V roce 2005 do kin dorazil historický velkofilm Králoství nebeské režiséra Ridleyho Scotta. Po Gladiátorovi se snažil vytvořit další strhující spektakl, ale “Království” se
naopak dočkalo chladného přijetí jak od kritiky, tak i od veřejnosti. Z
dnešního pohledu se jednoznačně jedná o nedoceněné geniální dílo řadící
se k tomu nej, co kdy Scott natočil. Osobně jsem byl na filmu dvakrát v
kině a vždy mě uchvátilo, řadil jsem ho po bok Pána Prstenů, nemluvě o rozšířené verzi, která tomu dodávala punc vyjímečného díla. Scott dokonce donutil hrát i Orlanda Blooma, i když nešlo o charismatického bijce typu Russella Crowea.
Po Gladiátorovi se čekalo, že o hudbu se opět postará Hans Zimmer, ale došlo na Harryho Gregson-Williamse, který spíše spolupracoval s Ridleyho bratrem, Tonym. Je možná dobře, že to takhle dopadlo, protože bychom jinak nedostali takhle výstavní kousek jakým je právě tenhle soundtrack. Výsledek divaci ze začátku nepřijali tak jako zmiňovaného Gladiátora, a to především díky absenci akce, která je jen sporadická. Za akční skladbu se dá považovat snad jen “Battle Of Kerak” a částečně “Crusaders”. V tomhle soundtrack vlastně kopíruje i samotný film, který byl spíše filozofický a tudíž masám nepříliš přístupný.
Poslech hudby ke Království nebeskému
je ale ohromující zážitek. Zatímco Zimmerova hudba ke Gladiátorovi byla
militaristická, tak ta Gregson-Williamsova je více osobní. Je vybavena
ohromující sborovou kolekcí zpívanou v latině (a arabštině), která udává
tón středověké křižácké výpravě. Gregson-Williams vyvíjí mnoho etnických zvuků. To, co tomu ale dodává charakteristický zvuk, je netradiční použití elektrických houslí (Hugh Marsh), elektrického cella (Martin Tillman) a hlas vokálistky Lisbeth Scott.
Někteří puristé mohou vidět použití elektrického řetězce jako nevhodný
pro film ze středověku, ale zvuk vytváří drsný pocit, který dobře
kontrastuje s andělskou krásou sborů.
Stručně řečeno, Harry Gregson-Williams
vytvořil takovou menší operu. Tohle je jeho první historický film
takového epického rozsahu a výsledek ukazuje jeho dovednosti jako
skladatele. Hudba přesahuje samotný film a funguje jako soudržné album.
Taková skladba jako “Path Of Heaven” dokládá oskarový potenciál, bohužel to Akademie trestuhodně přehlídla, stejně jako celý film, až si člověk musí pokládat otázku : “Proč?”. Díky kvalitě to rozhodně nebylo.
Království nebeské je
jednoznačně nejlepší skladatelovo album a jedno z mých vůbec
nejoblíbenějších. Těžko se popisují pocity při samotném poslechu, ale
dlouho člověk neslyšel tak originální soundtrack s takovým dopadem na
emoce. Při každém puštění mám chuť pustit si i samotný film. Tohle je
prostě desítkové album, a to bez debat. Hlavní motiv “Crusaders” už z hlavy nikdy nedostanu, stejně jako závěr u “Sibylly”. K dostání je i kompletní nahrávka na 4 CD z rozšířené verze filmu, která jen podrthuje vyjímečnost tohoto díla.
- Burning The Past
- Crusaders
- Swordplay
- A New World
- To Jerusalem
- Sibylla
- Ibelin
- Rise A Knight
- The King
- The Battle Of Kerak
- Terms
- Better Man
- Coronation
- An Understanding
- Wall Breached
- The Pilgrim Road
- Saladin
- Path Of Heaven
- Light Of Life (Ibelin reprise - feat. Natascha Atlas)
Kingdom Of Heaven - Crusaders
Kingdom Of Heaven - Battle Of Kerak
10/10
0 komentářů:
Okomentovat
Žádný spam a trolování. Děkuji jinak za hodnotné komentáře. ;)