Čelisti
byly prvním snímkem, kterému se v USA podařilo překonat hranici sta
milionů dolarů na tržbách. Jednalo se o první komerční trhák Stevena Spielberga
(se započtením inflace snímek vydělal přes dvě miliardy dolarů
celosvětově!) a i dnes, po víc jak třiceti letech od premiéry, film
dokáže spolehlivě navodit strach z neznáma. Spielberg se skvěle rozhodl,
že žraloka nechá pod hladinou co nejvíce času a ukáže ho divákům až v
závěru. Otázkou je, zda za jeho rozhodnutím nestály spíše problémy s
mechanickou loutkou zabijáka. Sám režisér se vyjádřil, že natáčení Čelistí
bylo jedno z nejhorších a to byl jeden z hlavních důvodů, proč nevzal
natáčení druhého dílu. Všechny problémy ale vzaly za své při pohledu na
tržby a všemožná ocenění po celém světě, nemluvě o čtyřech Oscarech, kde
se dostalo i na Johna Williamse, pro kterého to byla v té době druhá cena Akademie. Svou prací se nemalou zásluhou zasloužil o obrovský úspěch filmu.
Čelisti patří k nejcitovanějším snímkům historie, nemluvě o slavném hlavním motivu. Zajímavá je historie ústředního tématu, kdy Spielberg přišel za Williamsem
a požádal ho o předvedení hudby. Ten mu část ukázal na klavír a
Spielberg na to reagoval slovy : „To si děláš srandu?“ Oba pak byli
překvapeni, jak monstrózně to znělo při zahrání orchestrem. Titulní téma
se tak stalo jedním z nejznámějších a staví se na úroveň Hvězdných válek.
Williams v titulním motivu shrnul hned několik témat – postupné
přibližování žraloka k oběti, kdy orchestr zrychluje (těžké záseky
violoncella) a použití harfy jako simulaci vodní hladiny. Samotný motiv
nám dává najevo, že se žralok přibližuje, i když vidíme hřbetní ploutev a
nebo dokonce jen záběr mořské hladiny. Vždy cítíme, že tam někde je,
což je úžasný výsledek spolupráce Williams/Spielberg.
V naprostém opaku stojí další motivy, kterým dominuje především skladba „The Shark Cage Fugue“,
jenž začne zvesela a postupně se rozjede do famózní části, až s
vojenským potenciálem. Ve filmu se jí dočkáme při přípravách na lov.
Takové smyčce člověk jen tak někde neuslyší. Opravdu výjímečné. Rytmus
tomu dodávají tympány, které ale nepřehlušují ostatní nástroje, spíše
dělají jemné „křoví“.
Soundtrack k Čelistem patří k tomu nejlepšímu, co kdy John Wiliams
složil. Myslím, že se nenajde nikdo, kdo by ústřední téma neznal, ale
byla by škoda si nevyslechnout celé album. Jedinou výtku lze směřovat k
přílišnému použití hlavního motivu na úkor něčeho nového, album tím
pádem není tak pestré, jak by mohlo být, proto nemohu dát desítku. To
ale nemění nic na faktu o jak geniální výtvor jde. Samozřejmě musím
zohlednit i rok vzniku, protože dnes se především hraje na to, aby
soundtrack byl co nejmelodičtější kvůli prodejům, což dříve nebývalo. O
to více člověk musí smeknout. (Hodnotil jsem nahrávku z roku 2000 Deca
Records Album!)
• 1. Main Title and First Victim (3:27)
• 2. The Empty Raft (1:23)
• 3. The Pier Incident (2:23)
• 4. The Shark Cage Fugue (1:59)
• 5. Shark Attack (1:17)
• 6. Ben Gardner’s Boat (3:31)
• 7. Montage (1:31)
• 8. Father and Son (3:42)
• 9. Into the Estuary (2:50)
• 10. Out to Sea (2:58)
• 11. Man Against Beast (5:33)
• 12. Quint’s Tale (2:40)
• 13. Brody Panics (1:10)
• 14. Barrel Off Starboard (1:30)
• 15. The Great Shark Chase (3:28)
• 16. Three Barrels Under(2:05)
• 17. Between Attacks (2:06)
• 18. The Shark Approaches (2:40)
• 19. Blown to Bits (3:03)
• 20. End Titles (1:52)
Celkový čas : 51:17
8,5/10
0 komentářů:
Okomentovat
Žádný spam a trolování. Děkuji jinak za hodnotné komentáře. ;)