Skála - Hans Zimmer, Nick Glennie Smith, Harry Gregson Williams

Skálu režiséra Michaela Baye asi není třeba představovat. Akční hit devadesátých let se dodnes řadí k tomu nejlepšímu, co z jeho tvorby vzešlo. Skála se dočkala uznání jak kritiky, tak fanoušků. I přes silný patos se dá film zkousnout i v našich podmínkách. Jerry Bruckheimer (producent) spolu s dnes už zesnulým Donem Simpsonem přivedli Bayovi prvotřídní herecké obsazení, kde vedle takového Seana Coneryho uvidíme Nicolase Cage nebo Eda Harrise. Jak už je u Baye zvykem, tak zápletka není nikterak komplikovaná, ale vše je podřízeno excelentní vizuální stránce, kde režisér piloval své přesvícené záběry, jenž dovedl k dokonalosti v robotím nášlehu Transformers. Několikrát jsem už psal, že každý film Michaela Baye je vlastně jeden a ten samý. Radši se tedy vracím k počátkům Bayovi kariéry, kdy nám představil Willa Smithe v prvních Mizerech, konec světa v Armageddonu a nebo zmiňované komando ve Skále.

Bruckheimer využil své dřívější spolupráce s Hansem Zimmerem, a tak máme možnost si ho poslechnout i zde. Bylo by ale správné uvést věci na pravou míru. Za hudbou ke Skále nestojí ani tak Hans Zimmer jako spíš další člen studia Media Ventures, Nick Glennie-Smith. Tohle snad první soundtrack, kde Zimmer byl spíše přispěvatelem než samotným skladatelem. Tím, že byl v titulcích uveden na prvním místě, se úspěch hudby přičítal právě Zimmerovi a to neprávem. Trošku mi to připomíná situaci kolem prvních Pirátů z Karibiku.

Stejně jako ve filmu se i tady hudba snaží tvářit bombasticky a částečně se jí to daří. Proč částečně? Skoro většinové zastoupení zde má elektronika, což není překvapivé, protože v té době se v Media Ventures hrálo především na synťácích a je to znát. Elektro tady člověka nejednou klepne přes uši a v některých pasážích je to zbytečně rušivý. Je mi jasný, že současná mládež dává přednost především takovéto hudbě a nebude na to koukat jako na rušivý element. Na druhou stranu působí album kompaktně, čemuž napomáhá nejen délka skladeb, ale i provázanost motivů.

Kdo zná Krvavý příliv (Crimson Tide), tak mu unikne silná podobnost některých motivů. To ale nechám stranou, protože jsou obě díla přesto odlišnější. První dvě skladby jsou skutečně perfektní a akčně velkolepé. Právě ony jsou tím nejsilnějším na albu, což platí především o „Hummell Gets the Rockets“. Tohle akční téma můžeme slyšet poměrně často v jiných Zimmerových soundtracích, jen v obměněnné podobě. Ač se to snaží zakrýt, tak prvopočátek leží právě v Crimson Tide a v recenzované Skále. Zimmer a Media Ventures celkově mi připomínají právě Michaela Baye – pořád to samé, jen trošku jinak.

Na soundtracku se podílel i Harry Gregson-Williams, ale nevím jestli ho uvádět, protože roli měl spíše okrajovou. Jeho rukopis se dá poznat ve zrychleném bicí ve skladbě „In the Tunnels“ nebo v „The Chase“.

Pro fanoušky je Skála velice populární a většina z nich tvorbu soundtracku mylně připisuje Zimmerovi. K poslechu jí mohu bez problému doporučit, ale nepočítal bych s tím, že by se více zařezala pod kůži, už jen díky absenci hlubších a nepovrchních emocí. Když mám náladu na něco rychlejšího, akčnějšího, tak šáhnu právě po Skále, ale jinak si pustím něco jiného od všech tří skladatelů. Film je vynikající, hudba v něm funguje přesně jak má, ale na CD jde o nadprůměrné dílo, které nepřekvapí.

1. Hummel Gets The Rockets (6:25)
2. Rock House Jail (10:12)
3. Jade (2:01)
4. In the Tunnels (8:40)
5. Mason’s Walk – First Launch (9:34)
6. Rocket Away (14:25)
7. Fort Walton – Kansas (1:37)
8. The Chase (7:35)

Celkový čas : 60:20

7,5/10

Posted in: Akční,Hans Zimmer,Harry Gregson Williams,Nick Glennie Smith