Terminator Genisys - Lorne Balfe

Letošní rok předznamenává spoustu sentimentálních shledání. A mega úspěch Jurského světa naznačuje, že to bude pro Hollywood jedna z cest, jak diváka podojit skrze nostalgii. Jurský svět se povedl, byl sympatickým splněným snem John Hammonda, ale příchozí Terminátor Genisys na mě z trailerů působí dost unyle. Zatímco Jurský svět odkazy na starší bratříčky naznačoval staromilsky, tak pátý Terminátor na nich evidentně staví. Přijde mi to jako točení v kruhu. Zatím nemohu posuzovat kvality, na to počkám až do kina. Snad to aspoň dopadne lépe než trojka a Salvation. Není to tak dlouho, co mě zklamaly i první ukázky na Jurský svět a nakonec to překvapilo. O čem si ale mohu obrázek udělat je soundtrack Lornea Balfea, který se stává čtvrtým skladatelem v terminátoří sérii po Bradu Fiedelovi, Marcu Beltramim a Danny Elfmanovi. Balfe nahradil prvně zamýšleného Christophera Becka. Otázkou je, zda to bylo ku prospěchu, protože Beck má přeci jen větší zkušenosti s velkoprodukcí.

Nebudu napínat. Pětka je co hudby celkově zajímavější než díly tři a čtyři. Na stranu druhou se dá prohlásit, že jde vyloženě o generické dílo, které Zimmer a spol vyhazují po desítkách za rok, takže soundtrack sám o sobě vlastně nikoho nezaujme a díru do světa neudělá. Motivy jsou vedlejší a jen minimálně se připomene ten původní. Což je asi na jednu stranu dobře a na tu druhou smutné, protože to nejzajímavější přinesl právě Fiedel a nikdo jiný už nebyl schopný ho napodobit. Když už jsem tu zmínil Zimmera, tak hudba je přesně tak nasekaná, jak by to udělal sám velký Hans ve své většinové podobě. Celé to má trailerové proporce, kde mi schází kontext mezi skladbami. Melodie se nevytrácí, ale po poslechu získáte ve většině pocit, že vás hudba absolutně neobohatila a spíše obývákem prošuměla jako mnoho jiných podobných produktů. Balfe často kombinuje elektroniku s orchestrem, což je samozřejmost vzhledem k tématu okolo strojů.

Co se mi líbilo, tak to, že Balfe se nevyhnul emocím a dokázal ve skladbě "Sarah and Kyle" vykouzlit slušné milostné téma. Nejsem si ale jist, zda tohle ortodoxním fanouškům bude po chuti, když si vezmu agresivní styl především prvních dvou dílů, které byly divácky nekompromisní a syrové. Tím se mi vytrácí jakási kontinuita jakou se nám snaží vnutit samotné trailery k filmu. Však přístupnost PG-13 na Genisys taky není zrovna ideální a vytrácí se tak temná nálada z jedničky a dvojky, což deklaruje i milý úsměv Emili Clarke, která má sice hezčí zadek než Linda Hamilton, ale tím to zde končí. Stále zůstává v hlavách myšlenka, jak by to celé vypadalo, kdyby u série zůstal Cameron, který se nyní utápí v CGI guláši jménem Avatar.

Pokud od hudby a filmu očekáváte něco velkého, tak bych brzdil. Soundtrack nepřináší absolutně nic nového a rychle zmizí z diváckého povědomí. Generické bušení nikoho dnes neomámí. Občas zaujme slušná melodie protkaná syntetikou, která je v kombinaci s orchestrem bezchybná, ale u filmu za takové prachy bych čekal něco víc. Je na vás, zda tomuhle výtvoru dáte šanci a bude vám vyhovovat směr, kterým se hudba dala. Hlavní téma si užijete v plném provedení s úpravou v samotném závěru při skladbě "Terminated", v náznaku už v "Better Days". Balfe tedy nezklamal, ale ani nepřekvapil a takový bude asi pro většinu i film. Nemám věšteckou kouli, takže má slova berte s rezervou. U soundtracku přimhouřím oko a napálím mu poctivou sedmičku, protože….protože je to Terminátor a nostalgie je svině. Sám za sebe ale říkám, že by si série zasloužila prostě něco většího, lepšího, syrovějšího a to nejen mezi soundtracky.

Vydavatel: Skydance

Datum vydání: 24. červen 2015

Složil: Lorne Balfe

Orchestr řídil:

Nahrál:

Formát: Digitál (CD 1. červenec)

1.	Fate and Hope	3:57
2.	Better Days	3:05
3.	Work Camp	3:37
4.	Bus Ride	2:03
5.	Sarah & Kyle	4:36
6.	Alley Confrontation	2:33
7.	Sarah Kicks Ass	1:53
8.	Cyberdyne	3:41
9.	Still After Us	2:52
10.	Come With Me	3:42
11.	John Connor	2:56
12.	It's Really Me	2:36
13.	Alcove	2:17
14.	I Am More	2:40
15.	If You Love Me You Die(	5:52
16.	Judgement Day	2:56
17.	Family	3:14
18.	Fight	3:01
19.	Sacrifice	4:21
20.	Guardianship	3:26
21.	What If I Can't?	4:23
22.	Terminated	2:00

Celkový čas: 71:41

7/10

Read more »

Zaklínač 3: Divoký hon (The Witcher 3: Wild Hunt) - Mikolai Stroinski, Marcin Przybylowicz, Percival

Zaklínač patří k nejoblíbenějším spisovatelským dílům ve střední a východní Evropě, kde se klidně může poměřovat se samotným Tolkienem. Slavná fantasy sága polského spisovatele Andrzeje Sapkowského se vedle nepříliš povedeného seriálu dočkala i herního zpracování, které sklízelo chválu jak u kritiky, tak u fanoušků. Letos jsme se dočkali třetího dílu, jenž přímo navazuje na konec toho druhého. Jediný rozdíl je v tom, že už se pohybujeme v otevřeném světě s plnými možnostmi RPG žánru. CD Projekt stojící za vývojem pracoval dlouhé tři roky, aby přinesl na PC, PS4 a Xbox One silný zážitek a recenze i většinové nadšení napříč herním světem jim tleská. Zaklínač 3 je vskutku povedený a brutálně rozsáhlý, přesto si troufám tvrdit, že má hodně daleko do desítkových recenzí. Nic proti vývojářům. Jejich práce zaslouží obdiv, jenže množství chyb a nedodělků zbytečně kazí zážitek. A opět se objevil v posledních letech velmi populární nešvar s downgradem v oblasti grafiky, kdy nás tvůrci masírují nádhernými videi z hraní, aby do prodeje následně hodili notně osekanou verzi o nejrůznější efekty. U PS4 verze jsem měl často pocit, že sleduji spíše olejomalbu bez ostrosti. Dohled do dálky je taky minimální, kdy si vývojáři pomáhají berličkami v podobě mlhy. Neostrost objektů, slabé textury, neustálé a zdlouhavé nahrávací obrazovky jsou opravdu smutnou ukázkou roku 2015. K tomu PS4 verze trpí padajícím snímkováním (fps), což se odráží na plynulosti. Hlavně během vydání to mělo silný vliv na hratelnost. A takhle by se dalo pokračovat i u nepovedeného namluvení postav, které je dnes opravdu zastaralé ve srovnání s konkurencí.

Percival s Marcinem Przybylowiczem

Bohužel i jinak povedený soundtrack naráží na určitou filmovou neprofesionalitu a nezkušenost studia a stále se opakuje až do zemdlení ve smyčce. Někdy je to opravdu iritující slyšet jeden krátký motiv hrát několik minut bez jakékoli změny byť jen tempa. Je to škoda, protože sám o sobě je soundtrack na CD vskutku povedený s neoposlouchaným slovanským nádechem. Přesně taková alba tu chybí. Původního Zaklínače složil Adam Skorupa a Pawel Blaszczak. O druhý díl se postarala dvojice (opět) Adam Skorupa a Krzysztof Wierzynkiewicz. Zde se o hudební doprovod postaral Marcin Przybylowicz, který napsal nějaké narážky už pro dvojku, s Mikolaiem Stroinskim. Skupina Percival se zasloužila jen o pár dalších hudebních narážek.

Úvodní skladba "The Trail" od Przybylowicze je ideální ukázkou toho, co vás na albu čeká. Středověká atmosféra líznutá slovanským nádechem za doprovodu perkusí, smyčců a kytar s nádherným ženským vokálem, který se na albu vyskytuje opravdu často. Moderní uchopení látky a zvuků má za cíl líbit se i mladším posluchačům. Pokud to mám srovnat s tématicky podobnou Hrou o trůny, tak minimálně hudebně vede Zaklínač 3 o několik délek před přeceňovanou Martinovou/HBO ságou. Geraldovo téma začíná poklidněji s militaristickým základem. Motiv je to silný a úderný. "Wake Up, Ciri" je první hudební přínos Mikolaie Stroinskiho pro tento soundtrack. Nese se v poklidnějším a smyčcovém duchu. Další z příspěvků jako "Aen Seidhe", "Commanding the Fury" nebo "Emhyr Var Emreis" jsou takové klasické výplně. "King Bran's Final Voyage" konečně přináší díky poklidnosti i nějaké ty emoce, ačkoli nejde o nic zásadního. "Silver for Monsters"... je první skladbou skupiny Percival ve spolupráci s Marcinem. Jde o dramaticky budovanou energetickou fantazii s nádherným vokálem a perkusemi. Fanoušci jistě slyšeli už v traileru.

Zaklínač 3: Divoký hon má vynikající hudbu, o tom žádná. Na CD překvapí tematická bohatost, která působí mnohem lépe než ve hře a to z jediného důvodů – tam se střípky motivů prostě a jednoduše opakují ve smyčce při každé scénce, až se stávají otravnými. Snažil jsem se při hraní na to nesoustředit, ale bohužel to nešlo. Kdyby skladatelé lépe pracovali s motivy a více je rozbalili, tak je výsledek podstatně lepší. Přesto si soundtrack Zaklínač 3 zaslouží pozornost. Nabídne posluchači něco nového v dnešní přeplácané době. Hra jako taková je přes problémy kvalitní a nabídne slušný zážitek pramenící především z kvalitní předlohy (příběh). Nepochybuji, že kladného přijetí se hudba dočká hlavně v Evropě. Jen podotknu, že soundtrack je přibalen ke hře samotné (bohužel jen s 31 skladbami) a všechny mé dojmy jsou prezentovány s Playstation 4 verze.

1. The Trail
2. Geralt of Rivia
3. Eredin, King of the Hunt
4. Wake Up, Ciri 
5. Aen Seidhe
6. Commanding the Fury
7. Emhyr var Emreis
8. Spikeroog
9. King Bran's Final Voyage
10. Silver for Monsters...
11. Whispers of Oxenfurt
12. The Nightingale
13. City of Intrigues
14. The Hunter's Path
15. Widow-maker
16. Kaer Morhen
17. Eyes of the Wolf
18. Witch Hunters
19. ...Steel for Humans
20. Fate Calls
21. The Vagabond
22. Cloak and Dagger
23. Forged in Fire
24. Yes, I Do...
25. Welcome, Imlerith
26. Drink Up, There's More!
27. After the Storm
28. Blood on the Cobblestones
29. Farewell, Old Friend
30. The Song of the Sword-Dancer
31. The Hunt is Coming
32. The Fields of Ard Skellig
33. Ladies of the Woods
34. Merchants of Novigrad
35. Hunt or Be Hunted

Celkový čas: 81:12

9/10

Read more »

Šílený Max: Zběsilá cesta (Mad Max: Fury Road) - filmová recenze

Jsem rád, že má predikce už od prvního traileru na nového Maxe, že půjde o černého koně léta, se splnila. Bez studu a okolků se dá říci, že Miller ve své hlavě vyplodil skvělé pokračování hitu z konce sedmdesátek. Šílený Max se řadí mezi postapokalyptické snímky budoucnosti, které věští úpadek a degeneraci lidstva, kdy se bojuje o holé přežití za pomoci vysokooktanové káry. Dějově není nový Max nikterak složitý. Právě jeho přímočarost v pronásledování konvoje hlavním padouchem je velkým pozitivem filmu. Původní verze s mladým Gibsonem sázela na špinavou syrovost a jakousi realitu. Té se částečně drží i nejnovější část, která vedle vynikajícího Hardyho (Max) a Theron (Furiosa) nabízí podmanivý vizuál, který se jen tak nevidí hraničící s až komiksovým fetišem. Přesto jsou bouračky reálné, bolestivé a dynamické. Je potěšující, že někteří ještě dokáží natočit film s tolika nápady místo těžké rutiny, jenž sází jen na masivní reklamní kampaň. Po všech těch avengerech je to potěšující zjištění.

S otevřenou pusou jsem sledoval nekompromisní ztvárnění legendy jménem Šílený Max, kterou vyplodil sedmdesátiletý George Miller. Ten těžce ukazuje záda konkurenci a mnohem mladším filmařům svou dravostí. Se stejnou lehkostí si vytíral s mladší konkurencí Spielberg u Minority Report. Nečekejte od Maxe inteligentní podívanou pokládající filozofické otázky. Je to prostě koule trhající zábava sázející na fantastický vizuál, charakterní herce, jejichž postavy jsou lehce a přitom přesně načrtnuté. Záporák je správně démonický (masky!) a jeho odchod ze scény stylový jak se na takový film hodí. Nic není podceněno, nic není bráno na půl plynu. Jeden by si řekl, že dvě hodiny jízdy po poušti začnou nudit, ale opak je pravdou. Když už by se nuda dostavila, tak Miller změní jak filtry, tak tempo. Fantazii se meze nekladou. Vizuál budu obdivovat hlavně na blu-ray formátu. Tam půjde o skutečné žrádlo pro fajnšmekry.

Těžko se hledají chyby. Pokud bych měl být rejpal, tak snad jen hudba. Ve filmu působí stejně prazvláštně se svou elektronikou a perkusemi stejně jako je správně divný celý film. Bohužel na CD už to takové terno není a vesměs se jedná o neposlouchatelný mix všeho možného, kdy nechybí ani elektrické kytary (ve filmu opět skvělé). Junkie XL je v poslední době hodně obsazovaný na post skladatele a zde splnil jasné zadání. Na albu je s přehledem nejlepší skladbou strhující "Brothers in Arms". Sice mi částečně evokuje druhého Kapitána Ameriku Henryho Jackmana, ale kulervoucnost scény v kaňonu s motorkami to nezkazí, spíše naopak. Je s podivem, jak krásně a originálně se dají nasnímat bojové sekvence, aniž by to bylo nepřehledné s rychlým střihem, jak je dnes zvykem.

Šílený Max je zatím nejlepším filmem roku 2015. Připravte se na ujetou jízdu, kde prim hrají elektrické kytary, nabušená auta, hromada ujetostí a podivnosti pramenící z mutací a máte kandidáta na hit roku. Co záběr to umělecké pojetí. Snad to ocení i diváci, Max si to zaslouží všemi deseti. Takže šupem utíkejte do nejbližšího kina. Uděláte radost především sobě a možná i své drahé polovičce, i když je to spíše pánská jízda. Pokud se divíte, že po té chvále jsem nesáhl na maximální hodnocení, tak si bodík nechávám jako rezervu pro zbytek roku. Jeden nikdy neví.Benzínu zdar.

+ vizuál, akce, postavy, svět, nápady, 

- asi nic zásadního

9/10

Read more »

Avengers: Age of Ultron - filmová recenze

Premiéru Age of Ultron mám už nějakou dobu za sebou, ale schválně jsem čekal, až opadne hype z veleočekávaného pokračování hitu Avengers. Od filmu jsem příliš neočekával, což je asi jen dobře. K tomu se ale dostanu až později. V Age of Ultron partě superhrdinů zatopí tentokrát umělá inteligence, za jejímž vznikem stojí Starkova zvědavost a Lokiho žezlo. Vedle postav představených minule se dočkáme především dvou nových přírůstků – Scarlet Witch a Quicksilvera, kdy především první zmiňovaná působí zajímavě, i když nevyužitě. Dějově se Marvel nepředvedl a vesměs nyní víte přesně to, co je třeba. Je velkým překvapením, že druzí Avengers nemají na universum ani zdaleka takový dopad jako například Winter Soldier, který je snad ve všech ohledech lepší a zajímavější než tahle týmovka.

Největším problémem filmu tkví v tom, že všichni, ať už před nebo za kamerou, si byli vědomi, že Age of Ultron vydělá hromadu peněz, takže stačí do kin hodit opsané pokračování, do traileru pustit rádoby osudové okamžiky a masa se pohrne sama. Whedon absolutně rezignoval na jakýkoli progres. Natočil jednu velkou šedou nudu za 250 milionů dolarů, kdy v závěrečném střetu nahradila Chitauri bezpohlavní smečka robotů. Tím se dostávám k samotném záporákovi Ultronovi. Ten se může opřít o vynikající Spaderův baryton, ale Marvel jen podtrhuje svou neschopnost vytvořit zápornou postavu, která by nebyla k smíchu,což krásně podtrhuje směšný Thanos... Tomu nahrává i digi provedení spíše zapadající do animáku od Pixaru. Srovnejte z působivostí Terminátora 2 a jeho praktických efektů. Nepochopím, že v Hollywoodu dávají takový samoúčelný prostor technologii, která evidentně sama o sobě nefunguje. Podívejte se na první Jurský park a nynější záběry z pokračování pod názvem Jurský svět. Když už nic jiného, tak aspoň Nolan dobře vyhodnotil za nejlepší kombinovat praktiku s CGI v Interstellaru. V Age of Ultron sledujete opravdu jen nevyužitou CGI figurku, kterou v závěru podpoří stovka dalších a sledování se postupně stává ubíjejícím.

Pokud si někdo myslí, že to herci zachraňují, tak se plete. Jak jsem psal výše, každý si byl vědom toho, že film vydělá neskutečný balík a první dny od premiéry to potvrzují. Nikdo nemá snahu něco hrát a nebyl to asi ani záměr. Často se dostavil pocit, že sleduji partu modelů, kteří se mají jen tvářit cool, jako by je točil Bay. Smutné, ale je to tak. Sice to s filmem příliš nesouvisí, ale něco to vypovídá. Několik týdnů před premiérou herci navštívili nemocnici s postiženými, neobešlo se to i bez dárků a fotek. Jen promyšlený marketing. Říká se, darovanému koni na zuby nehleď, ale zastávám názor, že právě důvod darů je ten nejdůležitější, což zjistili už v Troji. Největší prostor dostává synek z farmy jménem Hawkey, což je jen proto, že on sám sólovku nemá a evidentně ani mít nebude. Jeho pokus o vtip v závěru při ulehání na lavičku po bitvě jen podtrhuje marnost v neustálé kadenci humoru. Připomíná mi to Hru o trůny, kde si zase tvůrci myslí, že když se divák už může nudit, tak tam strčí pohled na kozy a vyholené klíny. A že těch pohledů tam je.

Zpět k filmu. Po zkušenostech s Iron Manem 3 jsem ignoroval podávanou vážnost a osudovost v trailerech na druhé Avengers, což bylo jen a jen dobře. Stejně jako v Thorovi 2 i zde se vážnost podává přes šedivý filtr a nikoli dějem. Opět se jedná o taškařici s více či méně povedenými vtipy. Některé vyzní do prázdná, některé jsou mimo a další skončí u trapného pokusu. Zasmál jsem se asi čtyřikrát, což mi u dvou a půl hodinového filmu přijde dost slabé. A pokud čekáte něco ve stylu Loki vs Hulk a jejich „slabý bůh“, tak se vraťte nohama na zem. Tady za nejpovedenější vtipnou scénu považuji zvedání kladiva. Na druhou stranu se Marvel neustálým vtipkováním připravil o možnost osudového vykreslení Kapitána Ameriky při pohnutí kladiva (Vision).

Sázka na jistotu, nuda, mizerné charaktery podávané přes modely, to vše nezachrání ani především povedený souboj mezi Hulkusterem a Hulkem. Stejně tak by se dalo psát o Tylerově hudbě, jenž zachycuje ve fragmentech Silvestriho motiv, ale jinak jde u těžkou rutinu. Jen to celé podtrhuje onu marnost. Film přinese radost jedině geekům a účetním u Marvelu, respektive Disneyho, jenž má na zimu připravenou další kasovní jistotu a tou jsou Hvězdné války, jenž bude také ždímat, jak to jen půjde. Snad se v tom Abramse neutopí stejně jako Whedon, který od projektu raději utíká. Seriálový Daredevil je kvalitativně na míle daleko od této vyhypované limonády.

P.S.: Dabing sráží film ještě níž. Vyhněte se mu!

+ solidní technická stránka, některé kladné postavy

- děj, digi přeplácanost, film čistě na zakázku, kdy je to hodně znát, nesmrtelnost, hudba, atd.

5/10

Read more »

Rychle a zběsile 7 (Fast and Furious 7) - filmová recenze

Nejhloupější film roku dorazil do kin. I takhle se dá označit sedmý přírůstek do série Rychle a zběsile. Nikdo nečekal přehlídku scénáristické tvořivosti, ale všeho moc škodí. Děj začíná tam, kde se skončilo u šestého dílu, tentokrát si ale zápornou postavu střihl Jason Statham jako zlý starší bráška Lukea „Barda“ Evanse. Shaw starší se ho snaží pomstít, takže jde po Torettově partě a ta zase po něm…, i když krkolomně scénáristickým způsobem. Toretto (Vin Diesel) se snaží najít čip pro vládního agenta (Kurt Russell), který umožňuje najít kohokoli na planetě za slib, že ten mu na oplátku pomůže dostat Stathama. Pokud se pokusíte jen na chvilku zapnout mozek do režimu „on“, tak nejspíš z kina odejdete před koncem promítání. Celá zápletka je prostě a jednoduše natolik vycucaná z prstu, že podezřívám samotného Diesela, že za scénářem stojí právě on, nikoli Morgan. Celé je to slepené jen proto, aby bylo co ničit a to se daří na jedna mínus, kdy nám zemitost občas kazí zbytečné digitální dopilování.

Lina na režijním stolci vystřídal James Wan, který s takovou produkcí nemá zkušenosti a spíše se specializuje na menší, přesto zatraceně atmosférické projekty, kdy stačí zmínit první SAW nebo V zajetí démonů. Hodně sází na reálnost, která je samostatným vypravěčem a dokáže podpořit působivost. Nebylo tedy překvapením jeho první prohlášení o tom, že sedmičku hodlá připodobnit k thrillerům ze sedmdesátých let. Vše vzalo za své, když mu dal (producent) Vin Diesel na srozuměnou, že tímto směrem se rozhodně vydat nehodlá a chce akční moderní výplach. Nelze se tedy Wanovi divit, že sérii opouští hned po jednom díle a raději se vrátí k pokračování V zajetí démonů. Pokud jste tedy nepřišli na chuť směru, kterým se série ubírá od pětky, tak nyní se tomu vyhněte obloukem, mohli byste utrpět mrtvici. Já se řadím k těm, kteří pátý díl považují za nejlepší ze série, přesto jsem u sedmičky měl co dělat, abych se neschovával pod sedačku. Už úvod se Stathamem v nemocnici nechává orosená čela. Opravdu jsem se smál a držel za hlavu zároveň, což berte i v dobrém slova smyslu. V budoucnu dost možná kultovní scéna.

Šestka byla někdy slušně přepálená (chycení na dálnici s tankem, nekonečná ranvej), ale mělo to určitý bondovský nádech, kdy si série dokázala dělat srandu sama ze sebe. Ty dvě scény se daly přežít, jenže sedmička jich nabízí přibližně pět do deseti minut. Celý scénář je sestaven stylem – akční scéna, promluva o rodině, pohled na káry a ženské zadky, akce, akce, promluva o rodině a takhle stále dokola. Něco nového přináší jen Wanova režie v osobních soubojích díky kameře nebo posun se ztrátou paměti, kdy se snaží o něco psychologičtějšího, což mi zde nefunguje – Vin Diesel opravdu hrát neumí, pokud nejde zrovna o mlácení hlav. Pozitivem v tomhle směru je, že si snímek ze sebe dělá srandu snad každých pět minut. Absolutně se nebere vážně a to samé vyžaduje i od diváka. Ten se má jednoduše bavit jen pohledem na kočky, auta a demolici všeho možného, kdy postavy přežívají takové věci, o kterých se nesnilo ani Copperfieldovi. V tomhle vězí jeden ze zádrhelu – uvěřitelnost světa, který se tu snaží Diesel vytvořit. Postavy umírají dle přání scénáristy, nikoli z vystavěných příčin a následků.

O čem se hodně diskutovalo, bylo úmrtí Paula Walkera během doby natáčení. Musím říci, že se s tím tvůrci popasovali skvěle a všichni vzdali holt tomuto sympatickému herci. A ano, i mně ukápla v závěru slza. Bezpochyby bude sérii chybět. Ani jednou jsem nezaregistroval, že by tam byl Walker nějak násilně zasazen. Rozloučení je tedy decentní a precizní zároveň. Velké plus pro tento díl. Nebýt toho, tak bych hodnotil hůř, protože vedle dynamické akce, několika postav, vztahů mezi nimi a humoru, tak vlastně sedmička nic jiného nenabízí. Vlastně ano, vynikající zvukovou stránku, kterou oceníte především při otočení klíčku v zapalování u každé té namakané káry. Škoda, že se nikdo nesnažil se scénářem více poprat a ubrat na přepálenosti. Šlo by tak nejspíš o akční lahůdku roku. Takhle je z toho jen konzumní jednohubka, která slouží jako pocta zemřelému herci. 

P.S.: Vážně nechápu, jak Diesel přišel na to, že by tento díl měl získat Oscara za nejlepší film. WTF

+ akční scény, zvuk, Rock, Statham, Rodriguez a někteří další, rozlučka s Walkerem

- scénář, přepálenost a nelogičnost úplně všeho

6/10

Read more »

Chappie - Hans Zimmer

Neill Blomkamp se do třetice vrhl na tématiku sociální rovnosti s roboty v čele a opět dostal od kritiků za uši. U District 9 mu to většina snědla, ale v Elysiu se sociální rovností na Západě neuspěl. Jedno se mu ale upřít nedá – rozpočty svých filmů drží dole, přesto dokáže točit zatraceně působivě akční scény s vynikajícím vizuálem. V tom nezklamal ani v Chappiem. V nepříliš vzdálené budoucnosti by roboti měli nahradit policejní jednotky, ale jeden z robotů je zajat a přeprogramován k tomu, aby cítil, čímž se stane asi nejvíce lidskou postavou ve filmu. Blomkamp nyní sáhl po větším jméně na skladatelském poli a o hudbu se postaral Hans Zimmer, respektive o část. Soundtrack se opět rozdělil mezi jeho mladší klony ze studia. Zimmer je znám, že by rád skládal hudbu k Blade Runnerovi 2 a podle toho taky zní Chappie. Vangelis by měl určitě radost.

Chappie je první čistě syntetický soundtrack Hanse Zimmera minimálně za poslední desetiletku. Nečekejte nějakou eleganci v komponování, nebo snad emoce. Hudba se pohybuje na elektronicky zvukovém zabarvení datovaném přibližně do roku 1990. Perkusně dunivé části nejspíše obstarala mladší krev a ty pomalejší Zimmer. Často jsem si říkal, kde jsem tohle nebo tamto slyšel. Některé skladby by se hravě ztratily v Temném rytíři (povstal). Zvuk jde natolik daleko, že se dá označit až za taneční část (o mix se postaral Junkie XL). Pokud si někdo myslel, že se Zimmer v Amazing Spider-Man 2 zbláznil, tak nyní se mu to potvrdí. Tohle téma znova vzbuzovalo možnost vykreslit rozdíl mezi lidskou (organicko-orchestrální) a umělou (syntetickou) stránkou, ale opět jsme ubíjeni stoprocentní elektronikou suplující skoro třicet let staré zvukové aranžmá. Vedle agresivních částí používá skladatel občas i dětské tóny jako z hrací krabičky. Přesto se dá říci, že Zimmer úplně rezignoval na práci s motivy a plně se vrhnul do vod „otočím volume do prava“ jako to předvedl naposledy v Interstellaru (film). Práce s motivy, ale nikdy nebyla silná Zimmerova vlastnost. Díky konceptu se tedy celý soundtrack míjí účinkem a troufám si tvrdit, že i většina jeho skalních fanoušků si CD opětovně pouštět nebude. Videoherní styl ala osmdesátky většinu posluchačů do kolen opravdu nedostane.

K oněm málo plusům se dá přiřadit celkem solidní práce s melodií, což mi bohužel ke spokojenosti nestačí. Zimmer se zoufale potřebuje vrátit na nohama na zem. Ta umělost z jeho OST je doslova smutná. Pokud si představujete nějaké vyloženě komerčně spotřební zboží v hudbě, tak zde máte jednoho adepta. Robot s organickými prvky dostal čistě elektronickou hudbu. Pokud vám vyhovuje neúměrné elektro bušení střídající se minimalistickým klávesovým pojetím, kdy je třeba stále upravovat hlasitost reprosoustavy, tak máte vítěze. Samozřejmě je věta lehce nadnesená, ale celkem pravdivá. Nemá ani smysl se rozepisovat o jednotlivých skladbách, jde o jednolitý celek bez hlavy a paty, bez hloubky a všeho, co by jen naznačovalo emoci. Ne, tohle se mi opravdu nelíbilo.

Vydavatel: Varese Sarabande

Datum vydání: 10. březen 2015

Složil: Hans Zimmer, Andrew Kawczynski, Steve Mazzaro

Orchestr řídil:

Nahrál:

Formát: CD

1.	It's a Dangerous City	2:09
2.	The Only Way Out of This	4:58
3.	Use Your Mind	4:04
4.	A Machine That Thinks and Feels	3:03
5.	Firmware Update	3:52
6.	Welcome To the Real World	3:52
7.	The Black Sheep	4:28
8.	Indestructible Robot Gangster #1	3:11
9.	Breaking the Code	4:49
10.	Rudest Bad Boy In Joburg	2:41
11.	You Lied To Me	4:06
12.	Mayhem Downtown	3:57
13.	The Outside Is Temporary	3:09
14.	Never Break a Promise	7:43
15.	We Own This Sky	4:19
16.	Illest Gangsta On the Block	2:45

Celkový čas: 63:06

4/10

Read more »

The Order: 1886 - recenze hry pro Playstation 4

Nikdy jsem se pohledem na hru nezabýval, ale nyní hodlám udělat výjimku. Nejen, že The Order: 1886 je rozporuplná hra, která způsobila poměrně velký poprask nejen bezkonkurenční grafikou, ale i údajně svou krátkostí kampaně. Právě ta je na disku jako jediná bez nadstavby v podobě multiplayeru. Vývojáři ze studia Ready At Dawn hru oznámili na E3 roku 2013 parádním trailerem, který všem okolo vyrazil dech. Nikdo nechtěl věřit tomu, že PS4 je něčeho takového schopna. Celkem dost lidí začalo zmiňovat kauzu „target render“ s Killzone 2 a Motorstormem, kdy svět viděl údajné záběry ze hry, aby se následně přišlo na to, že vše bylo předrenderováno. The Order: 1886 nepatří do skupiny podvodných trailerů a hra sama o sobě je skoro hratelný render. Ready At Dawn má za sebou menší hry na PS Vitu, jenž získaly solidní odezvu a tím i pozornost samotné Sony, které dalo studiu veškerou podporu.

Pokud máte rádi alternativní pohledy na naší minulost, tak v The Order si budete mlaskat blahem. Koukneme se do viktoriánského Londýna 19. století okořeněného o vlkodlaky, vzducholodě a „moderní“ zbraně. Design všech a všeho je proveden do maximálních možných detailů. Textury na materiálech dosahují neskutečné kvality, která se zvedá a padá s kvalitou vaší televize nebo monitoru. V příběhové linii, která je zcela zásadní pro docenění hry, sledujeme Řád chránící (nejen) Londýn po stovky let, jenž vychází z odkazu krále Artuše a rytířů kulatého stolu. Vrátila se dávná hrozba v podobě vlkodlaků a Řád je proto nucen jednat. Z Londýna se stává bojiště s nekompromisně zobrazeným násilím. Více prozrazovat nebudu a ti, co na hru koukají na youtube by si měli dát pár facek. Právě těmhle největší klady unikají. Celý děj je protkán konspirací s mnoha zvraty a pro plné pochopení by to chtělo minimálně lepší základ angličtiny. V tomhle Sony selhala. Nechápu, proč je takový problém v dnešní době vydat aspoň patch s češtinou.

Hratelnost je standartní krycí záležitost z třetí osoby, kdy je kamera za postavou. Studio se snažilo umístit kameru blíže než je zvykem, aby prohloubila pocity především ve střeleckých sekvencích, které svou dynamikou a špinavostí připomínají válečné filmy typu Zachraňte vojína Ryana. Samozřejmě s dobovou kolorizací. The Order je vizuálně promyšlené dílo do každého detailu. Je vidět o co studio šlo hlavně a z toho pramení i recenzentské nepochopení. Filmový zážitek nepřijali tak, jak si v Ready At Dawn přáli a hru hodily do vyloženého průměru. Asi nikdy jsem neviděl podhodnocenější hru jako právě The Order: 1886. Řekněme si to na rovinu. Je lepší zkoušet stále něco nového, anebo přijít s něčím co funguje, aby to podpořilo novou formu vyprávění? Za sebe říkám, že právě tento výtvor je můj šálek kávy a plně jsem se oddával neskutečné atmosféře starého Londýna a sledoval nově vytvořený svět. Něco takového tu chybělo.

Vedle délky se skloňovalo v negativním slova smyslu i množství mačkacích sekvencí (QTE). Délka mi přišla tak akorát. Připravte se na nějakých 8 – 10 hodin při běžném průchodu na normální obtížnost. V dnešní době dostačující a solidní čas. Závěr sice působil celkem uspěchaně, ale musím zmínit, že hra hráči/divákovi nepředkládá vatu. Klidně mohli souboje a průchody protáhnout, ale otázkou je, zda by to byl klad. Takhle je vše vyvážené – jednou se podíváme na politikaření, dále na průchody baráky a souboje, kdy se dostane právě na QTE. To vše je doplněno o povedené přestřelky s neurážející umělou inteligencí. Rozhodně se není třeba bát, že byste se jen dívali na filmečky a občas zmáčkli čtvereček nebo kolečko. QTE je tedy rozloženo do celé hry celkem rozumně. Připravte se i na to, že filmečky nejdou skipnout, protože se na pozadí hra nahrává, tudíž nejste zatíženi otravnou loadingovou obrazovkou.

Největším kladem vedle plynulé filmovosti je neuvěřitelné grafické ztvárnění, které v tomhle směru plní očekávání z next genu. Na hratelnosti se od minula nic nezměnilo, ale vizuální stránka bere dech a několikrát se zastavíte, abyste nevěřícně sledovali detailní okolí. Člověk neví z čeho dříve pořizovat fotky. Textury, nasvícení, obrazové filtry, obličeje, látky… prostě vše možné i nemožné je provedeno s takovou precizností, že The Order nemá napříč herním světem konkurenci. Stává se tak novým benchmarkem v oblasti herní grafiky. Stejně precizní jsou herci, zvuk nebo hudba, které jsem se věnoval v samostatném článku. Prostě a jednoduše, v tomto není co vytknout. Tím se dostávám k tomu, co mi ve skutečnosti vadilo a na čem by studio mělo u případného druhého dílu zapracovat.

Jsem fanoušek hry pro jednoho, takže s multiplayerem na mě nechoďte. Je jasné, že by nějaký ten bodík u jiných k plusu měl, ale osobně mi to je poměrně jedno. Dávám přednost příběhu a postavám. Zde The Order naráží na uspěchaný závěr, kdy se několik kapitol smrsklo na neodpovídající úroveň vůči zbytku. Že by vývojáře tlačil čas? Souboje s vlkodlaky mohly být taky lépe provedeny, přičemž ty s bossy jsou zvládnuty celkem dobře. Zde právě přichází na řadu celkem povedené QTE. Jen nechápu, proč na místo úderu jsem nucen se nepohodlně dostat pravou páčkou, nikoli levou, abych následně zmáčkl některý ze symbolů na ovladači. Stejně tak by vývojáři nemuseli hráče většinu času tahat za ručičku, ale dát mu určitou volnost v rozhodování kudy jít. Nepotřebuji open world, ale zase nechci chodit tunelem o dvou metrech, abych nemohl vyndat ani zbraň, jen tehdy, kdy je mi to dovoleno a má dojít k přestřelce. Tím je hra dost předvídatelná. Některé lokace jsou sice širší, ale to je málo.

Takhle není ale co jiného vyčítat. The Order je specifický a určen evidentně jiným lidem než těm, kteří ho recenzovali. Tohle nepochopení je až zarážející v tom, jaká nenávist se na hru sesypala už dva týdny před vydáním. Působilo to až záměrně. V minulé generaci konzolí jsem si myslel, že „hráči“ došli svého odpadního vrcholu, jenže to jsem se spletl. The Order ukázal, že ta nenávist mezi konzolemi a PC se ještě více prohloubila. Nový počin Ready At Dawn není špatný, dokonce je víc než povedený, ale určen specifickému publiku, které ho dokáže ocenit. Ano, hra mohla trvat 15 – 20 hodin jako Alien: Isolation, ale bylo by to ku prospěchu? Vždyť Alien: Isolation je nastavovaná kaše minimálně z poloviny. Člověk opakovaně chodí stejnými chodbami, aby zmáčkl nějaký ten čudlík a šel zase zpět. V tomhle má The Order mnohem větší tah na branku. Není podhocenější hry než právě této. Nedejte na recenze a nekoukejte na videa z hraní z youtube. Zkazíte si zážitek. Buď je dle preview The Order váš šálek kávy, anebo ne. O ničem jiném to není. Komu tohle vyhovuje, tak neprohloupí. I k dobrému filmu se čas od času vrátíte a to je právě tento případ.

+ grafika, zvuk, hudba, herci, příběh, atmosféra 

- mohlo to být delší a menší tunelovost, uspěchaný "závěr", souboje s vlkodlaky bez nápadu, nějaké to klišé

7,5/10

Read more »

Jupiter vychází (Jupiter Ascending) - Michael Giacchino

Další filmový počin sourozenců Wachowských a znova dostali slušně naloženo. Film jsem zatím neviděl, ale podle Alibero není o co stát a za řeč stojí snad jen několik trikových záběrů. Docela by mě zajímalo, kde Wachowští berou podporu studia. Od Matrixu točí jen propadáky, přesto opět dostali skoro 200 milionů dolarů na hraní. Na Jupiteru je už z traileru poznat, že tu někdo chtěl vytvořit svou space operu. Hvězdné války jsou ale jen jedny, takže každý pokus končí nemilosrdným srovnáním s filmovou legendou. Ačkoli nejsem vyloženě fanoušek Lucasovy franšízy, tak ji dokážu bez problému uznat. A ano, líbila se mi i nová trilogie i přes některá ale. Jupiter tedy kiny prosvištěl a zanechal Warnerům slušnou díru v rozpočtu, kterou budou lepit horko těžko, když jim skončil Potter a následně i Hobit. Wachowským by neuškodilo dostat jen 50 milionů, ať se ukážou. Jak ukázal (nejen) Peter Jackson, peníze mrví talent a utápí ho v přehršle digitálu. Kdo nezklamal a vydrápal se k tvůrčímu vrcholu, tak je skladatel Michale Giacchino. Sice máme teprve únor, ale hned nám přiletěl adept na soundtrack roku.

Giacchinovi jedno CD nestačilo a do posluchače cpe hned dvě. Připravte se na skoro dvě hodiny majestátní a epické hudby, která získá konkurenci nejspíš až v prosinci, kdy budou mít premiéru Abramsovy Hvězdné války, kde se o hudbu postará opět John Williams. Jupiter vychází začíná bombastickým úvodem s bicími (připomínají někomu znělku Foxů?) a sborem hrající ústřední téma, jenž v pozdějším čase (1:45) zopakuje ve vokálně umírněné podobě chlapecký hlas. Sbory mi připomínají sekvence ze závěru Matrix Revolutions od Dona Davise. Přechod mezi "1st Movement" a "2nd Movement" je plynulý. Druhá skladba je taky o poznání klidnější a romantičtější. "3rd Movement" začíná smutným klavírem, kdy je přechod mezi skladbami znova plynulý, aby následně explodoval do opětovné bombastičnosti za přispění smyčců, perkusí, sborů a tolik oblíbených dechových nástrojů, které Giacchino hojně využil ve Star Treku. Zde přidal zařezávající smyčce a flétnu připomínající Williamsovu Epizodu 1 (1:43). Řetězce fungují s naprostým přehledem. "4th Movement" je mnohem klasičtější a připomíná spíše koncert s jemným sborem, houslemi a navrátivším se chlapeckým hlasem z "1st Movement" (2:27), jen na krátko a v temnějším pojetí.

"The Houses of Abraxas" je dramatickým motivem pro nejmocnější rodinu ve vesmíru. "I Hate My Life" je zábavná a rychlá skladba se zapamatovatelnou flétnou. Dvě CD dávají Giacchinovi prostor pro rozpínavost, takže "The Abrasax Family Tree" svou devítiminutovou délkou splňuje nejpřísnější kvalitativní podmínky. Patří k nejlepším skladbám nejen zde, ale nejspíše ve skladatelově životopisu. Mohutná orchestrace se přelévá mezi jemným a hrozivým orchestrem, občas nějaký ten sbor či vokál.

Album je epické a zábavné jako celek. Připomíná to nejlepší ze „staré“ školy, o to smutnější je, že dopadne podobně jako Debneyho Ostrov hrdlořezů a sveze se tak na nepopularitě filmu a Giacchino může zapomenout na nějakou tu cenu. Jak jsem psal výše, nejspíš až v prosinci se soundtrack dočká konkurence ve Hvězdných válkách, do té doby půjde o vrchol roku 2015. Pokud tedy nedojde k nějakému příjemnému překvapení. Jupiter Ascending má excelentní hudební doprovod, který doporučuji všem fanouškům a sběratelům. Každá skladba má epiku, emoce, dramatičnost, inteligentní orchestraci. Neprohloupíte s koupí.

Vydavatel: WaterTower Music

Datum vydání: 3. únor 2015

Složil: Michael Giacchino

Orchestr řídil:Ludwig Wicki, Robert Ziegler, Tim Simonec

Nahrál:

Formát: CD

Disc 1:
1.	Jupiter Ascending – 1st Movement	4:12
2.	Jupiter Ascending – 2nd Movement	3:25
3.	Jupiter Ascending – 3rd Movement	5:54
4.	Jupiter Ascending – 4th Movement	3:26
5.	The Houses Of Abrasax	2:18
6.	I Hate My Life	2:07
7.	Scrambled Eggs	1:08
8.	The Abrasax Family Tree	9:13
9.	The Shadow Chase	5:48
10.	The Titus Clipper	7:04
11.	Mutiny On The Bounty Hunter	4:40
12.	One Reincarnation Under God	4:06
	Disc Time:	53:21
Disc 2:
1.	Digging Up the Flirt	2:22
2.	A Wedding Darker	6:07
3.	Regenex Is People!	3:21
4.	The Lies Have It	2:21
5.	It's A Hellava Chase	8:12
6.	Dinosaur To New Heights	0:49
7.	Family Jeopardy	5:07
8.	Abdicate This!	3:28
9.	Flying Dinosaur Fight	5:27
10.	Commitment	9:57
11.	BONUS TRACK: Flying Dinosaur Fight with Guts	2:34
	Disc Time:	49:45

Celkový čas: 103:06

10/10

Read more »

The Order: 1886 - Jason Graves

The Order: 1886 se během posledních několika měsíců stal vysoce očekávanou hrou pro konzoli Playstation 4. Nyní se už odpočítávají hodiny do startu a celý herní svět je zasypáván touto novou značkou od studia Ready at Dawn. Neřeší se jen bezkonkurenční audiovizuální stránka, ale i délka samotného hraní. Celá kauza je vyloženě úsměvná, protože jiné oceňované hry se daly dohrát za mnohem kratší dobu (Last of Us za rekordních 3,5 hodiny), nemluvě o tom, že délka neznačí zábavnost. Tento zbytečný a zaslepený hate ubližuje všem hráčům, nemluvě o samotném studiu. Škoda, protože atmosféra je naprosto pohlcující a jak bylo zmíněno na začátku, technická stránka, připomínající renderovaná videa, těžko hledá konkurenci napříč platformami. A stejné nadšení člověka provází z audia, kdy zvuky a především hudba, jsou patřičně kulervoucí a celá produkce se blíží blockbusteru jak z Hollywoodu. Rozhodně je o co stát. Viktoriánský Londýn 19. století v alternativní minulosti byl těžko někdy lépe zpracován než právě v The Order s navrch přidanými vlkodlaky.

Nedávno jsem hodnotil zatím poslední dobrodružství Lary Croft pod názvem Tomb Raider, kdy se o hudbu postaral Jason Graves. Stejně jako tehdy i nyní přinesl povedený hudební materiál vyrovnaně oscilující někde mezi velkolepou jízdou a hororem. Využívá k tomu především hluboce hrající cella, zářezy houslí a často i mužské vokály, ať už v decentním nebo monumentálním provedení. Úvodní "The Knight’s Theme" krásně ilustruje většinovou podobu soundtracku jak do použití nástrojů, tak pomalu plynoucího tempa s melancholickým nádechem. Jedna se o jednu z nejlepších skladeb na albu, které bez problému v podobném duchu sekunduje závěrečná skladba "Sir Galahad", jenž je přibalena k tapetě na plochu v Playstationu 4. Právě tyto skladby a motivy táhnou celé album a dokáží se zahrabat do fanouškovských srdcí. Jen škoda, že takto emocionálních zážitků není příliš, což je dáno samotným žánrem. Některé skladby jsme mohli zaslechnout už v některém z uvolněných trailerů jako track "Agamemnon Rising".

Vedle nádherných melodií se dočkáme i disharmonických pasáží přesně pasujících na průchody temnými uličkami nebo tunely starého Londýna. Nikdy to ale nezabředne do už slyšitelné lacinosti odfláknutého díla. Soundtrack The Order: 1886 je promyšleným dílem, který bude letos atakovat příčky nejvyšší (kde mám ten Bloodborne, sakra?:)), pokud jde o hudbu nebo grafiku. Pokud bych měl něco kritizovat, tak možná lepší provázání motivů a ne jen jednotlivé rozložení ve stylu trailerové hudby. Díky tomu by šla nahoru i hloubka samotné nahrávky. Přesto k posouzení doporučuji vhodný výběr doby pro poslech. Temnější, melancholické pojetí v dominantním a často ostře řezaném cellu si vyžaduje náladu a trpělivost. Jason Graves má za sebou už nějakou tu řádku soundtracků ke hrám, ale až Tomb Raiderem a nyní The Order si může získat velkou fanouškovskou základnu.

Vydavatel:Sony Classical

Datum vydání: 17. února 2015

Složil: Jason Graves

Orchestr řídil:

Nahrál:

Formát: Digital

1.	The Knights' Theme	3:28
2.	The Enduring Pride	2:16
3.	Airborne Pursuit	2:43
4.	The Rampage	3:18
5.	Agamemnon Rising	2:48
6.	The Darkness Within	3:29
7.	Commandeered	2:30
8.	In the Darkest Hour	3:13
9.	The Covenant	2:18
10.	The Hidden Enemy	2:10
11.	A Knight's Burden	3:40
12.	The Rebellion	3:56
13.	An Uneasy Alliance	2:18
14.	The Knighthood	3:39
15.	The Edge of Sanity	3:08
16.	The Scourge	4:53
17.	The Enemy's Den	2:11
18.	The Trial	3:39
19.	Brother, Let Us Embrace	2:32
20.	Last Man Standing	3:48
21.	Sir Galahad	3:47

Celkový čas: 65:44

8/10

Read more »

Jupiter Ascending (Jupiter vychází) - filmová recenze

Jupiter je obyčejná americká holka žijící a pracující se svou mamkou a tetou. Její náplň dne je brzké vstávání a dobře umytý záchod a ani malým kouskem své mysli by ji nenapadlo, že jsou ve vesmíru stvoření, pro které je velmi žádoucí. Poté, co ji chtěli unést, je zachráněna Cainem, křížencem člověka a vlkodlaka. Jupiter tak zjišťuje pravdu o rodině Ambrasaxových. Jsou to tři mocní sourozenci vlastnící vesmír, ale jen jeden má Zemi a ti další o ní usilují. Jupiter ztvárňuje jejich mrtvou a reinkarnovanou matku, které Země patří, proto není v celém vesmíru v bezpečí. Proplétá se mezi vesmírnými světy a je jediná, která může zachránit osud celé Země.

Bratři, uh omyl, bratr a sestra Wachowski přišli s novým projektem a zvedli tak v lidech další velké filmové očekávání. S Matrixem zazářili, tak proč by tomu nemohlo být i teď s novinkou Jupiter Ascending (Jupiter vychází), která je vrací zpět k velkolepé sci-fi?

Ale bohužel nepomohl tomu Sean Bean, ani počítačové efekty a dokonce nezafungovalo zvučné jméno režisérů. Dostali jsme film, který si vzal od každého něco a za účelem originality to smotal dohromady, přičemž vznikla nechápavá dějová linie, u které na konci filmu každému dojde, že byla do budoucna naprosto zbytečná stejně jako film samotný. Začněme herci. Šlo vidět, že Mila Kunis se opravdu snažila, jenže ji to k ničemu nebylo. Ono opakovaně se nechávat zachraňovat od polovlka, který si ji půl filmu přehazuje pěkně vysoko nad zemí, není asi nejpříjemnější. Samotný Channing Tantum působil spíš otravným dojmem a moc toho nepředvedl. Dalo by se říct, že to bylo hlavně kvůli roli mutanta, který působil se svými schopnostmi „přeplácaně“. Namísto toho Eddie Redmyne, představitel jednoho z bratrů a v traileru pokládán za hlavního zloducha, což není až tak úplná pravda, byl skvělý, jen ve svém projevu dost omezený. Škoda.

Záběry vesmírem byly nádherné, samotné kolonie měly co do sebe. Kdežto stvoření, jenž je obývala, překypovala nezměrnou řádkou podivných masek, které byly sice kvalitně provedeny, kdežto se až nezdravě podobaly těm v Pátém elementu, Star Wars či tragickému Hunger Games. Naprostý fail byl hlavně u počítačového drako-ještěra, který se tam radši neměl objevit, jak byl hnusně provedený.

Fenoménem dnešních filmů, je záchrana lidstva před vyhubením, válkou nebo nějakou katastrofou. Nevím, jestli se na tom filmový průmysl shodl nebo nám tím chce něco říct, ale už by si měli uvědomit, jak otravné to opakování je. Někdy mi přijde, že se Hollywood drží heslem „Jak nejefektivněji zničit lidskou populaci“. Jinak si neumím představit, proč je o tom děj každého druhého filmu. Jupiter vychází není výjimkou, pro změnu to máme naservírované ve sci-fi kabátku s pohádkovým nádechem, což zřejmě mělo působit originálně, ale nestalo se tak.

Wachowski se už od Matrixu drží stále stejné myšlenky – lidé jako zdroj. Možná právě proto působí Jupiter vychází nudně, přeplácaně a bez smyslu. Pro většinu se film stal zklamáním a tím i zůstane. Už jen doufám v tom, že někdo natočí zajímavé sci-fi, které bude alespoň trochu fungovat.

+ počítačový vesmír

- neoriginální a nefungující děj, herecké výkony

2/10

Read more »

Dracula Untold (Drákula: Neznámá legenda) - Ramin Djawadí

Asi jsem stále naivní, když doufám, že nám Hollywood přinese skutečného a nekompromisního upíra ze staré školy. Bohužel to odnesl i nejslavnější z nich a to přímo Dracula. I zde sledujeme krásného a dobráckého prince, bohužel i v proměněné podobě a tragičnost jeho postavy se tak vytrácí. Z Dracula Untold jsem byl opravdu zklamaný, i když nevím, co jsem mohl vlastně čekat po všech Stmíváních. Universal to zkoušel se slušným a řádně brutálním Vlkodlakem a finančně narazil, takže chtěl být nyní více „in“ pro mladší publikum. Kvalitám výsledného díla určitě nepomohla ani nepřehledná akce nebo příšerný skokový střih z místa na místo. Asi bych se v kritice nové reinkarnace známé pijavice vyžíval poměrně dlouho, ale to není účelem článku. Budu se zaměřovat na hudební doprovod ostříleného přesto vyloženě průměrného skladatele Ramina Djawadiho, který se spíše soustředí na seriálovou tvorbu. Osobně nechápu popularitu jeho fádního soundtracku ke Hře o trůny a asi nikdy nepochopím. Možná je to samotnou látkou, ale budiž.

A Dracula Untold je někde mezi. Ukazuje mírné zlepšení v kompozici, přesto nedokáže přinést plnohodnotný fantasy flák. Celý film je jakási fantasy, kdy se vytratily veškeré hororové prvky, tudíš Djawadi s něčím takovým jako je strach pracovat nemusel. Ačkoli se "Prologue" tváří zajímavě pro některé neznalé, tak bych jim doporučil (podstatně lepší) poslech Kilarova soundtracku k Draculovi z roku 1992. Právě tento úvod jakoby vykrádal Kilarovo dílo v jemném a až ďábelském hrdelním šepotu. Postupně je skladba obohacená o elektronickou basovou linku a z našeptávání se přeneseme k plnému vokálnímu mužskému přednesu. Hlavní motiv se po celu dobu nemění, akorát se zvyšuje jeho intenzita. Djawadí touhle skladbou odhalil své slabiny až příliš brzy. Snaží se druhého Kilara v kombinaci se Zimmerovým bombasticko-syntetickým přístupem občas okořeněným o individuální (a povedený) nástrojový podklad. Bohužel je celý soundtrack lehce zaměnitelný, nemá svou tvář a člověka napadá myšlenka, že vše už někde a několikrát slyšel.

Zdaleka nejlepší částí alba je třetí skladba "Mirena", která je čistě orchestrální a dává patřičnou živnou půdu uvěřitelnosti, reálný pocit. Orchestr zde hraje bez nějaké úpravy, melodie je opravdu chytlavá, dojemná a dává naději do skladatelovy budoucnosti. Takhle bych si představoval, jak má vypadat část soundtracku o Drákulovi. Ten rozdíl mezi nástroji v jemnějším provedení a syntetikou v akčnějším je nejcitelnější v závěrečném "Epilogue", kdy klavírní part (1:28) si lehce vytírá zadek s tím umělým. Dále bohužel převládá generické bicí jako v Muži z oceli, což jen podtrhuje fádní přístup k látce. Taková "This Life and the Next" dokazuje roztříštěnost celé látky. Začínáme krásným ženským vokálem, který v závěru přejde opět do nadměrného elektronického přednesu v mužské vokální smyčce. Korunu tomu všemu nasadila agresivní elektronika v "The Grood", při jejímž úvodu si asi Djawadí spletl žánr.

Je překvapením, že to nejlepší obstarává poklidnější a emocionálnější část, kdy u mě vede druhá polovina skladby "I Will Come Again". Právě tohle zvedá soundtrack z podprůměru a dává naději, že Djawadí někdy složí něco víc než jen generickou a zaměnitelnou syntetickou nudu jako jsou bombastičtější části na albu. Nepochybuji, že někteří budou k tomuto dílu shovívavější než já a ani se nedivím, protože v určitých ohledech se jedná o kvalitativní posun tohoto skladatele. 

Vydavatel: Back Lot Music

Datum vydání: 7. října 2014

Složil: Ramin Djawadí

Orchestr řídil: Gavin Greenaway

Nahrál:

Formát: CD

1. Prologue (2:26)
2. Dracula Untold (2:13)
3. Mirena (2:40)
4. Sultan Mehmed (2:46)
5. The Handover (2:27)
6. Eternal Love (2:28)
7. Janissary Attack (2:17)
8. Broken Tooth (5:31)
9. Hand o’ Bats, Pt. 1 (2:43)
10. Hand o’ Bats, Pt. 2 (2:14)
11. This Life and the Next (3:10)
12. Son of the Dragon (2:20)
13. The Brood (2:20)
14. Three Days (1:41)
15. Son of the Devil (4:26)
16. Lord Impaler (3:45)
17. Vlad Vs. 1000 (1:50)
18. The Silver Tent (4:45)
19. I Will Come Again (4:45)
20. Epilogue (3:19)

6,5/10

Read more »