Tenká červená linie (The Thin Red Line) - Hans Zimmer, John Powell, Francesco Lupica

Psal se rok 1998 a vedle Spielbergova hitu pod názvem Zachraňte vojína Ryana, se o pozornost přihlásil i Terrence Malick se svým válečně zdlouhavým opusem Tenká červená linie popisujícím několik vojáků během 2. světové války v Tichomoří. Film byl znám především díky své délce a pro většinu i díky své neuvěřitelné utahanosti, která prostě nesedla každému. Malick se snažil pojmout Jonesův autobiografický román z roku 1962 filozofickým popisem, ale narazil. Sice získal sedm nominací na Oscara, ale jinak poměrně rychle vyšuměl do ztracena. Abychom si rozuměli, patřím k těm, kterým se tahle óda líbila, přesto chápu kritiku na režisérovu hlavu. To, co jiní dokáží vypovědět za minutu, Malick natahuje na patnáct. Co se vytknout nedá, tak je rozhodně skvělá technická stránka, od zvuku až po krásnou kameru – zasloužené nominace na cenu Akademie. Stejně tak dopadl i Hans Zimmer, který rok 1998 zakončil dvěma neproměněnými nominacemi na Oscara. Tou první je Princ egyptský a druhá samozřejmě za Tenkou červenou linii.

U Malicka čeká skladatele často problém v tom, že je na poslední chvíli nahrazen, o čemž se mohl přesvědčit například James Horner v Novém světě, kdy byl nesmyslně nahrazen klasickou hudbou. Zimmer byl zapřažen do skládání chvíli před premiérou, přičemž si s tím poradil lépe. Pro film složil skoro čtyři hodiny hudby, kdy se většina motivů buď na album vůbec nedostala, nebo zůstala upozaděna, což platí i pro samotný film. Některé hudební myšlenky se v dokončovacím procesu do filmu vůbec nedostaly. Hudba je tak či onak silně ponurá, stejně pomalá jako film a sází čistě na atmosféru, která se buď posluchači dostane pod kůži, anebo ne. Tím přesně kopíruje snímek. Ta náročnost na posluchače se dá zároveň připodobnit právě k Williamsovu Ryanovi. Jemná témata jsou ve většině slyšet ve fragmentech. Musím se přiznat, že Tenkou červenou linii jsem viděl a slyšel v době vydání a především hudbu jsem nikterak nevnímal. Při současném poslechu si říkám, jak moc vzal Zimmer z tohoto OST a vložil ho jinde. Můžeme slyšet jak Posledního samuraje, tak především v úvodu Interstellar s jeho varhany v "The Corall Atol".

Na Malickovu žádost většina elektroniky chybí, tudíž se jedná veskrze o orchestrální záležitost, což ve své době způsobilo mírný šok. Tedy až na několik „hučících“ pasáží od Jeffa Rona. Vedle Zimmera se na albu podepsalo hned několik dalších skladatelů z Media Ventures, jak je zvykem. Od Johna Powella, přes Francesco Lupina nebo Gavina Greenwaye. Některé pasáže mají etnické zabarvení pomocí taiko bubnu až po zpěvy v oblíbené skladbě "God U Tekem Laef Blong Mi". Právě tyhle vokály nahradily Zimmerovy ponurejší části z alba. Nevinnost sboru je tak v rozporu s jeho prací. Bohužel, velmi málo toho, co skladatel napsal, se objevilo ve filmu a pokud ano, tak někdy dostalo jiný mix. I čtyři hlavní témata obsažená na albu se v samotném snímku neobjevily. Další zklamání pro Zimmera byla propagace studia Fox, který, dle jeho slov, udělal pro film i jeho hudbu tak málo, že i Bruckheimer toho dokázal víc, když přilepil hlavní motiv k traileru na Pearl Harbor. Spousta fanoušků chtěla vědět, co je to za hudbu a tak došli až k Tenké červené linii. Ta vyžaduje od posluchače podobnou dávku soustředění díky absenci levných dramatických pasáží. Některé motivy jsou sotva slyšitelné. Pokud vás podobný druh hudby uspává, tak se mu raději vyhněte. Jinak se jedná o jeden z těch lepších Zimmerových zápisů do hudebních dějin. To byly časy, kdy se ještě někam posouval.

Vydavatel:BMG/RCA Victor

Datum vydání: 12. ledna 1999

Složil: Hans Zimmer, John Powell, Francesco Lupica

Orchestr řídil: Bruce Fowler, Yvonne S. Moriarty

Nahrál:

Formát: CD

1. The Coral Atoll (8:00)
2. The Lagoon (8:36)
3. Journey to the Line (9:21)
4. Light (7:19)
5. Beam* (3:44)
6. Air (2:21)
7. Stone in my Heart (4:28)
8. The Village (5:52)
9. Silence (5:06)
10. God U Tekem Laef Blong Mi (Melanesian - 1:58)
11. Sit Back and Relax (2:06)

Celková délka: 58:56

8/10

Read more »

Chappie - Hans Zimmer

Neill Blomkamp se do třetice vrhl na tématiku sociální rovnosti s roboty v čele a opět dostal od kritiků za uši. U District 9 mu to většina snědla, ale v Elysiu se sociální rovností na Západě neuspěl. Jedno se mu ale upřít nedá – rozpočty svých filmů drží dole, přesto dokáže točit zatraceně působivě akční scény s vynikajícím vizuálem. V tom nezklamal ani v Chappiem. V nepříliš vzdálené budoucnosti by roboti měli nahradit policejní jednotky, ale jeden z robotů je zajat a přeprogramován k tomu, aby cítil, čímž se stane asi nejvíce lidskou postavou ve filmu. Blomkamp nyní sáhl po větším jméně na skladatelském poli a o hudbu se postaral Hans Zimmer, respektive o část. Soundtrack se opět rozdělil mezi jeho mladší klony ze studia. Zimmer je znám, že by rád skládal hudbu k Blade Runnerovi 2 a podle toho taky zní Chappie. Vangelis by měl určitě radost.

Chappie je první čistě syntetický soundtrack Hanse Zimmera minimálně za poslední desetiletku. Nečekejte nějakou eleganci v komponování, nebo snad emoce. Hudba se pohybuje na elektronicky zvukovém zabarvení datovaném přibližně do roku 1990. Perkusně dunivé části nejspíše obstarala mladší krev a ty pomalejší Zimmer. Často jsem si říkal, kde jsem tohle nebo tamto slyšel. Některé skladby by se hravě ztratily v Temném rytíři (povstal). Zvuk jde natolik daleko, že se dá označit až za taneční část (o mix se postaral Junkie XL). Pokud si někdo myslel, že se Zimmer v Amazing Spider-Man 2 zbláznil, tak nyní se mu to potvrdí. Tohle téma znova vzbuzovalo možnost vykreslit rozdíl mezi lidskou (organicko-orchestrální) a umělou (syntetickou) stránkou, ale opět jsme ubíjeni stoprocentní elektronikou suplující skoro třicet let staré zvukové aranžmá. Vedle agresivních částí používá skladatel občas i dětské tóny jako z hrací krabičky. Přesto se dá říci, že Zimmer úplně rezignoval na práci s motivy a plně se vrhnul do vod „otočím volume do prava“ jako to předvedl naposledy v Interstellaru (film). Práce s motivy, ale nikdy nebyla silná Zimmerova vlastnost. Díky konceptu se tedy celý soundtrack míjí účinkem a troufám si tvrdit, že i většina jeho skalních fanoušků si CD opětovně pouštět nebude. Videoherní styl ala osmdesátky většinu posluchačů do kolen opravdu nedostane.

K oněm málo plusům se dá přiřadit celkem solidní práce s melodií, což mi bohužel ke spokojenosti nestačí. Zimmer se zoufale potřebuje vrátit na nohama na zem. Ta umělost z jeho OST je doslova smutná. Pokud si představujete nějaké vyloženě komerčně spotřební zboží v hudbě, tak zde máte jednoho adepta. Robot s organickými prvky dostal čistě elektronickou hudbu. Pokud vám vyhovuje neúměrné elektro bušení střídající se minimalistickým klávesovým pojetím, kdy je třeba stále upravovat hlasitost reprosoustavy, tak máte vítěze. Samozřejmě je věta lehce nadnesená, ale celkem pravdivá. Nemá ani smysl se rozepisovat o jednotlivých skladbách, jde o jednolitý celek bez hlavy a paty, bez hloubky a všeho, co by jen naznačovalo emoci. Ne, tohle se mi opravdu nelíbilo.

Vydavatel: Varese Sarabande

Datum vydání: 10. březen 2015

Složil: Hans Zimmer, Andrew Kawczynski, Steve Mazzaro

Orchestr řídil:

Nahrál:

Formát: CD

1.	It's a Dangerous City	2:09
2.	The Only Way Out of This	4:58
3.	Use Your Mind	4:04
4.	A Machine That Thinks and Feels	3:03
5.	Firmware Update	3:52
6.	Welcome To the Real World	3:52
7.	The Black Sheep	4:28
8.	Indestructible Robot Gangster #1	3:11
9.	Breaking the Code	4:49
10.	Rudest Bad Boy In Joburg	2:41
11.	You Lied To Me	4:06
12.	Mayhem Downtown	3:57
13.	The Outside Is Temporary	3:09
14.	Never Break a Promise	7:43
15.	We Own This Sky	4:19
16.	Illest Gangsta On the Block	2:45

Celkový čas: 63:06

4/10

Read more »

Top 5 - soundtracky roku 2014

Je tu začátek nového roku a to vybízí k různým žebříčkům vztahujícím se k vyhlášení nejlepších filmů, soundtracků apod. Ani zde tomu nebude jinak, takže si můžete udělat pohodlí a věnovat se četbě, kdy si jen zaškrtávejte jména svých oblíbenců. Věřte, že výběr to byl nelehký. I ze slabších filmů se díky hudbě dokázala vydolovat poměrně solidní podívaná (zdravím pana Nolana či Jacksona). Na některé se bohužel nedostalo (Jóhann Jóhannsson), tak snad příště. Nyní se tedy přesunu přímo k žebříčku.

5. Interstellar (Hans Zimmer)

Už mnoho toho bylo napsáno o tomto sci-fi Christophera Nolana, jenž bylo v našich končinách pomalu vyhlášeno filmem desetiletí, zatímco v zahraničí jeho přijetí provázel spíše zdvižené obočí. Nelze si nevšimnout, že u nás a na fanouškovském poli je jméno Nolan nekriticky zbožňováno. To samé lze říci i o Hansi Zimmerovi v hudebním světě. Ten už roky plodí jednu elektronickou rychlokvašku za druhou s cílem konečně urvat toho Oscara. Bohužel pro něj se stále nedaří, ačkoli právě nyní má poměrně slušnou šanci. Interstellar představuje to nejzajímavější a nejlepší s čím za hodně dlouhou dobu přišel. Ve filmu mu to občas hapruje v propojení s děním na plátně díky způsobu komponování, ale onen tah na branku mu na albu upřít prostě nejde. Pompézní varhanová óda si podmanila snad každého. Bylo by zajímavé pustit si film bez hudby, jen s dialogy. Asi by pak velká část pětihvězdičkářů nestačila valit bulvy, co to Nolan vyplodil (paralela s Anděli a démony?) a co dokázal zachránit právě Zimmer, i když za cenu otočeného volume na plný knedlík. K filmu mám mnoho výtek (scénář), ale k hudbě na CD se námitky hledají jen těžko. 9/10

4. Godzilla (Alexandre Desplat)

Alexandre Desplat nyní platí za jednoho z nejlepších skladatelů současnosti a po právu má na skříni hned několik důležitých ocenění. Loňský rok byl z jeho pohledu jedním z nejlepších vůbec, kdy dokázal pracovat hned s několika žánry a vždy uspěl. Přesto jsem vybral právě Godzillu, která představovala jakousi prvotinu pro Desplata co do temné bombastičnosti. Ačkoli má na kontě například závěrečného Pottera, tak se spíše soustředí na intimní filmařinu. Proto takové zaujetí nad jeho výběrem pro tento druh filmu. Godzillu dokázal přenést do nového tisíciletí s respektem pro originál a odkazu na něj stejně jako se svými vlastními nápady. 9/10

3. Zloba - Královna černé magie (Maleficent - James Newton Howard)

Pro posluchače další trefa do černého. James Newton Howard opět potvrdil svůj talent pro tento žánr. I přes ty roky, co je u filmové hudby, dokáže vytahovat krásné melodie jak na běžícím páse. Není mu cizí žádný žánr stejně jako časový pres, proto nemá nouzi o práci. Ve Zlobě se projevuje jeho cit a jemnost pro tematickou stránku a vykreslení fantaskního světa. Docela by mě zajímalo, co by tento talentovaný skladatel napsal pro velkolepou fantasy trilogii ve stylu Pána prstenů. 9/10

2. Hobit: Bitva pěti armád (The Hobbit: The Battle of the Five Armies - Howard Shore)

Nenáviděný a milovaný Hobit dokázal kontroverzí a rozpolceností zaplnit celý internet. Jeden z mála, který z tohoto projektu odešel jaksi nepošramocený, byl skladatel Howard Shore. Sice mám první dva díly opravdu rád a považuji je za to nejlepší v pohádkovém fantasy, tak ten třetí (v kinoverzi) je opravdu bídný a představuje spíše závěr dílu druhého a ještě k tomu tak dementně sestříhaný, že to nemá v takto velkém projektu obdoby. Osobně si myslím, že střižnu ovládalo studio stejně jako rozhodnutí o třech dílech, ale to už je fuk. Stalo se. Howard Shore z toho vymlátit prostě víc nemohl, takže přináší "jen" další epickou nálož plnou podmanivých melodií ze Středozemě. Co soundtrack odtrhuje od absolutna je jakási schematičnost a předvídatelnost, kdy prostě člověk ví, co přesně přijde (aha, nyní je tam Thorin – začne hrát jeho motiv, nyní Bilbo apod.). Zatímco Pán prstenů hudebně parádně plynul a melodie se přelévaly, tak nyní jsou jasně definovány začátky a konce a člověka to spíše vytrhává ze zážitku. Neočekávaná cesta dopadla ještě dobře, u dvojky to přišlo v náznacích ve filmu, tak nyní to křičí úplně. Škoda, protože samotný materiál je znova parádní. 9/10

1. Jak vycvičit draka 2 (How To Train Your Dragon 2 - John Powell)

O jedničce v žebříčku nebylo pochyb! John Powell dost možná složil nejlepší soundtrack, který kdy opustil Remote Control. Fantastická práce s orchestrem a citem pro tvorbu emocí na plátně i na CD, dala lidem nezapomenutelný zážitek, který dokáže strhnout stejným způsobem jako mnoho dnes už klasických soundtracků. Nebál bych se zařadit toto OST po bok takových skvostů jakými jsou například Barbar Conan nebo Pán prstenů. Pokud bych měl doporučit jen jedno CD z loňska, tak je to právě Jak vycvičit draka 2. Slibuji, že takovou skladbu jakou je "Toothless Found" z hlavy nedostanete. John Powell v životní formě! 10/10

Skladatel roku 2014: O prvenství se rve John Powell a Alexandre Desplat. Jeden přinesl hudebně totálně nabušený pokračování oblíbeného animáku a druhý měl hned tři kvalitativně vysoko hodnocené tituly (Grandhotel Budapešť, Imitation Game, Godzilla) u nichž vždy dokázal přednést něco jiného, nového.

 

John Powell

Read more »

Interstellar - Hans Zimmer

Snímek Interstellar nemám problém považovat za nejpřehypovanější film minimálně letošního roku. Bratři Nolanové se snažili vytvořit chytrou sci-fi klasiku říznutou rodinným dramatem za dvě stě milionů dolarů, ale narazili na své scénáristické a tvůrčí limity. Tolik se soustředili na kvantovou mechaniku a natáčení IMAX kamerami, že jim to neuvěřitelně hapruje (konec lidské existence, ale baseball se hraje dál, nebo z vrtochu zapálíme kukuřičné pole, i když tím odsoudíme tisíce lidí k hladovění atd. atd.) v logice děje. Těch nesmyslů je ve filmu nepočítaně a od úplného strhání jej dělí jen jméno autora. Aspoň, že na západě byli k filmu (u)přímější než v našich končinách. A o to zajímavější je, že Nolan sice představil svůj nejslabší film, tak naopak Hans Zimmer se konečně probudil a vytvořil svůj nejlepší a nejzajímavější soundtrack za hodně dlouhou dobu. Sice se některých problémových návyků nezbavil, ale díky žánrovému zaměření se většina věcí ztratí.

Ve druhé polovině roku 2012 Christopher Nolan kontaktoval Hanse Zimmera a vysvětlil mu představu ohledně Interstellaru, kde bude zkoumat především vztah otce a dcery, který mě být skutečně nosným tématem. Následně Zimmer během dne napsal pár hudebních nápadů, vedle nichž byla i čtyřminutová skladba na klavír a varhany, která se později stala srdcem filmu a jeho dominantním poznávacím prvkem. Zimmer měl už zkušenosti s varhany (například druzí Piráti z Karibiku, Andělé a démoni), jenže zde měly hrát zásadní roli. Přibližně dva roky skladatel pracoval na hudbě pro Interstellar. Ve velké míře využíval počítače a syntezátory, přičemž v pozdější části zjistil, že náročnost vyžaduje i zapojení organických prvků jako například šedesáti členný smíšený pěvecký sbor. Jelikož Zimmer často mluvil o astronautech ve skafandru, tak sbor využíval přesně v opačném stylu a to tím způsobem, že sbor vydechoval, čímž simuloval dýchání.

Varhanové části se nahrávaly v Temple Church v Londýně s varhany typu Harrison & Harrison. Pod klavírními epizodami jde občas slyšet podpis Jamese Hornera ("Coward") a někdy má člověk pocit, že slyší Ennio Moricconeho z Mission to Mars. Úvodní skladba "Dreaming of the Crash" začíná zvukem větru a bouřky, kdy to celé zavání křesťanským zabarvením díky varhanovému prolnutí a celé to postupně graduje. Rodinná vazba je tu skutečně cítit stejně jako skvělá atmosféra. Tento track se v rozpracovanější podobě vrací i v nejpůsobivější skladbě alba "Stay", jenž opět začíná poměrně minimalisticky (zvuky přírody, varhany, vzdálený sbor, dechové části a to postupem času zintenzivňuje). Varhany jsou slyšet i v nejjemnější části celého soundtracku a to skladbě "Cornfield Chase", která tlačí emoce na vrchol. Melodie je natolik chytlavá, až je vtíravá. V dobrém slova smyslu samozřejmě. Fantazii se meze nekladou. "Dust" je další fantastickou částí soundtracku a předkládá posluchači trademark celého filmu – působivý motiv na varhany v plném znění s doprovodem na cella. "Day One" zase přináší hlavní motiv v měkčím klavírním provedení.

Albu by se dalo vytknout asi jen to, že partitura je si až příliš podobná a poměrně často se opakuje, někdy i ve smyčce. Zásadní problém přesto vidím spíše u využití hudby ve filmu. Zde se projevuje Zimmerův tvůrčí problém, kdy skládá hudbu jednotlivě bez provázání s obrazem, přesně ve stylu trailerové produkce. Zimmer prostě skládá jednoduchým a masovým způsobem, kdy se následně skladba přilepí jen k dané scéně. Nejvíce to bylo do očí v momentě zapálení kukuřičného pole a umělého šroubování dramatické linky s bratrem, která následně vyjde do ztracena (příjezd Afflecka ke svému baráku, OMG!). Tohle je věc, která by Zimmera mohla srážet při případném oskarovém klání. Gravitace je v tomhle podstatně dál. A že si umím představit nominaci na Oskara za nejlepší hudbu k Interstellaru. Zimmer má velkou šanci uspět. Kontroverznost jeho postavy ale roky nabírá na síle a spoustě lidem už jeho PR masírka spíše leze na nervy, kdy on sám vystupuje poměrně teatrálně, sám sebe označuje za génia a toho plešouna prostě chce. Ale zde musím jeho osobnost oddělit a napsat jasně, že Interstellar má opravdu emocemi nabité OST, které patří k tomu nejlepšímu v jeho kariéře. Až na jednu skladbu dokonce napsal celý soundtrack sám, což je u něj úspěch. Konečně, Hansi!

P.S. : Způsob vydání (nejen tohoto) soundtracku je opět na přesdržku a účelem je jen tahání peněz ze zákazníka. Nejprve vydat běžnou verzi digitálně a po nějaké době Deluxe Edition na CD. Tohle má za následek akorát nepřímou podporu pirátského stahování.Deluxe Edition po stránce hudebního obsahu nemá nějakou zásadní přidanou hudbu. Pokud tedy nestojíte o luxusní krabičku, tak postačí k poslechu digitální vydání.

Vydavatel: WaterTower Music

Datum vydání: 18. listopadu 2014

Složil: Hans Zimmer

Orchestr řídil: Gavin Greenaway, Richard Harvey

Nahrál: Lyndhurst Hall, AIR Studios, London Temple Church, London

Formát: CD

1. Dreaming of the Crash 3:55
2. Cornfield Chase 2:06
3. Dust 5:41
4. Day One 3:19
5. Stay 6:52
6. Message From Home 1:40
7. The Wormhole 1:30
8. Mountains 3:39
9. Afraid of Time 2:32
10. A Place Among the Stars 3:27
11. Running Out 1:57
12. I’m Going Home 5:48
13. Coward 8:26
14. Detach 6:42
15. S.T.A.Y. 6:23
16. Where We’re Going 7:41
17. First Step 1:47
18. Flying Drone 1:53
19. Atmospheric Entry 1:40
20. No Need To Come Back 4:32
21. Imperfect Lock 6:54
22. What Happens Now? 2:26
23. Do Not Go Gentle Into That Good Night (Dylan Thomas) 1:39

Celkový čas: 96:35

9/10

Read more »

The Amazing Spider-Man 2 (Deluxe Edition) - Hans Zimmer, (The Magnificent Six)

Patřím k málo lidem, kterým se první The Amazing Spider-Man líbil a dost možná i o chlup víc než Raimiho verze. Samozřejmě jsem měl problémy s druhou digitální polovinou, ale čert to vem. Byl jsem tedy zvědav, jak si Marc Webb poradí s pokračováním. První varování přišlo s oznámením skladatele, kterým není nikdo jiný než Hans Zimmer, pro kterého je to třetí práce na superhrdinském tématu. Druhé várování přišlo po trailerech s až příliš digitálně pastelkovým provedením, kdy ve stylu pokračování vše musí být ještě větší než minule. Chápu, že komiks má výraznější zabarvení, ale od filmu mě to celkem odrazuje. A to do takové míry, že kino nejspíš vynechám a vrhnu se do recenzování soundtracku, jenž (doslova) digitálně už vyšel. Na jedné straně ve mně cloumá nechuť z právě slyšeného (a ne jednou slyšeného) a na druhou jsem zachytil dost slušných nápadů. Jak se tedy věc má?

Jsem si poměrně jistý, že většina velkých profesionálních stránek zabývajících se recenzemi filmové hudby tento soundtracku bez potíží rozseká. Ačkoli mě nechává Zimmer od určitého roku chladným, tak se budu snažit pohlížet na album s co nejotevřenější myslí a vysvětlit čtenářům, proč se mi právě tento postup nelíbí a co naopak považuji za dobrý nápad. Otevřená mysl je potřeba hned po úvodním motivu pro Elektra, který hodně tlačí na pilu v krutě průmyslovém elektronickém zvuku. Vzhledem k tomu o čí téma jde, je tedy využití plně syntetické linky v pořádku. V „There He Is“ je využitá skvělým způsobem elektrická kytara, zabalena do dalšího syntetického hávu s poměrně chytlavou melodií, která postupně začne evokovat lezení po zdi, aby v „I’m Spider-Man" přešla do hlavního motivu určeného pro pavoučího muže. Kombinace zvukového pouličního prostředí, ve kterém Spider-Man žije, s fanfárami a elektronickou linkou, působí poměrně zajímavě. Na jedné straně to ladí k celkovému obrazu alba, ale zároveň se dost smazává rozdíl mezi odlišitelností charakterů, jako tomu bylo u Muže z oceli. Narozdíl od Supermana zde Zimmer využil několik berliček k plusu.

„My Enemy“ představuje asi nejzajímavější skladbu, se kterou Hans za delší dobu přišel. Zajímavé sladění až barokního dubstepu s poměrně hard-core elektronikou s občasným připomenutím klasiky. Tím nejzajímavějším prvkem je ale zpívající šepot reprezentující Elektrův vnitřní zmatek. I samotný text tomu napovídá. V kontrastu s tím je následující klavírní skladba „Ground Rule“ (podobně je hrané i milostné téma v „I’m Moving To England“) s motivem Spider-Mana. Ten je ke slyšení často, například v „So Much Anger“, kde je využito elektronické ostinato v pozadí a v popředí hraje hoboj a fagot. Vedle toho působí poměrně nervózně Goblinův motiv v „I’m Goblin“ se začínající jakoby sirénou. Bohužel, jak je zvykem, je právě elektronika obrovskou slabinou Hanse Zimmera. Snaží se být natolik jiný, že zabíjí veškerý potenciál. Zatímco Peterův/Spider-Manův motiv mohl mít doslova orchestrální velkolepost bez silného zastoupení synťáků, které mohly dostat (a taky dostaly) prostor například jen u Elektra. Takhle jde opět jen o samoúčelnost a usnadňování práce. Přijde mi, že se ve využívání elektroniky ztrácí stejně jako někteří režiséři ve využívání digitálních efektů.

"My Enemy" text z The Amazing Spider-Man 2


Can't Ignore It, Paranoia.
Something Something.
Mind Distracting, Agony Inside Of Me.
My Pulse Is Racing Mental Torture, Self Destroyer.

Can't Ignore It, Paranoia.
Something Something.
Mind Distracting, Agony Inside Of Me.
My Pulse Is Racing Mental Torture, Self Destroyer.

Can't Ignore It, Paranoia.
Something Something.
Mind Distracting, Agony Inside Of Me.
My Pulse Is Racing Mental Torture, Self Destroyer.
                                                           
He lied to me
He shout(ed) at me(?)
He hates on me

He lied to me,
He shouted at me
He hates on me
He's using me
(Something that sounds like "puerility")
Elecrticity
I'm afraid of me(?)

He's dead to me
He lied to me
He shouted at me
He hates on me
He's using me
He's dead to me
(couldn't understand that part)
He is my enemy!

Vedle toho je potřeba zmínit, že se na tvorbě opět podílelo přibližně osm lidí (!) z řad Remote Control, přičemž menší orchestr odřídil Nick Glennie-Smith. Nedá se upřít, že The Amazing Spider-Man přináší poměrně zajímavý a originální zvuk, ale o kvalitě samotné to nic nevypovídá. V hlavě mi zůstaly jen dva nápady – šepot z „My Enemy“ a Spider-Manův motiv. Zbytek se mi i po několikátém poslechu z hlavy vypařil. A stejně se časem vrátím ke komplexnějšímu prvnímu dílu od Jamese Hornera, jehož práci Zimmer ignoruje. Díky tomu tomu to působí jako dva naprosto rozdílné světy. V tomhle se Sony vydala nejspíš ve stejném směru jako u Marvelu. Celkovou průměrnost podtrhují nezajímavé pop písně ztrácející se i na hudební stanici MTV. Nic proti Alici Keys nebo LIZ, ale tohle jde opravdu mimo mne. Je to taková dívčí vtírající se hudba. Za to akustická „Here“ od Pharrella působí nejzajímavěji. Nechci nikomu brát iluze, ale tohle je opravdu promarněná příležitost a po poslechu mám pocit, že to mohlo být mnohem, mnohem lepší. Už Kapitán Amerika: Winter Soldier Henryho Jackmana dopadl lépe, takže bych se poohlédl spíše tam.

Vydavatel: Columbia

Datum vydání: 22. dubna 2014

Složil: Hans Zimmer, (The Magnificent Six - Mike Einziger, Andrew Kawczynski, Johnny Marr, Steve Mazzaro, Pharrell Williams, Junkie XL), Dave Stewart 

Orchestr řídil: Nick Glennie-Smith

Nahrál: ---

Formát: CD

Disc 1:
1.	I'm Electro	0:46
2.	There He Is	2:54
3.	I'm Spider-Man	1:04
4.	My Enemy	8:17
5.	Ground Rules	1:11
6.	Look at Me	3:10
7.	Special Project	3:14
8.	You Need Me	3:17
9.	So Much Anger	2:12
10.	I'm Moving to England	1:03
11.	I'm Goblin	3:42
12.	Let Her Go	0:33
13.	You're My	2:57
14.	I Need to Know	5:00
15.	Sum Total	2:51
16.	I Chose You	1:34
17.	We're Best Friends	2:17
18.	Still Crazy	2:42
19.	The Rest of My Life	2:28
20.	You're That Spider Guy	5:29
	Disc Time:	56:41
Disc 2:
1.	The Electro Suite	12:36
2.	Harry's Suite	10:07
3.	Cold War	3:28
4.	No Place Like Home	1:53
5.	It's On Again (Alicia Keys, feat. Kendrick Lamar)	3:50
6.	Song for Zula (Phosphorescent)	6:09
7.	That's My Man (Liz)	3:47
8.	Here (Pharrell Williams)	4:38
9.	Honest (The Neighbourhood)	3:57
10.	Within the Web (First Day Jam) (with Czarina Russell)	4:30
11.	Electro Remix (Alvin Risk, Hans Zimmer)	3:27
	Disc Time:	58:22

Celkový čas: 115:03

6,5/10

Read more »

The Amazing Spider-Man 2 - informace o soundtracku

V Sony se museli zbláznit, když poctivou ruční práci při komponování hudby předali od Jamese Hornera do ruk Hanse Zimmera a jeho společnosti. Nyní nám na povrch už vyplaval kompletní seznam skladeb z delux edice, která bude mít bez pěti minut skoro dvě hodiny elektronického řinčení. Vedle Zimmera se na albu The amazing Spider-Man 2 podíleli The Magnificent Seven, Pharrell Williams, Johnny Marr ( z The Smiths, Modest Mouse ), Michael Einziger ( z Incubus ), Junkie XL, Andrew Kawczynski a Steve Mazzarò. Součástí soundtracku bude i originální píseň "It’s On Again" od Alicie Keys a Kendricka Lamara. Stejně tak budou na albu k dispozici písně od Pharrella Williamse, Liz, Phosphorescent a The Neighbourhood. Ani jedna ze zveřejněných ukázek nestojí za nějakou větší zmínku. Je to průměrná ničím nevybočující produkce MTV. Soundtrack bude digitálně k dispozici 1. dubna a fyzicky na dvou CD 22. dubna 2014 díky Columbia Records a Madison Gate Records. Ve Spojených státech má film premiéru 2. května 2014. Jaké jsou Vaše dojmy?

Možnost pustit si ukázky je na Amazonu.

Disc 1:

1. I’m Electro (0:46)
2. There He Is, Hans Zimmer and The Magnificent Six (2:54)
3. I’m Spider-Man (1:04)
4. My Enemy (8:17)
5. Ground Rules (1:11)
6. Look at Me (3:10)
7. Special Project (3:14)
8. You Need Me (3:17)
9. So Much Anger (2:12)
10. I’m Moving to England (1:03)
11. I’m Goblin (3:42)
12. Let Her Go (0:33)
13. You’re My Boy(2:57)
14. I Need to Know (5:00)
15. Sum Total (2:51)
16. I Chose You (1:34)
17. We’re Best Friends (2:17)
18. Still Crazy (2:42)
19. The Rest of My Life (2:28)
20. You’re That Spider Guy (5:29)

Disc 2:

1. The Electro Suite (12:36)
2. Harry’s Suite (10:07)
3. Cold War (3:28)
4. No Place Like Home (1:53)
5. It’s On Again – Alicia Keys feat. Kendrick Lamar (3:50)
6. Song for Zula – Phosphorescent (6:09)
7. That’s My Man – Liz (3:47)
8. Here – Pharrell Williams (4:38)
9. Honest – The Neighbourhood (3:57)
10. Within the Web (First Day Jam) – Czarina Russell, Hans Zimmer and The Magnificent Six (4:30)
11. Electro Remix – Alvin Risk and Hans Zimmer (3:27)

Read more »

12 let v řetězech (12 Years a Slave) - Hans Zimmer

12 let v řetězech patří k největším favoritům Zlaých Glóbů a následně i Oscarů. Steve McQueen natočil snímek podle autobiografie Solomona Northupa, občana Spojených států v roce 1841, který byl unesen a poté prodán do otroctví na dvanáct let. Film je v domovině nesmírně chválen novináři a kritiky, je tedy celkem jasný, že si nejspíš s Gravitací rozdělí sošky mezi sebou. Film jsem samozřejmě neviděl, k nám se dostane až příští rok, takže se zaměřím jen na hudbu, kterou má na svědomí Hans Zimmer. Bylo zajímavé sledovat, jak si poradí s otrokářskou tématikou a říkal jsem si, zda k tomuto dramatu konečně složí něco pořádného a především on sám nikoli polovina Remote Control. Ještě před spuštěním CD jsem si všiml, že byl Hans za tuto hudbu nominován na Zlatý Glóbus. Nyní už mohu napsat, že je to naprostý výsměch a hudba se veze na kvalitách samotného filmu a ne na svých.

Soundtrack má 38 minut a 21 skladeb, takže si dokážete spočítat, jak je to s délkou nahrávek. Přitom podstatnou část zabírají obyčejné ruchy, jak kovové údery bez nějaké koncepce ("Escape Sequence"), doslovné ticho ("Time Passing Sequence") nebo elektronické inferno, v pozadí opět s kovovým zvukem ("Boat Trip To New Orleans"). Zbytek výplně má na starost opakující se Solomonovo na první poslech atmosférické téma protnuté tichem s prostupujícím cellem a houslemi. Tenhle orchestrální minimalismus je u Zimmera poslední roky běžný. Jeden dva nástroje ve studiu, zbytek elektro. Pokud je potřeba orchestr, odřídí ho někdo jiný. Nesmí chybět ani houslistka Ann Marie Calhoun, která s Zimmerem pracovala už na Holmesovi, Muži z oceli nebo Osamělém jezdci. O podíl na hudbě se může přihlásit i Benjamin Wallfisch. Tyhle nominace jsou urážkou všem kvalitním skladatelům a to i z řad Remote Control.

Jde opravdu o velké zklamání vykrádající nejen Tenkou červenou linii, ale v určitých fázích i Inception. Do toho krátká délka či nezajímavá orchestrace. Osamělého jezdce jsem sice kritizoval, jenže je podstatně zajímavější než tahle krátká a opakující se nuda, kdy se experimentování se zvukem stává otravným a neposlouchatelným, jako v případě Bitevní lodi. Nominace z povinnosti. Pokud Zimmer vyhraje Oscara nebo jen Glóbus, tak by si celá akademie s novináři zasloužila vyhazov. Pokud šáhnete po čemkoli jiném od Zimmera, tak uděláte lépe.

P.S. : Album ještě nevyšlo, jen písničkové, takže originální obal přidám později. Uvidíme taky, zda vyjde i pořádné CD s hudbou a ne jen tohle "promo".

Tržby v USA :37 milionů dolarů

Tržby z USA - inflace : ---

Tržby za víkend :6,7 milionů dolarů

Tržby celosvětově : 37 milionů dolarů

Rozpočet : 20 milionů dolarů

Oscar : ---

Premiéra : 18.10. 2013

Distributor : Fox

Délka : 133 minut

Žánr : drama, historické

1. Solomon Northup (1:55)
2. Main Title (0:28)
3. Bedtime (1:35)
4. Arrival In Washington (0:24)
5. Solomon In Chains (5:03)
6. Preparing For Travel (1:00)
7. Boat Trip To New Orleans (5:14)
8. Saragota Flashback (2:12)
9. River Rafting Claps (1:05)
10. Eliza Flashback (1:45)
11. Escape Sequence (1:32)
12. Time Passing Sequence (1:32)
13. Devasted Crops (0:51)
14. Plantation Life (Part A) (0:59)
15. Plantation Life (Part B) (0:56)
16. Judge Yarney's Ball (1:10)
17. Letter Writing (0:52)
18. Solomon Burns The Letter (1:06)
19. Soap (3:38)
20. A Free Man (2:12)
21. Nothing To Forgive (3:32)

Celkový čas: 38:48

5,5/10

Read more »

Rivalové (Rush - 2013) - Hans Zimmer

Ron Howard má za sebou slušnou řádku životopisných filmů a ani o jednom se nedá říct, že by byl špatný. Však si vezměme Apollo 13, Čistou duši, Těžkou váhu a nebo v poslední případě i Rush. Kam film přijde, tak tam sbírá vysoké známky. Vynikající zfilmování osudu dvou závodních legend ve Formuli 1, Nikiho Laudy a Jamese Hunta. Samozřejmě vím, jak onen souboj dopadne, ale nechám ostatním nějaké překvapení. Jen škoda, že dnes se z Formule 1 stala okružní jízda pro milionářské chlapečky a už se zdaleka nejedná o závody pro chlapy. Poslední závody, co mě bavily, byly souboje mezi Hakkinenem a Schumacherem, v současnosti už nemá smysl to příliš sledovat. Proto bude vzpruha vidět Laudu a Hunta, jak jedou kolo na kolo vedle sebe a každý metr je boj nejen o vítězství, ale hlavně o život.

Howard prostřídal hned několik skladatelů. V Apollu 13, Willow a Čisté duši dal přednost Hornerovi, v Těžké váze Newmanovi a v Rush Hansi Zimmerovi, se kterým spolupracoval už u Ohně (Backdraft) nebo v Šifře mistra Leonarda (Da Vinci Code). Trailery k Rush mě slušně navnadily a bylo znát, že doprovodná hudba je ze soundtracku. Melodie a rytmus mě opravdu chytly, ale to jsem ještě nevěděl, že jde o to jediné zajímavé na albu. Opět nás totiž čeká jen hromada elektroniky, samplu (Ben Robinson) a ostinat. Dominantní je pop-rockový styl se syntetickým bicím a kytarami. Do toho se občas přimotá slušné sólové violoncello z Posledního samuraje jako v případě skladby "1976", která je i hlavním motivem a právě znějící ve zmiňovaném traileru, Stejně tak skvělá je "Car Trouble". S přehledem to nejlepší ne albu. U zbytku už je pocit nutné výplně mnohem silnější.

Tak jako vždy i zde si Zimmer notně vypomáhá ostinatem, kdy máme jednu hlavní syntetickou linku, která je buď v popředí nebo v pozadí a kolem ní vytvoří další zvuky, respektive složí v patřičném programu kousky fragmentů do smyčky. Vytvoří tak bombastickou skladbu, jenž je naprosto triviální viz "Nurburgring", kde dokonce po čtvrté minutě přišly syntetické perkuse na návštěvu z Inception ("Mombasa"). Bicí měl nejspíš na starosti Satnam Ramgotra ("Oysters In The Pits"). Fanoušky musím zklamat, ale i zde se potvrzuje, že Hans Zimmer funguje jako obchodní značka. Nejenom proto, že by byl soundtrack průměrný s několika slušnými skladbami ze 70. let, ale kvůli Zimmerově podílu na samotné tvorbě. Ani jednu skladbu nesložil sám, na rozdíl od Bryce Jacobse nebo Stephena Lipsona. Dalšími, s podílem na tvorbě soundtracku, jsou Jasha Klebe či Lorne Balfe. Dá se napsat, že se na albu podílela snad polovina Remote Control a nejlepší track složil právě Bryce Jacobs ("Car Trouble"). Ke skladbám potom přidám, kdo se na nich podílel.

Nenechte se zmást obalem. OST k Rush je tvorba hned několika lidí a jméno "Zimmer" slouží jako reklamní tahák. Hans vytváří firmu na rychlou tvorbu soundtracků a podle toho to taky dopadá. Konzumní společnost a děti mu to žerou i s navijákem, ale zbytek to přejde bez nějakého většího zájmu. Pokud to mám posuzovat podle sebe, tak jsem tím jednoduchým a prvoplánovým stylem dost unavený. Na film se opravdu těším, jenže OST je někde na úrovni Muže z oceli - je to fajn, poslouchat se to dá, ale... Dvě melodie jsou velice slušné, přesto jsme se dočkali jako přes kopírák stejné hudby a stejného popového postupu pro masy jako v minulosti.

Tržby v USA : ---

Tržby z USA - inflace : ---

Tržby za víkend : ---

Tržby celosvětově : ---

Rozpočet : ---

Oscar : ---

Premiéra : 20.9. 2013

Distributor : Universal

Délka : 123 minut

Žánr : drama, sportovní, životopisný

1. 1976 (3:00) Hans Zimmer, Bryce Jacobs, Jasha Klebe
2. I Could Show You If You'd Like (0:44) Stephen Lipson
3. I Hear You Knocking - Dave Edmunds (2:46)
4. Stopwatch (1:29) Hans Zimmer, Bryce Jacobs, Jasha Klebe, Michael Brook, Jack Dolman
5. Into The Red (3:15) Hans Zimmer, Lorne Balfe, Bryce Jacobs
6. Budgie (1:28) Hans Zimmer, Bryce Jacobs, Jasha Klebe
7. Scuderia (0:53) Hans Zimmer, Bryce Jacobs
8. Gimme Some Lovin' - Steve Winwood (2:52)
9. Oysters In The Pits (1:05) Bryce Jacobs, Stephen Lipson, Martin Tillman, Satnam Ramgotra
10. 20% (1:01) Bryce Jacobs, Stephen Lipson
11. Dyna-Mite - Mud (2:55)
12. Watkins Glen (1:49) Hans Zimmer, Bryce Jacobs, Jack Dolman
13. Loose Cannon (0:35) Hans Zimmer, Bryce Jacobs, Jack Dolman
14. The Rocker - Thin Lizzy (5:08)
15. Car Trouble (2:37) Bryce Jacobs
16. Glück (1:14) Hans Zimmer, Bryce Jacobs
17. Nürburgring (5:33) Hans Zimmer, Lorne Balfe, Bryce Jacobs
18. Inferno (3:30) Hans Zimmer, Bryce Jacobs, Jasha Klebe
19. Mount Fuji (3:44) Hans Zimmer, Bryce Jacobs
20. For Love (2:48) Hans Zimmer, Lorne Balfe, Bryce Jacobs, Jasha Klebe
21. Reign (3:05) Hans Zimmer, Lorne Balfe, Bryce Jacobs
22. Fame - David Bowie (4:11)
23. Lost But Won (6:16) Hans Zimmer, Bryce Jacobs, Jasha Klebe
24. My Best Enemy (2:33) Hans Zimmer, Jasha Klebe

Celkový čas: 64:31 (instrumentální 46:38)

6,5/10

Read more »

Mission: Impossible 2 - Hans Zimmer

Nikdy se mi nelíbilo Mission: Impossible, ať už seriál nebo první film s Tomem Cruisem. Ani nevím proč. Nějak mi tahle verze „Jamese Bonda“ nesedla. Druhý film nebyl špatný, i když si ve své době vysloužil kritiku, ať už za padoucha nebo za scénu s motorkou v závěru. Někomu se to zdálo přehnaný a některým zase zcela něčím běžným. Před premiérou se ale M:I-2 mohutně hypovala takovým způsobem, že si snímek připsal fantastická čísla během prvních dní. Kdo nechtěl vidět akční pecku Johna Woo (skvělé Tváří v tvář)s velkým rozpočtem, Tomem Cruisem na palubě a Hansem Zimmerem dýchajícím jim ze studia na krk. Bohužel začal zájem příliš rychle opadat. Nebudu soudit, proč tomu tak bylo. I tak to stačilo na vynikající výsledky z celého světa a Tom potvrdil svou pozici. A co Hans, který si sem odběhl od Gladiátora? No, až na jednu dvě skladby nepřekvapil.

Na Gladiátora jsem samozřejmě nenarážel jen tak. Hned vedle Hanse totiž seděla Lisa Gerrard a tudíž se můžeme připravit na ten klasický pocit deja vu, kdy jsme většinu už někde slyšeli. Při poslechu jsem měl dost velký pocit z roztříštěnosti alba. Skladbu „Iko-Iko“ od Zap Mama si mohl Hans hodit na konec alba. Sice je svým způsobem stylová, ale rušivá. Na soundtracku najdeme klasická jména z Media Ventures jako například Klaus Badelt, Marc Streitenfeld nebo Nick Glennie-Smith. Ani tahle sestava z toho příliš nedostala. Těžko říct v jakém stylu se celá nahrávka pohybuje. Zimmer často využívá kytarový zvuk, ten se stal primárním poznávacím znakem tohoto alba. I klasický Schifrinův motiv pro Mission: Impossible dostal kytarový háv. To už nechám na jednotlivém posouzení, komu to sedne. Mně osobně to celkem vadí a přitom mi verze u Limp Bizkit rozhodně nevadí, spíše naopak. Zimmerovo podání má takřka destruktivní vliv na tento motiv. Být stylový ještě neznamená vše zprznit.

Pokud někdo z vás slyšel Zimmerova Peacemakera, tak mu přijde povědomá skladba „Ambrose“ s až identicky hlubokým mužským vokálem. „Bare Island“ by patřila k tomu nejlepším, co Zimmer kdy složil, kdyby si "nepůjčoval" tak okatě Carminu Buranu od Carla Orffa. Vzpomínáte na rok 2006, kdy byl Zimmer tahán po soudech za vykrádání Gustava Holsta (1874–1934) a jeho The Planets? "Barbarian Horde" v Gladiátorovi si silně „vypůjčila“ některé motivy právě od něj. To samé od Richarda Wagnera v "The Might of Rome" a "Am I Not Merciful?". „Bare Island“ je něco podobného, bohužel ji Hans v poslední třetině naprosto nesmyslně useknul a zase tam narval kytary a bicí. Ten člověk to umí slušně zabít. Dostávám se vlastně k tomu, že na albu není snad žádný jeho životaschopný akční motiv. Ještě, že to zachraňuje Lisa se svým nádherným vokálem v mollové tónině v „Injection“. Něco podobného si nechala i do snímku Slzy slunce. Tak si říkám, že sem Zimmer hodil to, co mu zůstalo z Gladiátora, vzal Orffa a Schifrina, vše to namlátil do sebe a ejhle, je tu Mission: Impossible 2. Snad jediná vlastní věc (možná) je tu španělská „Sevilla“. Akustickou kytaru zde opět předvádí Heitor Pereira, se kterým Hans dělal třeba na Gladiátorovi. Skladba je znova tak trochu mimo. Celý koncept se rozpadá vždy jinou instrumentací. Nezní to soudržně, i když se o to asi snažil, což potvrzuje závěrečné přidání kvílení kytar a Lisin hlas. Působí to přesně opačně, než byl záměr.

Pár dobrých nápadů by tu bylo, jenže se to ztrácí díky vykrádání všeho možného. Po několikátém poslechu jsem si říkal, že film mohl mít mnohem lepší hudební doprovod. Někomu to ke štěstí stačit bude a nejspíš se mu potvrdí Zimmerova genialita. Pro mě je to jen další průměrný Hans. S filmem samotným je na tom tedy hudba podobně hned v několik částech. Pár skvělých nápadů v akčních scénách, tím to hasne. Dále se snaží být soundtrack stejně "in" jako Tom v černých brýlích, což je hlavně něco pro dámy. Krom povedeného třetího dílu nemám potřebu se k filmu ani hudbě vracet. Kdo nezná Orffa, tak bude z „Bare Island“ nadšen. Já zůstanu u „Injection“ u níž mám nutkání přidat ji ke skladbám v Gladiátorovi. Věřím, že kdo oba soundtracky neslyšel, tak by nepoznal, že tam tahle skladba nepatří.

Tržby v USA : 215 milionů dolarů

Tržby z USA - inflace : 326 milionů dolarů

Tržby za víkend : 58 milionů dolarů

Tržby celosvětově : 546 milionů dolarů

Rozpočet : 125 milionů dolarů

Oscar :---

Premiéra :24.5. 2000

Distributor : Paramount

Délka : 123 minut 
Žánr : akční

1.	Hijack	4:09
2.	"Iko-Iko" - Zap Mama	3:23
3.	Seville	4:32
4.	Nyah (Film Version) - featuring Heitor Pereira	2:20
5.	"Mission: Impossible Theme"	0:39
6.	The Heist	2:22
7.	Ambrose	2:37
8.	Bio-Techno	1:42
9.	Injection	4:49
10.	Bare Island	5:30
11.	Chimera	1:42
12.	The Bait	1:00
13.	Mano a Mano	4:22
14.	Mission: Accomplished	1:44
15.	Nyah and Ethan	5:05

Celkový čas: 45:56

6,5/10

Read more »

Sherlock Holmes (2009) - Hans Zimmer

Už ani nespočítám kolik filmových verzí detektiva Sherlocka Holmese Sira Arthura Conana Doyla se objevilo na plátně nebo na televizních obrazovkách. Guy Ritchieho vize přišla s moderním pojetím, které v poslední době podtrhl seriál Elementary, který musel zapřisáhlým fanouškům pohnout žlučí. Sherlock s Robertem Downeym Jr. neměl snadnou pozici, když ho Warneři umístili přímo proti Avatarovi. I tak se dokázal prosadit, ať už díky agresivní reklamě nebo pomocí oblíbenosti Downeyho Jr., jehož hvězda letí vzhůru už nějakým rokem viz Iron Man 3. Zde mu skvěle sekunduje herecky upozaděný Jude Law jako doktor Watson. Sehraná dvojka dělající polovinu kvalit filmu, minimálně. Nepatřím mezi ty, kteří byli z filmu nadšení, ale líbil se mi. I tak mám nejraději verzi s Cumberbatchem a Freemanem. Ale to už je jiná pohádka.

Na začátku se přemýšlelo o zapojení irské folkové kapely The Dubliners od čehož se nakonec upustilo a přizval se Hans Zimmer, který si už v roce 2008 pohrával s myšlenkou, že by skončil v tvorbě filmové hudby. U Sherlocka Holmese si k ruce přizval častého spolupracovníka Lornea Balfea. Ke skladbám pak připíšu, kdo z nich se na jaké podílel. Jde o celkem vyrovnaný podíl. Oproti všem očekáváním vyprodukovali silně multikulturní soundtrack s netradičními odkazy. Tenhle specifický zvuk (cimbály apod.) zajistil Hansovi nominaci na Oscara. O složení a etnickém zabarvení hudby s využitými nástroji vám nejlépe řekne tohle video. V titulním motivu se Hans opravdu vyšvihl a předvedl něco originálního. Sice zvuk a odkaz Jacka Sparrowa je slyšet, ale bylo hůř. Vedle Tiny Guo zde najdeme muzikanty jako Atli Orvarsson (ano, ten), Aleksey Igudesman, Ann Marie Calhoun nebo Noah Sorota. Ladění do rumunských barev je příznačné vzhledem k ději.

Zimmer se vyjádřil v tom směru, že chtěl, aby hudba odpovídala Robertovým manýrům a výstřednosti, což se povedlo. Na albu jsou hodně zdůrazněny jednotlivé nástroje pro vyzdvižení patřičného zvuku, aby se neztrácel v celku. Skvěle tím vykresluje charakter postav i míst, čemuž pomáhá různorodé využití cimbálu. Tradiční bicí je někde nahrazeno melodickým boucháním víka od popelnice. Klavír je rozladěn na nejnižší oktávu, radostné momenty řeší banjo (bendžo) či harmonika. Důraz se klade i na cikánské housle. Ve druhé polovině alba se více zapojuje "klasický" orchestr se synťáky, což se dalo čekat, takže nás to přibližuje k tradiční hudbě Hanse Zimmera. I tak se soundtrack stal památným hlavně kvůli hlavnímu motivu. Vrcholem alba je bezpochyby monumentálně dlouhá "Psychological Recovery... 6 Months". Nejoblíbenější část mi začíná po desáté minutě, škoda, že trvá jen chvíli. V této skladbě, v čase 10:32, můžeme slyšet jak Černý jestřáb sestřelen, tak pozdější Inception.

I přes originalitu v instrumentaci je soundtrack ihned identifikovatelný jako práce Hanse Zimmera. Sherlock Holmes je jedno z těch lepších alb za poslední roky. Nemám nutkání se k němu vracet jako je tomu u jeho starších soundtracku. I tak jde o jedno z jeho nejlepších alb od roku 2007 a  hudebním Sherlockem dokázal najít dost fanoušků. Zvuková kvalita CD je opět prvotřídní, což není u tohoto skladatele novinka. Nominace na Oscara byla zasloužená. Přesto se emoce nedostavily, takže v tomhle směru je to opět tedy bombastický, ale vlastně prázdný Zimmer. Více netřeba psát.

Tržby v USA : 209 milionů dolarů

Tržby z USA - inflace : 219 milionů dolarů

Tržby za víkend : 62 milionů dolarů

Tržby celosvětově : 524 milionů dolarů

Rozpočet : 90 milionů dolarů

Oscar : 2 nominace (výprava, hudba)

Premiéra : 25.12. 2009

Distributor : Warner Bros.

Délka : 134 minut
Žánr : dobrodružný, akční, krimi, mysteriózní, historický

1. Discombobulate (2:25) - Hans Zimmer, Lorne Balfe 2. Is It Poison, Nanny? (2:53) - Lorne Balfe 3. I Never Woke Up in Handcuffs Before (1:44) - Hans Zimmer 4. My Mind Rebels at Stagnation (4:31) - Hans Zimmer, Lorne Balfe 5. Data, Data, Data (2:15) - Hans Zimmer 6. He's Killed the Dog Again (3:15) - Hans Zimmer, Lorne Balfe 7. Marital Sabotage (3:44) - Hans Zimmer 8. Not in Blood, But in Bond (2:13) - Hans Zimmer 9. Ah, Putrefaction (1:50) - Hans Zimmer, Lorne Balfe 10. Panic, Shear Bloody Panic (2:38) - Hans Zimmer, Lorne Balfe 11. Psychological Recovery... 6 Months (18:18) - Hans Zimmer, Lorne Balfe 12. Catatonic (6:44) - Hans Zimmer, Lorne Balfe

Celková délka : 52:27

8/10 

Read more »