Noe (Noah) - filmová recenze

Biblická témata jsou v Hollywoodu nejenom oblíbená z hlediska tržeb, ale především už jejich samotné převedení na filmové plátno vzbuzuje kontroverzi, aniž by někdo výsledek viděl. Stejný osud potkal i novou verzi stavitele Archy, Noeho. Aronofsky se po menších a mezi fanoušky oblíbených filmech vydal do blockbusterových vod se vším všudy. Obklopil se trikovým studiem ILM i vynikající hereckou sestavou, které vévodí neustále charismatický Russell Crowe, který by si konečně tu další nominaci na Oskara zasloužil. Snad každý zná příběh o Noem, jehož úkolem je postavit Archu na záchranu své rodiny a fauny jako takové. Shromažďuje pár od každého druhu a čeká, až Bůh sešle na Zemi očišťující potopu, která má zbavit planety nákazy jménem člověk.

Aronofsky to vzal poměrně od podlahy a přinesl celkem slušný a syrový psychothriller, jenž v sobě ukrývá hned několik velice silných scén. Ve mně nejvíce rezonovala Noeho návštěva tábora a sledování „porcování“ zvířat. Snímek se ale zbytečně štípí na komorní drama (v Arše) a velkolepé dílo (bitva) silně připomínající druhého Pána prstenů (útok entů na Železný pas). S tím bych ani nějak zásadní problém neměl, kdyby nebylo závěru, a vzhledem k všeobecně známému tématu, se nedá ani příliš mluvit o nějakých spoilerech. Režisér nám postavu Noeho postupně tlačí do psychopatických vod, aby to v závěrečných dvou minutách shodil ze stolu. Kdyby to skončilo právě před tímto závěrečným úsekem, tak by to přeci jen vyznělo mnohem silněji a emotivněji

Budiž, i to bych překousl. Co mi rozum nebere, je naprosté překroucení nejenom biblického textu, ale celého významu, kdy se díky požadavkům tvůrce odsune jakékoli dobro. Díky těmto změnám se naprosto nuluje význam potopy, včetně činů samotné hlavní postavy i Boha. V Bibli se Potopa zmiňuje jen letmo, tak je jasné, že tvůrci vařili z vody a to poměrně doslova. Noe byl jako dobrý člověk vybrán na záchranu života zvířat i své rodiny, včetně žen pro své syny. Zde sledujeme nejenom Padlé anděly (mezi které patřil Lucifer, který byl prvním Padlým a někteří další ho následovali), kteří jsou vykreslováni v kladném obraze, ale i továrny, kde člověk ničí krajinu (tenhle modernismus je do očí bijící). Noeho vraždění lidí je spíše taková třešnička na celkově negativním obrazu. Do toho závěrečné incestní myšlenky, synové, kteří se otočí proti otci apod. Logické lapsy tím pádem na sebe nenechají čekat – Noeho děd může napravit lidské tělo pro těhotenství, ale Bůh tomu nemůže zabránit stejně, jako se onen děd postavil Bohu, i když mu celý život údajně sloužil. Proč vybral Noeho, který se nebojí zabíjet lidi po desítkách a pak ho (prý) nutí zabíjet novorozence (tvůrci to jaksi vysvětlili, ale rozchází se to s originálem právě jen pro potřebu režiséra)? A za devět měsíců na lodi si nikdo nevšiml obrovské díry v trupu...? A takových věcí je tam až příliš pokud si dáte práci s přemýšlením. Tvůrci se až příliš snaží šokovat na úkor toho, co je správné. Celou dobu jsem měl pocit, že spíše sleduji jakousi překroucenou satanskou agitku. Celkově je zajímavé sledovat, jak s náboženstvím v Hollywoodu nakládají díky podivnému nakládání s liberalismem.

Film se dá hodnotit z pohledu věřícího i filmového fanouška a v obou táborech vzniká jakési „ale“ nad tím, jak si Aronofsky poradil s celou látkou. New Age tématika nebo veganství dostává silnou zelenou ve svém projevu, děj se tříští do tří úseku – pomalý „zelený“ úvod, blockbusterový střed a psychologické komorní drama v závěru. Pohromadě to drží herci a povedená Mansellova hudba. Dominuje perfektní Crowe, který by neměl problém v klášteře prodat lístky na metalový koncert. Vše stojí na něm. Po Čisté duši se opět sešel s herečkou Jennifer Connelly, u níž se dá mluvit o jakémsi standardu s občas přehrávajícím výrazem. I kladně zmiňovaná Emma Watson zvládá vše na jedničku, i když mi tam tedy příliš nepasuje. Pořád to bude Hermiona. Větší překvapení pro mě byl výkon Logana „Percyho“ Lermana, jehož frackoidní rozmazlenost byla pomalu hmatatelná. Démoničnost hlavního záporáka Raye Winstona taky stojí za zmínku, jehož slovní výměna s Crowem patří k tomu nejlepšímu.

Při součtu všech kladů a záporů mi vychází lehký nadprůměr, kdy dominuje to, jaký vztah máte zrovna k náboženství a nemyslím tím jen křesťanství, protože tenhle film s ním nemá nic společného. Noe mě osobně spíše nakrknul ve svém pokrouceném provedení a ještě k tomu s fantasy prvky. Ani ta triková stránka příliš neohromila, i přesto, že se ILM nechalo slyšet o náročnosti provedení všech zvířat. Takové ničení nepřátel obry bylo lépe provedené v o dvanáct let starších Dvou věžích a rozbouřené moře jsme mohli efektivněji vidět ve snímku 2012. Proč tedy chodit na Noeho? Asi jen z důvodu si znova připomenout, že Russell Crowe patří stále k nejlepším hercům Hollywoodu.

+ herci, slušné triky, hudba, několik vynikajícíh scén

- zničený význam potopy kvůli potřebám tvůrců stejně jako charakterů, kdy se vytrácí vnitřní logika, absence dobra, zavděčit se antikřesťanské módě

6/10

Posted in: drama,filmová recenze,katastrofický