30. 11. 2014

Interstellar - Hans Zimmer

Snímek Interstellar nemám problém považovat za nejpřehypovanější film minimálně letošního roku. Bratři Nolanové se snažili vytvořit chytrou sci-fi klasiku říznutou rodinným dramatem za dvě stě milionů dolarů, ale narazili na své scénáristické a tvůrčí limity. Tolik se soustředili na kvantovou mechaniku a natáčení IMAX kamerami, že jim to neuvěřitelně hapruje (konec lidské existence, ale baseball se hraje dál, nebo z vrtochu zapálíme kukuřičné pole, i když tím odsoudíme tisíce lidí k hladovění atd. atd.) v logice děje. Těch nesmyslů je ve filmu nepočítaně a od úplného strhání jej dělí jen jméno autora. Aspoň, že na západě byli k filmu (u)přímější než v našich končinách. A o to zajímavější je, že Nolan sice představil svůj nejslabší film, tak naopak Hans Zimmer se konečně probudil a vytvořil svůj nejlepší a nejzajímavější soundtrack za hodně dlouhou dobu. Sice se některých problémových návyků nezbavil, ale díky žánrovému zaměření se většina věcí ztratí.

Ve druhé polovině roku 2012 Christopher Nolan kontaktoval Hanse Zimmera a vysvětlil mu představu ohledně Interstellaru, kde bude zkoumat především vztah otce a dcery, který mě být skutečně nosným tématem. Následně Zimmer během dne napsal pár hudebních nápadů, vedle nichž byla i čtyřminutová skladba na klavír a varhany, která se později stala srdcem filmu a jeho dominantním poznávacím prvkem. Zimmer měl už zkušenosti s varhany (například druzí Piráti z Karibiku, Andělé a démoni), jenže zde měly hrát zásadní roli. Přibližně dva roky skladatel pracoval na hudbě pro Interstellar. Ve velké míře využíval počítače a syntezátory, přičemž v pozdější části zjistil, že náročnost vyžaduje i zapojení organických prvků jako například šedesáti členný smíšený pěvecký sbor. Jelikož Zimmer často mluvil o astronautech ve skafandru, tak sbor využíval přesně v opačném stylu a to tím způsobem, že sbor vydechoval, čímž simuloval dýchání.


Varhanové části se nahrávaly v Temple Church v Londýně s varhany typu Harrison & Harrison. Pod klavírními epizodami jde občas slyšet podpis Jamese Hornera ("Coward") a někdy má člověk pocit, že slyší Ennio Moricconeho z Mission to Mars. Úvodní skladba "Dreaming of the Crash" začíná zvukem větru a bouřky, kdy to celé zavání křesťanským zabarvením díky varhanovému prolnutí a celé to postupně graduje. Rodinná vazba je tu skutečně cítit stejně jako skvělá atmosféra. Tento track se v rozpracovanější podobě vrací i v nejpůsobivější skladbě alba "Stay", jenž opět začíná poměrně minimalisticky (zvuky přírody, varhany, vzdálený sbor, dechové části a to postupem času zintenzivňuje). Varhany jsou slyšet i v nejjemnější části celého soundtracku a to skladbě "Cornfield Chase", která tlačí emoce na vrchol. Melodie je natolik chytlavá, až je vtíravá. V dobrém slova smyslu samozřejmě. Fantazii se meze nekladou. "Dust" je další fantastickou částí soundtracku a předkládá posluchači trademark celého filmu – působivý motiv na varhany v plném znění s doprovodem na cella. "Day One" zase přináší hlavní motiv v měkčím klavírním provedení.

Albu by se dalo vytknout asi jen to, že partitura je si až příliš podobná a poměrně často se opakuje, někdy i ve smyčce. Zásadní problém přesto vidím spíše u využití hudby ve filmu. Zde se projevuje Zimmerův tvůrčí problém, kdy skládá hudbu jednotlivě bez provázání s obrazem, přesně ve stylu trailerové produkce. Zimmer prostě skládá jednoduchým a masovým způsobem, kdy se následně skladba přilepí jen k dané scéně. Nejvíce to bylo do očí v momentě zapálení kukuřičného pole a umělého šroubování dramatické linky s bratrem, která následně vyjde do ztracena (příjezd Afflecka ke svému baráku, OMG!). Tohle je věc, která by Zimmera mohla srážet při případném oskarovém klání. Gravitace je v tomhle podstatně dál. A že si umím představit nominaci na Oskara za nejlepší hudbu k Interstellaru. Zimmer má velkou šanci uspět. Kontroverznost jeho postavy ale roky nabírá na síle a spoustě lidem už jeho PR masírka spíše leze na nervy, kdy on sám vystupuje poměrně teatrálně, sám sebe označuje za génia a toho plešouna prostě chce. Ale zde musím jeho osobnost oddělit a napsat jasně, že Interstellar má opravdu emocemi nabité OST, které patří k tomu nejlepšímu v jeho kariéře. Až na jednu skladbu dokonce napsal celý soundtrack sám, což je u něj úspěch. Konečně, Hansi!


P.S. : Způsob vydání (nejen tohoto) soundtracku je opět na přesdržku a účelem je jen tahání peněz ze zákazníka. Nejprve vydat běžnou verzi digitálně a po nějaké době Deluxe Edition na CD. Tohle má za následek akorát nepřímou podporu pirátského stahování.Deluxe Edition po stránce hudebního obsahu nemá nějakou zásadní přidanou hudbu. Pokud tedy nestojíte o luxusní krabičku, tak postačí k poslechu digitální vydání.


Vydavatel: WaterTower Music
Datum vydání: 18. listopadu 2014
Složil: Hans Zimmer
Orchestr řídil: Gavin Greenaway, Richard Harvey
Nahrál: Lyndhurst Hall, AIR Studios, London Temple Church, London
Formát: CD

1. Dreaming of the Crash 3:55
2. Cornfield Chase 2:06
3. Dust 5:41
4. Day One 3:19
5. Stay 6:52
6. Message From Home 1:40
7. The Wormhole 1:30
8. Mountains 3:39
9. Afraid of Time 2:32
10. A Place Among the Stars 3:27
11. Running Out 1:57
12. I’m Going Home 5:48
13. Coward 8:26
14. Detach 6:42
15. S.T.A.Y. 6:23
16. Where We’re Going 7:41
17. First Step 1:47
18. Flying Drone 1:53
19. Atmospheric Entry 1:40
20. No Need To Come Back 4:32
21. Imperfect Lock 6:54
22. What Happens Now? 2:26
23. Do Not Go Gentle Into That Good Night (Dylan Thomas) 1:39

Celkový čas: 96:35

9/10


0 komentářů:

Okomentovat

Žádný spam a trolování. Děkuji jinak za hodnotné komentáře. ;)

 
Design by Free WordPress Themes | Bloggerized by Lasantha - Premium Blogger Themes | Affiliate Network Reviews