12. 12. 2013

The Hobbit: Desolation of Smaug - filmová recenze

Tak tu máme prosinec a s ním i další výlet do Středozemě. The Hobbit: Desolation of Smaug si konečně odbyl premiéru, takže se můžeme podívat na jeho klady a zápory. Zároveň se rozjelo i druhé kolo nenávistné kampaně, ať už vůči Jacksonovi, tak vůči samotnému filmu. Je to opodstatněné nebo se jedná jen o to odlišovat se, svézt se na vlně a získávat i body za návštěvnost stránek/čtenost? Přeci jen, kritické články vyvolávají mnohem větší emoce. Dost možná jde o kousek ze všeho. Dobrodružství Bilba Pytlíka nemá snadnou úlohu od začátku a ti, co čekali od Neočekávané cesty dalšího Pána prstenů, odcházeli z kin zklamáni. Pravdou je, že u druhého dílu to bude obdobné a to ne kvůli (ne)kvalitě filmu jako spíše kvůli jeho kontroverznímu ukončení, proti kterému vypadá závěr Matrix Reloaded či letošního Hunger Games naprosto nevinně. Připravte se tedy na otevřený konec před tím nejlepším a dlouhé čekání na díl třetí.



Děj pokrývá návštěvu Medděda, jenž se scvrkla do několika minut, Temného hvozdu s pavouky a elfy, Jezerní město Esgaroth a samozřejmě Erebor s drakem. Do toho je hlavní linie prokládaná tou (zatím) vedlejší, kde se Gandalf vydá na svou vlastní výpravu do Dol Gulduru, jenž považuji dost možná za to nejlepší. Jeho souboj s Nekromantem/Sauronem je dechberoucí a přesně takhle bych si představoval souboj (ne)Maiar. Nástup Temného pána, jeho tahání za nitky, dokáže Jackson úžasně prodat v tajemném a epickém podání. Vše je patřičně temné, to až takovým způsobem, že z Desolation of Smaug se rázem stal nejtemnější díl včetně jakéhokoli dílu Pána prstenů. Celkově se druhý díl Hobita pohybuje z většiny za tmy. Budu nyní hádat, ale odhaduji na přibližný poměr 60-70% vůči scénám ve dne. Ubylo zároveň humoru, který je spíše decentní, stejně tak ubylo různých přeletů nad krajinou. Snad jediný skutečně vtipnější moment je při skvělé akční scéně se sudy, kdy úřaduje Bombur. Tato scéna při útěku od elfů je sama za sebe natočená s neuvěřitelnou lehkostí. Nápad střídá nápad a Legolas si užívá svých pět minut slávy. Bál jsem se některých jeho přehnaných scén ala Návrat krále, ale vše je v mezích, kdy se mi čelo nerosilo nad trapností. A nejspíš stejně jako mě i většinu překvapí, že tato mašina na likvidaci skřetů dostane právě ve druhém díle na frak. Jackson tím narušil jeho auru nepřemožitelného playboye.



Hodně se napsalo i o milostném trojúhelníku mezi Legolasem, Tauriel a Kilim, jedním z trpaslíků. Opět se spíše jednalo o splašené výkřiky, které se díky internetu šíří raketovou rychlostí. Tauriel je rebelující elfka, což je doloženo jejím krátkým životem (600 let :) a tudíž nezkušeností. Ignoruje rozkazy a dělá to, co považuje za správné. Díky svým citům k ní ji následuje i Legolas, jehož pronásledování Bolga bude mít nejspíš zásadní vliv na Thranduilovo rozhodnutí jít do války. Ten má pro diváky jedno překvapení. Tauriel v Kilim vidí podobnost a jakési souznění, pochopení. Bohužel i jejich „vztah“ trpí tím čím návštěva u Medděda – je to příliš krátká scéna a máme pocit, že něco chybí. Nedivil bych se, kdyby se právě u těchto scén nejvíce přidávalo právě v rozšířené verzi. Bylo by to potřeba, protože především do pavouků jsem měl pocit z tryskového přenosu z místa A na místo B apod. Mírným zklamáním je i proměna Medděda z medvěda na „člověka“, kterou prochází za tmy, takže můžeme vidět jen měnící se siluetu. Doufám, že si to tvůrci šetří pro třetí díl. Díky tomu se nedá ani hodnotit výkon Mikaela Persbrandta. Lépe, i když ne o moc, je na tom starosta Jezerního města se svým manipulativním sluhou. Oba jsou slizcí, přesně zapadají, jenže mají minimální prostor, tudíž se o nich vlastně nic jiného krom ihned řečeného charakteru nedovíme. Ta zkratkovitost je prostě všudypřítomná.

Luke Evans jako Bard dostává s Tauriel největší prostor z nových postav a oba ho využívají beze zbytku. Zatímco Lilly přináší tolik potřebný ženský element, tak Bard ten lidský. Mít v ději jen kupu trpaslíků, čaroděje, hobita a občas nějakého toho elfa samo o sobě nestačí. Lidský prvek je zásadním pro větší upoutání k postavám. Bard je na severu královské krve, přitom žije v ústraní kvůli svému předku. Zároveň je trnem v oku místního starosty, který v něm spatřuje potenciální problém při rebelství občanů Esgarothu. Ten upadá, jídla je málo a dříve prosperující město díky obchodům s trpaslíky z Ereboru, je nyní před zhroucením. Tento sociální prvek odkazuje snadno (nejen) na současnost.

Vrcholem je pak samotný drak, jehož provedení nemá konkurenci. Jde s přehledem o nejlepšího filmového draka. Až při cestě domů jsem přemýšlel nad tím, jak skvělou práci odvedli mágové z Wety. Do té doby ho, stejně jako Gluma, berete jednoduše za rovnocenou postavu. Díky mohutnému, ale upravenému barytonu Benedicta Cumberbatche, získává drak neuvěřitelné charisma a především charakter. Je přesně takovým drakem jakého si každý přál při čtení například Silmarillionu. Je arogantní, zahleděný do sebe, milující zlato a přitom nesmírně inteligentní. Celá poslední půl hodina patří právě jemu a jeho rozhovoru s Bilbem. Skvělá práce od všech.



A když jsem u Bilba. Jak řekl Gandalf, už nebude tím hobitem, který opustil Kraj a to se naplňuje do puntíku. Získal mnohem větší zkušenosti, je mazaný, zároveň už začíná pociťovat vliv Prstenu tím, jak nabírá sílu i Temný pán v Temném hvozdu. Právě tam zažije asi největší prozatimní absťák. Martinovo pojetí Bilba je skvělé, jsem zároveň rád, že vliv Prstenu je ukázán trochu jinak než v Pánovi prstenů. Přeci jen by bylo otravné sledovat to samé dvakrát. Vedle něho se temnota začíná probouzet i v Thorinovi, jehož propadnutí zlým myšlenkám je otázkou času. Zde měl několik takových momentů, zároveň se i Šmak snažil Bilba nahlodat v důvěře vůči Thorinovi. Varování přichází i ze strany Balina, který projevuje znepokojení nad chováním svého krále. Výtky některých kritiků směřují i směrem k trpaslíkům, že většina z nich působí jen jako nezajímavá masa. V tomhle směru souhlasit nemohu. Je dobře, že si Jackson vybral jen několik z nich, kterým dává patřičný prostor. Zde je to vedle Thorina a Balina hlavně Kili. Rozehrává promyšlenou hru, kdy ví, jaké postavy bude nadále potřebovat pro vytvoření emocí. Jelikož jsou tu nečtenáři, tak nebudu více prozrazovat.

Triková stránka je na 99% výborná až excelentní. Dol Guldur vypadá fantasticky, kde by rozhodně nikdo nechtěl trávit piknik. Azog podstoupil taky rapidní zlepšení, stejně tak ostatní skřeti. Třešničkou je pak detailní provedení Esgarothu a samozřejmě drak v celé jeho pýše. Hodně pomáhá i to, jak se podstatná část děje odehrává v tmavých scénách, takže se některé nedokonalosti schovají. Masky u skřetů jsou samozřejmě taky přítomny, ale spíše jen okrajově. Už se mluvilo o tom, proč tomu tak je. Díky technologii HFR (48 snímků za vteřinu) je poznat, zda jde o modely či masky, proto tu máme CGI. Co ale překvapilo asi nejvíce, že právě ono CGI ani zdaleka nevystupuje do očí, takže nemáme pocit z jeho zahlcení. Více se natáčelo i v reálných kulisách. Kdo chce ale psa bít, tak si hůl vždy najde, stejně tak papoušky, co budou ony žvásty opakovat do zemdlení.



K hudbě jen pár slov, protože ta si zaslouží samostatný článek. Shore byl kritizován u Neočekávané cesty za přílišné využívání původních motivů. Zde složil mnohem více originální hudby a starší témata jsou využita jen decentně pro okrajové propojení míst nebo postav. Už u soundtracku mě překvapila naprostá odlišnost od toho, na co jsme zvyklí ze světa Středozemě - je tu méně sborů, lehkosti a hravosti za to se přitlačilo na temnosti. Zde si Shore více pohrává s nástroji než s lidským hlasem. Nyní už je totiž jasné, proč je hudba na albu tak temná a spíše vážnější. On je takový celý film. O tom ale více v dalším článku.

Nemohu si pomoci, ale Desolation of Smaug je po všech stránkách lepší než Neočekávaná cesta a taky mnohem divácky vyzrálejší. Přináší nové lokace, nové postavy, čímž se stává i zajímavějším pro nefanoušky. Přitlačilo se na pilu v akci i dospělém tónu, ubralo se na kontroverzním humoru a barvičkách. Efekty doznaly velké zlepšení a letošní rok nejspíš nemají konkurenci. Výprava a kostýmy jsou taky na jedničku. Právě jen díky kostýmům se dozvíme o načrtnutých charakterech mnohem více, což platí především pro většinu trpaslíků. Jackson stále drží otěže pevně v rukách a doufám, že některé prohřešky napraví v rozšířené verzi. Ten utnutý závěr se ale těžko odpouští. Nebudu to brát jako nějakou zásadní chybu, přesto je rozladěnost na místě. Ač je tento díl jiný než cokoli ze Středozemě, tak jsem z něho měl, až na digitální skřety, obdobné pocity jako u Společenstva Prstenu, což berte jako pochvalu.

P.S. : 3D se opravdu povedlo, nájezdy kamery byly mnohem lepší, takže šmouhy zmizely. Mnoho scén mělo správnou hloubku obrazu. A to píše člověk, co tuto technologii ve většině ignoruje. Je co říct, že se 3D povedlo už kvůli tomu rozložení tmavých a světlých míst.

 + herci do jednoho, efekty a výprava celkově, hudba, atmosféra, akční scény,

- konec, digitální skřeti , zkratkovitost charakterů (Medděd, starosta pod.)

Tržby v USA : ---
Tržby z USA - inflace : ---
Tržby za víkend : ---
Tržby celosvětově : ---
Rozpočet : cca 200 milionů dolarů
Oscar : ---
Premiéra : 13.12. 2013
Distributor : Warner Bros.
Délka : 161 minut
Žánr : drama, fantasy

9/10 
Hodnocení článku:

5 komentářů:

kklepkaa řekl(a)...

No navnadil si mě pěkně... asi toho pondělka nedospím :)

Avari Firyar řekl(a)...

Jen ten konec je k nasrání. :) Ale počkej až uvidíš Gandalf vs Sauron. Snad jsem neprozradil příliš. :)

kklepkaa řekl(a)...

Mně menší spoilery nevadí :)) a o konci už jsem taky zaslechla... ale tak dalo se to čekat, že to zakončí nějak debilně :D :)

Avari Firyar řekl(a)...

Ten rok bude sakra dlouhý. Ale film je podstatně temnější než jednička a i než Lotr. Humor takřka zmizel. ;)

kklepkaa řekl(a)...

To jsem zvědavá :))

Okomentovat

Žádný spam a trolování. Děkuji jinak za hodnotné komentáře. ;)

 
Design by Free WordPress Themes | Bloggerized by Lasantha - Premium Blogger Themes | Affiliate Network Reviews