Immediate Music - TrailerHead: Nu Epiq

Začiatok letného obdobia znamená pre každého niečo iné, no fanúšikov trailerovej hudby potešila spoločnosť Immediate Music  albumom TrailerHead: Nu Epiq, ďalším dielom do série TrailerHead. Ako zvyčajne, v Immediate Music opäť mierou veľkoleposti nesklamali a ako sme pri týchto albumoch zvyknutí, skladby sú upravené, pozmenené a predĺžené verzie už existujúcich diel, s mohutnými orchestrami, typicky obohatenými o elektronické nástroje . Ich počet je devätnásť a celý zoznam nájdete na konci. Album bol vydaný 27. Mája 2014 a nahrávaný bol Londýnskym aj Pražským orchestrom.
 

Dielo je založené prevažne podľa albumov Dark Hero: Uprising a Quantum. Skladba, ktorú začujete ako prvú, nesie názov "Protectors Of Truth", vychádzajúc z "Vindicator". Za jednu z vrcholných skladieb považujem "This War Must End", ďalšie dielo, kde vládne elektronika. Ako názov napovedá, jedná sa o upravenú "We Made This War", album Dark Hero: Uprising, veľmi populárne dielo, ktoré mimochodom bolo nominované na trailerovú skladbu roka. V novej verzii si môžete vychutnať ešte viac dramatickosti, emócií a akcie, navyše stále sa opakujúci  a stupňujúci motív neomrzí. Ak chcete akciu s ešte tvrdším orchestrom, tak "Saga of the Immortals" je presne pre vás. Ak máte skôr chuť zažiť dramatickosť, kedy sa svet spomalí, tak sa postavte k oknu, založte ruky za chrbát ale predtým si pustite "Dark Times Are Upon Us".  Pôsobivá skladba, ktorá sa z úvodu v tretine prekvapivo zmierni, tajomnosť stále stúpa, v popredí sú strunové nástroje, nasleduje ženský chorál, mierne doplňovaný mužským a následne sa celá skladba stupňuje. Skvelý príklad ťaživých a stále nádherných emócií, ktoré chcete cítiť stále intenzívnejšie. Doplniť ju môžete počinmi  „Virtue At All Costs“ a „Majestic“, vychádzajúcej z "Kingmaker". Jej kompozícia sa veľmi nezmenila, dokonca dĺžka ostala zachovaná, avšak pribudlo mnoho nástrojov a celkovo je tvorená menej „klasickým“ orchestrom. Album obsahuje okrem akčných a veľmi dramatických skladieb aj odľahčujúcu dobrodružnú skladbu "The Unlikeliest Of Heroes" a väčšie množstvo emocionálnych skladieb, ako napríklad "One Destiny To Follow". Skladba je s nádherným ženským zborovým spevom a v tomto štýle je ich v Nu Epiq asi najviac, čím sa tento album do značnej miery líši od ostatných z tejto série.  

Yoav Goren

Čo sa doposiaľ albumov TrailerHead týka, nie je tento až tak hudobne jednotný, ako tie prechádzajúce, no stále dokáže ponúknuť ohromnú dávku epickosti a nádhernej hudby. Viac sa sústreďuje na emocionálne skladby, kde je hojnosť ženských chorálov s fantazijnou tematikou a popri nich mnoho skladieb s agresívnejším, mohutnejším a akčnejším orchestrom, kde je veľká miera elektronických hudobných nástrojov, čiže vhodných skôr pre sci-fi. Ale ako som už hovoril v úvode, opäť skvelé dielo, ktoré je povinnosť mať vo svojej hudobnej knižnici.

1. Protectors Of Truth
2. From The Ashes We Will Rise
3. This War Must End
4. Purple Heart
5. Wolf Moon Uprising – Based on "Wolf Moon 2012"
6. A Life Extraordinary – Based on "How To Control The Dream"
7. Saga Of The Immortals
8. Majestic
9. The Unlikeliest Of Heroes
10. Translucent
11. Prologue To A Conquest
12. Night Of The Avenging Angels
13. Deliverance For All
14. One Destiny To Follow
15. Dark Times Are Upon Us
16. The Fate Of Our Brave – Based on "Fate Of The World"
17. Falling Into Inertia
18. This World Of Wonders
19. Virtue At All Costs

Celkový čas: 68:58

8/10

Read more »

X-Men: Budoucí minulost (X-Men: Days of Future Past) - John Ottman

X-Men: Days of Future Past patřil k mým letošním favoritům na jeden z nejlepších filmů roku. Bohužel jsem z kina odcházel dost zklamaný a se zjištěním, že pokračování mutantí série je další silně nadhodnocené dílo. Nejedná se o průměrný či dokonce špatný film, ale nechalo mě to naprosto chladným. Singer a Foxové chtěli vlastní Avengers, tak tam narvali kde koho a bylo jedno, zda má daná postava co říci, prostě tam musela aspoň stát (zdravím Storm). Díky tomu přeplnění se ani jednomu charakteru nedostane patřičného prostoru, kdy sice sledujeme vynikající herecké výkony (s touhle sestavou nešel čekat opak), jenže nic, co by dokázalo chytit za srdce i při sledování údajného konce civilizace. Díky klišé je snímek předem čitelný ve svých kolejích už po deseti minutách díky čemuž jsem se až příliš často koukal na hodinky, zda už bude konec. První trailer měl v sobě víc osudovosti a emocí než celý výsledný film. Vize budoucnosti a konce světa bylo podstatně lépe ztvárněno i v Matrix Revolution. Singer ničím nepřekvapil, nebyl tam žádný wow moment, aby tím obhájil dvě stě milionový rozpočet. Režisér se může odvolávat na práci s postavami, ale díky jejich záplavě vše vyjde vniveč a takový první a druhý díl tak zůstávají nedostižným příkladem. Možná časem to zklamání vyprchá a budu snímek hodnotit jinak. Možná. A hůře dopadl i Ottmanův soundtracku. Dokonce natolik, že je i pod samotným filmem.

John Ottman se dá označit za dvorního skladatele Bryana Singera. Za zmínku stojí například podařený Superman Returns nebo Jack the Giant Slayer. X-Men: Days of Future Past nemá žádný pořádný hudební podklad. Nemá žádnou konstrukci a člověka provází po celou dobu pocit, že jde o složeninu od takových tří skladatelů. Celý soundtracku je směsicí dunivého elektra a orchestru, tudíž hybrid a ještě k tomu ve většině v minimalistické rovině. Úvodní motiv v "The Future" není vyloženě špatný. Dokáže být chytlavý, ale jde jen o částečný fragment, který stejně rychle zmizí jako začal. Po celou dobu trvání soundtracku se nedočkáme žádného jeho rozvedení. Snad jen "Time’s Up" ve své sborové podobě zaslouží pochvalu. Po atmosférickém úvodu se přepne do mužského chorálu, který mi silně připomenul God of War 3. Skladba se ve stejné podobě objeví ještě v závěru soundtracku v "I Have Faith in You – Goodbyes".

 Skutečně bolestivý moment přichází se zjištěním od třetí skladby pod názvem "Hope", což má být i téma pro Xaviera. Schválně si přehrajte "Time" od Hanse Zimmera pro Inception. Tím to vykrádání ale nekončí. Rozladěnost z nahrávky a její neoriginalitu podtrhuje skladba "Springing Erik", která je takřka 1:1 ke State of Play Alexe Heffese. Nejde jen o podobu melodie, ale i o totožnou orchestraci. Je to zarážející do takové míry, že nevěřím na náhodu.

Ottman má pár svých myšlenek a jde o zajímavé nápady, ale hrozně rychle zmizí a místo toho se skladatel soustředí na převzetí stylu Hanse Zimmera (a v částech i Heffese). V tomhle směru pro soundtrack platí to samé, co pro film – už to tu dávno několikrát bylo. K neoriginalitě si připočtěte i přestřelenou délku a výsledek nemůže dopadnout jinak než průserem. Pořád se sice jedná o profesionální kus práce, ale to prostě nestačí. Když si vezmu, že jsem tam slyšel vedle Inception nebo State of Play i Man of Steel. Ty nejlepší části jsou sice podstatně lepší než pro X-Men 2, jenže rychle skončí a přesune se to do nevýraznosti. Otázkou je, zda tento hudební doprovod nebyl zapříčiněn i nějakým spěchem v nahrávání. To je ale v podstatě už jedno. Album je zakončené dvěma skladbami. "Time in a Bottle" při nejlepší scéně s Quicksilverem v Pentagonu a "The First Time Ever I Saw Your Face".

Vydavatel: Sony Classical

Datum vydání: 16. května 2014

Složil: John Ottman

Orchestr řídil: Jeffrey Schindler

Nahrál: ---

Formát: CD

1.	The Future – Main Titles	2:45
2.	Time's Up (Original Version)	4:18
3.	Hope (Xavier's Theme)	4:48
4.	I Found Them	2:51
5.	Saigon – Logan Arrives	4:36
6.	Pentagon Plan – Sneaky Mystique	3:24
7.	He Lost Everything	1:51
8.	Springing Erik	3:33
9.	How Was She?	1:46
10.	All Those Voices	3:18
11.	Paris Pandemonium	7:44
12.	Contacting Raven	1:48
13.	Rules of Time	3:07
14.	Hat Rescue	1:29
15.	Time's Up (Film Version)	3:33
16.	The Attack Begins	5:03
17.	Join Me	3:20
18.	Do What You Were Made For	2:56
19.	I Have Faith in You – Goodbyes	2:27
20.	Welcome Back – End Titles	3:57
21.	Time in a Bottle (Jim Croce)	2:26
22.	The First Time Ever I Saw Your Face (Roberta Flack)	5:19

Celkový čas: 76:19

6/10

Read more »

Na hraně zítřka (Edge of Tomorrow) - filmová recenze

Doug Liman je znám jako velice slušný rutinér a byl to on, kdo nastartoval příběhy Jasona Bournea povedeným Agentem bez minulosti. Pro film je stejně tak důležité obsazení, což režisér ukázal, že taktéž zvládá s přehledem. Mezi Pittem a Jolie to v takových Smithových opravdu jiskřilo. A to natolik, že Pitt následně utekl od Jennifer Aniston právě k Angelině Jolie. V Na hraně zítřka získal další hvězdu do hlavní role a není ji nikdo jiný než Tom Cruise, který se na vrcholu drží už bezmála třicet let. Dá se říci, že je poslední ze staré gardy hvězd, která ještě umí nahnat do kin nemalý počet lidí. A pokud jde o jeho spojení se sci-fi, tak je vždy o co stát a člověk by měl zpozornět. Po nedoceněném loňském Oblivionu se vrhl na další mimozemskou látku, tentokrát podstatně špinavější (zničená Paříž vypadá luxusně)

Příběh se odehrává v blízké budoucnosti. Mimikové, jak se nazývají mimozemské bytosti, zaútočí na Evropu a ta je takřka celá v jejich chapadlech. Posledním, relativně bezpečným ostrůvkem, je Anglie, ze které jednotky vyrazí proti nepříteli na francouzské pláži ve stylu vylodění v Normandii, podobně jako v trháku Zachraňte vojína Ryana (s přístupností PG-13). Mohutného výsadku vojáků se účastní i major Cage (Cruise) označovaný jako zběh pro jeho zbabělost. Opět se jedná o jatka a nepřítel armádu poráží, než se Cage náhodou setká s Alfou, mimozemskou bytostí, po jejímž zabití se mu dostane do krevního oběhu její krev, čímž se vrátí o den zpět. Tento den si neustále opakuje v momentě, kdy je zabit. Právě na bojišti potkává drsnou Ritu (Blunt), jenž jako jediná chápe, čím si prochází a poskytne mu potřebný trénink, aby se z něho stala tzv. „killing machine“. Cage je vržen do událostí, kde musí najít původ jak Mimiků, tak i svých problémů s časem.

Na hraně zítřka se v několika věcech dost liší od klasické letní produkce. Rozhodně se nejedná o hloupý blockbuster založený na počtu trikových okének a výbuchů. Jeho doménou je poměrně inteligentní zápletka s perfektní chemií mezi postavami. V tomhle směru inteligentní znamená vystavění scénáře stejně jako perfektního střihu, díky němuž opakování událostí nenudí. Film je sám o sobě složen hned z několika jiných snímků, a pokud jste hráli hru Resistance pro Playstation 3, tak budete doma. Ačkoli je Limanova sci-fi přirovnávaná nejčastěji k filmům  Zachraňte vojína Ryana, Světové invazi nebo Hvězdné pěchotě, tak právě nejzásadnější inspirací je hra Resistance. Ten pocit prohlubuje i vysvětlovací animace postupu „viru“ napříč Evropou stejně jako posledním odbojem v Anglii.

Velkou výhrou je obsazení Toma Cruise a Emily Blunt mezi nimiž chemie pracuje opravdu silně. Cruise se s roky naučil netlačit tolik na pilu v přehrávání a úvodního srábotku mu má člověk problém uvěřit jen z toho důvodu, že prostě ví, jaký z něho bude badass v exoskeletonu. U Emily nemá člověk zase problém se do ní zamilovat hned od prvního setkání. Jde skutečně o silnou osobnost a charismatickou postavu. Dalším plusem je Bill Paxton jako důstojník Farell. Ten si svou roli užívá stejně jako v Agents of S.H.I.E.L.D. Tahle trojice herců je základním úspěchem Edge of Tomorrow.

Filmu se dá vytknout snad jen nezajímavá hudba Christophera Becka, kdy si po skončení filmu uvědomíte, že si snad žádnou ani nevybavujete. Těžko říct, zda šlo o záměr režiséra nebo Beckovu neschopnost přijít s něčím epičtějším. Zajímalo by mě, jak by si s tím poradil takový Basil Poledouris (Hvězdná pěchota). Další výtka by mohla být v ne tolik úderném závěru. A k němu, krom opětovné podobnosti s Resistance, se dá napsat, že Tom Cruise má pro takové poslední scény nejspíš slabost. Vzpomeňme na Válku světů nebo právě Oblivion. Až film uvidíte, tak pochopíte. Ale jde spíš o subjektivní dojmy. Skvělá kamera, střih, vypilovaný scénář, triky s přehlednou akční výplní (i ve 3D) a s perfektní hereckou trojicí vše udolají. Do toho si připočtěte upřímný humor, který přesně sedne, kde má a neshazuje tak samotný děj do trapných vod.

Od Edge of Tomorrow neočekávejte nic zásadního, přelomového nebo akční náhul, protože ničím takovým film prostě a jednoduše není. Přistupujte k němu jako k překvapení léta, které staví na hercích a scénáři. Vypůjčuje si sice všude možně (Na hromnice o den více, Zdrojový kód...), jak jsem zmínil výše, ale dělá to kouzelným způsobem, kde má vše své místo. Jde nejspíš o nejlepší Limanův projekt a člověk mu může v kinech přát jen úspěch. Potenciál pro pokračování tam rozhodně je.

+ herci, scénář, audiovizuální stránka, kamera, výprava

-  hudba, závěr mohl být ještě lepší (subjektivní)

8,5/10

Read more »

Jak vycvičit draka 2 (How to Train Your Dragon 2) - John Powell

Animák Jak vycvičit draka byl v roce 2010 obrovské překvapení. Výborně napsané (sympatické) postavy v uvěřitelném a přesto animovaném světě si dokázaly získat na svou stranu mnoho diváků a dvojka je tak náležitě očekávaným hitem. DreamWorks se tím povedl další zásah, který bych přirovnal k prvnímu Shrekovi. Teď už jen doufat, aby nešel v jeho stopách i v pokračováních, které měly silně sestupnou tendenci. Dean DeBlois si opět napsal scénář a znova se postavil k režii, takže je šance, že by se dvojka povést mohla a čeká nás další epický zážitek. Naději mi dodává i fantastický soundtracku John Powella. Ten předvedl skvělý výkon už minule, ale zde stoupl do výšin, kam na něj z Remote Control snad nikdo nedohlédne. Ano, už v prvním odstavci si troufám napsat, že tu máme dost možná nejlepší soundtrack roku. Nebál bych se říci, že pokud jde o animovanou tvorbu, tak hudba z Jak vycvičit draka 2 nemá široko daleko konkurenci.

Pokud se bojíte, že Powell jen přepsal povedenou jedničku, tak se pletete. Vzal hlavní motiv, což je logické pro kontinuitu, ale přidal hromadu dalších témat, které rozvinul v impozantní dílo. Takové, které bude v historii vzpomínáno jako to (zatím) nejlepší od tohoto skladatele. Album začíná skladbou "Dragon Racing", která je kompilací známých témat z jedničky, spojujících do jednoho úchvatného celku podepřeného mohutným sborem a orchestrací. Přitom se celá skladba tváří nejenom monumentálně, ale především je z ní cítit upřímné nadšení. Tomu dopomáhá irský nádech některých částí. Album se vyznačuje zároveň jednou podstatnou věcí – nedá možnost se nudit. Hravost je vším. Neustále plynoucí pozitivní nálada střídá jak tempo, tak nástroje, posluchač je zasažen dojetím z celé nahrávky. Perkuse, dechové nástroje a sbory dávají monumentální ráz (těch 120 člennů v orchestru a stovka ve sboru musí být přeci slyšet), za to občasný klavír, nebo dojemné smyčce tahají emoce z procítěnosti. Díky ději zasazeným mezi vikingy občas dojde na keltský zvuk flétnou nebo dudy, jenž měla na starost skotská kapela The Red Hot Chilli Pipers. Sám skladatel se vyjádřil, že stejně jako příběh musel dozrát i on sám, čímž rozvinul všechny melodie i každý aspekt. Ve spolupráci se Sigur Rósem, zpěvákem Jónsi, zároveň napsal texty.

Posluchač si sám může rozpitvat nádherné pospojování motivů do úchvatné podoby. Nemám absolutně nic, co bych nahrávce vytkl. Pokud mě potěšila Desplatova Godzilla, tak Powell mě strhl v úžas. Už dříve se mluvilo o tom, že je v Remote Control nejtalentovanější a nyní to jen potvrdil. Tolik mě těší, že se zde nezahazuje elektronikou a vše je primárně organické. Pochvala samozřejmě patří i jeho spolupracovníkovi Gavinu Greenawayovi. Co vás při poslechu čeká? Silné emoce, strhující dobrodružství a akce. Pokud hledáte to nejlepší, co Powell napsal, stejně jako nejlepší soundtrack pro animovaný film, tak už nehledejte. Jak vycvičit draka 2 splňuje vše. Pokud Akademie přehlídne Powellovu práci jen díky stigmatu pokračování, tak už předem se bude jednat o fail, i přesto, že za první díl získal svou jedinou nominaci na Oskara. Epická "Toothless Found" se mi v sestavě točí už nějaký ten den, což mluví samo za sebe. Pevná desítka jak vyšitá. Klasika.

Vydavatel: Regime Music Group

Datum vydání: 10. června 2014

Složil: John Powell

Orchestr řídil: John Powell

Nahrál: ---

Formát: CD

1.	Dragon Racing	4:34
2.	Together We Map The World	2:19
3.	Hiccup The Chief / Drago's Coming	4:44
4.	Toothless Lost	3:28
5.	Should I Know You	1:56
6.	Valka's Dragon Sanctuary	3:19
7.	Losing Mom / Meet The Good Alpha	3:24
8.	Meet Drago	4:26
9.	Stoick Finds Beauty	2:33
10.	Flying With Mother	2:49
11.	For The Dancing And The Dreaming (Gerard Butler, Craig Ferguson & Mary Jane Wells)	3:06
12.	Battle Of The Bewilderbeast	6:26
13.	Hiccup Confronts Drago	4:06
14.	Stoick Saves Hiccup	2:23
15.	Stoick's Ship	3:48
16.	Alpha Comes To Berk	2:20
17.	Toothless Found	3:46
18.	Two New Alphas	6:06
19.	Where No One Goes (Jonsi)	2:44

Celkový čas : 68:17

10/10

Read more »