4. 8. 2013

Dinosaur - James Newton Howard

Po úspěších Pixaru na poli počítačové animace pro děti, v čele se sérií Toy Story, se Disney chtěl na tomto trhu sám prosadit. Klasická animace ustupovala do pozadí čemuž pomohl i samotný Disney neustálým chrlením hroších a horších pokračování (nejen) Lvího krále. Dinosaur měl být jejich velký hit a do filmu natekla hromada peněz. Hodně se napovídalo o revolučnosti celého projektu, ale po premiéře bublina splaskla a vedle parádní počítačové animace zůstal jen nudný příběh o putování z bodu A do bodu B bandou infantilních zvířat. U této společnosti by to nebylo překvapením, jenže celý projekt byl pojat realističtějším způsobem. Vedle perfektní animace totiž ubylo i písniček, které charakterizovaly Disneyho. Dinosaur vlastně při premiéře nevěděl kam se zařadit; zda chce být pro děti nebo spíše pro dospělé. Jako rodinná podívaná je to totiž dost sterilní dílo. Na druhou stranu se musí nechat, že dopad meteoritů nebo útoky Carnotauru mají atmosféru a perfektní dynamiku.


Hudbu dostal na starost James Newton Howard, pro kterého to byla první skutečně velká šance se prosadit a to měl do té doby na kontě už Šestý smysl, Vodní svět, Uprchlíka nebo Wyatta Earpa. Svou šanci využil, jenže je tu pověstné ale. Hudba je sice instrumentálně bohatá a líbivá, s velkou mírou orchestrace bez elektronických vlivů, přesto jsem si při poslechu několikrát říkal "kde jsem to jenom slyšel?". Dobrým příkladem jsou skladby "The Courtship" nebo "The Egg Travels", při kterých mě napadli jak Lovci lvů, tak Lví král. Tohle etnické pojetí z Afriky sice k filmu padne a je krásné na poslech, to ale nic nemění na kopírování zmiňovaných soundtracků. Je otázkou do jaké míry je to dané úmyslem a zda vůbec.


Prostor získávají především etnické nástroje jako bubny a africké vokály, do toho je nádherně zakomponovaná například flétna. Práce s orchestrem je na výborné úrovni, což dokáže už úvodní "Inner Sanctum/The Nesting Grounds". Za to "Aladar & Neer" má fungovat jako milostné téma a to už předurčuje jemné tempo. "The Carnotaur Attack"je na druhou stranu vyloženě akční a to je jedna z mála na albu. Začíná sice nenápadně, s nastupující druhou třetinou se ale zlomí do rychlého a hlubokého tempa za pomoci dechových nástrojů. Přesto mám nejraději parádní melodii v "Across the Desert". Až popové údery perkusí dokáží navodit skvělý rytmus.


Rozhodně jeden z těch lepších soundtracků J. N. Howarda, kde měl nejspíš možnost získávat podklady pro pozdější Krvavý diamant. Pokud vám nevadí poměrně častá podobnost hlavně s Lovci lvů, tak poslech jen doporučuji. Délka je sice standardní, ale jestli budete mít šanci dostat se ke kompletní nahrávce, tak po ni skočte. 86 minut krásně melodické hudby na dvouch CD není k zahození. Bohužel ani na jednom z nich nenajdete povedenou titulní píseň "Can Somebody Tell Me Who I am" od Orange Blue.

1.  Inner Sanctum / The Nesting Grounds
2.  The Egg Travels
3.  Aladar & Neera
4.  The Courtship
5.  The End of Our Island
6.  They're All Gone
7.  Raptors / Stand Together
8.  Across The Desert
9.  Finding Water
10.  The Cave
11.  The Carnosaur Attack
12.  Neera Rescues the Orphans
13.  Breakout
14.  It Comes with a Pool
15.  Kron & Aladar Fight
16.  Epilogue

Celkový čas : 51:45

8,5/10


0 komentářů:

Okomentovat

Žádný spam a trolování. Děkuji jinak za hodnotné komentáře. ;)

 
Design by Free WordPress Themes | Bloggerized by Lasantha - Premium Blogger Themes | Affiliate Network Reviews