12. 8. 2013

Batman začíná (Batman Begins) - Hans Zimmer, James Newton Howard

Tim Burton v roce 1989 slušně nastartoval kariéru Batmana dokud ji nezabil Batman a Robin Joela Schumachera a dal Temného rytíře na osm let k ledu. Pak přišel Nolan a vytvořil Batmana o kterém se nikomu ani nesnilo. Zatímco Burton pracoval s temnotou a u druhého dílu zašel s depresí ještě dal, čímž byl předloze mnohem blíž, tak Nolan zasadil "hrdinu" DC komiksů do reálného světa skla a oceli s technickými vymoženostmi. Většina filmu se točí právě kolem toho, jak se Bruce Wayne dostane k této masce. Musí se vypořádat nejen s vrahem rodičů, hlavním zloduchem, ale především sám se sebou. Nolanův Baman začíná je precizní práce s herci a dějem. Nevytvořil tak fantastický okolní svět jako Burton, za to nám dal skvělé charaktery, kterým se vyrovná snad jen Nicholsonův Joker.


Když Warneři dali Batmanovi zelenou a na palubu dostali i Nolana, tak se rozhodl přerušit spolupráci s Davidem Julyanem a chtěl angažovat Hanse Zimmera. Ten se tomu bránil, protože velké orchestrální práce ho nezajímají, což tvrdil on a dal to taky najevo. Přesto na nabídku kývnul, jak dostal šanci spolupracovat se svým dobrým přítelem Jamesem Newtonem Howardem. Už dlouhou dobu mluvil o tom, jak si takovou spolupráci přeje. Před oběma stála těžká práce, Danny Elfman totiž u Batmana (1989) odvedl skvělou práci a jeho soundtrack je považován za jeden z nejlepších v tomto žánru. I fanoušci byli natěšeni a očekávali velké věci. A právě oni byli potom nejvíce zklamáni z toho, co ve výsledku slyšeli.


Jak už jsem psal, Zimmer se velkému orchestru vyhýbá a nechává pracovat synťáky a zde to křičí ještě víc. Často tu využívá ostinato (stálé opakování melodického nebo rytmického motivu nebo fráze). U některých skladeb je to slyšet více u některých méně, přesto si po zaposlouchání se do nahrávky toho člověk všimne a začne ho to otravovat. Hudba má dynamiku a některé melodie vůbec nejsou špatný, ale to opakování ve smyčce je opravdu hrozný. Takřka to připomíná základní programy pro skládání hudby na mobilu (nadneseně), kde si hodíte jednu táhlou linku kolem které nabalíte případně jednu nebo dvě další.


Soundtrack je opravdu silně zatížen elektronikou. V době vydání Zimmer tvrdil, že Batman začíná obsahuje snad nejvíce elektroniky za jeho období skládání. V dalších letech se ho snažil evidentně ještě trumfnout. Beru to, že se Hans snažil vytvořit něco nového pro Batmana a nejít ve šlépějích Elfmana nebo Elliota Goldenthala. Kdo nenávidí styl Media Ventures, tak by se měl albu asi vyhnout. Sám jsem v tomhle směru dost rozpolcený. Těžko i říct kolik toho složil sám Zimmer a kolik Howard. Viděl bych to někde kolem 60-70% pro Zimmera a zbytek na Howarda.


Příležitostného posluchače asi moc nepotěší ani latinské názvy skladeb odkazující na různé druhy netopýrů. Soundtrack otevírá "Vespertilio" využívající jednoduchého rytmu pro simulaci mávání netopýřích křídel. Jde o hlavní téma prostupujíc celým albem a dostávajíc prostor za chlapeckým hlasem ve skladbě "Barbastella". Emocionální části v "Eptesicus" nebo v "Corynorhinus" má nepochybně na svědomí Howard. "Eptesicus" od druhé minuty zase přebírá Zimmer. Někdy má člověk pocit, že jeden začal psát skladbu, aby ji ten druhý dokončil. Dobrým příkladem je dlouhá "Macrotus". Opět se tu setkáváme s Howardovým piánem s postupně narůstajícím vlivem Zimmera, který dává na OST velký prostor zvuku violoncella.

Hlavním motivem filmu je strach a ve skladbách jako "Artibeus" a "Tadarida" to nemá daleko do hororu. Skvěle se v nich odráží téma strachu. Za to akce tu příliš není, takže fanoušci budou spíše zklamáni. První skladba v akčním duchu je až "Myotis" připomínající Posledního samuraje díky rytmickým perkusím. Akce se poté vrátí až v "Antrozous" silně odkazující na dřívější Zimmerovu práci na Černém dešti (Black Rain). Peacemakera zase připomene "Molossus". Tady už prostě lze říci jen "Hans, kurva, máš to zapotřebí?".


Hudba skvěle funguje ve filmu, ale na CD si už určitých neduhů posluchač všimne. Jedněm to bude jedno a druzí nad tím budou skřípat zubama, takže nemá člověk šanci se zavděčit všem. Jde o klasický produkt Media Ventures a je potřeba s tím počítat. Hromada elektroniky, kterou občas vyvede na světlo Howardovo piáno. Soundtrack se spíše zaměřuje na psychologickou rovinu filmu, takže tu je aspoň vidět, že Nolanovu vizi oba skladatele pochopili. Osobně se ale vracím k Elfmanově přednesu s bohatší náplní a především orchestrální. Docela by mě zajímalo, jak by soundtrack zněl, kdyby ho dostal na starost jen Howard. Ale to je jen taková kacířská myšlenka.

1.  Vespertilio 2:52
2.  Eptesicus 4:20
3.  Myotis 5:46
4.  Barbastella 4:45
5.  Artibeus 4:19
6.  Tadarida 5:05
7.  Macrotus 7:35
8.  Antrozous 3:59
9.  Nycteris 4:25
10.  Molossus 4:49
11.  Corynorhinus 5:04
12.  Lasiurus 7:27

Celkový čas : 60:26

7,5/10


Hodnocení článku:

0 komentářů:

Okomentovat

Žádný spam a trolování. Děkuji jinak za hodnotné komentáře. ;)

 
Design by Free WordPress Themes | Bloggerized by Lasantha - Premium Blogger Themes | Affiliate Network Reviews