11. 8. 2013

Byzantium - filmová recenze

Byzantium prosvištělo kiny, aniž by si toho většina lidí všimla. Dost možná nejpodhodnocovanější a nejrozporuplnější film roku. Patřím do skupinky těch, kteří sledovali každý záběr s nadšením a zájmem, co bude dál. Příběh mladé Eleanor a její matky Clary začíná během napoleonských válek, kdy jsou obě po opětovném shledání nuceny utíkat od svých pronásledovatelů. Obě žijí upířím životem, ale každá přitom jinak. Clara byla prostitutkou a nezná nic jiného, proto se dvě stě let pohybovala v tomto životním stylu, jenž ji přisouval nejen peníze, ale i čerstvou krev v podobě zákazníků. Za to její dcera Eleanor, které už je dvě stě let šestnáct, se považuje za anděla smrti a vybírá si své objeti z řad umírajících. Obě mají odlišný pohled na to, jak se svým "darem" naložit a celý film je vlastně o vztahu mezi nimi, kde se v pozadí odehrává linie s bratrstvem. Matka s dcerou se nakonec uchýlí do hostince jménem Byzantium, který Clara předělá na provizorní nevěstinec. Tady vše nabere obrátky, když se Eleanor zamiluje a skrze papír vypráví svůj příběh.


Režisér Neil Jordan už má zkušenosti s upíří tématikou z Interview s upírem, jenž považuji za jeden z nejlepších filmů v tomto žánru. Zde se nemohl opřít o hvězdu typu Toma Cruise nebo Brada Pitta, či o větší rozpočet. Vzal dvě talentované herečky, osm milionů na rozpočet a přitom dokázal vytvořit uhrančivý snímek plný fantastické atmosféry. V první řadě by byla chyba považovat film za horor s upírama. Tento druh pijavic je tu vykreslen jinak a to je asi ten nejkontroverznější způsob jaký jsem kdy v takovém filmu viděl. A horor to není ani náhodou, takže na tohle taky zapomeňte. Jordan tu jasně vykresluje psychologické drama s některými aspekty thrilleru. Četl jsem i nějaké to srovnání se Stmíváním, což je naprosto mimo mísu pokud nepočítám vykreslení upírů od zavedeného dogmatu. Za prvé se tvůrci mohou opřít o skvělé herce a atmosféru a za druhé jsem si ve Stmívání nevšiml uřezaných hlav ani hektolitrů krve. Twillight nečekejte, ale ani už zmiňované Interview s upírem. Byzantium si jde svou vlastní cestou.


Nádherná kamera i práce s barvami mě rozhodně potěšila. Především žlutý nápis Byzantium a vedle něj červená Eleanořina kapuce vyvolávají určitou krásu. Celkově je tahle práce s obrazem promyšlená, což upoutávalo pozornost vedle hrozně pomalého tempa. A to je druhá kontroverze tohoto snímku. Pomalost děje a délka záběrů může leckoho odradit. Ani krvavější scény nejsou žádnou akční orgií, vše má konstantní rychlost. Je potřeba se na tohle připravit. Tomu napomáhá i soundtrack Javiera Navarreta. Ústřední motiv je asi nejvíce zapamatovatelný. Dostaneme ho jak v klavírní verzi (ve filmu ho hraje Eleanor na piáno, na OST skladba "My Mother"), tak ve smyčcovém (na soundtracku například skladba "My Mother Saw Her Chance"). Navarreta byl pro svůj pomalý styl vybrán úmyslně. Občas nám přednese disharmonickou část s hlubokými tóny, kterou jsme měli možnost slyšet například v jeho Zrcadlech. I tady je to takový hybrid mezi orchestrem a synťáky. Překvapením je silné zastoupení sboru jako v "Clara Immortal". Soundtrack rozhodně potěšil pro svou skličující atmosféru a taková kostelní "The Coventry Carol" je fantastická.


Byzantium staví na výkonech dvou hereček. Gemma "Mařenka" Arterton překvapila a jako matka Eleanor je opravdu uvěřitelná. Její emoce se za tu dobu nahromadily, takže cítíme skutečnou bolest jejich případného odloučení nebo ztráty jedné z nich. Saoirse Ronan už má přes svůj mladý věk taky něco za sebou a to dokonce i nominaci na Oscara za Pokání (2007). Dokázala sama skvěle táhnout například film Petera Jacksona Pevná pouta. Právě její Eleanor je zde středobodem vyprávění a skrze ní se dozvídáme vše podstatné. Její láska dá děj do pohybu stejně jako vztah s její matkou. Obě jsou naprosto jiné, ale to pouto je i přesto opravdu silné. Za tohle jsem ji toho Hostitele odpustil.


Byzantium není film pro každého, vyžaduje soustředění a skýtá v sobě hned několik potenciálních problémů pro klasického diváka. Není v něm akce, tempo je pomalé a pro někoho až unylé, upíři tu fungují taky trošku jinak a s denním světlem si na ně taky nepřijdete. Pokud tyto vlastnosti (předsudky) odhodíte stranou, tak nepochybuji, že se bude film líbit. Zbytek bude asi trpět při této formě vyprávění. Rozhodně jde ale o nejlepší upírský film od původní verze Ať vejde ten pravý. Blade to není, Interview s upírem taky ne a Stmívání už vůbec ne. Co to je? Přece Byzantium.

+
herci, atmosféra, tempo, jistá režie, hudba

-
pomalé tempo, "upíři"

8,5/10


0 komentářů:

Okomentovat

Žádný spam a trolování. Děkuji jinak za hodnotné komentáře. ;)

 
Design by Free WordPress Themes | Bloggerized by Lasantha - Premium Blogger Themes | Affiliate Network Reviews