29. 3. 2015

Chappie - Hans Zimmer

Neill Blomkamp se do třetice vrhl na tématiku sociální rovnosti s roboty v čele a opět dostal od kritiků za uši. U District 9 mu to většina snědla, ale v Elysiu se sociální rovností na Západě neuspěl. Jedno se mu ale upřít nedá – rozpočty svých filmů drží dole, přesto dokáže točit zatraceně působivě akční scény s vynikajícím vizuálem. V tom nezklamal ani v Chappiem. V nepříliš vzdálené budoucnosti by roboti měli nahradit policejní jednotky, ale jeden z robotů je zajat a přeprogramován k tomu, aby cítil, čímž se stane asi nejvíce lidskou postavou ve filmu. Blomkamp nyní sáhl po větším jméně na skladatelském poli a o hudbu se postaral Hans Zimmer, respektive o část. Soundtrack se opět rozdělil mezi jeho mladší klony ze studia. Zimmer je znám, že by rád skládal hudbu k Blade Runnerovi 2 a podle toho taky zní Chappie. Vangelis by měl určitě radost.



Chappie je první čistě syntetický soundtrack Hanse Zimmera minimálně za poslední desetiletku. Nečekejte nějakou eleganci v komponování, nebo snad emoce. Hudba se pohybuje na elektronicky zvukovém zabarvení datovaném přibližně do roku 1990. Perkusně dunivé části nejspíše obstarala mladší krev a ty pomalejší Zimmer. Často jsem si říkal, kde jsem tohle nebo tamto slyšel. Některé skladby by se hravě ztratily v Temném rytíři (povstal). Zvuk jde natolik daleko, že se dá označit až za taneční část (o mix se postaral Junkie XL). Pokud si někdo myslel, že se Zimmer v Amazing Spider-Man 2 zbláznil, tak nyní se mu to potvrdí. Tohle téma znova vzbuzovalo možnost vykreslit rozdíl mezi lidskou (organicko-orchestrální) a umělou (syntetickou) stránkou, ale opět jsme ubíjeni stoprocentní elektronikou suplující skoro třicet let staré zvukové aranžmá. Vedle agresivních částí používá skladatel občas i dětské tóny jako z hrací krabičky. Přesto se dá říci, že Zimmer úplně rezignoval na práci s motivy a plně se vrhnul do vod „otočím volume do prava“ jako to předvedl naposledy v Interstellaru (film). Práce s motivy, ale nikdy nebyla silná Zimmerova vlastnost. Díky konceptu se tedy celý soundtrack míjí účinkem a troufám si tvrdit, že i většina jeho skalních fanoušků si CD opětovně pouštět nebude. Videoherní styl ala osmdesátky většinu posluchačů do kolen opravdu nedostane.



K oněm málo plusům se dá přiřadit celkem solidní práce s melodií, což mi bohužel ke spokojenosti nestačí. Zimmer se zoufale potřebuje vrátit na nohama na zem. Ta umělost z jeho OST je doslova smutná. Pokud si představujete nějaké vyloženě komerčně spotřební zboží v hudbě, tak zde máte jednoho adepta. Robot s organickými prvky dostal čistě elektronickou hudbu. Pokud vám vyhovuje neúměrné elektro bušení střídající se minimalistickým klávesovým pojetím, kdy je třeba stále upravovat hlasitost reprosoustavy, tak máte vítěze. Samozřejmě je věta lehce nadnesená, ale celkem pravdivá. Nemá ani smysl se rozepisovat o jednotlivých skladbách, jde o jednolitý celek bez hlavy a paty, bez hloubky a všeho, co by jen naznačovalo emoci. Ne, tohle se mi opravdu nelíbilo.

Vydavatel: Varese Sarabande
Datum vydání: 10. březen 2015
Složil: Hans Zimmer, Andrew Kawczynski, Steve Mazzaro
Orchestr řídil:
Nahrál:
Formát: CD

1. It's a Dangerous City 2:09
2. The Only Way Out of This 4:58
3. Use Your Mind 4:04
4. A Machine That Thinks and Feels 3:03
5. Firmware Update 3:52
6. Welcome To the Real World 3:52
7. The Black Sheep 4:28
8. Indestructible Robot Gangster #1 3:11
9. Breaking the Code 4:49
10. Rudest Bad Boy In Joburg 2:41
11. You Lied To Me 4:06
12. Mayhem Downtown 3:57
13. The Outside Is Temporary 3:09
14. Never Break a Promise 7:43
15. We Own This Sky 4:19
16. Illest Gangsta On the Block 2:45

Celkový čas: 63:06

4/10
Hodnocení článku:

0 komentářů:

Okomentovat

Žádný spam a trolování. Děkuji jinak za hodnotné komentáře. ;)

 
Design by Free WordPress Themes | Bloggerized by Lasantha - Premium Blogger Themes | Affiliate Network Reviews