Xandria - Neverworld's End

Dalším slibným přírustkem mezi symfonickým metalem je bezpochyby německá kapela Xandria. Sice hraje už řádku let (1994 - současnost), ale teprve albem Neverworld's End se přihlásila celkem razantně o korunu v tomto žánru. Po "konci" Nightwish vyhazovem Tarji Turunen jako frontwomanky se uvolnilo místo na vrcholu a hned se do popředí cpe několik kapel, kde největší šanci má Epica. Jenže Xandria se ukázala jako silná konkurence. Zakladetelem je příležitostný zpěvák (skladba "Euphoria"), kytarista a klávesista Marco Heubaumen. Dá se říci, že právě on je jediným stálým členem kapely, zbytek čekala neustálá rošáda. Druhým nejstarším členem je bubeník Gerit Lamm. V roce 2001 nabrali kytaristu Philipa Restemeiera. Basa a zpěv už představovali komplikaci s neustálým střídáním osazenstva, což kapele jako takové podtrhává zbytečně nohy v nějakém posunu do popředí.

"Pray for my soul in this world to deliver me from my sins
Pray..." - Blood on my Hands

Na pozici zpěvačky jsme měli Nicole Tobien (1997), Lisu Middelhauve (2000 - 2008, 2010), Kerstin Bischof (2009 - 2010), Manuelu Kraller (2010 - 2013) a nyní Dianne van Giersbergen (2013 - současnost). Otázkou je, zda v kapele není nějaký problém, když dochází k takovému střídání zpěvaček. Na albu Neverworld's End (2012) můžeme čekat nádherný soprán vokálistky Manuel Kraller. Jde bohužel o její první a poslední album s Xandrií, takže uroňme slzu a jen čekejme, co bude dál. Tohle album je totiž jedním ze skvostu nejenom mezi symfonickým metalem, ale metalem jako celku. Hit střídá hit a ani na chvíli kapela nenechá posluchače vydechnout. Už velkolepá "A Prophecy of Worlds to Fall" je strhující připomínkou toho, jak má znít symfonický metal v plné parádě. Vedle decentního, ale slušného progresu ze strany nástrojů a přesných kláves zaujme hlavně Manuelin hlas ve fantastických výškách, kdy především v poslední minutě dostávají hlasivky takový záběr, že jsem měl husinu i na sedacím ústrojí. Jak je to slovo? Aha, už vím. Kulervoucí!

"This world has never been
Only for the seeing it will be seen
I was given the seal and the key
And I will keep it until I die" - A Prophecy of Worlds to Fall

Po epickém nářezu přichází jediný singl z alba a to "Valentine". Další hit se skvělou stavbou, což platí snad pro každou skladbu. Všechny jsou na milimetry přesné. Šlapou jako hodinky a nikdy člověka nenapadne, že by něco mohlo být delší nebo kratší. Samozřejmě je to postaveno na tom, zda holdujete tomuto stylu. Docela by mě zajímalo jaký vliv na toto album měla Manuela, protože kapela si o něčem takovém mohla nechat jenom zdát při poslechu starší tvorby. Jejich písně mě nikdy příliš nebavily, ale tady člověk hltá doslova každý nádech nebo úder do strun, bicích či kláves. Pro mě přichází vrchol v polovině se skladbou "Blood on My Hands" s parádním refrénem. Ozvláštňujícím doplňkem je zvuk houslí Bena Mathota ve skladbě "Call of the Wind" v irském duchu nebo dudy (Uilleann) v "A Thousand Letters", aby se k nám nedonesl určitý stereotyp a přesycenost. Etnické zabarvení některým skladbám opravdu sluší. Na Neverworld's End spolupracoval i Joost van den Broek, jehož někteří znají z After Forever. Zde měl na starosti jak klávesy, tak řízení "orchestru" nebo zvukový design. Za zmínku rozhodně stojí i hojně využívaný sedmičlenný sbor (Fredrik Forsblad, Norbert Swoboda, Anselm Soos, Mani Müller, Klaus Ackermann, Mani Gruber, Marc Zillmann).

"How can I run from this hurting
Neverending pain" - Valentine

Album Neverworld's End je to nejlepší, co kapela vytvořila. Je lepší než cokoli od Nightwish a o něco horší než The Divine Conspiracy od Epicy. Power metalový nádech tomu přidává slušnou dravost doplněný o lyrický soprán. Potěšujícím faktem je, že Manuela Kraller dává výšky s přehledem i na koncertech. Tak si říkám, že nám to může být už celkem jedno, když je z kola venku, přesto to přidává na uvěřitelnosti, že nejde jen o studiový mix. Tyto kapely hodně těží z filmové inspirace, především ze stránek fantasy. Není ani překvapením jejich inspirace v tvorbě Remote Control. Většina z nich má za svého guru Hanse Zimmera, čekejme tedy čerpání z jeho tvorby nebo používání skladeb jako intra před koncertem. Výjimkou není ani Xandria, která hojně využívá motiv z Temného rytíře. Na albu jsem si u skladby "Euphoria" všiml v refrénu silné podobnosti s motivem ze Shreka. Ale jde asi o náhodu. :) Pokud se ptáte, proč jsem po takové chvále nedal plný počet, tak to má na svědomí hlavně originalita. Xandria se odpoutala od budované image a přešla na Nightwish styl, aby si ukrojila svůj díl slávy. Jejich hudba je sice propracovanější, jenže už budou vždy jen ti další v řadě, stejně jako ostatní. To je asi jediná vada na kráse.

P.S. : Za skladby jsem napsal jejich jednotlivé hodnocení.

Vydání: 24.2. 2012
Vydavatel: Napalm Records
Producent: Marco Heubaum
Členové:

• Manuela Kraller - zpěv
• Marco Heubaum – zpěv, kytara, klávesy, producent
• Philip Restemeier – kytara
• Nils Middelhauve – basa
• Gerit Lamm – bicí

1. A Prophecy of Worlds to Fall (7:23)  10/10
2. Valentine (4:11)  9/10
3. Forevermore (4:59)  8/10
4. Euphoria (4:30)  8,5/10
5. Blood On My Hands (4:17)  10/10
6. Soulcrusher (6:11) 9/10
7. The Dream Is Still Alive (4:23)  8/10
8. The Lost Elysion (5:26)  8,5/10
9. Call of the Wind (4:52)  8,5/10
10. A Thousand Letters (4:18)  8/10
11. Cursed (4:10)  8/10
12. The Nomad's Crown (9:02)  9/10
13. When the Mirror Cracks (4:08 - bonus skladba)  7/10

14. The Sailor and the Sea (3:10 - bonus skladba)  8/10


Celkový čas: 63:42

9/10

Posted in: metal,symfonický metal,Xandria