Matrix Revolutions - Don Davis

První Matrix znamenal hodně, ať už pro svůj žánr nebo pro filmový svět celkově. Kultovní status získal snad už při premiéře. Neo (One) poznal svou úlohu vyvoleného, ale až ve třetím díle ji skutečně pochopil. Bojovat se systémem není snadné a je potřeba přinést i oběti. Bratři Wachowští nám chtěli dát něco, co nebude moct už nikdo okopírovat a asi nechám na každém, aby rozhodl, zda se jim to u pokračování povedlo. Matrix Reloaded a Matrix Revolutions jsou všeobecně považovány za slabší kousky než původní film, což je fakt. Na druhou stranu nejsou vyloženě špatný a minimálně technická stránka je skvělá. S myšlenkovým pochodem filmu už to může být u někoho horší a závěr mohl někoho vyloženě...rozladit. Aspoň pokud si vzpomínám na dobové recenze. Osobně s tím nějaké zásadní problémy nemám, ale jednička je jednička.

Stejně jako předtím má hudbu na starost opět Don Davis. Vzhledem k půlročnímu rozestupu druhého a třetího dílu je to pochopitelné, proto je propojení dílů tak silné. Davis zde má po ruce znova kapelu Juno Reactor, která s ním spolupracovala už u dvojky. Jde o jednu z nejprogresivnějších elektronických kapel současnosti a na albu je to sakra znát. Úvodní "Logos/Main Title" představuje hlavní motiv v klasicky ostrém pojetí, jak je u Matrixu zvykem. V tomhle duchu se pohybuje celá nahrávka, kterou odlišuje právě zapojení Juno Reactoru (JR) do procesu. Skladby jsou do jedné melodické, což je překvapením. Dokážou být silně velkolepé o což Wachowským šlo především. Davis měl po ruce 99 členný orchestr a 80 členný sbor, ten dostává prostor v závěru při velkolepých skladbách "Neodammerung" nebo "Navras" na níž dělal společně s JR. Ta bombastičnost je ohromující a hrající v epickém souboji Neo vs Agent Smith. V "Niobe's Run" máme zase motiv pro Sentinely, chobotničky.

Davis v Revolutions skvěle kombinuje známé motivy z předchozích dílů a dokáže jim dát i nové zabarvení. Třeba taková "Tetsujin" začínající na bubny, kde otěže postupně přebere JR. Celé tohle propojení orchestru v pozadí a těžké elektroniky funguje na jedničku. Tomuhle říkám správné experimentování a hledání nového zvuku, jak se odlišit od ostatních. Za to akční "Men in Metal" je čistě Davisova práce za skvělé podpory orchestru. Jedna z nejlepších skladeb na albu za vydatné podpory smyčců a rytmickým zastoupením perkusí. Přesto tu jsou dva nejlepší tracky, zmiňovaný "Neodammerung" a nádherně dojemná "Spirit of the Universe" s chlapeckým hlasem a úžasnou melodičností. Jde snad o první harmonické vyjádření v Matrixu a hrdinský motiv Nea. Chlapcův soprán tím přidává určitý náboženský podtext. Krásně a emocionálně zní i závěr "Why, Mr Anderson?". Konec obstarává monumentální "Navras", což je remix "Neodammerung" od JR s hinduistickým tématem, k čemuž svádí nejen text a zvuk, ale i devítiminutová délka - číslo 9 má v tomto náboženství široké zastoupení.

Matrix Revolutions je ve všech směrech nejlepší a nejvyzrálejší soundtrack Dona Davise. Je fascinující poslouchat nejen vývoj témat a motivů pro tuhle trilogii, ale především vývoj samotného skladatele. Davis v Revolutions sice nabídl mnohem přímočařejší jízdu, ta přesto neztratila na své působivosti, spíše naopak. Tohle je jediný instrumentální soundtrack z trilogie, který mě dokázal strhnout k opakovanému poslechu a emocím. Paradox. Třetí díl je považovaný za nejméně povedený, ale má nejlepší OST. Jednička zase za nejlepší, ale s nejslabší instrumentálkou. Mohutná orchestrace jen podtrhuje vynikající dojmy. Dá se říct, že se jedná o milník v moderní filmové hudbě.

1.	Logos / Main Title
2.	The Trainman Cometh - Juno Reactor/Don Davis
3.	Tetsujin - Juno Reactor/Don Davis
4.	In My Head - Pale 3
5.	The Road to Sourceville
6.	Men in Metal
7.	Niobe's Run
8.	Woman Can Drive
9.	Moribund Mifune
10.	Kidfried
11.	Saw Bitch Workhorse
12.	Trinity Definitely
13.	Neodammerung
14.	Why, Mr Anderson?
15.	Spirit of the Universe
16.	Navras - Juno Reactor/Don Davis

Celkový čas : 63:24

9/10

Posted in: Akční,Don Davis,sci-fi