Já, legenda (I Am Legend) - James Newton Howard

Film Já, legenda provázely problémy od počátku 90. let. Výroba se několikrát zastavila kvůli překročení rozpočtu, který se dostával hravě přes 100 milionů dolarů (nakonec stejně byl na 150 milionech), o režii se zajímal takový Ridley Scott, do hlavní role Roberta Nevilla byl zamýšlen Arnold Schwarzenegger a děj se měl odehrávat v Houstonu. Nakonec ze všeho sešlo a až před rokem 2007 získal roli Will Smith a režii Francis Lawrence. Kritika z filmu nebyla příliš nadšená, vyčítal se tomu konec a nebo kompletně digitální upíři. I tak Will Smith svou úlohu posledního člověka (?) zvládl dobře. Přes všechny problémy se film stal kasovním trhákem. Jen v USA vydělal ve svém žánru neskutečných 256 milionů dolarů a celkově se přiblížil 600 milionům. A to prosím v prosinci! Vynikající výsledek. I letos jsme se takového překvapení dočkali v podobě World War Z. Opět problémy s výrobou, opět konec světa, tentokrát se zombie. Tenhle žánr má evidentně velký potenciál pokud je vytvořen v patřičné přístupnosti masám (PG-13).

Díky problémům s natáčením a překopaným závěrem nastal problém i pro Howarda. Sice se soustředí na rychlou tvorbu hudby a je tím znám. Mohu jmenovat takového King Konga Petera Jacksona, který Shora od projektu vyhodil (pravdu se asi nedozvíme, údajně nebyl spokojen s tím co Shore složil) a na jeho místo byl dosazen právě James Newton Howard pro svou schopnost psát rychle. Asi to není pro skladatele závidění hodná situace s překopáním scény na poslední chvíli. Přesto se mu povedlo zachytit slušným způsobem Nevillovu opuštěnost, izolovanost v "prázdném" městě. Orchestr je patřičně decentní, melancholický, ale nepůsobí laciným dojmem. Hlavní motiv v "My Name is Robert Neville" je se smyčci a citlivým piánem skutečně dojemný. Dá se ale říci, že mě dráždí syntetický zvuk objevující se ve druhé polovině skladby. Na začátku se ukazuje hned další motiv hrající na vlasteneckou notu s trubkou. Motivy jsou průběžně hrány podle toho čím zrovna hrdina prochází.

Silně melodramatické zastoupení vyžaduje náladu na takový poslech. Hudba je často opravdu smutná, ať už ve skladbě "Scan Her Again" nebo "Sam's Gone". Smutek a deprese jsou téměř hmatatelný. Kdo slyšel vynikající soundtrack ke Znamení musí dát za pravdu, že s atmosférou to Howard umí. Zde je thriller upozaděn. Prostor získává v syntetickém pojetí například ve skladbě "The Jagged Edge". Pro Nevilla platí dojemná, spíše orchestrální, linka a pro upíry elektronická podoba s častými výbuchy dechových nástrojů. Už je to podstatně méně melodičtější. Celkově se ale připravte na tu melancholičtější část. Vždy si budu stát za tím, že orchestr dokáže nejlépe vystihnout emocionální rozpoložení postavy či dané situace. Stačí jen jemné tóny piána, aby to rozechvělo lidská srdce a když se přidají i smyčce, tak jde bezkonkurenčně o nejlepší hudbu. Samozřejmě nesmí chybět melodie.

Já, legenda se nestalo legendou, jen povedeným filmem s povedenou hudbou. Přes problémy při natáčení a v postprodukci si ten úspěch zaslouží. Will Smith ještě těžil z aury prvotřídního a oblíbeného herce. Tahle bublina nejspíš splaskla letošním Po zániku Země, ale v Legendě dokáže táhnout bez problému celý film. O úspěch se zasloužila i hudba Jamese Newtona Howarda. Dokáže být slušně emocionální s hloubkou. Nejde o zásadní Howardovo dílo, jenže je v mnohém lepší než polovina toho, co se za rok vyprodukuje. Za poslech to rozhodně stojí, jen to chce mít tu správnou náladu. Pokud zrovna hýříte optimismem, tak bych si poslech asi rozmyslel. Slabší povahy dokáží smyčce s piánem stáhnout s sebou. Teď si říkám, zda to není kompliment jako hrom.

1.	My Name is Robert Neville	2:51
2.	Deer Hunting	1:17
3.	Evacuation	4:26
4.	Scan Her Again	1:41
5.	Darkseeker Dogs	2:17
6.	Sam's Gone	1:45
7.	Talk to Me	0:55
8.	The Pier	5:17
9.	Can They Do That?	2:09
10.	I'm Listening	2:09
11.	The Jagged Edge	5:16
12.	Reunited	7:50
13.	I'm Sorry	2:21
14.	Epilogue	4:13

Celková čas : 44:27

8,5/10

Posted in: drama,James Newton Howard,sci-fi,thriller