The Hobbit: The Battle of the Five Armies - dojmy z HFR

Nebudu se v článku zaobírat historií filmu a jeho zobrazovací techniky 24 snímků za vteřinu, která ho provází takřka od počátku filmového průmyslu. Každý si určitě začíná všímat mázlého obrazu při rychlejším pohybu kamery, což je dáno nedostatečným počtem snímků za vteřinu. Díky Avatarovi se 3D stalo součástí takřka každého většího filmu a právě 3D ještě více podtrhlo nekvalitu obrazu ve 24 fps. Proto tu máme HFR (High Frame Rates), které obraz rozpohybuje na dvojnásobný počet snímků, a tím vznikají tři důležité příznaky - jemnost, plynulost a úžas. Jako první film historie s HFR přišel Hobit: Neočekávaná cesta. Právě naprosto špatně zvládnuté "public relations" (PR), kdy byly divákům nabídnuté první nehotové záběry z filmu, se po internetu začaly šířit negativní odezvy. Tato technologie je nesmírně náročná na výpravu a vlastně celou produkci. Díky ostrosti a plynulosti odhaluje různé nedokonalosti v maskách, tricích, špatné koordinaci apod. Peter Jackson se ale naučil postupem času s technologií pracovat a po plastikové Neočekávané cestě se v Bitvě pěti armád rozhoupal k parádnímu a nerušivému zážitku, kdy člověk může obdivovat detaily obrazu a 3D tím konečně dostává smysl. Dokázal najít rovnováhu mezi plynulostí a zběsilostí.

Často se u Neočekávané cesty skloňovalo slovo "televiznost", což nyní už neplatí oním křiklavým způsobem. Obraz už je prostě tak plynulý, že se přibližuje kvalitám lidského oka, které vnímá přibližně na 55 až 60 snímcích. HFR si s klidem dokážu představit jako vynikající přednes sportovních přenosů nebo dokumentů o přírodě. I režisérům celovečerních filmů nabízí naprosto nové možnosti vyprávění, což dokazuje právě třetí Hobit. Nedokážu si moc představit, že bych se nyní na 3D díval bez HFR, které zásadním způsobem zlepšuje zážitek a zároveň dá odpočinout očím. Klasické 3D je pro oči a mozek velice agresivní, není divů, že některé z něho bolí právě hlava.

Je překvapující, že HFR zlepšuje nejen dojem ze samotného záznamu, ale i z triků. Čekal bych, že triková stránka bude u Bitvy pěti armád ještě křiklavější, ale opak je pravdou. Armády nejsou už jen mazanice na plátně, ale jde o jednotlivé postavy, všechny v krásném detailu. Skutečná výprava nyní nepůsobí papundeklově, stejně jako masky uměle. Ani jedinkrát jsem neměl problém s nějakým pohybem, ale spíše jsem obdivoval neuvěřitelnou ostrost, i když nám je předkládán obraz v rozlišení 2K. HFR často vedle plynulosti spíše připomíná 4K, ale dokáže ono rozlišení udržet i při rychlejších pohybech. Hobit je natáčen kamerami Red Epic v 5K, ale postprodukce bohužel probýhala jen ve 2K. Dost dobře si nedokážu představit, jak by obraz vypadal v plné palbě. A jelikož je právě Hobit natáčen v rozlišení 5K, tak není problém ho v následujících letech vylepšovat pro HD nosiče, pokud jde o rozlišení.

V budoucnu nás v HFR čeká například druhý Avatar, u kterého bude chtít James Cameron tuto technologii dovést k dokonalosti. Na rozdíl od Jacksona má hromadu času na experimenty (natáčet v HFR je časově a datově dost náročné), sám Cameron právě HFR často probíral s Jacksonem, kterému už nikdo prvenství v celovečerním filmu nevezme. Hobit udělal vlastně Cameronovi psí službu a pro Avatara 2 připravil nejen publikum, nebo kina, ale i kritickou obec, jenž si právě smlsla na Jacksonovi a do počátku mu dávala za uši. Právě kvůli HFR byla pro Hobita zvolena především digitální stránka místo praktických efektů. Ty by byly ihned poznat.

Jelikož je Bitva pěti armád v této sestříhané podobě poměrně slabá, tak za návštěvu minimálně stojí kvůli HFR 3D podobě a nejlépe ještě s Dolby Atmos zvukem. Tahle kombinace je to nejlepší, co může nyní filmový průmysl nabídnout, a já jen doufám, že časem přibudou další filmaři, kteří zariskují a nebudou se bát předsudků. V České republice disponují HFR technologií tyto kina: Premier Cinemas (Praha – Hostivař. Olomouc, Teplice), Cinestar (Praha, Opava). Pokud máte tedy možnost, tak vřele doporučuji. Možná budete pozitivně překvapeni o jak velké a revoluční zlepšení jde. 3D bez toho už ani náhodou.

Read more »

The Hobbit: The Battle of the Five Armies (Hobit: Bitva pěti armád) - filmová recenze

Tak a je to tu. Nejspíš poslední film ze Středozemě dorazil do kin a otázkou je, zda dokázal Peter Jackson přesvědčit pochybovače, že na to pořád má, anebo se mu povedlo úspěšně zničit to, co vybudoval Pánem prstenů. Vrcholem třetího dílu měla být Bitva pěti armád a s ní spojena hromada emocí kolem Bilba a trpasličí družiny. Vedle toho jsme mohli sledovat i vedlejší linii s Dol Guldurem, Bílou radou a Sauronem. Bilbova cesta za dobrodružstvím se změnila na boj o celou Středozem a z pecivála se dokázal stát inteligentní bojovník se srdcem na správném místě, jenž dokázal motivovat i pyšné trpaslíky. Peter Jackson si ten nejlepší materiál nechal na závěr a chtěl diváka plynule přenést na dění ve Společenstvu Prstenu, které se odehrává šedesát let po Hobitovi. Mám rád Tolkienovu Středozem, mám rád Peterovu Středozem, ale třetí díl považuji v této podobě za to nejhorší, co Jackson přinesl a v článku povím proč.

Úvod navazuje na negativně přijatý cliffhanger ze závěru Desolation of Smaug a sledujeme Šmaka při útoku na Jezerní město. Tentokrát se tedy žádný prolog nekoná a jde se hned na věc. A tohle vlastně symbolizuje celý film. Žádná poetika se nekoná, anebo je jen načrtnutá (Gandalfovo čištění dýmky). Děj (odmítám tomu říkat příběh) se žene kupředu a více než kdy jindy je tvořen různými atrakcemi bez hlavy a paty, kde vede Legolasovo různorodé blbnutí. Už v Návratu krále mi ležela v žaludku scéna s olifantem, ale zde to Jackson přehnal natolik, že se tímto z Hobita stala parodie sama na sebe. Na nic není čas, nikdo nic víc neřeší, krásných proslovu je pomálu (ach ty dialogy) a vidíme jen mlácení jedniček a nul, se kterými se těžko někdo sžije. Krom vztahu Bilba a Thorina se charaktery takřka neřeší. Až na Kiliho jsou trpaslíci neviditelní, přičemž dostává prostor především starostův patolízal Alfrid. Chápu, že měl představovat jakýsi protiklad pro Barda (světlo nemůže existovat bez tmy), ale dávat ho například před Filiho je jeden z největších přešlapů celého filmu. To, co Jackson udělal s Filiho osudem je vyloženě k smíchu nebo spíše k pláči.

Problém tkví v brutálním používání střihu, kdy se nechává jen to, co nás přenese k další atrakci. Do kin se vlastně dostal takový větší trailer, pokud chcete, tak demo a na plnohodnotný díl si musíme počkat do příštího roku viz rozšířená verze. Jackson se hodně spoléhá na své fanoušky, že mu leccos odpustí, ale bojím se, že letos zašel příliš daleko a nabídl do kin jen úplné torzo. Bylo mi to jasné už v momentě, kdy byla oznámená délka. Snímek je tudíž s přehledem tím nejkratším ze Středozemě. Zajímalo by mě, co je pravdy na tom, že takto sestříhaný film požadovalo samo studio (film se může takto protáčen v kinech častěji za den = více dolárků). To samé platí o rozdělení na tři díly, které vzal Jackson na sebe, ale pochybuji, že to bylo jeho rozhodnutí, čímž narážím na kauzu kolem Weinsteinů, kteří měli s Warnery smlouvu na podíl z tržeb ze dvou dílů, ale díky pozdnímu rozdělení na tři filmy, by z posledního nic nedostali. Právě tohle mizerné PR nejvíce podtrhuje této trilogii nohy. Dlouho jsem neviděl takhle odfláknutou prezentaci filmu. Můžeme si s klidem zrekapitulovat, co se kolem filmu za tu dobu změnilo, což v médiích poté vyznělo dost negativně a poničilo celou značku. V první řadě problémy s právy, odchod režiséra, změna ze dvou filmů na tři, úmrtí zvířat, změna názvu atd. Celá tahle komedie zapříčinila jedno a to, že se Hobit stal synonymem pro prachy. Samozřejmě je nesmysl něco takového tvrdit, protože každý film, co z Hollywoodu vyleze je vytvářen pro peníze, tudíž se dle toho nedá hodnotit výsledné dílo.

Film rozhodně své klady má. Ať už jde o povedenou proměnu Thorina v šílence a jeho paranoiu vůči všem, Martina Freemana, který Bilbem prostě je, nebo klasickou čtveřici herců z Bíle rady, jejichž scéna v Dol Gulduru (Galadriel!) patří k tomu nejlepšímu v celé trilogii. Nesmím opomenout umělecké ztvárnění všeho a všech od vrchních malířů Johna Howa a Alana Lee. V tomhle směru hledá Hobit konkurenci jen těžko. Stejně tak efekty jsou ve formě, až na dementní berany na skalách. V tom momentně jsem to přestal dávat a pomalu vnímat. Trikům se vyčítá digitálnost a umělost, ale tohle přirovnání se mi zdá dost mylné už v tom směru, že Hobit se nesnaží a ani nechce být realistický na rozdíl od sci-fi jako Interstellar. Jeho využití trikových technologií má představit fantaskní svět nikoli reálný. Vše tedy podléhá úmyslnému konceptu, který prostě v dnešní době nesedne všem. Za tohle ladění může pochopitelně i využití HFR, které díky plynulosti a ostrosti nepřipouští chyby ve výpravě a vše nekompromisně odhaluje, proto se upustilo od masek a praktických efektů. Právě dojmy z této technologie a kolem Atmosu dodám později, ale na celkovou známku to bude mít pramálo vliv.

Ti, kterým stačí prostě nějaká řezanice, budou z výsledku vesměs spokojeni. Ostatní by se měli asi připravit na zklamání z toho, co viděli. Zkratkovitost úplně všeho je do očí bijící a emoce vychází jen z toho, co si Jackson vybudoval v předchozích dílech. Celý film připomíná Meddědovu linii z dvojky. Pokud jde o tuhle postavu, tak má ve trojce přibližně deset vteřin, což rozhodně nepřispívá k dobrému dojmu a jeho část z dvojky tím působí naprosto zbytečně (v knize právě on zabije Bolga/Azoga, čímž by se ospravedlnila zastávka u něj a následné vyprávění o Azogovi)! Mohl bych kritizovat ještě pár stránek, ale nikam by to nevedlo. Nyní se dá prostě prohlásit, že trojku dostaneme až za rok a tuhle verzi uvidím ještě jednou kvůli HFR a Atmosu, poté se odmítám na ní někdy podívat. Má přítelkyně to řekla přesně, cituji: „Jackson by měl dostat pár facek, aby se vzpamatoval.“ A to patřím k lidem, kterým se první dva díly v rozšířené verzi dost líbily. Nepochybuji, že až příští rok vyjde rozšířená verze, tak bude podstatně lepší a napraví celkový dojem z tohohle guláše, kde na maximum obstál jen Howard Shore s famózně epickým doprovodem, jenž proberu v samostatném článku.

+ herci, hudba, kamera, umělecká stránka, Dol Guldur, narážky na Pána prstenů
- střih!, Jackson nemá vlastně co vyprávět, poslední třetina

6/10

Read more »

Nominace na 57 ročník cen Grammy

Největší konkurenci vidím v nominacích za nejlepší píseň. Za favority považuji Lego film a pochopitelně Ledové království. Ani Sheeran není bez šance. Celkově se jedná o vyrovnanou kategorii, takže můžete klidně sami přijít se svým tipem. V kategorii nejlepší hudba uvidíme, zda Gravitace obhájí vítězství z Oskarů. Desplat je velice oblíbený a Hotel se povedl na výbornou, což platí i o Newmanovi.

Nejlepší hudba k filmu:

• Frozen (Christophe Beck) – Walt Disney Records
• Gone Girl (Trent Reznor & Atticus Ross) – Columbia Records
• The Grand Budapest Hotel (Alexandre Desplat) – ABKCO Music & Records
• Gravity (Steven Price) – WaterTower Music
• Saving Mr. Banks (Thomas Newman) – Walt Disney Records

Nejlepší album k filmu:

• American Hustle - Legacy Recordings
• Frozen  – Walt Disney Records
• Get On Up – The James Brown Story - Universal Music Enterprises
• Guardians of the Galaxy: Awesome Mix Vol. 1 - Hollywood Records/Marvel Music
• The Wolf of Wall Street  – Virgin Records

Nejlepší píseň k filmu nebo seriálu:

• Everything Is Awesome!!! (From The Lego Movie) – Joshua Bartholomew, Lisa Harriton, Shawn Patterson, Andy Samberg, Akiva Schaffer & Jorma Taccone, songwriters (Tegan And Sara Featuring The Lonely Island), [WaterTower Music; Publishers: Waner-Olive Music, LLC, Drohnend Publishing, Shebar Music, Boner Tek, Snuglar Entertainment]

• I See Fire (From The Hobbit: The Desolation of Smaug) – Ed Sheeran, songwriter (Ed Sheeran), [WaterTower Music; Publishers: New Line Music Co., United Lion Music Inc]

• I’m Not Gonna Miss You (From Glen Campbell, I’ll Be Me) – Glen Campbell & Julian Raymond, songwriters (Glen Campbell), [Big Machine Records]

• Let It Go (From Frozen) – Kristen Anderson-Lopez & Robert Lopez, songwriters (Idina Menzel), [Walt Disney Records; Publisher: Wonderland Music Company, Inc.]

• The Moon Song (From Her) – Spike Jonze & Karen O, songwriters (Scarlett Johansson & Joaquin Phoenix), [WaterTower Music]

• You’ve Got Time (From Orange Is the New Black) – Regina Spektor, songwriter (Regina Spektor), [Sire; Publishers: Soviet Kitsch Music/EMI Blackwood Music Inc.]

Krom toho získal John Williams svou 62 nominaci na cenu Grammy za Zlodějku knih v kategorii Best Instrumental Composition. Na svém kontě má už 21 cen, za ním je s počtem šesti kusů Thomas Newman, respektive Alexander Desplat se čtyřmi oceněními.

Read more »

Dracula Untold (Drákula: Neznámá legenda) - Ramin Djawadí

Asi jsem stále naivní, když doufám, že nám Hollywood přinese skutečného a nekompromisního upíra ze staré školy. Bohužel to odnesl i nejslavnější z nich a to přímo Dracula. I zde sledujeme krásného a dobráckého prince, bohužel i v proměněné podobě a tragičnost jeho postavy se tak vytrácí. Z Dracula Untold jsem byl opravdu zklamaný, i když nevím, co jsem mohl vlastně čekat po všech Stmíváních. Universal to zkoušel se slušným a řádně brutálním Vlkodlakem a finančně narazil, takže chtěl být nyní více „in“ pro mladší publikum. Kvalitám výsledného díla určitě nepomohla ani nepřehledná akce nebo příšerný skokový střih z místa na místo. Asi bych se v kritice nové reinkarnace známé pijavice vyžíval poměrně dlouho, ale to není účelem článku. Budu se zaměřovat na hudební doprovod ostříleného přesto vyloženě průměrného skladatele Ramina Djawadiho, který se spíše soustředí na seriálovou tvorbu. Osobně nechápu popularitu jeho fádního soundtracku ke Hře o trůny a asi nikdy nepochopím. Možná je to samotnou látkou, ale budiž.

A Dracula Untold je někde mezi. Ukazuje mírné zlepšení v kompozici, přesto nedokáže přinést plnohodnotný fantasy flák. Celý film je jakási fantasy, kdy se vytratily veškeré hororové prvky, tudíš Djawadi s něčím takovým jako je strach pracovat nemusel. Ačkoli se "Prologue" tváří zajímavě pro některé neznalé, tak bych jim doporučil (podstatně lepší) poslech Kilarova soundtracku k Draculovi z roku 1992. Právě tento úvod jakoby vykrádal Kilarovo dílo v jemném a až ďábelském hrdelním šepotu. Postupně je skladba obohacená o elektronickou basovou linku a z našeptávání se přeneseme k plnému vokálnímu mužskému přednesu. Hlavní motiv se po celu dobu nemění, akorát se zvyšuje jeho intenzita. Djawadí touhle skladbou odhalil své slabiny až příliš brzy. Snaží se druhého Kilara v kombinaci se Zimmerovým bombasticko-syntetickým přístupem občas okořeněným o individuální (a povedený) nástrojový podklad. Bohužel je celý soundtrack lehce zaměnitelný, nemá svou tvář a člověka napadá myšlenka, že vše už někde a několikrát slyšel.

Zdaleka nejlepší částí alba je třetí skladba "Mirena", která je čistě orchestrální a dává patřičnou živnou půdu uvěřitelnosti, reálný pocit. Orchestr zde hraje bez nějaké úpravy, melodie je opravdu chytlavá, dojemná a dává naději do skladatelovy budoucnosti. Takhle bych si představoval, jak má vypadat část soundtracku o Drákulovi. Ten rozdíl mezi nástroji v jemnějším provedení a syntetikou v akčnějším je nejcitelnější v závěrečném "Epilogue", kdy klavírní part (1:28) si lehce vytírá zadek s tím umělým. Dále bohužel převládá generické bicí jako v Muži z oceli, což jen podtrhuje fádní přístup k látce. Taková "This Life and the Next" dokazuje roztříštěnost celé látky. Začínáme krásným ženským vokálem, který v závěru přejde opět do nadměrného elektronického přednesu v mužské vokální smyčce. Korunu tomu všemu nasadila agresivní elektronika v "The Grood", při jejímž úvodu si asi Djawadí spletl žánr.

Je překvapením, že to nejlepší obstarává poklidnější a emocionálnější část, kdy u mě vede druhá polovina skladby "I Will Come Again". Právě tohle zvedá soundtrack z podprůměru a dává naději, že Djawadí někdy složí něco víc než jen generickou a zaměnitelnou syntetickou nudu jako jsou bombastičtější části na albu. Nepochybuji, že někteří budou k tomuto dílu shovívavější než já a ani se nedivím, protože v určitých ohledech se jedná o kvalitativní posun tohoto skladatele. 

Vydavatel: Back Lot Music

Datum vydání: 7. října 2014

Složil: Ramin Djawadí

Orchestr řídil: Gavin Greenaway

Nahrál:

Formát: CD

1. Prologue (2:26)
2. Dracula Untold (2:13)
3. Mirena (2:40)
4. Sultan Mehmed (2:46)
5. The Handover (2:27)
6. Eternal Love (2:28)
7. Janissary Attack (2:17)
8. Broken Tooth (5:31)
9. Hand o’ Bats, Pt. 1 (2:43)
10. Hand o’ Bats, Pt. 2 (2:14)
11. This Life and the Next (3:10)
12. Son of the Dragon (2:20)
13. The Brood (2:20)
14. Three Days (1:41)
15. Son of the Devil (4:26)
16. Lord Impaler (3:45)
17. Vlad Vs. 1000 (1:50)
18. The Silver Tent (4:45)
19. I Will Come Again (4:45)
20. Epilogue (3:19)

6,5/10

Read more »