27. 10. 2013

The Hobbit: An Unexpected Journey (rozšířená verze) - filmová recenze

Není lehké navázat na slávu Pána prstenů a jeho nezpochybnitelný vliv na kinematografii. O to větší očekávání provázela návrat do Středozemě v Hobitovi podle stejnojmenného románu J. R. R. Tolkiena v režii Guillerma del Tora zaštítěným produkcí Petera Jacksona. V květnu 2010 ale del Toro ohlásil svůj odchod od projektu díky finančním problémům společnosti MGM a neustálým posunům s natáčením. Dva roky pracoval del Toro na Hobitovi s Peterem Jacksonem, Fran Walsh a Philippou Boyens, tedy těmi, co stáli za trilogií Pán prstenů. Po jeho odchodu byl v říjnu oznámen na režisérském křesle právě Peter Jackson. Natáčení začalo 21. března 2011 na Novém Zélandu a trvalo 266 dní, časem přišly další dotáčky při rozdělení původně dvou filmů na tři. Jackson to obhajoval hromadou natočeného materiálů, kde se dost čerpalo z Tolkienových dodatků v Návratu krále obsahující několik tisíc let Středozemě. Spousta lidí nechápala, jak může Jackson vytvořit z tak útlé knížečky tři fantasy eposy a on skutečně může. Kritická odezva byla takřka okamžitá, což se dalo očekávat. Vždyť Hobit je jednoduchá pohádka o cestě za dobrodružstvím, zatímco takový Pán prstenů je komplexní svět s mnoha liniemi a dospělým pojetím.

Hobit: Neočekávaná cesta, první díl trilogie, nás přenese do Středozemě už klasickým úvodním prologem, kdy nám starý Bilbo (Ian Holm) vypráví příběh Ereboru a trpaslíků, kteří jsou vyhnáni drakem, jejich země je obsazena a oni jsou nuceni hledat nový domov. Jednoho večera právě trpaslíci, na pozvání čaroděje Gandalfa (Ian McKellen), zavítají k nevrlému mladému Bilbovi (Martin Freeman) domů a je jim Gandalfem nucen jako další člen výpravy za získáním jejich domova zpět. Bilbo ze strachu odmítá, jenže je dohoněn svým já, které po dobrodružství skutečně touží. Tak se rozjíždí dobrodružná výprava s dopadem na celou Středozem, o čemž z počátku nikdo nevěděl, snad kromě Gandalfa.



Velká očekávání se nedala vyplnit, protože Pán prstenů narostl do tak obřích měřítek, že přímočarý Hobit neměl šanci. Diváci očekávali dalšího Lotra (Lord of the Rings), ale to nebylo možné vzhledem k předloze. Tolkien psal Hobita pro své děti, kdy jim ho četl před spaním a jeho zaměření se dost podobá produkci Walta Disneyho, což je takřka protiklad složitého díla, jakým je Pán prstenů. Jackson si této jednoduchosti byl vědom, stejně jako jeho tým. Bylo jim jasné, že dvouhodinová pohádka ze Středozemě, v infantilním Disneyho provedení, by neměla šanci. Absolutně by to nepasovalo k vážnosti Lotra. Proto se snažili najít určitý kompromis a přidat dodatky zahrnující především dění kolem Bílé rady a Nekromanta. Jelikož byl už představen trailer na druhý díl, tak mohu prozradit, že Nekromant je Sauron, který se pomalu a tiše vrací ze stínu, kam ho poslal Isildur useknutím prstu i s Jedním prstenem. Tady vidíme jeho nabírání síly ve staré pevnosti Dol Guldur v Zeleném a nyní už spíše Temném hvozdu. Takhle nám tu tedy tvůrci představují klasickou cestu k Ereboru a zabití draka a druhou linii s Bílou radou a Sauronem. Do toho nám obě linie představují několik menších provazců a vše se ve třetím díle spojí v jedno pevné lano.

Co se na prvním filmu hodně kritizovalo, tak byla délka. Popravdě, tempo snímku je pomalejší, jenže odpovídá časově Společenstvu Prstenu. Co ho dělá pomalejším je absence strachu o celou Středozem, protože sledujeme osud jen jednoho hobita a třinácti trpaslíků. Žádné prostřihy na Černé jezdce a ani na Sauronovu věž v Mordoru. Tempo filmu je ale bezchybné a střih přesně vyměřen s postupnou gradací a v klasickém ukrojení v Roklince. Rozvláčnost je dána už samotným žánrem. Hobit je totiž čistokrevná fantasy, kdy vidíme pouť skrze Středozem a objevujeme kouzla onoho světa. Události nemusí být nutně zaměřeny na děj a některé ani nejsou, viz souboj Hromových obrů v dešti. V knize je jejich souboj vylíčen jako okrajový pozorovaný spíše z dálky, což je oproti filmu změna. Tam byl jejich souboj přímo začleněn do cesty našich hrdinů. Délka je tak akorát a snad jen scéna z Frodem se dala postrádat. Ani bych se nedivil, kdyby právě tahle scéna byla původně zamýšlena pro rozšířenou verzi, ale rozdělením na trilogii nám ji dal Jackson už v kinoverzi. Je to právě jen na vás, jak moc máte tento „cestovatelský“ fantasy žánr rádi. Tohle rozhodně není chyba filmu.


Osobně považuji za stěžejní důvod kritizování Hobita technologii HFR, nebo-li 48 snímků za vteřinu. Jak je známo, když Akademie a kritici něco ocení, tak to znamená, že to přijmou. Je to vlastně uznání, což byl pro Návrat krále Oscar za nejlepší film roku 2003. Tím Akademie dala najevo přijmutí nejen žánru fantasy (ten byl často zesměšňován a nebrán vážně), ale i první skutečně digitální postavu – Gluma. Vezměte si, že jste kritik, který chodil na filmovou školu a vaším životem je film. Přes 70 let, takřka od počátku filmu, je snímkovací základ 24 fps. Lidé jsou na tento zpomalený záznam oproti realitě zvyklí, jenže pak přijde vzrůstově malý Novozélanďan Peter Jackson a začne prosazovat dvojnásobnou rychlost. Kritici z toho byli na větvi a film tím ztratil svůj klasický feeling, který všichni vnímáme už od narození a jsme jím vychováváni. Co tedy udělají? Strhají kvalitní film a použijí k tomu důvody, kde se dá pravda nebo kvalita ohnout v opak. Tím by totiž odstřelili i samotnou technologii, která se snaží narušit zažité dogma filmařiny.

Funguje to tak, že velké deníky film zkritizují a to se pak šíří dominovým efektem, v době internetu tuplem. Lidé si myslí, že mají vlastní názor, ale je to přesně opačně. Člověk ví jen to, co někde čte nebo slyší. Média mají obrovskou moc v utváření toho, co si má kdo myslet. O světě víte to, co vidíte ve zprávách nebo čtete v novinách a to samé platí i o filmech. Někdy se stane, že se film prosadí i přes nepřízeň kritiky jako tomu bylo u prvního Indiany Jonese nebo Hvězdných válek (1977). Pokud filmový kritik tvrdí, že nemá vliv na přijetí snímku a jeho tržby, tak lže anebo je mimo. Vlastně tím popírá svou práci a tvrdí o ní, že je zbytečná. Proč ji tedy vykonává, proč píše recenze, když tím neovlivňuje diváka? Seděl jsem v kině na Hobitovi a za mnou byl cca sedmnáctiletý kluk se dvěma holkami a vyprávěl jim o přestávce, jak je snímek roztahaný, nudný, zbytečný apod. Ty mu to vesele odkývaly. Prostě vše, co jsem před premiérou četl v zahraničním tisku a poté se to přesunulo k nám jim onen hošan cpal do hlavy. Buď šel tedy na špatný film znova, nebo je krmil frázemi z novin a internetu. Vlastní názor je jen iluze, především v mediální době. Zkuste se nad tím zamyslet…



Nyní se přesunu k samotným postavám, kterým vévodí samozřejmě Martin Freeman jako Bilbo a Richard Armitage jako Thorin Pavéza, trpasličí dědic Ereboru. Oba hrají skvěle a nejen pokud jde o fantasy žánr. Thorin je vůdce s potřebným charismatem a nejspíš dokáže postupně prodat i své směřování k temnější straně. Právě jeho obejmutí Bilba v závěru Neočekávané cesty bude mít emocionální dopad především po třetím díle. Už Gandalf něco nastínil v Roklince, kdy mluvil o tom, jak pýcha bude znamenat Thorinův pád. Ostatní herci neméně skvěle sekundují. Za vyzdvihnutí stojí jak Gandalf, který je opět všemi mastmi mazaný (ale ne neomylný) a plánuje předem, tak Glum. Hádanky ve tmě patří k tomu nejlepšímu ve filmu. Problém pro Jacksona spočíval i v tom, že na malém prostoru vystupuje hned třináct nových postav. Je takřka nemožné udělat z každého vystupující postavu, takže na to šli tvůrci chytře a drží se jen několika charakterů, ostatní jsou v pozadí. V tomhle směru musím pochválit výtvarníky, maskéry a kostyméry. Dokázali vtisknout každé postavě styl, takže je můžeme od sebe rozeznat, aniž by se postava nějak více projevovala.

Samostatnou kapitolou je čaroděj Radagast, který prochází stavem, kdy ho jedni zbožňují a druzí mu nedokáží přijít na jméno za jeho údajnou infantilnost. Zkuste si ale představit sebe žijící stovky let jen v přírodě, komunikujíc se zvířaty, kdy se vlastně staráte nejen o ně, ale i o flóru. Tohle musí zanechat „šrámy“ na vašem charakteru a duši. Odloučení od společnosti nese tento efekt. Opět tedy musím pochválit veškeré tvůrce z vykreslení postavy nejen skrze jeho já, ale i kostým. Především v Rusku mohou mít z jeho stylizace radost. Je evidentní, že se čerpalo hodně ze severského stylu, to není překvapením, sám Tolkien těžil ze spousty mýtů a legend, faktů i fikce. Radagastova postava je přesně taková jaká by měla být. Máme tu tři Istari (čaroděje) a každý z nich je úplně jiný. Zatímco Gandalf je chytrý s dobrým srdcem, tak Saruman je arogantní ve své touze po moci a v zesměšňování všeho, co považuje za slabost, včetně Radagasta. Známá je hlavně jeho nenávist ke Gandalfovi a závist k tomu, že Šedý čaroděj je majitelem jednoho ze tří elfských prstenů.



Stejně jako u Pána prstenů i zde byla oznámená rozšířená verze. Původně mělo jít o cca 25 minut, kdy ve finále dostáváme jen minut třináct. Vyplatí se investice jako u Pána prstenů, kde rozšířené verze prohlubovaly samotný děj a postavy, přinášely hromadu nového a důležitého, což platí hlavně o druhém a třetím díle? Nechci, aby došlo ke zklamání, když napíšu, že materiálů je díky přestříhání na trilogii málo. Máme tu sice malého Bilba na oslavě, kde se prvně v životě setkal s Gandalfem, další vylomeniny trpaslíků v Roklince nebo novou píseň skřetího krále, jenže nic z toho není podstatné a správně to skončilo ve střižně. Výhodou ale je, že všechny scény zapadají, jak mají. Přesto se budu soustředit na ty, u kterých jsem si říkal o přítomnost v kinoverzi.

Informace provázející rozšířenou verzi mluvily o černých šípech zmíněných v prologu. Není to pravda, žádná taková informace tam není. Jen je tam kratičká scéna s vystřelenou harpunou, co se od Šmaka odrazí, což nám má asi napovědět, jak na něj klasické zbraně nefungují. V prologu je pár dalších záběrů na vystrašené děti, ale hlavně protažená scéna s Thranduilem v Ereboru, kde se více dozvíme o nevraživosti trpaslíků a elfů. Klidně ji mohl Jackson do klasické verze dát a vystřihnout Froda. Možná by to nebylo dobré pro trailery, ale pro děj určitě. To nejdůležitější přijde až v Roklince a tam si teprve budete říkat, že edice má smysl. U mě do té doby zavládlo spíše zklamání, ale Roklinka to napravila. Bilbo u Narsilu je znám už z traileru a zde funguje naprosto parádně. Jen se přistihnete u toho, jak kroutíte hlavou nad jejím vystřižením. Jednoznačně prohlubuje Bilbovu postavu stejně, jako jeho osud spjatý s Jedním prstenem. Jeho zahleděný pohled na plátno se Sauronem a Isildurem, za doprovodu zvukových efektů z boje, se dokáže jednoznačně zapsat do srdcí každého fanouška. O zvýrazněném Prstenu na plátně ani nemluvě.



Další důležitou scénou je rozhovor Gandalfa s Elrondem o Thorinovi při cestě na Bílou radu, který si právě Thorin a Bilbo skrytě vyslechnou. Jde o nesmírně důležitou scénu pro dědice Ereboru, takže nebudu prozrazovat více. Rozhodně chyba jejího nezařazení do kin. Měl jsem u ní stejné pocity důležitosti jako u Faramira s Boromirem ve Dvou věžích, především z důvodů toho, co bude v dalších dílech. Poté následují už jen scény s různými eskapádami trpaslíků a jejich ničení všeho elfského. Vidíme i stížnosti Lindira na trpasličí přítomnost. Tak, jako nám Jackson vykreslil zásadní rozdíl mezi trpaslíky a Bilbem ve Dnu pytle, tak o to samé se pokusil zde s elfy a trpaslíky. Jejich ničení a naprostá neúcta dokáže vyvolat i v divákovi určité opovržení touto rasou. Ani elfce s harfou to nebylo příliš po chuti, v očích jsme mohli sledovat slzy bezmoci. Na jednu stranu se tyto scény mohou jevit jako dětinské, jenže tak to neberu. Je to přesné vyjádření rozdílnosti obou ras – vážnost elfů a trpasličí tvrdohlavost křížená s určitou jednoduchostí povahy. Vzpomeňte, jak si Gimli, v rozšířené verzi v Návratu krále, dával závody s Legolasem v pití piva. Tady máte pohromadě hned třináct takových trpaslíků, tak si určitě dokážete představit, jakou spoušť dokáží natropit. Nakonec si elfové oddechli z jejich odchodů.

Už v kinoverzi byla Bílá rada vynikající scénou. Její úkol je chránit Středozem, něco na bázi fungování OSN, kde nám jako dravec krouží Galadriel a jen naslouchá. I zde jsme se dočkali jejího rozšíření o zásadní část s trpasličími prsteny a opět nechápu její vystřižení z kin. To samé platí i pro scénu rozhovoru Bilba s Eldrondem, která se objevila na internetu před nějakou dobou. Elrond nabízí Bilbovi možnost zůstat v Roklince a právě díky této scéně můžeme pochopit Bilbovo otočení se za Roklinkou při odchodu z ní a poté jeho pokus o návrat z jeskyně. A poslední rozšíření nás doprovází ve skřetím městě, ale to je spíše nepodstatné. Přibyla tam i jedná písnička od Skřetího krále. Text je správně jednoduchý vzhledem k postavě, ale lyrica je opravdu povedená. Melodii má Howard Shore znova v kapse.



Tím se dostávám k hudbě. Shore si Pánem prstenů upletl bič a bylo jasné, že bude nemilosrdně srovnáván právě s ním. Troufám si tvrdit, že odvedl úžasnou práci. Problém mám jen u závěrečného souboje, kdy nám skladatel zahrál motiv Černých jezdců. Pochopil bych to jen v případě, že s nimi bude mít Azog něco společného. U Lotra jsme měly silné melodie, kdy se každá skladba dala poslouchat zvlášť. Ne, že by to tu taky nešlo, ale Hobit je velice komplexní a propojený. Nemá tak jednoduchou lyricu jako Společenstvo prstenu, je více podobný Návratu krále nebo ještě lépe kompletním nahrávkám. Svůj vliv na to má i délka alba, kdy Lotr měl klasická CD vydání o 70-ti minutách, ale tady máme přes dvě hodiny hudby, takže témata jsou zabalená do další hudby okolo - roztříštěná. Samostatný soundtrack jsem ale hodnotil dříve, takže zmíním jen to, zda něco nového přibylo. Musím Vás zklamat. Nedočkali jsme se ničeho zásadnějšího, jde spíše jen o protažení stávajících motivů. Výjimkou je tak jen píseň Skřetího krále. S třinácti minutami toho Shore stejně nemohl nic moc dělat.

Technická stránka je ve většině skvělá. Stížnosti se spíše linuly například na odbourání používání miniatur, ale Jackson už před premiérou prohlásil, že se tak rozhodli kvůli nedostatečné možnosti přiblížení se k modelům, kdy byla prostě poznat jejich zmenšenost. Samozřejmě za tím stála technologii HFR, kde je míra detailů na obrovské úrovni, tudíž se stává film na výpravu skutečně náročným. To platí i pro masky, kdy tu máme vedle opět povedeného Gluma i digitální skřety. U skřetů si někteří novináři stěžovali na nahrazení masek digitálem. K tomu asi těžko něco dodám, to už záleží na Vás, co upřednostňujete. Azog se každopádně kvalitativně povedl, je někde na úrovni Gluma. Co se ale nepovedlo, tak Skřetí král. Je zpracován povedeně, o tom žádná, jenže ho neberu jako charakter, jen jako dobrý počítačový trik, na rozdíl od Gluma nebo právě Azoga. Byl bych radši, kdyby ostatní skřeti byli namaskováni a machři přes PC se mohli více věnovat právě „talentovanému zpěvákovi“ z jeskyně. Nejlepší trikovou scénou je tedy nejspíš souboj horských obrů. V kině vynikající podívaná a zvukově brilantní.



Vyplatí se investovat do rozšířené verze? Rozhodnutí není tak jednoduché jako v případě Lotra. Pozitivní dojem z celé edice zvedá hlavně Roklinka a to i celkové hodnocení. Pokud vám to nestačí, tak devítihodinová nálož luxusních bonusů by měla. Přesto si neodpustím rýpnutí, že taková scéna z Bilbova nákupu na tržišti nemusela být ani zde. Několik důležitých scén tu je a to do takové míry, že nepochopíte jejich vystřižení a spíše si bude říkat, proč režisér neobětoval Frodovu část pro dobro celku. Je jasný, jak si byl Jackson jistý tím, že film vlastně nemá ani zdaleka co nabídnout ve srovnání s Lotrem, tak se snažil útočit hlavně nostalgií a v budoucnu dodatky. Kniha Hobit je pro děti, Pán prstenů fantasy pro dospělé a film Hobit přesně uprostřed – rodinná podívaná spojující oba světy. Nový Zéland má být na co hrdý a Jackson se s tím popral se ctí. Jednoduchou a přímočarou fantasy pohádku napěchoval různými odbočkami a vlákny, které nám splete dohromady až trojka v prosinci 2014.

P.S. : Při hledáni informací o písni "Song of the Lonely Mountain" jsem našel rozhovor s Neilem Finnem, kdy mluvil o inspiraci v židovských písních, neboť u Hobita se Tolkien právě inspiroval židovskou touhou po domově (Izrael).

+ Herci, příběh, technická stránka, hudba, výprava

- nevyváženost efektů, pro někoho přílišná délka, opakování míst ze Společenstva Prstenu stejně jako některých hudebních motivů

Tržby v USA : 303 milionů dolarů
Tržby z USA - inflace : ---
Tržby za víkend : 85 milionů dolarů
Tržby celosvětově : 1,017 miliardy dolarů
Rozpočet : 180 - 200 milionů dolarů (podle některých údajů až 315 milionů dolarů)
Oscar : 3 nominace (masky, efekty, výprava)
Premiéra : 14.12. 2012
Distributor : Warner Bros.
Délka : 182 minut rozšířená verze (172 minut bez titulků)
Žánr : fantasy, rodinný

8,5/10 (kinoverze 8/10)


Hodnocení článku:

3 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Je tu chybka: "pro Návrat krále Oscar za nejlepší film roku 2013" Má to byť 2003.

Avari Firyar řekl(a)...

Opraveno. Dostala se tam jednička místo nuly. Díky. ;)

kklepkaa řekl(a)...

Úžasné, asi mě to donutí se podívat na rozšířenou verzi :) Článek je přesně dle mého očekávání :)

Okomentovat

Žádný spam a trolování. Děkuji jinak za hodnotné komentáře. ;)

 
Design by Free WordPress Themes | Bloggerized by Lasantha - Premium Blogger Themes | Affiliate Network Reviews