Hercules (2014) - filmová recenze

Rok 2014 nám už stihl přinést dvě verze příběhu o řeckém hrdinovi Herkulovi. Ta první, ze začátku roku, se řadí k tomu nejhoršímu, co nám letošní filmový rok přinesl a druhá by příliš nezaostávala nebýt brutální muskulatury Dwayna Johnsona, jenž si střihl hlavního hrdinu. Už z plátna sálá silný respekt vůči jeho bicákům, jejichž velikost dosahuje velikosti stehen průměrného fotbalisty a velikost jeho stehen kopíruje ty závodního koně. Právě Johnson táhne celý snímek a tlačí ho aspoň k rozpačitému průměru. Režisér Brett Ratner, jemuž někteří nemohou přijít na jméno po třetích X-menech, si ani zde nevybuduje silnější pozici u fanoušků ani studií a v dalším textu se dozvíte, proč považuji tuto verzi legendy minimálně za zklamání, i když jsem od ní vlastně příliš nečekal.

Příběh nesleduje Herkula od jeho počátku, kdy se stal hrdinou, ale navazuje na dobu, kdy už většinu svých slavných úkolů splnil. Sám je spíše žoldák, kterého najímají králové na řešení svých problémů a doprovod mu dělá skupinka dalších psychopatů, co nemá problém někoho podříznout pro pár zlatých. Ano, Ratner se nám rozhodl předhodit úplně nové podání řecké mytologie a to do takové míry, až zůstává rozum stát. Zapomeňte na kentaury, hydry nebo kerbera. Zde nám režisér a scénárista předvádí něco podobného, co je dnes v módě. Jenže Ratner není Nolan (trilogie o Temném rytíři) a tak jeho hra na takzvaný realismus ničí vše, čím je tahle doba, příběh a postavy kouzelným. Snaží se nám ukázat, že žádná taková zvířátka neexistovala, přitom nás zásobuje hromadou kravin, čímž si podkopává sám nohy. Pořád čekám, komu se podaří překonat původní Souboj titánů a ono stále nic. Přitom jde o tak úžasnou látku. Podívejte se na videoherní sérii God of War. Takže právě místo kentaurů tu máme hru s optikou, místo hydry lidi v maskách a kerbera nahradila opět optika se třemi vlky. Přitom trailer sliboval přesný opak. Nebudu daleko od pravdy, když trailerovou kampaň označím za lživou reklamu.

Herecky všichni přicmrndávají právě Johnsovi. Jeho banda žoldáků je sice sympatická, což platí především o ženské verzi Legolase (Orlando Bloom opravdu není ženská), jenže nikdo nemá potřebný prostor, aby se stal něčím víc než jen kulisou kolem hlavní hvězdy. Samozřejmě nám jakoby sami ve filmu řeknou, že jsou rádi v Herkulově stínu a těží z něho, jenže mně to přijde spíše jako berlička k upevnění Johnsonova statusu a lenosti tvůrců s rozvinutím charakterů. Řekněme, že casting se povedl na 99%, kdy všichni se svých rolí zhostili poměrně s přehledem, pokud přehlídnu dialogové utrpení, kde přibližně polovina přednesu by si zasloužila zastrčení přirození do mraveniště, čímž samozřejmě nemyslím svého, ale pana scénáristy. A co je ono jedno procento? To tvoří obsazení Josepha Fiennese (Flashforward), který je v roli politika jako pěst na oko. Když si odmyslím, že tam vůbec nesedí, tak další věcí je, že po celou dobu jsem přemýšlel, zda není transsexuálním homosexuálem či něčím podobným. Asi měl působit slizce, ale celý jeho výstup je vyloženě trapný.

Po záporech bych chtěl vyjmenovat aspoň nějaké klady, jenže krom Dwayna Johnsona a celkem solidní akce, toho na chválení moc není. Epičnost se vytratila a nahradila ji křeč. Soundrack taky nenadchne a jedná se o styl Remote Control v lacinějším pojetí. Asi byl Fernando Velázquez podstatně levnější. Nejedná se vyloženě o průser nebo něco, co by poničilo mozkové buňky, ale jde o slušné zklamání z promrhaného potenciálu, protože „Rock“ se pro tuhle roli narodil a celá mytologie nabízí opravdu hodně materiálů. No nic, snad se někdy dočkáme zfilmovaného God of War, kdy zároveň jediným skutečným (a kvalitním) zatupitelem žánru fantasy v posledních letech zůstává Jacksonův Hobit.

+ Dwayne Johnson jako Herkules, sympatická parta žoldáků, pár slušných záběrů
- znásilnění parádní mytologie, zbytečnost celého projektu, scénář a vše okolo něho, tuctová hudba...

4/10

Read more »

10 nejlepších věcí z E3 2014

E3 2014 máme úspěšně za sebou a nyní s odstupem času se podívám na deset nejlepších věcí z tohoto videoherního svátku konajícího se každoročně v Los Angeles. Tentokrát vše odstartovalo 10. června. Jako po většinou i nyní se vše točilo kolem tří největších hráčů a to Microsoftu, Nintenda a Sony. Vedle nich měli svou konferenci i Ubisoft s EA. Právě u posledně jmenovaného se jednalo o tu nejslabší prezentaci. Nebudu se zaobírat konretnostmi a zbytečnými detaily. Spíše vypíchnu opravdu to nejzajímavější, co mi utkvělo v hlavě i po tolika dnech. Zklamání, mezi něž patří obyčejný render z Halo 5, spíše úsměvný gameplay z Forzy Horizon 2, chybějící prezentace Quantum Break, her od Santa Monicy či Guerrily Games, si nechám asi pro sebe. A to nemluvím o dalších spekulacích kolem The Last Guardien. Rozhodně nepotěšila ani ignorace PS Vity ze strany Sony, což něco napovídá o budoucnosti tohoto přenosného zařízení. Nyní můžete kouknout na desítku toho, co mě nejvíce zaujalo.

10. Podpora nezávislých vývojářů

Nejde než pochválit, že především v Sony se zaměřili na podporu menších studií, které slouží jako protiváha AAA hrám. Rozmanitost nabídky určuje vítěze. A právě díky japonskému gigantovi se do toho opřeli i v Microsoftu a po předešlé kritice se na letošní E3 vytásili s několika slibnými kousky (Ori, Project Spark).

9. Soustředění se na hry

Tohle je příjemná změna oproti jiným ročníkům a byli jsme ušetřeni zbytečných průtahů a zásobou grafu, čísel, plácání po zádech, no prostě všeho, co od PR očekáváme. To platí hlavně o Microsoftu a Sony. Japonci měli přerušení tempa snad jen v momentě nutného zla a představení nového šéfa americké pobočky.

8. The Legend of Zelda (WII U)

Klasická záležitost, na kterou hromada BigN fanoušků čekala jako na smilování. Zelda určená pro konzoli WII U překvapila otevřeným světem a uvidíme, jak se s tím v Nintendu popasují. Něco mi ale říká, že půjde o desítkovou záležitost a jednu z nejlepších her roku.

Trailer

7. Alien: Isolation (PC, PS3, PS4, Xbox 360, Xbox One)

Videa, trailery a první dojmy dávají šanci, že tu máme konečně hru s vetřelcem, na kterou už roky čekáme. Půjde opravdu o strašidelnou podívanou s jedním slizounem za zády, o něhož se bude muset postarat dcera Elen Ripley. Uvidíme, zda celý koncept bude fungovat po celou dobu hraní. Jedna věc je desetiminutové video a druhá desetihodinová doba hraní.

Trailer

6. Tom Clancy's The Division (PC, PS4, Xbox One)

Ubisoft loni překvapil a šokoval parádně vyhlížející hrou The Divison, která ani letos nechyběla na předváděčce. Nový engine slibuje velkou zničitelnost prostředí a efektů, což vyvolalo mnoho otázek, zda se tu nejedná opět o efekt Watch Dogs - prvně skvěle vypadající hra s následným downgradem. Narážím na to úmyslně, protože nedávno únikem prosáklo, že hra jde graficky skutečně dolů, protože vývojáři chtějí, aby všude vypadala stejně nebo aspoň podobně. Tím to nejvíce odnesou fanoušci PC. Můžeme jen hádat, která konzole to táhne směrem dolů. Žádný flame, prostě fakt.

Gameplay

5. The Order 1886 (PS4)

První velká hra studia Ready at Dawn a hned takto očekávaná a hypována. Netroufám si hádat, jak dopadne v hodnoceních a ani kolik trolů se na internetu ukáže, aby vývojáře zesměšnilo, ale pravdou je, že jde momentálně o nejlépe vypadající hru bez ohledu na platformu a jediné, co ji může ublížit, tak je kontroverzní hratelnost. Vývojáři se snaží o co nejfilmovější pojetí, což je provázeno častým, ale plynulým přechodem mezi filmečky a hraním. Látka je nesmírně působivá, stejně jako technická stránka, tak se snad zadaří a únor 2015 bude stát za to.

Gameplay
Trailer

4. Zaklínač 3: Wild Hunt (PC, PS4, Xbox One)

Tahle hitovka z Polska tu nesměla chybět. Gerald v otevřeném světě v luxusním podání, no neberte to. Zaklínač je ve střední a východní Evropě kultem, jenž nemá problém nést srovnání s Tolkienem. Otázkou je, co na tohle fantasy řeknou na Západě. A mám takový pocit, že právě Zaklínač půjde v únoru proti The Order 1886, což mu může ublížit především na západním trhu. U nás o něj strach nemám.

Trailer

3. Assassin's Creed Unity (PC, PS4, Xbox One)

Opět Ubisoft a opět se svým oslíčkem na zlaťáky. Přesto hratelná ukázka (stejně jako trailer) nás dostal tam kam měl. Podmanivé provedení Francie a její revoluce v 18. století těžko někdy vypadalo lépe. K tomu kooperace čtyř lidí. Především Alibero se nemůže dočkat a se Zaklínačem 3 a Vetřelcem jde o její nejočekávanější kousky.

Gameplay
Trailer

2. Bloodborne (PS4)

Hard core hry jsou na vymření, ale Miyazaki je jistota, že se při hraní můžeme ještě zapotit. Sice šlo o render, ale uniklá videa přímo z hraní nejsou technicky zase o tolik pozadu. Bloodborne je těžkotonážní hit tvůrce Dark Souls nebo Demon's Souls. Půjde o nekrvavější hru studia From Software odehrávající se ve městě Yharnam, jehož zamořila neznámá nemoc měnící lidi v zombie. Natěšenost velká.

Trailer

1. Uncharted 4: A Thief's End (PS4)

První místo bylo jasné v momentě, kdy jsem si uvědomil, že studio Naughty Dog nikdy u svých her nedělalo rendery, ale ukázky šly přímo z enginu. Uncharted 4 vypadá tak neuvěřitelně dobře, až se nechce věřit, že jde opravdu o engine, jak bylo potvrzeno přímo od vývojářů. Ano, mohli jsme dostat víc, ale vše přijde postupně za rok, přičemž je hra určená pro podzim 2015. Pokud bude vypadat další dobrodružství Nathana Drakea takhle, tak nám vypadnou oči z důlku a půjde jednoznačně o grafický top. Podle posledních informací má být i ve větší míře zničitelné prostředí v reálném čase. Trailer napovídá i to, že půjde možná o poslední dobrodružství z tohoto světa. Hra vypadá neskutečně a o hratelnost se opravdu nebojím.

Trailer

A jaké jsou vaše dojmy z proběhlé E3?

Read more »

Immediate Music - TrailerHead: Nu Epiq

Začiatok letného obdobia znamená pre každého niečo iné, no fanúšikov trailerovej hudby potešila spoločnosť Immediate Music  albumom TrailerHead: Nu Epiq, ďalším dielom do série TrailerHead. Ako zvyčajne, v Immediate Music opäť mierou veľkoleposti nesklamali a ako sme pri týchto albumoch zvyknutí, skladby sú upravené, pozmenené a predĺžené verzie už existujúcich diel, s mohutnými orchestrami, typicky obohatenými o elektronické nástroje . Ich počet je devätnásť a celý zoznam nájdete na konci. Album bol vydaný 27. Mája 2014 a nahrávaný bol Londýnskym aj Pražským orchestrom.
 

Dielo je založené prevažne podľa albumov Dark Hero: Uprising a Quantum. Skladba, ktorú začujete ako prvú, nesie názov "Protectors Of Truth", vychádzajúc z "Vindicator". Za jednu z vrcholných skladieb považujem "This War Must End", ďalšie dielo, kde vládne elektronika. Ako názov napovedá, jedná sa o upravenú "We Made This War", album Dark Hero: Uprising, veľmi populárne dielo, ktoré mimochodom bolo nominované na trailerovú skladbu roka. V novej verzii si môžete vychutnať ešte viac dramatickosti, emócií a akcie, navyše stále sa opakujúci  a stupňujúci motív neomrzí. Ak chcete akciu s ešte tvrdším orchestrom, tak "Saga of the Immortals" je presne pre vás. Ak máte skôr chuť zažiť dramatickosť, kedy sa svet spomalí, tak sa postavte k oknu, založte ruky za chrbát ale predtým si pustite "Dark Times Are Upon Us".  Pôsobivá skladba, ktorá sa z úvodu v tretine prekvapivo zmierni, tajomnosť stále stúpa, v popredí sú strunové nástroje, nasleduje ženský chorál, mierne doplňovaný mužským a následne sa celá skladba stupňuje. Skvelý príklad ťaživých a stále nádherných emócií, ktoré chcete cítiť stále intenzívnejšie. Doplniť ju môžete počinmi  „Virtue At All Costs“ a „Majestic“, vychádzajúcej z "Kingmaker". Jej kompozícia sa veľmi nezmenila, dokonca dĺžka ostala zachovaná, avšak pribudlo mnoho nástrojov a celkovo je tvorená menej „klasickým“ orchestrom. Album obsahuje okrem akčných a veľmi dramatických skladieb aj odľahčujúcu dobrodružnú skladbu "The Unlikeliest Of Heroes" a väčšie množstvo emocionálnych skladieb, ako napríklad "One Destiny To Follow". Skladba je s nádherným ženským zborovým spevom a v tomto štýle je ich v Nu Epiq asi najviac, čím sa tento album do značnej miery líši od ostatných z tejto série.  

Yoav Goren

Čo sa doposiaľ albumov TrailerHead týka, nie je tento až tak hudobne jednotný, ako tie prechádzajúce, no stále dokáže ponúknuť ohromnú dávku epickosti a nádhernej hudby. Viac sa sústreďuje na emocionálne skladby, kde je hojnosť ženských chorálov s fantazijnou tematikou a popri nich mnoho skladieb s agresívnejším, mohutnejším a akčnejším orchestrom, kde je veľká miera elektronických hudobných nástrojov, čiže vhodných skôr pre sci-fi. Ale ako som už hovoril v úvode, opäť skvelé dielo, ktoré je povinnosť mať vo svojej hudobnej knižnici.

1. Protectors Of Truth
2. From The Ashes We Will Rise
3. This War Must End
4. Purple Heart
5. Wolf Moon Uprising – Based on "Wolf Moon 2012"
6. A Life Extraordinary – Based on "How To Control The Dream"
7. Saga Of The Immortals
8. Majestic
9. The Unlikeliest Of Heroes
10. Translucent
11. Prologue To A Conquest
12. Night Of The Avenging Angels
13. Deliverance For All
14. One Destiny To Follow
15. Dark Times Are Upon Us
16. The Fate Of Our Brave – Based on "Fate Of The World"
17. Falling Into Inertia
18. This World Of Wonders
19. Virtue At All Costs

Celkový čas: 68:58

8/10

Read more »

X-Men: Budoucí minulost (X-Men: Days of Future Past) - John Ottman

X-Men: Days of Future Past patřil k mým letošním favoritům na jeden z nejlepších filmů roku. Bohužel jsem z kina odcházel dost zklamaný a se zjištěním, že pokračování mutantí série je další silně nadhodnocené dílo. Nejedná se o průměrný či dokonce špatný film, ale nechalo mě to naprosto chladným. Singer a Foxové chtěli vlastní Avengers, tak tam narvali kde koho a bylo jedno, zda má daná postava co říci, prostě tam musela aspoň stát (zdravím Storm). Díky tomu přeplnění se ani jednomu charakteru nedostane patřičného prostoru, kdy sice sledujeme vynikající herecké výkony (s touhle sestavou nešel čekat opak), jenže nic, co by dokázalo chytit za srdce i při sledování údajného konce civilizace. Díky klišé je snímek předem čitelný ve svých kolejích už po deseti minutách díky čemuž jsem se až příliš často koukal na hodinky, zda už bude konec. První trailer měl v sobě víc osudovosti a emocí než celý výsledný film. Vize budoucnosti a konce světa bylo podstatně lépe ztvárněno i v Matrix Revolution. Singer ničím nepřekvapil, nebyl tam žádný wow moment, aby tím obhájil dvě stě milionový rozpočet. Režisér se může odvolávat na práci s postavami, ale díky jejich záplavě vše vyjde vniveč a takový první a druhý díl tak zůstávají nedostižným příkladem. Možná časem to zklamání vyprchá a budu snímek hodnotit jinak. Možná. A hůře dopadl i Ottmanův soundtracku. Dokonce natolik, že je i pod samotným filmem.

John Ottman se dá označit za dvorního skladatele Bryana Singera. Za zmínku stojí například podařený Superman Returns nebo Jack the Giant Slayer. X-Men: Days of Future Past nemá žádný pořádný hudební podklad. Nemá žádnou konstrukci a člověka provází po celou dobu pocit, že jde o složeninu od takových tří skladatelů. Celý soundtracku je směsicí dunivého elektra a orchestru, tudíž hybrid a ještě k tomu ve většině v minimalistické rovině. Úvodní motiv v "The Future" není vyloženě špatný. Dokáže být chytlavý, ale jde jen o částečný fragment, který stejně rychle zmizí jako začal. Po celou dobu trvání soundtracku se nedočkáme žádného jeho rozvedení. Snad jen "Time’s Up" ve své sborové podobě zaslouží pochvalu. Po atmosférickém úvodu se přepne do mužského chorálu, který mi silně připomenul God of War 3. Skladba se ve stejné podobě objeví ještě v závěru soundtracku v "I Have Faith in You – Goodbyes".

 Skutečně bolestivý moment přichází se zjištěním od třetí skladby pod názvem "Hope", což má být i téma pro Xaviera. Schválně si přehrajte "Time" od Hanse Zimmera pro Inception. Tím to vykrádání ale nekončí. Rozladěnost z nahrávky a její neoriginalitu podtrhuje skladba "Springing Erik", která je takřka 1:1 ke State of Play Alexe Heffese. Nejde jen o podobu melodie, ale i o totožnou orchestraci. Je to zarážející do takové míry, že nevěřím na náhodu.

Ottman má pár svých myšlenek a jde o zajímavé nápady, ale hrozně rychle zmizí a místo toho se skladatel soustředí na převzetí stylu Hanse Zimmera (a v částech i Heffese). V tomhle směru pro soundtrack platí to samé, co pro film – už to tu dávno několikrát bylo. K neoriginalitě si připočtěte i přestřelenou délku a výsledek nemůže dopadnout jinak než průserem. Pořád se sice jedná o profesionální kus práce, ale to prostě nestačí. Když si vezmu, že jsem tam slyšel vedle Inception nebo State of Play i Man of Steel. Ty nejlepší části jsou sice podstatně lepší než pro X-Men 2, jenže rychle skončí a přesune se to do nevýraznosti. Otázkou je, zda tento hudební doprovod nebyl zapříčiněn i nějakým spěchem v nahrávání. To je ale v podstatě už jedno. Album je zakončené dvěma skladbami. "Time in a Bottle" při nejlepší scéně s Quicksilverem v Pentagonu a "The First Time Ever I Saw Your Face".

Vydavatel: Sony Classical

Datum vydání: 16. května 2014

Složil: John Ottman

Orchestr řídil: Jeffrey Schindler

Nahrál: ---

Formát: CD

1.	The Future – Main Titles	2:45
2.	Time's Up (Original Version)	4:18
3.	Hope (Xavier's Theme)	4:48
4.	I Found Them	2:51
5.	Saigon – Logan Arrives	4:36
6.	Pentagon Plan – Sneaky Mystique	3:24
7.	He Lost Everything	1:51
8.	Springing Erik	3:33
9.	How Was She?	1:46
10.	All Those Voices	3:18
11.	Paris Pandemonium	7:44
12.	Contacting Raven	1:48
13.	Rules of Time	3:07
14.	Hat Rescue	1:29
15.	Time's Up (Film Version)	3:33
16.	The Attack Begins	5:03
17.	Join Me	3:20
18.	Do What You Were Made For	2:56
19.	I Have Faith in You – Goodbyes	2:27
20.	Welcome Back – End Titles	3:57
21.	Time in a Bottle (Jim Croce)	2:26
22.	The First Time Ever I Saw Your Face (Roberta Flack)	5:19

Celkový čas: 76:19

6/10

Read more »