Prometheus - Marc Streitenfeld, Harry Gregson-Williams

Dlouho očekávaný film Ridley Scotta, Prometheus, měl odpovědět na mnoho otázek kolem vzniku vetřelce. Každý fanoušek byla natěšený, když slyšel o návratu zakladatele vetřelčí ságy. Vynikající trailery tu nadšenost jen umocnily. Jaké zklamání zavládlo, když člověku zůstali veskrze jen otázky s hromadou logických blbostí (speleolog se ztratí s moderní technikou v jeskyni, ale ostatní trefí bez problémů??). Přitom základ je slušný a nabízí mnoho existenciálních otázek, do toho jsme vlastně zjistili, jak se vyvinul vetřelec. To by ale nesměl sedět na scenáristické židli Lindelof. Pro něj je asi těžký napsat scénář, kde budete moct aspoň někomu fandit, aniž byste měli pocit, že jde o naprostého idiota nebo bez nějakých logických lapsů. Je opravdu škoda, když takovéhle „detaily“ kazí zážitek z jinak skvělého filmu, nemluvě o úchvatně bombastickém vizuálním zpracování. Uvidíme, zda nám případný druhý díl odpoví na některé otázky a možná na ně uvidíme odpovídat samotné Tvůrce. Docela by mě zajímalo, co se stalo s Ridleym. Po skvělém Gladiátorovi a ještě lepším Království nebeském jakoby upadl a to i ve výběru skladatelů. Nevím, kdo mu doporučil Marca Streitenfelda. Jde o čistého rutinéra. Uvidíme tedy, jak si povede zde.

Streitenfeldova hudba je silně minimalistická, což ukázal v takovém Robinu Hoodovi. Tady ze sebe sice dostane víc, ale pořád to není tak úplně ono. Drží se pří zemi, i když chápu, že mu tenhle žánr příliš nepovoluje. Přeci jen hororová hudba má svá specifika. Ne, že by Prometheus byl vyloženě horor, ale v poslední třetině se k němu zlomí. Vedle Streitenfelda se na albu podílel i Harry Gregson-Williams skladbami „Life“ a „We Were Right“. Už při sledování filmu jsem si říkal, že s tímhle Marc rozhodně nepřišel. Na jeho poměry je až příliš výrazná, rozuměj velkolepá. Ještě, že se povedlo skladbu zvukově zabarvit, aby zapadla do celku. 

Při některých skladbách jsem měl pocit, a nejspíš to tak je, že Streitenfeld si vzal inspiraci u Goldsmithe (Vetřelec) a Goldenthala (Vetřelec 3). V Prometheovi Marc využívá perkusní prvky známé právě od Elliota. Využívá vysoké a nízké tóny pro navození strachu. Často si vypomáhá elektronikou jako v „Going In“ nebo v „Engineers“. Orchestr je vedle toho na slušné úrovni, kde dostávají velký prostor právě „Elliotovy“ dechové nástroje. Technikou to opravdu občas připomíná Vetřelce 3. Tohle někdy prokládá harmonicky úžasným Gregsonovým motivem.

Remote Control bych tu zase tak nečekal. Streitenfeldova hudba je mnohem zdrženlivější než například ta Briana Tylera. Soundtrack se snaží navodit pocit tajemství. V dosti pasážích je až disharmonicky rozladěný. Je v něm chytře napojen snad každý díl Vetřelce, tedy až na toho Hornerova. Druhý díl jsem tam nějak nezaregistroval. Odkaz na Goldsmithovu jedničku je ve skladbě „Friend From the Past“. Ve filmu jsem ji myslím prvně zaregistroval při prvním, holografickém, představení Weylanda. Hlavní motiv zní už v první „A Planet“, kde se rozjede v čase 1:25. Motiv můžeme slyšet v průběhu celého alba jako třeba ve „Small Beginnings“. Překvapivě všechny složky tvoří kompaktní celek. Nejlepší myšlenkou je každopádně vyjádření tragické cesty Promethea ve „Space Jockey“ nebo v „Collision“. Dokáže dát výpravě ten správný melancholický nádech. Především druhá zmiňovaná zní epicky skvěle.

Tak jako film dokázal vynikajícím způsobem vykreslit mytologii vetřelce (i naší), tak to zvládl i Streitenfeld. Sice měl slušnou pomoc od Harryho, ale odvedl dobrou práci. Jeho předchozí práce jsem zrovna nemusel, zde dokážu udělat výjimku. Hudba se pohybuje někde mezi prvním a třetím Vetřelcem, přitom přináší vlastní svět. Pořád tedy nevím, jak hodnotit film, u soundtracku je tohle rozhodnutí mnohem snazší, i když ne přímo jednoduché. Není to špatné, má to větší hloubku než Zimmerův Muž z oceli, jenže to nedokáže natolik zaujmout. Aspoň ne většinu lidí. Přesto bych byl rád, kdyby se ve druhém díle Streitenfeld vrátil a své motivy dále rozvinul. Uvidíme, kam se jeho talent posune a nebo potvrdí, co si myslím. Šanci mu po tomhle dám. Teď se musím znova podívat na Promethea a upřesnit si, co Ridley tím vším myslel. Proč Tvůrci vysadili „Promethea“ na opuštěné planetě? Bylo to za trest? Proč Tvůrce musel zemřít? Jsou druhem, který plodí život skrze svou smrt? Co je zastavilo před odletem? Zasáhla snad větší moc, se kterou nepočítali? Jedinou správnou otázku vlastně položila Dr. Shaw, když se zeptala Tvůrce : „Zeptejte se, co jsme udělali špatně.“ To byl pokorný postoj. Koncept stvoření skrze smrt je pro současného diváka nejspíš nepřijatelný, takže negativní přístup se dal očekávat. Téma vetřelce je zde jen malým dílkem v obrovské skládačce.  Ash, Bishop, Callova, David… Tolik otázek a tak málo odpovědí.

P.S. : K oficiálnímu OST si doporučuji pořídit vynikající skladby z trailerů. Jde o Maxe Richtera a Mystery of Substance. A zde je možnost stažení kompletní hudby z filmu. Soundtrack má přes dvě hodiny, konkrétně 2:01:26.

Tržby v USA : 127 milionů dolarů

Tržby z USA - inflace : ---

Tržby za víkend :  51 milionů dolarů

Tržby celosvětově : 403 milionů dolarů

Rozpočet : 130 milionů dolarů

Oscar : 1 nominace (efekty)

Premiéra :8.6. 2012

Distributor : Fox

Délka : 124 minut

Žánr : akční, sci-fi, thriller

1. A Planet (2:37) 2. Going In (2:03) 3. Engineers (2:29) 4. Life (2:30) 5. Weyland (2:04) 6. Discovery (2:32) 7. Not Human (1:49) 8. Too Close (3:20) 9. Try Harder (2:03) 10. David (3:00) 11. Hammerpede (2:42) 12. We Were Right (2:42) 13. Earth (2:35)

14. Infected (1:56) 15. Hyper Sleep (2:01) 16. Small Beginnings (2:11) 17. Hello Mommy (2:04) 18. Friend From the Past (1:14) 19. Dazed (4:29) 20. Space Jockey (1:29) 21. Collision (3:05) 22. Debris (0:44) 23. Planting the Seed (1:35) 24. Invitation (2:16) 25. Birth (1:24)

Celkový čas: 56:54

7,5/10

Posted in: Akční,Harry Gregson Williams,horor,Marc Streitenfeld,sci-fi,thriller