Blade - Mark Isham

Blade, na půl upír, na půl člověk, do akčního žánru vlétl s takovou vervou, že si ihned vydoloval uznání každého fanouška. Jednalo se o takovou novou generaci Hollywoodského akčního filmu, který poté dopiloval takřka do dokonalosti Matrix. Přesto i dnes má Blade své kouzlo, jenž dokáže přikovat k obrazovce po celou stopáž. Svůj vliv měl ještě na jeden žánr a tím byl komiks. Do té doby tu nic takového nebylo. I pro Wesleyho Snipese to byla životní role a hlavní záporák, Stephen Dorff, už se v kariéře taky nikam dál nedostal. Už navždy bude jeho nejlepší rolí ten, kdo se maže opalovákem, aby to na slunku dal.

Zásluhu na úspěchu tohoto upírobijce má ale hlavně režisér Stephen Norrington. Ten se bohužel, po neúspěchu Ligy výjimečných, dál nedostal, což se nedá říct o scénáristovi Davidu S. Goyerovi, pro kterého byl Blade slušná startovačka do první ligy. Dokáže slušně překvapovat se svými střídavými úspěchy. Jednou píše scénář s Christopherem Nolanem k Batman začíná, pak to zabije Ghost Riderem 2 a nakonec se zase ukáže u Muže z oceli. Jako na houpačce.

Vedle vizuálu byl pro Bladea důležitý i hudební doprovod, ať už instrumentální nebo písničkový. Druhý zmiňovaný si pozornost ukradl především pro sebe a Ishamuv soundtrack zůstal osekaný do půl hodiny, bez výraznějšího všimnutí publika. Však, kdo si dnes nepamatuje už legendární krvavé disko ve sprchách na začátku filmu za doprovodu New Order. Byla by ale škoda ignorovat instrumentálku. Mark Isham vůbec nesložil špatnou hudbu. Bohužel byla upozaděna na úkor písniček.

Isham dokáže zajímavým způsobem zprostředkovat elektronický požitek, který zde sedne filmu jako prdel na hrnec. Atmosféricky a rytmicky je to skvělé, čehož si všimneme hned v úvodním "Intruder". Matně si vzpomínám, že jsem ji slyšel ve scéně, kdy se šel Blade mstít a poté byl zajat. Máme zde i syntetizované kovové řinčení, v dálce ozvěnou, jakoby symbolizující údery mečem. Na jednu stranu to působí skvěle a na druhou mrzí, že se Isham bojí využívat plnějšího orchestru. Díky tomu chybí nahrávce určitá hloubka, což je cítit hlavně u "varhan" nebo "sboru" v "Temple of Light" a "The Bleeding Stone" . A ani emoce tu nejsou příliš silnou stránkou. Vím, je to Blade, ale přesto tomu něco chybí.

Měl jsem možnost vidět Bladea v kině v roce 1998 a jsem za to nesmírně rád. Šlo o nářez, který i dnes dokáže v některých momentech nadchnout. Jedinou větší vadou byla triková nedokonalost už v tehdejší době, nemluvě o současnosti. I tak se bojím drbů o restartu značky pod rukou Marvelu. 

Ani Marc Isham se nemá za co stydět. Nebýt slabé délky, menšího zastoupení orchestru a tím odstranění duše z výsledného díla, tak by byla známka mnohem vyšší. Přesto si nechám Bladea ve sbírce na další poslech. Je to jeden z těch lepších elektronických soundtracků.

1.  Intruder
2.  Daywalker
3.  Somebodys Gonna take You Out
4.  Top Of The Food Chain
5.  Temple Of Light
6.  The Bleeding Stone
7.  The Blood God

Celkový čas : 33:21

6,5/10

Posted in: Akční,komiks,Mark Isham,thriller