31. 1. 2015

Vlkodlak (The Wolfman) - Danny Elfman

Vklodlak patří k nejslavnějším monstrům Hollywoodu a poslední zfilmování si vzal po všemožných problémech nakonec na starost Joe Johnson, který za mořem spíše platí za rutinéra. Jeho úkol byl nelehký. Rozpočet taky narostl více než je zdrávo a už při premiéře bylo jasné, že tahle sranda se prostě nezaplatí. Dle mého je to nefér a Johnson se za výsledek rozhodně stydět nemusí. Ano, je to dlouhé a několikrát nudné, o střih se postarali spíše producenti, chemie mezi postavami občas kolísá a těch 150 milionů dolarů v rozpočtu prostě taky vidět není, ale vynikající výprava, atmosféra a masky, kdy se tvůrci nebáli ani krve, rozhodně stojí za to. Rozhodně nezklamal Danny Elfman, který se několikrát rozpovídal o tom, jak si přál skládat k Draculovi (1992) a záviděl tak Kilarovi, jehož práci na tomto filmu obdivuje. Nyní si sen splnil sice jen částečně, ale neopomenul hudebně citovat právě Kilara svým východoevropským pojetím hudby.

Elfman sám sebe pasuje na velkého fanouška původního Vlkodlaka z roku 1942 a byl tedy nadšen z prací právě na remaku. To samozřejmě ještě netušil o hromadě problémů během natáčení, které určitě stojí za kolísavou kvalitou této verze. Jak jsem zmínil výše, Elfman se netajil svou nákloností ke Kilarově práci a to se odrazilo i na Vlkodlakovi, kde použil hudební styl východní Evropy pro vytvoření působivé atmosféry především v důrazu na primární téma zaznívající hned v úvodu. Kdo slyšel Kilarova Draculu, tak bude doma. Problémy během natáčení Elfmana sice znervózňovaly, ale už s tím měl zkušenosti ze Spider-mana 2, který znamenal rozklad jeho profesionálního vztahu se Samem Raimim a tím i jeho nepokračování na dílu třetím. Oba se sešli až u Oze.



Elfman byl osloven jako skladatel hned před natáčením. Universal se po úspěchu Underworldu bohužel rozhodl pro něco modernějšího, co by zároveň pasovalo do o půl hodiny zkrácené verze a Elfmanovu temnou verzi tedy zamítl. Cílem bylo film zrychlit pro mladší publikum a na palubu naskočil Paul Haslinger, který přišel s elektronickým doprovodem. Po ukázce studiu byla hudba opět zamítnuta a Universal si uvědomil, že absolutně nepasuje do gotického projevu 19. století a vrátil se tedy znova k Elfmanově hudbě. Ten se studiem spolupracovat už nemohl s ohledem na jiné projekty (Alenka v říši divů) a jeho práci pro film tedy upravil Conrad Pope (alespoň 30 minut hudby), Edward Shearmur a Thomas Lingren, kteří přispěli i s pár vlastními nápady tak, aby to pasovalo do finální verze. Condrad Pope už dříve pracoval s Elfmanem například na Ospalé díře, spolupracuje s Johnem Williamsem a naposledy se Shorem na Hobitovi. Vlkodlak se tedy vrátil ke svému goticky temnému obrazu jako ze staré školy, který mu sluší. Universal byl ze zkušebních projekcí rozčarován a jako jednoho z viníků zmínil Elfmanovo jméno. Překvapující je, že režisér Johnson stál za Elfmanem od počátku, protože Haslingerovu syntetickou hudbu nepovažoval za životaschopnou.

Dramatická basová linka prochází celým albem a dokáže se strukturou zařadit právě k Ospalé díře. Smyčcové části jsou ve skladbě "Wolf Suit part 1" podobné Kilarově Draculovi, ale založené na odkazování nikoli na vykrádání. Zde právě můžeme slyšet přednes známého monstra, zatímco v "part 2" se Elfman soustředí na motivy rodiny a lásky. Transformaci nastíní působivá basa hraná v ostinatos a elektronicky zvýrazněná. V "Bad Moon Rising" tato technika zdůrazňuje vlkodlačí hrozbu a šílenost doprovázenou ve druhé polovině cikánským nádechem. Celkově je vlkodlačí motiv častý, kdy Elfman neměl tolik času na práci s tématy asi jak by chtěl.



Problémem je soudržnost materiálu od začátku do konce, který trpěl neustálou úpravou a přepisováním pro potřeby studia a nikoli filmu. Emoce jsou spíše výjimečné a jdou na ruku temné atmosféře. Přesto má album co nabídnou, i když je určeno spíše skalním fanouškům než hlavnímu proudu. Dechové nástroje jsou taktéž minimalizovány, občas Elfman dokáže rozeznít gotické vokály v umírněnější poloze a nezabředává do zbytečné opulentnosti. Celkově se jedná o silné album a můžeme jen litovat, že Elfman nedostal volnou ruku, čímž by se Vlkodlak mohl stát obdobnou klasikou jako Ospalá díra, aspoň po hudební stránce.

Vydavatel: Varese Sarabande
Datum vydání: 23. únoru 2010
Složil: Danny Elfman, Conrad Pope, Edward Shearmur, Thomas Lingren
Orchestr řídil: Pete Anthony
Nahrál:The Hollywood Studio Symphony
Formát: CD


1. Wolf Suite Pt 1 (4:12)
2. Wolf Suite Pt 2 (5:55)
3. Prologue (2:57)
4. Dear Mr. Talbot (1:45)
5. Bad Moon Rising (0:59)
6. Gypsy Massacre (2:24)
7. Wake Up, Lawrence (5:17)
8. The Funeral (4:13)
9. The Healing Montage (2:50)
10. First Transformation (3:30)

11. You Must Go (3:46)
12. The Antique Shop (3:32)
13. Country Carnage (2:31)
14. Be Strong (2:31)
15. The Madhouse (5:32)
16. Reflection/2nd Transformation (4:12)
17. The Traveling Montage (4:27)
18. The Finale (4:11)
19. Wolf Wild #2 (1:27)
Celkový čas: 66:05

8/10
Hodnocení článku:

0 komentářů:

Okomentovat

Žádný spam a trolování. Děkuji jinak za hodnotné komentáře. ;)

 
Design by Free WordPress Themes | Bloggerized by Lasantha - Premium Blogger Themes | Affiliate Network Reviews