Epica : The Classical Conspiracy - speciál

Může to být překvapení vzhledem k tomu o čem jsou naše stránky, ale při bližším pohledu zjistíte, že i dnešní článek sem padne jako ulitý. Symfonický metal je poměrně nový styl a vznikl někdy ve druhé polovině 90. let kombinací heavy, black, doom a death metalu za výrazného přispění klasických nástrojů a hlasů viděných spíše u vážné hudby (housle, klavír, sbory atd.). Začátky se hledají těžko, ale první kapelou, která přesedlala na tento styl byli nejspíš Therion. Přesto v tomto stylu nejsou ani zdaleka nejznámější. O rozšíření a obrovskou popularitu symfonického metalu mezi fanoušky se postarali Nightwish, jejichž historie je na samostatný článek. Přesto i dnes zůstávají jejich písně, s Tarjou v čele, ikonou v tomto hudebním směru. Poté se s tímto stylem roztrhl pytel a kapely s ženským vokálem, za doprovodu orchestru (či syntetických zvuků kláves), začaly rašit jako houby po dešti. Další skupiny, které se dostaly do širšího povědomí jsou : After Forever, Within Temptation, Sonata Arctica, Kamelot, Delain, Xandria a především nizozemská kapela Epica.

Epica přebrala pomyslnou štafetu a bez nadsázky se dá říci, že v symfonickém metalu určuje "tempo". Kapelu v roce 2003 založil zpěvák a kytarista Mark Jansen po odchodu z After Forever. Původně měla být na místě zpěvačky Helen Michaelsen, ale po krátké době ji vystřídala Jansenova přítelkyně, mezzo-sopranistka, Simone Simons. Tady vznikla i změna v názvu kapely ze Sahara Dust na Epica podle alba skupiny Kamelot, se kterou má právě Epica úzké vztahy. Do kapely byli přibráni kytarista Ad Sluijter, bubeník Jeroen Simons, basista Yves Huts a klávesista Coen Janssen.

V roce 2003 vydali své první album The Phantom Agony, s dvouletým odstupem poté Consign to Oblivion, ale díru do světa se jim podařilo až s The Divine Conspiracy. Tyto alba jsou spojeny myšlenkou náboženství a vše okolo toho. Především The Divine Conspiracy se zabývá tím, že všechna náboženství jsou vlastně jedno a ve všech je obsažena podstata, co ostatní pojí. Kapela, v době psaní článku, poté měla na kontě ještě další dvě alba, ale ty jdou mimo nás.

Tady se totiž dostávám k jejich druhému živému albu, The Classical Conspiracy. Šlo o velkolepý projekt v Maďarsku, kde Epica nahrávala písně za pomoci 40-ti členného orchestru a 30-ti členného sboru. Vše se odehrálo 14. června 2008 v Miskolc Opera Festival, kde rok předtím nahrávali švédští Therion. Orchestr vedl Zsolt Regos a o produkci se postaral Sascha Paeth. Za zmínku určitě stojí, že jde o první album nového bubeníka Ariën van Weesenbeeka, který na pozici vystřídal Jeroena Simonse a o poslední hlavního kytaristy Ad Sluijter, jenž byl nahrazen Isaacem Delahayem.

Dalo by se říct, že album se skládá ze dvou částí. Tou první je větší zaměření na samostatný orchestr a zahrání filmových melodií a tou druhou už jde čistě o písně Epicy ve spojení s orchestrem. Už úvodní "Palladium", kterou má na svědomí basák Yves Huts, dokáže skvěle naladit. Jde ale čistě o orchestrální nahrávku se sborem, takže tu basu nehledejte. To platí i pro jeho druhý zářez u "Unholy Trinity". :)  "Dies Irea" bude znát asi většina lidí. Jde o nahrávku z Requiem od Giuseppe Verdiho. Další operní záležitost obstarává "Ombra Mai Fu" od George Friderica Handela. Dokonce se dočká i Česká republika a to s "Adagio" od Antonína Dvořáka. V této skladbě se vedle orchestru poprvé projevuje Epica s kytarou, basou a bicím. Vše je překvapivě poslouchatelné a nejde o rušivý element vedle této klasiky.

Tady už začnou dostávat prostor filmovější kousky jako  "Spider-Man Medley" od Dannyho Elfmana z filmu Spiderman (2002), opět za přispění doprovodu Epicy, "The Imperial March" od Johna Williamse z Hvězdných válek : Epizoda 5 nebo"Pirates of the Caribbean Medley" z tvorby Zimmer/Badelt. Tyto filmové tracky jsou opět prokládané klasikou jako například od Vivaldiho. Technicky je vše brilantní,  takže to bude spíše o osobním dojmu každého jednotlivce, zda mu sedí tento mix orchestru/metalu u klasické hudby. 

"Indigo" už nás naplno přenáší do tvorby samotné kapely. Nádherná skladba se skvělým mužským a ženským sborem. Umím si představit, že zde bych měl na koncertě slušnou husinu. Skladba plynule přechází k první písni "The Last Crusade". Fanoušci Epicy určitě skladby znají nazpamět a vědí, že Simone si to v písních slušně dává. S výškami rozhodně problém nemá a to platí pro všechny tracky. Ani Mark Jansen se toho nebojí a s growlingem o sobě dává vědět v "Sensorium". Zde mě vždy dostane sborový zpěv, za bouřlivého doprovodu diváků, v poslední třetině. Opravdu bych si přál tam být.

V pomalé "Chasing the Dragon" dokáže vyniknout romantický hlas zpěvačky. Nástroje jsou ze začátku jen decentní a navozují atmosféru. Správně dostává prostor jen Simonin hlas, kytara, postupně s bicím. Až někdy za polovinou se to zlomí a začne se přidávat i sbor s větším zastoupením orchestru. Epická záležitost, přesně v duchu Epicy. Markovým hlasem vše přejede do zběsilého tempa a opět dojde ke změně rytmu.

  

"Beyond Belief" už se přesouváme na druhé CD. Osobně ji považuji za jednu ze svých nejoblíbenějších písní právě od této kapely. Má strhující tempo se skvělou melodií odkazující spíše na "jednoduchou" tvorbu Nightwish, přesto si zanechává progresivnější tvář, na kterou jsme u Epicy zvyklí. Tady už je to ale kompletně hitovka vedle hitovky a je těžké si vybrat. Jednu tedy určitě a to úžasnou "Living a Lie". Doslova dechberoucí a emocemi přeplněný (nejen) začátek musí dostat každého. Tady se dá skladba považovat i za jakýsi bonus, protože Simonin hlas se v některých částech liší od verze na albu.

O závěr už se stará 12-ti minutová "Consign to Oblivion", kde dostává větší hlasový prostor Jansen a doplňuje tak sympatickou zrzku Simone. Aby ne, když si ji napsal přímo na tělo. Ideální vytvoření protikladu, Kráska a zvíře. Svým konceptem a některými pasážemi je cítit velkolepé filmovější pojetí ala Hans Zimmer. Zimmer je celkově u těchto kapel nesmírně oblíben, takže se nelze divit. Především takoví Nightwish ho otevřeně dávají jako svůj vzor.

 The Classical Conspiracy je jedním z vrcholů symfonického metalu a nejen jeho. Výtka může snad směřovat k tomu, že jsem nedostal svou nejoblíbenější skladbu, "Fools of Damnation". Celkově mě překvapilo menší zastoupení z alba The Divine Conspiracy. To už je ale čistě subjektivní záležitost. V mých očích to tedy něco málo ubralo, přesto musím dát objektivně plný počet. Za nahrávkou stojí obrovské množství práce. Písně mají skvělou melodičnost, propracovanost s často dechberoucí gradací. Jde o intenzivní mix klasické hudby a metalu. Vedle S/M od Metalicy mohu hrdě postavit i The Divine Conspiracy od Epicy. Tady už je to prostě jen otázka vkusu a ne kvalit.

• Simone Simons – mezzo-soprano zpěv
• Mark Jansen – kytara, growling, řev
• Ad Sluijter – hlavní kytara
• Yves Huts – basa
•  Coen Janssen – klávesy
•  Ariën van Weesenbeek – bubny

 CD1

1. Palladium                    (Yves Huts)
2. Dies Irae                      (Giuseppe Verdi)
3. Ombra Mai Fu             (George Frideric Handel)
4. Adaigo                         (Antonín Dvořák)
5. Spiderman Medley       (Danny Elfman)
6. Presto                           (Antonio Vivaldi)
7. Montages & Capulets  (Sergei Prokofiev)
8. The Imperial March      (John Williams)
9. Stabat Mater Dolorosa (Giovanni Battista Pergolesi)
10. Unholy Trinity             (Yves Huts )
11. In The Hall Of The Mountain                      (King Edvard Grieg)
12. Pirates Of The Caribbean                           (Hans Zimmer/Klaus Badelt) 
13. Indigo
14. The Last Crusade
15. Sensorium
16. Quietus
17. Chasing The Dragon
18. Feint

CD2

19. Never Enough
20. Beyond Belief
21. Cry For The Moon
22. Safeguard To Paradise
23. Blank Infinity
24. Living A Lie
25. The Phantom Agony
26. Sancta Terra
27. illusive Consensus
28. Consign To Oblivion

Celkový čas : 143:56

10/10

Posted in: Danny Elfman,Epica,Hans Zimmer,John Williams,Klaus Badelt,metal,Ostatní,symfonický metal