300: Vzestup říše (300: Rise of An Empire) - filmová recenze

Na první třístovku si příliš nevzpomínám. Viděl jsem ji jednou v kině a nutkání si to zopakovat doma nepřišlo. Tyhle digitální hrátky mě příliš neberou, i když se určitá chytlavost látce upřít nedá. Chápu i některá tvrzení o kultovnosti filmu díky patřičné komiksové stylizaci. Nyní byla možnost zhlédnout dvojku s podtitulem Vzestup říše, kde sice některé mohlo mást, že budou sledovat jakési pokračování jedničky, ale ve skutečnosti z většiny sledujeme paralelní události k Bitvě u Thermopyl. Máme možnost vidět řeckého generála Themistoklese toužícího po sjednocení své země a k tomu se mu nabízí skvělá možnost bojem proti perské armádě krále Xerxese. Tu vede Artemesie, skvělá válečnice, rozená Řekyně, ale vychovaná v Persii. Zatímco se Themistokles snaží bránit v domnění, že se nakonec objeví Sparťané, tak Artemesie plánuje Řecku svou pomstu.

Už není rok 2006, kdy do kin vtrhla Bitva u Thermopyl a dala vědět, že tu je nějaký Zack Snyder. Ten už zaujal zajímavým hororem Úsvit mrtvých, ale pokračování hrdinných Řeků přenechal Noam Murrovi, pro kterého je to vesměs prvotina. Snyder mu hlídal záda v producentském křesle a sám se stará o vznik pokračování Muže z oceli, kde se potká i s novou podobou Batmana. Všichni jsme určitě zvědaví, zda tentokrát nezlikviduje celou planetu. Přesto jeho osobitý styl ve zpomalených záběrech zachycuje Murro s přehledem. Sice jsou některé záběry zbytečně nepřehledné a natočeny nepochopitelně zblízka, ale některé bojové scény mají koule. Těžko nás dnes něco ohromí, což platí především o bitevních scénách, kdy mě od Návratu krále snad každá nechala klidným. I tak se nemá režisér za co stydět a servíruje slušné scény především na moři, kdy se digitální krví nešetří. A to je jeden z několika problémů. Sice jsou některá jatka slušně efektní, ale nic to se mnou nedělalo právě díky přehnanému digitálu. Chápu komiksovou stylizovanost, což nic nemění na faktu, že bych dal přednost realističtějšímu pojetí. Jak by to asi vypadalo v podobě skvělého Království nebeského?

Tím se dostávám k efektům. Ty haprují od povedených, až po ty méně. Jejich nevyváženost jde ruku v ruce se stupidním rozhodnutím nainstalovat do kin promítačky Christie s mrzkým rozlišením 2K, což je jen kousek nad Full HD (1920-1080p) pro domácí sestavy. Tohle roztáhnout na jedenácti metrové plátno chce velkou odvahu. 4K by tomu slušelo podstatně více a především filmům, které jsou takto točeny. Jacksonův Hobit je dokonce natáčen v 5K rozlišení (5120-2700), což nám může být ale jedno díky nulové podpoře. Je to obrovská škoda, protože díky tomu zanikne hromada detailů, které by například 300: Vzestup říše silně prospěly, aby nedocházelo ke zkoumání matného obrazu. Sice se zatím nic nevyrovná zážitkům z kina, ale v rozlišení a tím i přehlednosti, je domácí Full HD nejspíš před ním. Troufám si tvrdit, že na blu-ray bude vypadat Vzestup říše podstatně lépe, pokud jde o triky a prokreslenost obrazu i přes obrazové zrno jako u jedničky.

Vedle slušné akční stránky, která vždy skončí někde na hranici, aby nezačala opravdu nudit, stojí za větší zmínku výkon Evy Green, kterou někteří znají z Království nebeského nebo bondovky Casino Royale. Ta je v roli Artemesie famózní a strhává na sebe veškerou pozornost. Společné momenty se Sullivanem Stapletonem (Themistokles) patří k tomu nejlepším, co snímek nabízí. Její Artemesie má manipulativní ženskost a přitom dravou brutalitu, aniž by musela použít meč. Tam, kde film přišel o charisma Butlera, tak tam ho nahradila právě Eva Green. Díky této roli bych si ji dokázal představit jako akční hrdinku nového tisíciletí. Snad si to v Hollywoodu uvědomí včas a ne jako v případě Liama Neesona.

Ještě pár slov ke Stapletonovi. Ten hraje velice slušně, i když je mu vyčítáno, že nedosahuje charismatičnosti Gerarda Butlera. Vždyť ani takový být neměl. Proto mi taková kritika přijde až směšná. To, co považuji za skutečný problém je nudný scénář. Ten se soustředí jen na dvě části – bitva a proslovy proložené patosem. Díky tomu neskutečně trpí tempo a je to znát i na hudbě. Chvíli duní sál, poté to ustane, zase začne a takhle pořád dokola. Schválně si toho všímejte, jak se jede podle stejného vzorce po celou hodinu a půl. A když už jsem u hudby, ta ve filmu funguje, jak si člověk u tohohle typu snímku představuje. Na starost ji dostal Junkie XL, který se pyšní spoluprací s Harry Gregsonem-Williamsem (Domino) nebo dokonce s Hanzem Zimmerem (Temný rytíř povstal, Inception). Jeho předností jsou synťáky, tudíž nic jiného ani nečekejte. Veškerá hudební složka se skládá z elektroniky, především perkusní. Často jsem slyšel podobnost s Mužem z oceli, což je pro mě celkem zápor.

Celkově nemohu říci, že bych byl z filmu nějak nadšený nebo zklamaný. Spíše mě nechal chladným, bez emocí. Sledoval jsem jen určitou koláž barevných obrázků proložených patetickými proslovy na obou stranách barikády. Některé zpomalené záběry mě taky iritovaly, protože mi přišlo jako by snímek lépe fungoval v běžné rychlosti. Wachowští tu zpomalenost měli lépe vychytanou se správným dávkováním (Matrix). Měl jsem pocit, že kdyby se zpomalené scény pustily v klasické rychlosti, tak je film o polovinu kratší. Na druhou stranu je jasným plusem herecké obsazení s některými veterány z jedničky (David Wenham, Lena Headey) s dominující Evou Green, která své fanoušky potěší nejen odhaleným vrškem, ale hlavně skvělým výkonem své fanatické válečnice. Užívá si každou vteřinu a s ní i diváci. Bohužel není na plátně celou dobu, takže jsme nuceni sledovat většinou nic neříkající proslovy, což vlastně odhaluje prázdnost celého děje. Podobně je na tom hudba při samostatném poslechu. Historik může na návštěvu rovnou zapomenout, za to mládež by měla být z většiny nadšená. Zbytek nejspíš zůstane jen u suchého „hmmm, dobrý“.

Distributor: Warner Bros.
Premiéra: 7. března 2014
Délka: 102 minut
Rozpočet: 100 milionů dolarů
Žánr: akční, fantasy
Režie: Noam Murro
Herci: Lena Headey, Eva Green, Rodrigo Santoro, Sullivan Stapleton, David Wenham, Jack O'Connell, Hans Matheson, Callan Mulvey

+ herci v čele s Evou Green, některé akční scény, 

- nudný a plochý scénář, s ním přichází několikrát i nuda

6/10

Read more »

Batman: Arkham Knight - trailer

Takhle má vypadat Batman! Herní studio Rocksteady to vzalo od podlahy a předvedlo jeden z nejlepších trailerů za poslední dobu. Hra vyjde jen na konzole nové generace Playstation 4 a Xbox-One. Mělo by jít o otevřený svět, kde budete mít možnost jezdit i s Batmobilem. Do toho hromada známých záporáků ze světa netopýřího muže, temnota z komiksu kam jen oko dohlédne, jistá ruka studia, které nám předvedlo už předtím, co dokáže s touhle značkou a je nejspíš jasno o jedné z nejlepších her letošního roku. Vydání by mělo být někdy na podzim. Skvělá práce včetně kvalitní animace.

9/10

Read more »

Transformers: Age of Extinction - teaser trailer

Tak nám konečně Michael Bay ukázal první teaser trailer na Transformers: Age of Extinction a...a nic. Začátek je poměrně slušný a zajímavý, ale pak se to nesmyslně přesune jen ke koláži akčních záběrů, které jsme mohli vidět už mnohokrát předtím. Vypadá to sice epicky, triky skvělé, jenže tím to končí. Druhou polovinu traileru jsem se už nudil, takže to ve mně vyvolalo vzpomínky na druhý a hlavně třetí díl transformeří série. Bay sliboval něco jiného, temnějšího, ale znova jen velkohubá masáž. Nemohu se zbavit dojmu, že právě režisér je tou brzdou rozvoje série v něco víc než jen vizuální orgie na druhou. Někomu to stačit ke štěstí bude, především lidem okolo 12-ti let, ostatní ve většině zatím ohrnou nos. K dinosarům taky těžko něco napsat. Moc toho ukázáno nebylo, takže si musíme ještě na soud počkat. Ani ta trailerová práce není na buhví jaké úrovni. Sice se v pravdě jedná zatím o první teaser, jenže jsme viděli už mnoho lepších, především po atmosférické stránce. Za mě o chlup lepší průměr.

6/10

Read more »

Romeo and Juliet (2013) - Abel Korzeniowski

Romeo a Julie, nejtragičtější a nejslavnější milostný příběh z pera Williama Shakespeara, si už mnohokrát našel cestu na filmové plátno či divadelní parkety. Naposledy se o zfilmování osudu dvou znepřátelených rodin Kapuletů a Monteků pokusil v roce 2013 Carlo Carlei a ten se svou verzí tvrdě narazil. Sice se snažil příběh zasadit do správné doby, ale špatný výběr herců, nudný převod anebo dnes už pro většinu trapné dialogy snímek spolehlivě poslaly k ledu. Náklady činily kolem 24 milionů dolarů, přičemž výdělek byl jen něco málo přes milion. Bohudík se to samé nedá napsat o Korzeinowského soundtracku, který zpětně mohu zařadit k tomu nejlepšímu za loňský rok. O to větší zklamáním je, že jde o další vynikající dílo, které se veze na zapomenutelnosti filmu.

Vznik doprovodné hudby k Romeovi a Julii (2013) byl poměrně zdlouhavý a problémový. Původně byl najat James Horner od něhož se čekalo něco podobného jako u Titanicu. Většinu už měl složenou, ale poté došlo na post-produkční paniku, překopání filmu, čímž mělo dojít i na změnu v hudební oblasti. Horner odmítl déle pracovat, ztrácet tím čas a raději odešel. Jeho hudba byla tedy vynechána, kdy prostor dostal polský skladatel Abel Korzeniowski, který měl na skládání jen pár týdnů. Překvapením je do jaké míry je jeho verze podobná tomu, co skládá právě Horner. Kdyby mi tohle někdo pustil dříve, než jsem měl možnost soundtrack více poznat, tak bych podle některých částí, a hlavně těch vokálních, usoudil, že jde právě o Hornera.

Vzhledem k tomu, že měl skladatel málo času na komponování, nemůžeme usoudit, jak přesně by nakonec výsledné dílo vypadalo a zda by nás Abel nezasypal více nápady při rozvoji svých myšlenek. Dominantními nástroji jsou housle a piáno v podání Hollywood Symphony Orchestra s rozšířením o sólovější části pro smyčce, zmiňovaný klavír a o hlas talentované a uznávané sopranistky Tamary Bevard. Celé to s přehledem dirigoval sám Korzeniowski, ať už jde o menší části nebo se zapojením velkého orchestru, což přidává na působivosti. Podkladová struktura je poměrně jednoduchá a opakující se, připomínající v tomhle spíše Johna Barryho (Tanec s vlky). Na soundtracku můžete nalézt dva milostné motivy. Jeden by se dal označit jako ten tragický a druhý až snový, kdy právě ve skladbě „Forbidden Love“ je primární téma celého soundtracku. Tento řetězec skvěle graduje v rytmickém pohybu. Sólové housle a cella přispívají k několika dalším podnětům, někdy se do mysli vkrade i vzpomínka na osamělost z Williamsova A.I. : Umělá inteligence. Velkolepým je kontrapunktové představení cella, speciálně proti piánu a vokálu.

Sekundární motivy jsou představeny například ve druhé polovině skladby „Queen Mab“ v duchu valčíku, kde je pozorovatelný evoluční vývoj napříč nahrávkou. Některé posluchače může odradit až přímočará romantická linie, málokdy vybočující z poklidně tekoucí harmonie. Ale přesně tohle je onen klasický soundtracku zapisující se do srdcí a odolávající zubu času. Škoda, že prezentace trvá přibližně padesát minut. I tak se dá říci, že Abel dokázal za tak krátkou dobu malý zázrak. Další škodou je určitá nedostupnost alba, které bylo původně uvolněno jen digitálně pro trh v Severní Americe, později Sony vylisovala určitý počet CD se stejným obsahem pro Evropu. Zájemci ze Spojených států jsou tedy odkázáni na dovoz, pokud chtějí slyšet tu nejlepší kvalitu. Zájem je každopádně i o Hornerovu práci, tak se snad v budoucnu dočkáme nějakého uvolněného obsahu.

Vydavatel: Masterworks

Datum vydání: 8. října 2013

Složil: Abel Korzeniowski

Orchestr řídil: Abel Korzeniowski

Nahrál: Hollywood Symphony Orchestra

Formát: CD/digitálně

1.	Juliet's Dream	3:43
2.	Forbidden Love	2:58
3.	Queen Mab	2:27
4.	The Cheek of Night	2:25
5.	First Kiss	2:21
6.	Trooping With Crows	3:03
7.	A Thousand Times Good Night	6:51
8.	Come, Gentle Night	2:31
9.	Wedding Vows	2:50
10.	Fortune's Fool	4:00
11.	From Ancient Grudge	1:11
12.	Death is My Heir	1:33
13.	Tempt Not a Desperate Man	3:08
14.	The Crypt (Part 1)	5:08
15.	The Crypt (Part 2)	4:18
16.	Eternal Love	2:05

Celkový čas: 50:32

9/10

Read more »