Drtivý dopad - James Horner

Rok 1998 nám nabídl souboj dvou katastrofických filmů s paradoxně stejným „nepřítelem“ jímž byl meteorit. Vítězem se stal sice Armageddon, ale my se podíváme na druhý snímek pod názvem Drtivý dopad, který natočila Mimi Leder pod producentskou záštitou Stevena Spielberga z Dreamworks. Ač se mi film líbil a nabídl odlišný pohled na vesmírnou katastrofu, tak jeho problém tkvěl v několika věcech. Tím prvním problémem určitě je nepříliš zajímavé obsazení v čele s ještě mladým Elijahem „Frodo“ Woodem a druhým rozvětvení děje, kdy se tvůrci snaží do dvou hodin nacpat osudy několika postav nezávislých na sobě – Leo Biederman a Sarah Hotcher, Jenny Lerner a Jason Lerner a posádka zachrané lodi. Nemluvě o dalších postavách kolem téhle „trojice“, včetně prvního prezidenta tmavé pleti (11 let před Obamou). Snímek se tak stává utahaným a závěrečná (povedená) destrukce jaksi vyšumí. Na postupu Lederové je sympatické, že nekopíruje konkurenci a snaží se nám předložit lidský příběh založený na možném chování každého z nás při takové události.

Po gigantickém úspěchu Titanicu, včetně jeho soundtracku, se čekalo s čím přijde skladatel James Horner, a tak se můžeme podívat, jak dopadl výsledek a zda nezklamal své fanoušky. Je těžké chválit či úplně shodit Drtivý dopad po hudební stránce. Celý soundtrack by byl působový, ne-li vynikající, ale tahá ho dolů už dávno slyšené melodie, které se jen nepatrně liší. Pokud znáte Hornerovu tvorbu, tak vás album těžko něčím překvapí. Vše se pohybuje v romantické linii s občasným sklouznutím do akčnější polohy, což je zřejmé především ve skladbě „Our best hope“, ve které oslní smyčcová pasáž v čase 11:00 až 11:25.

 

V Drtivém dopadu existují tří hlavní témata. Prvním z nich, a zároveň tím nejlepším, je motiv hraný klavírem, ale bohužel se nikdy nevyvine v něco víc než jen v reprezentaci smutku. Nejvíce slyšitelný a zapamatovatelný je ve skladbě „Wedding“. Na soundtracku jsem zaslechl asi čtyři předchozí Hornerovi práce – Statečné srdce, Apollo 13, Země dinosaurů a samozřejmě Titanic. Opět je používaná stejná syntetická linka a v některých případech i stejný akordy. Horner má skutečně velký problém s originalitou. Nezachrání to ani nádherně smutné sbory v „Goodbye and Goodspeed“ v doprovodu zvonků a smyčců.

 

Drtivý dopad byl povedený film a soundtrack ho v tomhle směru následuje. Jak je u Hornera zvykem, tak nás čeká dlouhá nahrávka atakující 80 minut. Přesto se těžko odpouští už tolikrát jinde slyšené pasáže, protože takhle mu unikají nejvyšší známky. Abychom si rozuměli, album je krásné a skvěle se poslouchá díky své melodičnosti, ale pokud se nezapracuje na odlišném přístupu, tak těžko chtít absolutno a věřím, že spousta lidí zabývající se filmovou hudbou řekne to samé. To i Zimmer je originálnější a to je co říct. Pokud tedy nemáte od Hornera větší sbírku nebo nejlépe vůbec nic, tak pak mohu bez problému album doporučit jako výborný poslech.

1. A Distant Discovery (3:52)
2. Crucial Rendezvous (3:57)
3. Our Best Hope…. (13:20)
4. The Comet’s Sunrise (5:02)
5. A National Lottery (8:21)
6. The Wedding (3:56)
7. The Long Return Home (4:40)
8. Sad News (3:42)
9. Leo’s Decision (3:03)
10. The President’s Speech (4:25)
11. Drawing Straws (10:37)
12. Goodbye and Godspeed (11:34)

Celkový čas : 77:16

8/10

Posted in: drama,James Horner,sci-fi