22. 3. 2014

Pompeje (Pompeii) - Clinton Shorter

Jméno Paul W. S. Anderson pro mě znamená jedno. Je to ten, kdo zprznil videoherní klasiku Resident Evil do nekoukatelného odpadu, kdy výjimku představuje snad jen třetí díl. A tento klasik v likvidaci předloh si vzal na starost výpravnou „pohádku“, kde kombinuje (zajímavý eufemismus místo vykrádá) Gladiátora, Conana, Sopku či Titanic, který v mých očích evokuje už samotný plakát. Pompeje představují další kvalitativní i finanční průšvih tohoto režiséra, takže nemá smysl rozebírat "what the fuck" casting (Kit Harington jako vážně??), stupidní dialogy apod. Jen mě překvapuje, že se najde studio, které Andersonovi stále dává tolik peněz na jeho braky. Vždyť Pompeje mají stomilionový rozpočet, do toho je potřeba ještě započítat celkem silnou reklamu a jsme někde na částce 130 milionů dolarů. Nejspíš jediným plusem vedle ne zrovna špatné trikové stránky zůstává poměrně slušná hudba od téměř neznámého Clintona Shortera, pro kterého je to snad první takhle velká zakázka. Právě on už měl na krku hudební doprovod například ke sci-fi District 9.



Není ani překvapením, že soundtrack silně evokuje tvorbu Remote Control stejně jako trailerovou produkci. Znova se potvrzuje, jakou pohromou tento jednoduchý styl je pro filmový průmysl. Udělat vše tak, aby se člověk zalíbil masám, kterým stačí jen přímočaré řinčení a činil je hloupějším. Už v úvodní stejnojmenné skladbě „Pompeii“ jsem si říkal, zda neposlouchám něco z produkce Two steps from hell („Heart of Courage“) nebo Immediate Music. Kombinované chorály jsou líbivé a zřetelné, stejně jako melodie. Celé je to koncipované jako trajlerová hudba, čímž je bohužel skladba vytrhávaná z celkového pojetí. Shorter se to ani nesnaží nijak zakrývat. Přesto track patří k tomu nejzajímavějšímu, hlavně v závěru. Celkově jsou sbory často využívány pro dotváření a prohlubování emocí. K dispozici je několik melodií, ale zklamáním je, že se Shorter nesnaží být sám sebou, ale Zimmerem. Nebudu zabředávat do úvah, zda je to horší nebo lepší než co produkuje v posledních letech Hans, ale běžnému posluchači to nejspíš stačit bude.



Soundtrack se poslouchá celkem sám, hlavně díky průměrné délce a solidnímu odcejpání. A právě délka alba, stejně jako jednotlivých skladeb a jejich provedení, nabádá ke srovnání s hudbou pro filmové trailery. Tam je ale důvod jasný a pochopitelný. Rezignace na nějakou svou tvář taky příliš nepomáhá výslednému dojmu. Album rozhodně špatné není, má i dost silných částí (bohužel nerozpracovaných) v nějakých posledních šesti minutách. Dojmy jsou tedy spíše rozpačitě nadprůměrné, ale pochybuji, že si za pár dní nebo týdnů vůbec vzpomenu, že jsem nějaké Pompeje slyšel a to několikrát kvůli recenzi samotné. Na druhou stranu to nepovažuji za ztracený čas, takže je to nejspíš plus.


Vydavatel: Milan Records
Datum vydání: 18. února 2014
Složil: Clinton Shorter
Orchestr řídil: ---
Nahrál: ---
Formát: CD/digitálně

1. Pompeii 2:35
2. Slaughter 2:50
3. Home 1:15
4. Streets of Pompeii 1:30
5. Revenge 1:51
6. Enslaved 1:27
7. My People Were Horsemen 4:16
8. My Name Is Milo 2:03
9. Celtic Rebellion 6:22
10. The Mountain 1:53
11. To The Harbour 4:09
12. The End of the World 2:29
13. Away from You 4:56
14. My Gods 1:30
15. I Won't Leave You 3:01
16. Praying For Help 2:36

Celkový čas: 44:43

6,5/10

Hodnocení článku:

0 komentářů:

Okomentovat

Žádný spam a trolování. Děkuji jinak za hodnotné komentáře. ;)

 
Design by Free WordPress Themes | Bloggerized by Lasantha - Premium Blogger Themes | Affiliate Network Reviews