynamické. Je potěšující, že někteří ještě dokáží natočit film s tolika nápady místo těžké rutiny, jenž sází jen na masivní reklamní kampaň. Po všech těch avengerech je to potěšující zjištění.

S otevřenou pusou jsem sledoval nekompromisní ztvárnění legendy jménem Šílený Max, kterou vyplodil sedmdesátiletý George Miller. Ten těžce ukazuje záda konkurenci a mnohem mladším filmařům svou dravostí. Se stejnou lehkostí si vytíral s mladší konkurencí Spielberg u Minority Report. Nečekejte od Maxe inteligentní podívanou pokládající filozofické otázky. Je to prostě koule trhající zábava sázející na fantastický vizuál, charakterní herce, jejichž postavy jsou lehce a přitom přesně načrtnuté. Záporák je správně démonický (masky!) a jeho odchod ze scény stylový jak se na takový film hodí. Nic není podceněno, nic není bráno na půl plynu. Jeden by si řekl, že dvě hodiny jízdy po poušti začnou nudit, ale opak je pravdou. Když už by se nuda dostavila, tak Miller změní jak filtry, tak tempo. Fantazii se meze nekladou. Vizuál budu obdivovat hlavně na blu-ray formátu. Tam půjde o skutečné žrádlo pro fajnšmekry.

Těžko se hledají chyby. Pokud bych měl být rejpal, tak snad jen hudba. Ve filmu působí stejně prazvláštně se svou elektronikou a perkusemi stejně jako je správně divný celý film. Bohužel na CD už to takové terno není a vesměs se jedná o neposlouchatelný mix všeho možného, kdy nechybí ani elektrické kytary (ve filmu opět skvělé). Junkie XL je v poslední době hodně obsazovaný na post skladatele a zde splnil jasné zadání. Na albu je s přehledem nejlepší skladbou strhující "Brothers in Arms". Sice mi částečně evokuje druhého Kapitána Ameriku Henryho Jackmana, ale kulervoucnost scény v kaňonu s motorkami to nezkazí, spíše naopak. Je s podivem, jak krásně a originálně se dají nasnímat bojové sekvence, aniž by to bylo nepřehledné s rychlým střihem, jak je dnes zvykem.

Šílený Max je zatím nejlepším filmem roku 2015. Připravte se na ujetou jízdu, kde prim hrají elektrické kytary, nabušená auta, hromada ujetostí a podivnosti pramenící z mutací a máte kandidáta na hit roku. Co záběr to umělecké pojetí. Snad to ocení i diváci, Max si to zaslouží všemi deseti. Takže šupem utíkejte do nejbližšího kina. Uděláte radost především sobě a možná i své drahé polovičce, i když je to spíše pánská jízda. Pokud se divíte, že po té chvále jsem nesáhl na maximální hodnocení, tak si bodík nechávám jako rezervu pro zbytek roku. Jeden nikdy neví.Benzínu zdar.

+ vizuál, akce, postavy, svět, nápady, 

- asi nic zásadního

9/10

Read more »

Avengers: Age of Ultron - filmová recenze

Premiéru Age of Ultron mám už nějakou dobu za sebou, ale schválně jsem čekal, až opadne hype z veleočekávaného pokračování hitu Avengers. Od filmu jsem příliš neočekával, což je asi jen dobře. K tomu se ale dostanu až později. V Age of Ultron partě superhrdinů zatopí tentokrát umělá inteligence, za jejímž vznikem stojí Starkova zvědavost a Lokiho žezlo. Vedle postav představených minule se dočkáme především dvou nových přírůstků – Scarlet Witch a Quicksilvera, kdy především první zmiňovaná působí zajímavě, i když nevyužitě. Dějově se Marvel nepředvedl a vesměs nyní víte přesně to, co je třeba. Je velkým překvapením, že druzí Avengers nemají na universum ani zdaleka takový dopad jako například Winter Soldier, který je snad ve všech ohledech lepší a zajímavější než tahle týmovka.

Největším problémem filmu tkví v tom, že všichni, ať už před nebo za kamerou, si byli vědomi, že Age of Ultron vydělá hromadu peněz, takže stačí do kin hodit opsané pokračování, do traileru pustit rádoby osudové okamžiky a masa se pohrne sama. Whedon absolutně rezignoval na jakýkoli progres. Natočil jednu velkou šedou nudu za 250 milionů dolarů, kdy v závěrečném střetu nahradila Chitauri bezpohlavní smečka robotů. Tím se dostávám k samotném záporákovi Ultronovi. Ten se může opřít o vynikající Spaderův baryton, ale Marvel jen podtrhuje svou neschopnost vytvořit zápornou postavu, která by nebyla k smíchu,což krásně podtrhuje směšný Thanos... Tomu nahrává i digi provedení spíše zapadající do animáku od Pixaru. Srovnejte z působivostí Terminátora 2 a jeho praktických efektů. Nepochopím, že v Hollywoodu dávají takový samoúčelný prostor technologii, která evidentně sama o sobě nefunguje. Podívejte se na první Jurský park a nynější záběry z pokračování pod názvem Jurský svět. Když už nic jiného, tak aspoň Nolan dobře vyhodnotil za nejlepší kombinovat praktiku s CGI v Interstellaru. V Age of Ultron sledujete opravdu jen nevyužitou CGI figurku, kterou v závěru podpoří stovka dalších a sledování se postupně stává ubíjejícím.

Pokud si někdo myslí, že to herci zachraňují, tak se plete. Jak jsem psal výše, každý si byl vědom toho, že film vydělá neskutečný balík a první dny od premiéry to potvrzují. Nikdo nemá snahu něco hrát a nebyl to asi ani záměr. Často se dostavil pocit, že sleduji partu modelů, kteří se mají jen tvářit cool, jako by je točil Bay. Smutné, ale je to tak. Sice to s filmem příliš nesouvisí, ale něco to vypovídá. Několik týdnů před premiérou herci navštívili nemocnici s postiženými, neobešlo se to i bez dárků a fotek. Jen promyšlený marketing. Říká se, darovanému koni na zuby nehleď, ale zastávám názor, že právě důvod darů je ten nejdůležitější, což zjistili už v Troji. Největší prostor dostává synek z farmy jménem Hawkey, což je jen proto, že on sám sólovku nemá a evidentně ani mít nebude. Jeho pokus o vtip v závěru při ulehání na lavičku po bitvě jen podtrhuje marnost v neustálé kadenci humoru. Připomíná mi to Hru o trůny, kde si zase tvůrci myslí, že když se divák už může nudit, tak tam strčí pohled na kozy a vyholené klíny. A že těch pohledů tam je.

Zpět k filmu. Po zkušenostech s Iron Manem 3 jsem ignoroval podávanou vážnost a osudovost v trailerech na druhé Avengers, což bylo jen a jen dobře. Stejně jako v Thorovi 2 i zde se vážnost podává přes šedivý filtr a nikoli dějem. Opět se jedná o taškařici s více či méně povedenými vtipy. Některé vyzní do prázdná, některé jsou mimo a další skončí u trapného pokusu. Zasmál jsem se asi čtyřikrát, což mi u dvou a půl hodinového filmu přijde dost slabé. A pokud čekáte něco ve stylu Loki vs Hulk a jejich „slabý bůh“, tak se vraťte nohama na zem. Tady za nejpovedenější vtipnou scénu považuji zvedání kladiva. Na druhou stranu se Marvel neustálým vtipkováním připravil o možnost osudového vykreslení Kapitána Ameriky při pohnutí kladiva (Vision).

Sázka na jistotu, nuda, mizerné charaktery podávané přes modely, to vše nezachrání ani především povedený souboj mezi Hulkusterem a Hulkem. Stejně tak by se dalo psát o Tylerově hudbě, jenž zachycuje ve fragmentech Silvestriho motiv, ale jinak jde u těžkou rutinu. Jen to celé podtrhuje onu marnost. Film přinese radost jedině geekům a účetním u Marvelu, respektive Disneyho, jenž má na zimu připravenou další kasovní jistotu a tou jsou Hvězdné války, jenž bude také ždímat, jak to jen půjde. Snad se v tom Abramse neutopí stejně jako Whedon, který od projektu raději utíká. Seriálový Daredevil je kvalitativně na míle daleko od této vyhypované limonády.

P.S.: Dabing sráží film ještě níž. Vyhněte se mu!

+ solidní technická stránka, některé kladné postavy

- děj, digi přeplácanost, film čistě na zakázku, kdy je to hodně znát, nesmrtelnost, hudba, atd.

5/10

Read more »