Píše se
rok 1994 a
režisér Neil Jordan vypouští
do světa nově natočený snímek o upírech, ten již od počátku vzbuzuje u publika
pozitivní reakce a stává se oblíbeným a dnes už legendárním filmem o konzumentech lidské krve,
který vznikl na motivy stejnojmenné knihy Anne Riceové. A o jakém filmu, že je
řeč? Přeci o nezapomenutelném Interviewu s upírem. Po osmileté odmlce,
přichází téměř neznámý australský režisér Michael Rymer se svou zfilmovanou
adaptací jedné z knížek Riceové a to konkrétně s Královnou prokletých. Vrhne se
do zpracování s vírou, že trumfne, svého úspěšnějšího předchůdce, to se mu
však nepovede podle představ a vzniká tak, průměrný upírský film s trochou
krve, ne příliš zajímavým obsazením a bez tahouna, který by filmu přidal na
zajímavosti. Nemohu soudit, jak věrně se děj drží předlohy, snad má tedy kniha
něco víc do sebe a zfilmování jí prostě nesedí nebo se ho měl ujmout někdo
jiný. I přes ta všechna negativa neházejme film do koše a podívejme se na něj z té
druhé stránky.
Dostáváme se v příběhu k osamocenému upírovi Lestatovi, který se stane rockovou hvězdou z jednoho pochopitelného důvodu - najít další upíry a nebýt sám. To, že udělal chybu si uvědomí až poté, co svou hudbou probudí matku všech upíru Akashu (hraje ji Aaliayh, nadějná zpěvačka, která před premiérou filmu tragicky zemřela), ta si v něm vyhlédne spojence, se kterým má v plánu vyhladit celý svět. Objevuje se zde i nevinná kráska Jesse, jenž má svou temnou minulost či Lestatův tvůrce, upír Marius a plno dalších postav. Osobně seriály moc nemusím, ale zvlášť u tohoto filmu jsem si říkala, jak by jako seriál mohl být kvalitnější a hlavně propracovanější. A proč bychom se měli na film koukat i z té lepší stránky? Není v něm nouze o staré zpracování upírů a skvělé tvrdé rockové písně.
Dostáváme se v příběhu k osamocenému upírovi Lestatovi, který se stane rockovou hvězdou z jednoho pochopitelného důvodu - najít další upíry a nebýt sám. To, že udělal chybu si uvědomí až poté, co svou hudbou probudí matku všech upíru Akashu (hraje ji Aaliayh, nadějná zpěvačka, která před premiérou filmu tragicky zemřela), ta si v něm vyhlédne spojence, se kterým má v plánu vyhladit celý svět. Objevuje se zde i nevinná kráska Jesse, jenž má svou temnou minulost či Lestatův tvůrce, upír Marius a plno dalších postav. Osobně seriály moc nemusím, ale zvlášť u tohoto filmu jsem si říkala, jak by jako seriál mohl být kvalitnější a hlavně propracovanější. A proč bychom se měli na film koukat i z té lepší stránky? Není v něm nouze o staré zpracování upírů a skvělé tvrdé rockové písně.
Konkrétně
máme co dočinění s už pomalu vymřelým hudebním žánrem nu-metalem. Ten nás provází celým
filmem a dodává mu příslušnou gotičnost a temnost. Některé písně jsou okořeněny etnickým přízvukem, jehož pomocí je navozen hinduistický nádech
filmu. Velký podíl na albu má zpěvák Jonathan Davis z kapely Korn, který propůjčil hlas Lestatovi při pěveckých kreacích ve filmu a dokonce si v něm zahrál i malou roličku jako překupník lístků na koncert.
Jeden z
hlavních nu-metalových tahounů je skupina Linkin Park, která zvěčnila svůj
singl "System". Celkem bez problému zapadl
mezi zbytek skladeb i přes větší elektro zastoupení. Jde spíše o samostatný projekt frontamana Chestera Benningtona. Ovšem povedenější nářez se nám dostává prostřednictvím
písničky "Down With The Sickness" od mnohem tvrdší a napůl heavy
metalové skupiny z Chicaga Disturbed. Ti se nám už v pár soundtraccích objevili
(Transformers, Dracula 2000) a po pravdě, vždy jsem si jejich písničky oblíbila
a ani tato není výjimkou. Na podobné vlně tvrdého rocku se nese i skladba
"Dead Cell" od neméně známých Papa Roach, přinášejí nám směs skvělé
práce na kytaru s ne příliš povedenou vokální stránkou v podobě rockového
zpěvu, ale také prznícího rapu. V některých pasážích je hudba opravdu parádní,
avšak za srdce mě nechytla.
Skupina Orgy
je označovaná za synthrockovou, což znamená, že využívá umělých zvuků
vytvářených pomocí syntezátoru, ty použili i ve svém songu "Slept So
Long" a vytvořili tak napodobeniny etnických prvků. Všemu vévodí táhnoucí
se melodie, která dodává hlasu Jaye Gordona tu správnou zajímavost a novotu.
Zpěvák David Draiman ze skupiny Disturbed si zkusil své první sólo a to právě v
písni "Forsaken", která zaznívá podobnými prvky jako předešlá
skladba. Je osvěžující a jedna z nejpovedenějších písniček na celém soundtracku.
Dodává správný dojem celému filmu. Za zmínku stojí i skvostně provedená
"Body Cumbles" od neznámých Dry Cell, ten skvost spočívá hlavně ve
vynikajícím zvuku kytar.
Celé bych to
uzavřela velmi pozitivně, jsem ze soundtracku nadšená, je to ve velké míře tím,
že mi vyhovoval, jak film, tak i styl hudby. Jednotlivé písničky stojí za
poslechnutí a nebála bych se tvrdit, že se povedly všechny. Pokud máte rádi
rockové pecky ze začátku milénia, máte jedinečnou příležitost poslechnout si a
poznat nečekaně skvělý soundtrack.
Tržby v USA : 30 milionů dolarů
Tržby z USA - inflace :43 milionů dolarů
Tržby za víkend : 15 milionů dolarů
Tržby celosvětově : 45 milionů dolarů
Rozpočet : 35 milionů dolarů
Oscar : ---
Premiéra : 22.2. 2002
Distributor : Warner Bros
Délka : 111 minut
Žánr : fantasy, horor
- Wayne Static - Not Meant for Me
- David Draiman - Forsaken
- Linkin Park - System
- Deftones - Change (In the House of Flies)
- Marilyn Manson - Redeemer
- Papa Roach - Dead Cell
- Godhead - Penetrate
- Jay Gordon - Slept So Long
- Disturbed - Down with the Sickness
- Static-X - Cold
- Earshot - Headstrong
- Dry Cell - Body Crumbles
- Tricky - Excess
- Kidneythieves - Before I'm Dead
0 komentářů:
Okomentovat
Žádný spam a trolování. Děkuji jinak za hodnotné komentáře. ;)