Hvězdné války: Epizoda 2 - Klony útočí (Star Wars: Episode 2 - Attack of the Clones) - John Williams

Po rozpačitě přijaté první epizodě veleočekávaného pokračování kultu jménem Hvězdné války se režisér a tvůrce v jedné osobě George Lucas rozhodl upustit od infantilně pojaté Skryté hrozby, která byla natáčená z pohledu malého chlapce. Právě tohle nepochopení mohlo za označení Skryté hrozby jako jednoho z největších filmových zklamání v dějinách. Ve druhé epizodě vše sledujeme očima dospívajícího puberťáka, se kterým cloumají emoce, je pod obrovským tlakem a díky přísnému kodexu Jediů nemá ani možnost se s někým poradit o tom, co ho trápí. Yoda zde mladíka podcenil v tom, že nedokázal odhadnout pomoc, kterou mladý Skylwalker potřeboval. Anakin se tedy pomalu ale jistě přesouvá na temnou stranu, kterou plně zobrazuje Epizoda 3. Právě v tomhle je silná podobnost s Hobitem Petera Jacksona. I ten se si prochází stejným nepochopením, kdy lidé spíše hodnotí podle toho, co chtěli a ne dle kvalit snímku. Epizoda 2 s podtitulem Klony útočí diváky postupně připravuje na nevyhnutelné a skvěle to vystihl i skladatel John Williams. Jeho hudební doprovod je často dáván na vrchol žebříčků filmové hudby a ani zde tomu není jinak.

John Williams se původně bál náročnosti celého projektu, ale později se nechal slyšet, že psaní hudby pro Epizodu 2 bylo podstatně snazší než u Skryté hrozby. Sám to přirovnal k jízdě na kole, kdy došlo i na zmínky o Pánovi prstenů. Zde právě mluvil o tom, že celková tvorba kolem nové trilogie (1999 -2002 - 2005) obsahovala přibližně dvanáct hodin hudby, což je nevídaný rozměr, kterému se vyrovná právě jen Howard Shore s Pánem prstenů. Pro Klony útočí si připravil především stěžejní milostné téma mezi Anakinem a Padmé. Právě jejich osudová láska a špatné vyložení Anakinových snů, je hlavním hybatelem děje. Jde o zásadní moment celé mytologie. Právě tento procítěný a dojemný motiv následuje hned po klasickém "Star Wars motivu" s temnější dohrou (schválně si v čase 3:22 všimněte melodie z Harryho Pottera) jmenující se "Across the Stars". Za doprovodu Londýnského filharmonického orchestru se 110 členy působí i takové hořkosladké téma impozantně, čemuž napomáhá temnější provedení ve druhé polovině skladby předznamenávající Anakinův pád. Na tom nemění nic ani fakt, že je tu podobnost s jiným mistrovým soundtrackem a to Hookem. Motiv ve své rozmanitosti prostupuje celým albem a Williams ho střídá dle dané nálady.

Celkově je těžké posuzovat rozsah z čistě komerčního alba, které obsahuje přibližně 73 minut, zatímco Williams pro Klony útočí napsal nějakých 125 minut hudby. Sága Hvězdných válek přináší celou řadu silných témat a za nimi jsou tucty vedlejších. Tomuhle eposu se opravdu ve své rozmanitosti může rovnat jen Shorův Pán prstenů. Když jsme u toho, tak někteří fanoušci byli rozčarováni z ignorace motivu pro Padmé, která se bez něj prostě musela obejít jako tomu bylo u Hana Sola. Poměrně kontroverzní bylo použití elektrických kytar (a exotických perkusí) ve skladbě "Zam the Assassin and the Chase Through Coruscant" , kdy sledujeme honičku mezi Obi Wanem, Anakinem a nájemným lovcem. Pro lovce odměn Jango Fetta Williams v pre-produkci slíbil vlastní motiv, ale otázkou je, kde skončil. Je dost možné, že se Lucas rozhodl pro odstřižení. Operní sólový zpěv v "Confrontation with Count Dooku and Finale" dává vzpomenout nejen na Epizodu 3, ale především na A.I. : Umělá inteligence. Fanouškům v této skladbě určitě neunikl ani slavný motiv "Imperial March“" s přehledem přecházející na milostný motiv.

Přesun na temnou stranu a celkové potemnění celé zápletky přináší fantastická (a jediná podoba na CD) verze "Duel of the Fates" z Epizody 1 v "Return to Tatooine". Anakinova rozervanost, hněv a strach o matku ho posunují k jeho konci a přesně si pamatuji mrazení, když se v kině tento motiv prvně ozval v monumentálním sborovém pojetí. Jedna z nejlepších melodií co kdy Williams složil. Svým způsobem se dá Epizoda 2 označit jako nejlepší album z nové trilogie díky své soudržnosti. Zatímco Epizoda 3 přináší některé fenomenální kousky jako jednotlivce, tak Epizoda 3 pracuje s jedním hlavním motivem, který dává vyváženost a zmiňovanou soudržnost. Milostný motiv je obalený novými a starými melodiemi. Celkový dojem kazí akorát to, že místy jsem měl pocit z už slyšeného jinde a tím nemyslím Hvězdné války. Například "The Tusken Camp and the Homestead" v čase 2:43 smyčcově křičí jako Minority Report ze stejného roku. Tyhle vady na krase v mých očích bohužel shazují jinak vynikající dojem. Pořád se ale jedná o lepší soundtracku než většina vydaných alb. Samozřejmě je potřeba soustředěný postřech pro plné docenění.

Vydavatel: Sony Classical

Datum vydání: 2002

Složil: John Williams

Orchestr řídil: John Williams

Nahrál: The London Symphony Orchestra

Formát: CD

1. "Star Wars Main Title and Ambush on Coruscant" – 3:46
2. "Across the Stars (Love Theme from Attack of the Clones)" – 5:33
3. "Zam the Assassin and the Chase Through Coruscant" – 11:07
4. "Yoda and the Younglings" – 3:55
5. "Departing Coruscant" – 1:44
6. "Anakin and Padmé" – 3:57
7. "Jango's Escape" – 3:48
8. "The Meadow Picnic" – 4:14
9. "Bounty Hunter's Pursuit" – 3:23
10. "Return to Tatooine" – 6:57
11. "The Tusken Camp and the Homestead" – 5:54
12. "Love Pledge and the Arena" – 8:29
13. "Confrontation with Count Dooku and Finale" – 10:45
14. "On the Conveyor Belt" – 3:02 (Target exclusive bonus track)

Celkový čas: 73:43

9/10

Read more »

Pompeje (Pompeii) - Clinton Shorter

Jméno Paul W. S. Anderson pro mě znamená jedno. Je to ten, kdo zprznil videoherní klasiku Resident Evil do nekoukatelného odpadu, kdy výjimku představuje snad jen třetí díl. A tento klasik v likvidaci předloh si vzal na starost výpravnou „pohádku“, kde kombinuje (zajímavý eufemismus místo vykrádá) Gladiátora, Conana, Sopku či Titanic, který v mých očích evokuje už samotný plakát. Pompeje představují další kvalitativní i finanční průšvih tohoto režiséra, takže nemá smysl rozebírat "what the fuck" casting (Kit Harington jako vážně??), stupidní dialogy apod. Jen mě překvapuje, že se najde studio, které Andersonovi stále dává tolik peněz na jeho braky. Vždyť Pompeje mají stomilionový rozpočet, do toho je potřeba ještě započítat celkem silnou reklamu a jsme někde na částce 130 milionů dolarů. Nejspíš jediným plusem vedle ne zrovna špatné trikové stránky zůstává poměrně slušná hudba od téměř neznámého Clintona Shortera, pro kterého je to snad první takhle velká zakázka. Právě on už měl na krku hudební doprovod například ke sci-fi District 9.

Není ani překvapením, že soundtrack silně evokuje tvorbu Remote Control stejně jako trailerovou produkci. Znova se potvrzuje, jakou pohromou tento jednoduchý styl je pro filmový průmysl. Udělat vše tak, aby se člověk zalíbil masám, kterým stačí jen přímočaré řinčení a činil je hloupějším. Už v úvodní stejnojmenné skladbě „Pompeii“ jsem si říkal, zda neposlouchám něco z produkce Two steps from hell („Heart of Courage“) nebo Immediate Music. Kombinované chorály jsou líbivé a zřetelné, stejně jako melodie. Celé je to koncipované jako trajlerová hudba, čímž je bohužel skladba vytrhávaná z celkového pojetí. Shorter se to ani nesnaží nijak zakrývat. Přesto track patří k tomu nejzajímavějšímu, hlavně v závěru. Celkově jsou sbory často využívány pro dotváření a prohlubování emocí. K dispozici je několik melodií, ale zklamáním je, že se Shorter nesnaží být sám sebou, ale Zimmerem. Nebudu zabředávat do úvah, zda je to horší nebo lepší než co produkuje v posledních letech Hans, ale běžnému posluchači to nejspíš stačit bude.

Soundtrack se poslouchá celkem sám, hlavně díky průměrné délce a solidnímu odcejpání. A právě délka alba, stejně jako jednotlivých skladeb a jejich provedení, nabádá ke srovnání s hudbou pro filmové trailery. Tam je ale důvod jasný a pochopitelný. Rezignace na nějakou svou tvář taky příliš nepomáhá výslednému dojmu. Album rozhodně špatné není, má i dost silných částí (bohužel nerozpracovaných) v nějakých posledních šesti minutách. Dojmy jsou tedy spíše rozpačitě nadprůměrné, ale pochybuji, že si za pár dní nebo týdnů vůbec vzpomenu, že jsem nějaké Pompeje slyšel a to několikrát kvůli recenzi samotné. Na druhou stranu to nepovažuji za ztracený čas, takže je to nejspíš plus.

Vydavatel: Milan Records

Datum vydání: 18. února 2014

Složil: Clinton Shorter

Orchestr řídil: ---

Nahrál: ---

Formát: CD/digitálně

1.	Pompeii	2:35
2.	Slaughter	2:50
3.	Home	1:15
4.	Streets of Pompeii	1:30
5.	Revenge	1:51
6.	Enslaved	1:27
7.	My People Were Horsemen	4:16
8.	My Name Is Milo	2:03
9.	Celtic Rebellion	6:22
10.	The Mountain	1:53
11.	To The Harbour	4:09
12.	The End of the World	2:29
13.	Away from You	4:56
14.	My Gods	1:30
15.	I Won't Leave You	3:01
16.	Praying For Help	2:36

Celkový čas: 44:43

6,5/10

Read more »

Romeo and Juliet (2013) - Abel Korzeniowski

Romeo a Julie, nejtragičtější a nejslavnější milostný příběh z pera Williama Shakespeara, si už mnohokrát našel cestu na filmové plátno či divadelní parkety. Naposledy se o zfilmování osudu dvou znepřátelených rodin Kapuletů a Monteků pokusil v roce 2013 Carlo Carlei a ten se svou verzí tvrdě narazil. Sice se snažil příběh zasadit do správné doby, ale špatný výběr herců, nudný převod anebo dnes už pro většinu trapné dialogy snímek spolehlivě poslaly k ledu. Náklady činily kolem 24 milionů dolarů, přičemž výdělek byl jen něco málo přes milion. Bohudík se to samé nedá napsat o Korzeinowského soundtracku, který zpětně mohu zařadit k tomu nejlepšímu za loňský rok. O to větší zklamáním je, že jde o další vynikající dílo, které se veze na zapomenutelnosti filmu.

Vznik doprovodné hudby k Romeovi a Julii (2013) byl poměrně zdlouhavý a problémový. Původně byl najat James Horner od něhož se čekalo něco podobného jako u Titanicu. Většinu už měl složenou, ale poté došlo na post-produkční paniku, překopání filmu, čímž mělo dojít i na změnu v hudební oblasti. Horner odmítl déle pracovat, ztrácet tím čas a raději odešel. Jeho hudba byla tedy vynechána, kdy prostor dostal polský skladatel Abel Korzeniowski, který měl na skládání jen pár týdnů. Překvapením je do jaké míry je jeho verze podobná tomu, co skládá právě Horner. Kdyby mi tohle někdo pustil dříve, než jsem měl možnost soundtrack více poznat, tak bych podle některých částí, a hlavně těch vokálních, usoudil, že jde právě o Hornera.

Vzhledem k tomu, že měl skladatel málo času na komponování, nemůžeme usoudit, jak přesně by nakonec výsledné dílo vypadalo a zda by nás Abel nezasypal více nápady při rozvoji svých myšlenek. Dominantními nástroji jsou housle a piáno v podání Hollywood Symphony Orchestra s rozšířením o sólovější části pro smyčce, zmiňovaný klavír a o hlas talentované a uznávané sopranistky Tamary Bevard. Celé to s přehledem dirigoval sám Korzeniowski, ať už jde o menší části nebo se zapojením velkého orchestru, což přidává na působivosti. Podkladová struktura je poměrně jednoduchá a opakující se, připomínající v tomhle spíše Johna Barryho (Tanec s vlky). Na soundtracku můžete nalézt dva milostné motivy. Jeden by se dal označit jako ten tragický a druhý až snový, kdy právě ve skladbě „Forbidden Love“ je primární téma celého soundtracku. Tento řetězec skvěle graduje v rytmickém pohybu. Sólové housle a cella přispívají k několika dalším podnětům, někdy se do mysli vkrade i vzpomínka na osamělost z Williamsova A.I. : Umělá inteligence. Velkolepým je kontrapunktové představení cella, speciálně proti piánu a vokálu.

Sekundární motivy jsou představeny například ve druhé polovině skladby „Queen Mab“ v duchu valčíku, kde je pozorovatelný evoluční vývoj napříč nahrávkou. Některé posluchače může odradit až přímočará romantická linie, málokdy vybočující z poklidně tekoucí harmonie. Ale přesně tohle je onen klasický soundtracku zapisující se do srdcí a odolávající zubu času. Škoda, že prezentace trvá přibližně padesát minut. I tak se dá říci, že Abel dokázal za tak krátkou dobu malý zázrak. Další škodou je určitá nedostupnost alba, které bylo původně uvolněno jen digitálně pro trh v Severní Americe, později Sony vylisovala určitý počet CD se stejným obsahem pro Evropu. Zájemci ze Spojených států jsou tedy odkázáni na dovoz, pokud chtějí slyšet tu nejlepší kvalitu. Zájem je každopádně i o Hornerovu práci, tak se snad v budoucnu dočkáme nějakého uvolněného obsahu.

Vydavatel: Masterworks

Datum vydání: 8. října 2013

Složil: Abel Korzeniowski

Orchestr řídil: Abel Korzeniowski

Nahrál: Hollywood Symphony Orchestra

Formát: CD/digitálně

1.	Juliet's Dream	3:43
2.	Forbidden Love	2:58
3.	Queen Mab	2:27
4.	The Cheek of Night	2:25
5.	First Kiss	2:21
6.	Trooping With Crows	3:03
7.	A Thousand Times Good Night	6:51
8.	Come, Gentle Night	2:31
9.	Wedding Vows	2:50
10.	Fortune's Fool	4:00
11.	From Ancient Grudge	1:11
12.	Death is My Heir	1:33
13.	Tempt Not a Desperate Man	3:08
14.	The Crypt (Part 1)	5:08
15.	The Crypt (Part 2)	4:18
16.	Eternal Love	2:05

Celkový čas: 50:32

9/10

Read more »

Fontána (The Fountain) - Clint Mansell

Darren Aronofsky je mezi filmovými fanoušky dost oblíbeným režisérem a jeho nový projekt o Noem je patřičně očekávaný. Ale ještě před ním natočil několik zajímavých filmů a jedním z nich je na jednu stranu kritizovaná a na druhou diváky chválená Fontána. Kritici film přijali s rozpaky a často velice negativně, zatímco diváci si snímek nemohli vynachválit. Není to poprvé, kdy byl film přijat naprosto rozdílným způsobem, vzpomeňme na Hobita. Snímek se pohybuje ve třech rovinách - minulost, přítomnost a budoucnost. Jeho středobodem je láska, reinkarnace a spiritualita. Dvě postavy napříč časem se vždy setkají ve své nesmrtelné lásce, opakují události v dané době a jsou nuceni hledat záchranu ve Stromu života (příroda/Gaia/pohanství).

Aronofsky má taky svého dvorního skladatele, tím je populární Clint Mansell stojící za dnes už takřka kultovní melodií Requiem for a Dream, kterou proslavil především trailer na Dvě věže, kde jsme se setkali s jejím orchestrálním provedením. Mansell se u Fontány spojil se dvěma kapelami - klasické smyčcové kvarteto Kronos Quartet a post-rockovou skupinou Mogwai. Do toho je potřeba započítat i devět zpěváků v provizorním sboru. Skladateli šlo o využití klasické hudby ve spojení s elektronickou v co možná nejorganičtějším provedení, kdy psal doprovod paralelně s tvorbou filmu, aby vystihl co nejlépe náladu. Závěr soundtracku měla obstarat píseň "Together We Will Live Forever" u níž bylo nakonec rozhodnuto, že nebude fungovat. Píseň byla nakonec překopaná do nádherně dojemné čistě klavírní podoby od Randyho Kerbera.

Soundtrack je postaven na cyklickém opakování rytmů (jako film) s dvěma základními motivy. Stěžejním prvkem je bicí udávající rytmus, elektrická kytara netrhající uši jako u nejmenovaného skladatele, nebo klavír. Dá se říci, že oba motivy jsou celým soundtrackem a prostupují jím, takže je na posluchači, zda tohle toleruje či nikoli. Díky tomu album vytváří minimalistický rozsah, který se podle mě přesně hodí do celkové nálady filmu. Je ale pravda, že díky mále instrumentaci a bohatosti motivů, se soundtrack stává příliš řídkým. Obě kapely většinou pracují společně a kombinují své styly vzájemně. Základní motiv je slyšt už v "Tree of Life", ale skutečný rozsah získává až v populární a rozšířené skladbě "Death is the Road to Awe".

Kronos Quartet

• Hank Dutt – housle
• David Harrington – housle
• John Sherba –housle
• Jeffrey Zeigler – cello

Mogwai

• Dominic Aitchison – basová kytara
• Stuart Braithwaite – kytara
• Martin Bulloch – bicí
• Barry Burns – klavír
• John Cummings - kytara 

Mansell získal za svou práci několik nominací a cen, včetně nominace na Zlatý Globus. Je překvapením, že i hudba samotná dokázala rozdělit kritickou obec. V tomhle je divácká veřejnost vyrovnanější, mnohem blíže mému názoru o povedeném hudebním doprovodu, který ale mohl dopadnou lépe. Filmu byla vyčítaná určitá plochost a jednorozměrná prezentace postav, nebudu daleko od pravdy, když to samé napíši o hudbě, jenže ta má v sobě nějaký druh podmanivého kouzla, kterým mě dostala na svou stranu. Cítím v ní hloubku, která asi některé kritiky minula. Pokud vám nevadí mix rockového rytmu v symfonickém balení, tak jste na správném místě. Tenhle druh filmu to bude mít vždy těžké.

Tržby v USA : 10 milionů dolarů

Tržby z USA - inflace : ---

Tržby za víkend : 3,8 milionů dolarů

Tržby celosvětově : 16 milionů dolarů

Rozpočet : 35 milionů dolarů

Oscar : ---

Premiéra : 22.11. 2006

Distributor : Warner Bros.

Délka : 96 minut

Žánr : drama, sci-fi, romantický, fantasy

1. The Last Man (6:09) 2. Holy Dread! (3:52) 3. Tree of Life (3:45) 4. Stay With Me (3:36) 5. Death is a Disease (2:34) 6. Xibalba (5:23) 7. First Snow (3:09) 8. Finish It (4:25) 9. Death is the Road to Awe (8:26) 10. Together We Will Live Forever (5:02)

Celkový čas: 46:15

7,5/10

Read more »

The Promise (Wu Ji - 2005) - Klaus Badelt

Už od Fausta víme, jak to dopadá, když uzavřete dohodu s ďáblem a v The Promise to není jiné. Mladá, hladovějící dívenka Qingcheng, se setká s bohyní Manshen, která ji řekne o možnosti nikdy nehladovět a stát se nejkrásnější ženou v zemi, ale za podmínky, že ji nikdy nepotká láska. Ten, kdo se do ni zamiluje, tak zemře. Jedinou možností je, že čas půjde pozpátku a mrtví obživnou. A právě v patřičný moment se do jejího života připlete otrok Kunlun. Dokáží jeho rychlé nohy změnit osud? Tyhle čínské fantasy opusy se dostaly do popředí zájmu díky Tygru a drakovi. Na jednu stranu můžeme být rádi a na druhou spíše ne. The Promise mělo slibný námět, který je udolán stupidním digitálem, díky němuž jsem snímek vypnul asi po patnácti minutách. Do toho si připočíst slabé herectví a úsměvné dialogy a na světě je průser obřích rozměru. Mám totiž pocit, že film byl ve své době nejdražší čínskou produkcí a rozhodně na sebe nevydělal. Je taky okaté, jak se snažil přizpůsobit západnímu publiku stejně jako takový Iron Man 3 nebo Pacific Rim tomu východnímu. Když se podíváte na jméno skladatele, tak Vám to hned dojde.

Německý skladatel Klaus Badelt hodně spolupracoval s Remote Control. Už v roce 1998 si ho všiml Hans Zimmer a přizval ho ke spolupráci do tehdejšího Media Ventures v Santa Monice. Badelt má na svém triku několik povedených soundtracků jako Stroj časů a jeden takřka kultovní v podobě Pirátů z Karibiků. Hudební aféru kolem tohoto filmu si nechám pro samostatný článek, který mám v plánu později. Na The Promise pracoval Badelt přes šest měsíců a snažil se o to, proč byl k celému projektu vlastně přizván - spojit východní nástroje a dát jim západní zvuk a melodii. Na první poslech se může zdát, že hudba přesně vystihuje tvorbu Remote Control, Hanse Zimmera a jeho spolupracovníků, ale při bližším a častějším poslechu se ukáže patřičná propracovanost, kterou v RC takřka nenajdete. Tohle zjednodušování původní komplexnosti filmové hudby se šíří skutečně jako mor a stává se z ní jen konzumní prvek na několik poslechů a poté odložení do kouta. Hudba v RC trpí dvěma zásadními problémy - využitím elektronických zvuků jako nástrojů a syntetických bicích. Zdaleka nejfatálnějším je nedostatek různorodých nástrojů.

Badelt pracoval s Čínským národním filharmonickým orchestrem, který vedl Li Xincao. Badelt se nesnaží napodobit Tan Duna z Tygra a draka, jde si více svým směrem, který připomíná spíše něco mezi Posledním samurajem (Hans Zimmer) a Gejšou (John Williams). Přesto se člověku ani jednou nevkrade do hlavy myšlenka o vykrádání, i když tu máme nástrojovou podobnost, což je samozřejmé vzhledem k ději a místu vzniku. Starají se o to ve většině sólové nástroje jako violoncello (Li Chuanyun) nebo flétna (Liu Huanan), stejně jako perkusní část. Překrásný je motiv ve "Freedom of the Wa". Úžasně dojemný exotický ženský vokál (Hang Yue)v harmonicky dokonalém provedení dokáže navnadit na zbytek alba. Soundtrack je pomalý, kolébající, malující nádherné obrazy a už jen proto vyčnívá nad klasickou tvorbu RC. V tomhle směru více tíhne ke Gejše. "Wuji - Main Theme" je titulní téma pro celý film a táhne se celým soundtrackem. Tady je za začátku hrané na flétnu s postupně se zapojujícím se orchestrem a cimbálem, který dostane širší prostor v "Love Theme".

Nástrojová bohatost, romantická podmanivost a správný cit pro vyprávění dělají ze soundtracku The Promise nutnost. Sběratelské předpoklady naplňuje nejen kvalitou, ale i těžkou sehnatelností. Na film se vykašlete a radši hned přejděte k hudbě, nebudete zklamáni. Nadstardní je bezpochyby i samotná délka dosahují takřka hodiny a čtvrt materiálu. Jsem pro, aby Badelt dostával více takových příležitostí a mohl se skutečně prosadit. Nejlépe by udělal, kdyby úplně opustil vody RC, i když tam už nyní nepracuje. Aspoň podle toho, co vím. Bylo by to jen ku prospěchu a nedocházelo by k dalším Pirátům z Karibiku. The Promise se se Strojem času řadí k mým nejoblíbenějším soundtrackům Klause Badelta.

Tržby v USA : 670 tisíc dolarů

Tržby z USA - inflace : ---

Tržby za víkend : 273 tisíc dolarů

Tržby celosvětově : 31 milionů dolarů

Rozpočet : cca 40 milionů dolarů

Oscar : ---

Premiéra : 15.12. 2005/ 5.5. 2006

Distributor : China Film Group Corporation, Warner Independent

Délka : 128 minut (103 minut)

Žánr : akční fantasy, romantický

1. Freedom Of The Wa (2:40)
2. Wuji - Main Theme (3:45)
3. Love Theme (2:13)
4. Kunlun, The Slave (1:48)
5. Qingcheng, The Princess (1:22)
6. Guangming, The General (1:07)
7. Wuhuan, The Duke (1:53)
8. Princess Kite (5:03)
9. The Promise (5:22)
10. Snow Country (4:32)
11. The Robe (8:04)
12. Save The King (4:00)
13. Guilang, The Assassin (2:24)
14. Saving a Princess (3:17)
15. Feather Fight (2:04)
16. Waterfall (2:44)
17. Stampede (4:45)
18. Come Back (4:28)
19. Birdcage (1:53)
20. Wuhuan's Plan (10:20)

Celkový čas: 73:44

9/10

Read more »

Mortal Instruments: City of Bones - filmová recenze

Fantasy filmů není nikdy dost a těch kvalitních obzvlášť. Otázkou tedy je, zda nám režisér Harald Zwart (Karate Kid - 2010) přinesl aspoň něco koukatelného. Snímek vychází z první knihy série Mortal Instruments spisovatelky Cassandry Clare. Hlavní hrdinkou je patnáctiletá Clary Fray (Lily Collins), která si neustále maluje jeden symbol, jehož význam ani nezná. Když se svým kamarádem Simonem Lewisem (Robert Sheehan) zavítá na diskotéku plnou gothic-emařů uvidí vraždu jednoho z návštěvníku trojicí potetovaných lidí. Je jediná, kdo je vidí, čehož si sami všimnou a budou chtít zjistit, kdo Clary je a proč zrovna ona je může vidět. Během tohoto momentu se Clary změní život zjištěním, že je sama Lovcem stínů ve světě za oponou, stejně jako její matka. Ta se stala terčem únosů a během jejího hledání se Clary zahledí do Lovce Jace Waylanda (Jamie Campbell Bower). Jace ji zasvěcuje do historie Lovců a do svého světa, kde existují upíři, vlkodlaci nebo démoni.

To, čeho jsem se bál, se stalo skutečností. Tolik shazovaný a peskovaný Mortal Instruments vůbec není špatným filmem a obsahuje vyloženě i několik vynikajících scén. Proč tedy dostal tolik nařezáno od novinářů a kritiků? Protože jde o fackovacího panďuláka. Pročítal jsem si i zahraniční recenze a po shlédnutí kroutím hlavou ještě víc. Mortal Instruments je jedním z důkazů, jak funguje internet a jak moc je většina lidí ovcí, která se bojí vyčnívat. Ve Spojených státech byl film velkými deníky strhán, menší to převzaly a u nás platí to samé. Názor na film byl učiněn už dávno před jeho premiérou díky častému skloňování názvu "nové Stmívání". A považuji za děsně pokrytecké tento film hodnotit jako hloupý a dávat tomu naprosto minimální známky a přitom Transformers, Postradatelní nebo i Iron Man 3 jsou v mnoha směrech ještě blbější, jen to zakrývají mnohonásobně větším rozpočtem. Dá se říct, že takřka každý film Michaela Baye je blbější než Mortal Instruments. A takové filmy jsou hodnoceny vysoko nad průměrem. Proč? Protože jejich zaměření není primárně určeno přímo pro mladé a především pro dívčí publikum.

U takových Postradatelných je omlouváno kde co, ale ve své podstatě je to opravdu tak moc hloupý film, že když si odmyslím rozpočet, tak si to nezadá s Asylum produkcí, ke které je pomalu hodnocením přirovnáván Mortal Instruments. Mužské publikum není schopné přijmout filmy pro dívky a přitom ty pro sebe nadsazuje v hodnoceních, kdy mu ke štěstí stačí čtyři výbuchy na deset metrů čtverečních, utržené končetiny a hektolitry krve s úsměvem Chucka Norrise. Kdo čekal Kubricka nebo dalšího Občana Kanea, tak si spletl promítací sál. Já dostal to, co jsem přesně čekal - celkem fajn fantasy pro mladé, plus povedený smysl pro humor. Není to nic světoborného, ale neuráží mě to o nic víc než poslední Iron Man nebo Skyfall, který si hrál na inteligentní špionážní film, ale šlo jen o pozlátko protkané tolika dějovými kravinami, že jsem to přestal v polovině pobírat. No nic, teď tedy k samotnému filmu.

Herci jsou jako z MTV, všichni do jednoho krásní, občas s nějakou tou emo-gothic vychytávkou a někdy až s cyber punkovým nádechem, co předvedl hlavně druhý Matrix. Samozřejmě myslím především styl oblečení. Lily Collins, jako Clary, je fajn. Sice nepředvádí žádnou oskarovku, ale na zmíněný žánr to bohatě stačí. Rozhodně má víc hereckých poloh než Kristen Stewart ze Stmívání. Někde jsem četl, že se postava vůbec nevyrovnává s nastalou situací a hned přijme svou roli v rozděleném světě. Jenže to absolutně není pravda, když snad polovinu filmu právě tohle řeší a snaží se to pochopit včetně sebe. Buď autor textu spal a nebo si potřeboval na něčem zchladit žáhu. Trefou je Jamie Campbell Bower, který má sympatie, vypadá fajn (jsem hetero :), bojové scény zvládá dobře a především dokáže trousit povedené hlášky, u kterých jsem se nejednou zasmál. Ostatní už jen slušně sekundují, včetně Claryny matky v podání Leny Headey (Hra o trůny, Dredd).

Triková stránka, stejně jako výprava, jsou na dobré úrovni vzhledem k rozpočtu. Dokonce efekty vypadají mnohem lépe než v posledním Stmívání, které mělo jednou takový rozpočet. Chválím zpracování upírů, kdy jde o skutečné upíry s tesáky a averzí na slunce. Tak si říkám, zda není smutné právě tohle vychvalovat. Bohužel žijeme už v době, kdy je upír spíše metrosexuálním modelem. Pokud zmíním soundtrack, tak ten jsem si v samostatné recenzi opravdu pochvaloval jako velké překvapení a ve filmu je v několika částech opravdu silný. Atli hraje přesně kdy má, stejně jako nechává rozeznít sbory. Motiv Clary je slyšet hned v úvodu, stejně jako na albu. Nejvíce mě zaujala skladba "City of Bones" hrající na hřbitově, kdy se snaží Clary rozpomenou na svou minulost. Jediná škoda, že zvukové efekty soundtrack často potlačují. Tak zanikají jemné nuance a nástroje. Škoda, že nebyl více využit. U fantasy škoda dvojnásobná.

Tady už to bude horší, protože se kouknu na scénář. Zatímco druhý a třetí odstavec se věnoval názorům "novinářů", kdy šlo o čistě jejich subjektivní názory vydávané jako chyba filmu, tak zde jde o skutečné chyby. Samozřejmě myslím nedokončené některé linie. Tím dalším problémem je přepísknuta délka. Tyhle dvě věci spolu poměrně souvisí. Film má přes dvě hodiny a nedokázal nám zakončit hned několik linií (co se sakra stalo s Alecem??). Fanouškům a čtenářům předlohy je to asi jedno, jenže film by měl v tomhle fungovat nezávisle, bez nutnosti znát knihu. Ale je to těžký, protože stejným problémem trpěly i kinoverze Pána prstenů (kde vzal Sam elfské lano nebo Aragorn dýku apod.?). Tady měl Harald Zwart vystříhat několik zbytečných zamilovaných pohledů mezi ústřední dvojicí a více se věnovat dokončení příběhu, protože času měl evidentně dost (120 minut). Tímhle vším hrozně trpí tempo filmu. Chvíli je akce a poté zase delší dobu trvá vysvětlování pozadí. Chtělo to lepší rozložení. Asi si budu muset přečíst knihu.

Tady se dostávám k mytologii, která je na povedené úrovni. V nejmenované recenzi si autor stěžoval na nahuštěnost děje, postav, míst atd., ale to je opět subjektivní, protože mě osobně tohle zrovna zajímá. Neměl jsem absolutně problémy pochopit o co jde, kdo je kdo či co je co. :) Nevím, jak se autor recenze cítil u takového Pána prstenů. Sice to Peter zredukoval jak to šlo, ale stejně se s divákem moc nemazlil a pálil do něj nové a nové postavy, místa nebo dokonce názvy předmětů a to na mnohem větší ploše.

Mortal Instruments přesně splňuje pořekadlo "kdo chce psa bít, vždy si hůl najde". Není to dokonalé, ani skvělé, ale ani hrozné. Mortal je průměrný film a troufám si tvrdit, že ve svém žánru určeným pro dívky a mladé celkově, je dokonce výborný. Samozřejmě nemá přílišnou konkurenci. Předpojatost a předem daný názor mužských recenzentů se dal čekat a taky jsem ho čekal. Sám za sebe mohu říci, že jsem se nenudil, bavilo mě to, ale zbytečná roztahanost, kdy režisér nebyl ani schopný dovyprávět všechny linie, tomu zbytečně podráží nohy. Stejně doufám v pokračování, i když při pohledu na finanční výsledky nevím nevím. A nesmím zapomenout zmínit, že největším zlem filmu je nečekaně jeho cílové publikum. Dlouho mě tak v kině haranti nesrali jako při Mortal Instruments. A ještě když se sejde celá tlupa. Řezat, řezat a řezat.

Tržby v USA : 28 milionů dolarů

Tržby z USA - inflace : ---

Tržby za víkend : 9,3 milionů dolarů

Tržby celosvětově : 67 milionů dolarů

Rozpočet : 60 milionů dolarů

Oscar : ---

Premiéra : 21.8. 2013

Distributor : Sony

Délka : 120 minut

Žánr : fantasy, romantický, akční, drama

+ fajn herci, mytologie, triky v rámci rozpočtu, hudba

- délka, ignorace některých příběhových linek

6/10

Read more »

Upíří deníky (The Vampire Diaries) - seriálová recenze

Fanoušci romantických fantasy už nedočkavě vyhlíží již pátou sérii Upířích deníků. Tento seriál vznikl na motivy stejnojmenné knihy od spisovatelky L. J. Smith. Do parády si ho v roce 2009 vzal Kevin Williamson (Dawsonův svět) a musím říct, že celkem zdařile. Cílovou skupinou tohoto seriálu jsou náctiletí, proto nečekejte nic víc a snad budete i spokojeni. Už z názvu vyplývá, že se bude jednat opět o oblíbené téma posledních několika let - upíry. Hlavní dějová linka se točí kolem milostného trojúhelníku a kolem již zmiňovaných upírů.

 

Sedmnáctiletá Elena Gilbert (Nina Dobrev) se společně se svým bratrem Jeremym (Steven R. McQueen) vypořádává z tragické autonehody, při které přišla o své rodiče v jinak celkem poklidném městečku Mystic Falls. Tedy poklidného jen do té doby, než se objeví nový tajemný student Stefan Salvatore (Paul Wesley). Na jedné párty někdo zaútočí na Eleninu kamarádku, které po útoku zbudou na krku dva otvory po kousnutí a ztráta krve. A jako náhodou do města zavítá i Stefanův nebezpečný bratr Damon (Ian Somerhalder). Elena velmi rychle podléhá Stefanovu kouzlu, zároveň ale tuší, že má před ní spoustu tajemství...

!Pozor, článek je plný SPOILERŮ!

První řada se celkem vydařila, jenže jak to tak bývá, s přibývajícími sériemi šla i kvalita seriálu dolů. Tvůrce tohoto seriálu bych někdy nejraději mučila v nějakém sklepě Ericem Northmenem (True Blood). Hlavní hrdinka bývá sobecká a natvrdlá a Stefan je až nechutně litující se upír na zvířecí krvi. Že vám to něco připomíná? Jistá podobnost se Stmíváním tu bude (předloha The Vampire Diaries vyšla dříve), ale velkým plusem v tomto případě je, že se neustále něco děje a řeší. Bohužel se srdceryvným výjevům ústřední dvojice nevyhneme. Hned ze začátku si pak spíš oblíbíte zlého bratra Damona, který ale postupem sérií není zas takový hajzl, jak se nás snažili na začátku přesvědčit. Nic méně při jeho dialozích se vám chce bouchat hlavou o zeď o něco méně a i se zasmějete, když velmi trefně vykreslí danou situaci nějakým tím kousavým komentářem.

Velkým plusem tohoto seriálu jsou vedlejší postavy, u kterých si bohužel nemůžete být jisti na jak dlouho v seriálu budou. Úmrtnost je totiž celkem vysoká. Bohužel nevydržela postava Alarica (Matt Davis) a od té doby nepřišla žádná slibná náhrada. Velká škoda byla také Jenny (Sara Canning). Postava Eleniny kamarádky Caroline (Candice Acolla) je o dost snesitelnější od té doby, co je upírkou... jen kdyby si nechala své moralizující monology vůči Eleně pro sebe, když sama má máslo na hlavě s Klausem. Nesmím zapomenout na naší čarodějku Bonnie (Katerina Graham), se kterou se už doufám nebudeme tolik setkávat a na hybrida Tylera (Michael Trevino), který sice neurazí, ale pokud v pár epizodách chybí, je to vlastně fuk. Také je škoda příjemné Lexi (Arielle Kebbel), která se občas vrací v rámci flashbacků.

V tomto seriálu jde samozřejmě i o boj mezi dobrem a zlem, i když žádná z postav není tzv. černobílá. V první sérii se dozvídáme, že dávná milenka obou bratrů, upírka Kathrine, která je zároveň dvojnicí Eleny, nezemřela jak měla, ale stále se někde potuluje. Do příběhu plně vstoupí ve druhé sérii. Zde ukazuje Nina Dobrev, že umí parádně hrát i mrchu a tahle postava vás nebude rozčilovat tak, jako postava chudinky Eleny. Tvůrci správně pochopili, že potenciál Kathrine není zas až tak vysoký a přivedli k životu rodinu upírů tzv. Původních v čele s hybridem Klausem (Joseph Morgan). Klaus dokáže být prohnaný a pokud není po jeho, má v povaze vraždit či jinak násilnicky řešit situace. Své vlastní členy rodiny si vozí v rakvích a když se mu to hodí, tak některého z nich probudí. Musím zatleskat. Tohle byla velmi dobrá volba, která se potvrdila až do čtvrté série, kdy tato milá zabijácká rodinka (zůstali už jen tři členi) dostala svůj seriál s názvem The Originals. Ve čtvrté sérii byl odkryt nový záporák a to Silas, který je dvojníkem Stefana. Člověk by si myslel, že opakovaný vtip už není vtipem, zdá se, že tvůrci seriálu se tímto pořekadlem neřídí. Ale sama jsem zvědavá, jak to Paul Wesley vlastně zvládne.

Láska je v tomto seriálu na prvních místech. Nejdůležitější je samozřejmě Elena/Stefan/Damon, postupně nám ale vykvetl další trojúhelník v podobě Caroline/Tyler/Klaus. První zmíněný trojúhelník je už tak ohraný, že to neustálé Elenino rozhodování mě vytáčí. Chvíli je s tím, pak zase s tím. Údajně je, podle tvůrců,  její poslední rozhodnutí konečná volba... zvláštní, že si ještě živě vybavuji článek s prohlášením, že seriál je o dívce co miluje dva bratry a tak to zůstane. Takže jak, hm? Osobně dávám přednost druhé variantě, která je naprosto logická, pokud přijdou další série. Co je na těchto vztazích nejlepší, je vztah mezi Caroline a Klausem. Jak už jsem ale zmínila výše, Klaus se nám stěhuje do vlastního seriálu, takže tohle bude pryč a zbude nám opět nerozhodná Elena a nemastný/neslaný Tyler. Jinak podotýkám, že seriál je určen náctiletým, proto nečekejte žádné lechtivější scény.

Tohle není akční seriál, proto akci moc nečekejte, ale nemusíte se bát, že seriál je v duchu Stmívání. V seriálu jde spíš o intriky a nějaké to mučeníčko, či (doslova) vytržené srdce. Krví se občas opravdu nešetří. Ani Stefanova temná minulost rozparovače bohužel nepřinese žádnou pořádnou akci, ale s přihlédnutím, pro koho je tento seriál točen, to bylo nastíněno celkem dobře. Přesto nás čeká pár vypjatých momentů, jako třeba návrat Kathrine, přeměna Eleny či smrt Alarica.

V seriálu je většinou použita hudba, kterou můžeme slyšet běžně v rádiích od různých interpretů. Pár už mě jich donutilo si je vyhledat na youtube a vždy jsou celkem vhodně použity k dokreslení nálady daných scén. Avari dokonce dříve písničkový soundtrack hodnotil.

První sérii beru osobně jako nejvydařenější. Poznáváme Mystic Falls a jeho obyvatele. Dostaneme se k Salvatorům a zjistíme, že jde o upíry a nejsou na světě sami. S tímto vědomím se musí hlavní hrdinka vyrovnat, pokud opravdu miluje Stefana. To jí otevře dveře do nového světa a získá tím i protivníky co jí půjdou po krku. V první řadě již zmíněná dvojnice Kathrine.
Hodnocení série: 8/10 (Avari 8/10)


Druhá série se točí hlavně kolem Kathrine. Prohlubuje se románek Eleny se Stefanem, ale zároveň se kolem Eleny motá i Damon. Z Caroline se nám stane upír, takže se musí se svým novým životem nejdříve vyrovnat. V Mystic Falls nám teď pobíhají vlkodlaci a vypadá to, že sem má namířeno i nejhorší a nejstarší upír na celé planetě - Klaus. A je to vlastně jenom upír?
Hodnocení série: 6/10 (Avari 8,5/10)


Začátek třetí série navazuje přesně na konec té předcházející. Stefan, který pod nátlakem vypnul svou lidskou část se spolčil s Klausem. Elena je nešťastná a hledá ho i s Damonem, zatímco on na ni dohlíží stejně, jako na jejího bratra Jeremyho. Oba ještě truchlí nad ztrátou člena rodiny. Jeremy teď mimo jiné dokáže vídat duchy. A Elena si bude muset už konečně vybrat mezi Stefanem a Damonem, se kterým se během té doby velmi sblížila.
Hodnocení série: 5/10 (Avari 4/10)


To, čím Elena v podstatě opovrhovala, tím ve čtvrté sérii je. Je z ní upír a bude trvat dlouho než se s tím zcela srovná. Díky tomu, že jí přeměnila Damonova krev, se mezi nimi objeví silné pouto. Svou původní volbu ruší a skončí na čas v náruči Damona. Na scéně se objevuje záhadný lék na upírství s legendou o Silasovi a Stefan, který chce svou Elenu zpět, ho urgentně hledá. V hledání ale není sám.
Hodnocení série: 4/10 (Avari 5/10)


Nastíním i děj páté série. Elena a její přátelé jdou na vysokou. Stefan trčí v rakvi a Silas se za něj vydává. Damon je konečně šťastný. Můžou být s Elenou spolu a nějakou dobu jim idylka vydrží. Kathrine čeká nová výzva - poprat se se svou proměnou v člověka. Téměř nikdo netuší o smrti Bonnie a Jeremy je díky ní zpět mezi živými...

!Konec SPOILERŮ!

Ne vždy jdou tvůrci seriálu správnou cestou, ale i tak se podívám na pátou sérii. Některé dialogy jsou naprosto vražedné a jednání postav je na pěst, ale opět podotýkám, že musíme přihlédnout k cílové skupině pro kterou je tento seriál tvořen. Rozhodně to není žádný zlatý hřeb tohoto roku, ale jako příjemná oddechovka postačí s tím, že mužské oko nejspíš nadšeno nebude.

CELKOVÉ HODNOCENÍ: 5/10 (Avari 6,5/10)

Read more »

Patriot (The Patriot - 2000) - John Williams

Patriot je nejspíš nejvážnější film Rolanda Emmericha a patrně patřím mezi minimum lidí, kterým se snímek opravdu líbil. Sice mám problémy s propagandistickým blábolením a těžko snáším mávání vlajkou Spojených států, ale pokud je film fajn, tak to dokážu ignorovat. Emmerich už několikrát prokázal, že i když je Němec, tak jde o největšího Američana v Hollywoodu, možná s výjimkou Michaela Baye. Jeho Pearl Harbor mě straší ještě dnes. Občas je to prostě tak okatý, že to nejde přehlížet. V Patriotovi hraje Mel Gibson osadníka Benjamina Martina z Jižní Karolíny. Svou rodinu se snaží uchránit před koloniální válkou 18. století, což potrvá do doby než mu angličané zničí domov a zabijí jednoho ze synů. Benjamin se poté změní z otce na sekáček na maso a Britové budou nuceni odtáhnout s prázdnou. V první řadě je třeba pochopit, že film nemá nic společného s realitou. Není to vyobrazení historie, ale spíše snu, což mě u tohoto národa nepřekvapuje. Takhle ten snímek beru od počátku a možná proto se mi líbí. Překvapením rozhodně je, že scénář napsal Robert Rodat (Zachraňte vojína Ryana). Docela by mě zajímalo, jak vypadal jeho scénář oproti finálnímu zpracování.

Emmerich se rozloučil s Arnoldem, jehož údajná demo nahrávka neprošla a byl nahrazen Johnem Williamsem. Oficiálně šlo o to, že se Arnoldova hudba k filmu nehodí. Můžeme si o tom myslet co chceme. Williams si našel čas a dokázal složit další, minimálně slušnou, hudbu. Co se mu na počátku vyčítalo, tak byla podobnost s Amistadem, což je pravda. A nejen to, jde spíše o výběr jeho předchozích děl, jenže to neděla aspoň takovým způsobem jako někteří jiní, jistí nejmenovaní pánové. Přesto si tím hudba zajistila předvídatelnost. Vedle filmu Amistad jsem slyšel takového Zachraňte vojína Ryana a nebo v určitých částech dokonce Ztracený svět. Hudba je romantická, hrdinská, a jak se dalo čekat, je i patriotická. Jde o klasickou Americkou instrumentaci z období 18. století. Opět je nahrávka silně vrstevnatá s primárními smyčci, kdy patriotistickou náladu doplňuje sólová flétna, trubky nebo rohy. Jde takřka o radostnou fanfáru znějící už v "The Patriot". Tenhle hlavní motiv můžeme slyšet poměrně často v obměně jako v "Ann and Gabriel", kde je hraný na harfu nebo cembalo, s jemným doplněním o flétnu.

V Patriotovi jsou přibližně čtyři hlavní motivy a několik sekundárních. Nejzajímavější téma, a nejspíš Martinovo, je ve zmiňované skladbě "The Patriot", kde hraje akustická kytara se sólovými houslemi. Ve stejné skladbě je hned druhé téma vyjadřující koloniální válku flétnou. Zde najdeme i to třetí a jde o vítězný motiv hraný na trubky v čase 3:40. Některé úseky připomínají Goldsmithovo Air Force One a strukturou s tématickým opakováním i Ztracený svět (1997). Čtvrté téma je v čase 5:26 silně připomínající Zachraňte vojína Ryana (1998). V "Tavington's Trap" můžeme slyšet nárůst nebezpečí v podobě hlavní záporné postavy. Jde o velice zajímavé akční téma s perkusními údery, žesťovými nástroji a smyčci. Tohle nejspíš Williams použil v Epizodě 1 (1999) a více rozvinul v Epizodě 3 (2005).

Patriot patří k nejlepším filmům Rolanda Emmericha i přes jeho mávání vlajkou Spojených států, která na některé může fungovat jako pověstný rudý hadr na býky ve Španělsku. Orchestr a nádherné melodie jsou přítomny, což se dalo čekat. Stejně tak skvěle funguje hudba i ve filmu, to se dalo opět čekat. Jenže John Williams odvedl takový svůj standard, kde bohužel příliš často čerpal ze svých předchozích děl. Nevím kolik přesně měl času na skládání po odvolání Arnolda, takže to beru v úvahu. Možná by bylo zajímavé poslechnout si Arnoldovu práci. Už u Godzilly měli s Emmerichem rozpory a zde to nejspíš vygradovalo. U Patriota Williams složil přesně to, co se od něho čekalo. Stržené body jsou za vybrání skladatelovi diskografie.

Tržby v USA : 113 milionů dolarů

Tržby z USA - inflace : 171 milionů dolarů

Tržby za víkend : 22 milionů dolarů

Tržby celosvětově : 215 milionů dolarů

Rozpočet : 110 milionů dolarů
Náklady na reklamu :  29,2 milionů dolarů

Oscar : 3 nominace (kamera, zvuk, hudba)

Premiéra : 28.6. 2000

Distributor : Sony

Délka : 165 minut

Žánr : drama, historický, romantický, válečný

1.	The Patriot
2.	The Family Farm
3.	To Charleston
4.	The Colonial Cause
5.	Redcoats at the Farm and the Death of Thomas
6.	Ann Recruits the Parishoners
7.	Preparing For Battle
8.	Ann and Gabriel
9.	The First Ambush and Remembering the Wilderness
10.	Tavington's Trap
11.	The Burning of the Plantation
12.	Facing the British Lines
13.	The Parish Church Aflame
14.	Susan Speaks
15.	Martin vs. Tavington
16.	Yorktown and the Return Home
17.	The Patriot Reprise

Celkový čas: 72:38

8/10

Read more »

Pýcha a předsudek (Pride and Prejudice - 2005) - filmová recenze

Vdavek chtivá matka, dětinský otec a mladá slečna, která si až příliš rychle vytváří úsudky o lidech. To vše zasazeno do anglického venkova 18. století.

Možná si ještě ze školy vzpomenete na spisovatelku Jane Austen a její nejznámější román Pýcha a předsudek (v originále: Pride & Prejudice) a pokud jste se dosud ke knize nedostali, tak toto filmové zpracování z roku 2005 věrně kopíruje myšlenku této klasiky.

Děj nás přivádí do období anglického venkova 18. století. Manželé Bennetovi mají 5 dcer a paní Bennetová by nebyla šťastnější, kdyby se jí dcery podařilo co nejvýhodněji provdat. Do karet jí hraje příjezd zámožného pana Bingleyho a jeho přítele pana Darcyho. Bingley velmi rychle najde zalíbení v nejstarší slečně Jane Bennetové. Bohužel je Bingley přesvědčen svou rodinou a svým přítelem, aby se vrátil zpět do Londýna. Mladší sestra Elizabeth neustále krouží kolem snobského Darcyho, ale brzy jí cestu zkříží okouzlující důstojník Wickham. Bohužel ani toto spojení nevyjde, jelikož Wickhama Darcy vyžene. Elizabeth si tak velmi rychle vytváří úsudek o panu Darcym, který ji nečekaně požádá o ruku a ona ho odmítá. Darcy jí pak dá dopis, ve kterém vše vysvětluje a Elizabeth je tak nucena svůj úsudek přehodnotit.

Do hlavních rolí byli obsazeni známí herci a to Keira Knightley (Piráti z Karibiku, Doktor Živago) a Matthew Macfayden (Bouřlivé výšiny, Hra o smrti). Jak Knightley, tak Macfayden se svých rolí zhostili velice věrohodně, takže kolikrát není potřeba slov a víte, jak se dotyčný cítí. V některých filmech mně osobně Knightley vadí, ale role v historických dramatech jí sedí perfektně. Macfayden není typický hezoun, ale má v sobě určité charisma a pohled pod kterým by roztála snad každá. S Knightley si sedli naprosto perfektně. 

Ve filmu se ale objevují další zvučná jména a to Rosamund Pike (Dnes neumírej, Libertin), Judi Dench (Zlaté oko, Zamilovaný Shakespeare), Brenda Blethyn (Tichý hlas, Deník Anne Frankové) a Donald Sutherland (Obchodník se smrtí, Návrat do Cold Mountain). Blethyn skvěle zahrála matku děvčat. Až tak, že mít takovou doma, tak se jdu snad oběsit.

Koho bych možná castingu vytkla je herečka, která ztvárnila postavu nezbedné sestry Lydie – Jena Malone. To, že její zjev nelahodí oku, by člověk i skousl (akorát, že si člověk ťuká na čelo, jak se s tímhle zjevem mohl Wickham spustit), ale její přehrávání bylo občas do očí bijící. A nebo jsem špatně pochopila její herecký talent, kdy bravurně ztvárnila nevychovaného spratka, který vám prostě musí lézt na nervy.

Režii měl na starost, v té době nepříliš známý, Joe Wright. Naprosto věrohodně a nadčasově se mu podařilo natočit film o vztazích mezi lidmi 18. století. Naprosto oprávněně ho tento film katapultoval mezi uznávané režiséry. Jeho Pýcha a předsudek byla čtyřikrát nominována na Oscara, dále Zlatý globus, ceny BAFTA a další. Za zhlédnutí jistě také stojí jeho další filmy: Pokání a Anna Karenina, ve kterých si hlavní ženskou roli zahrála opět Knightley.

Je zde spousta momentů co stojí za zmínění… Skvěle zvládnutá scéna, kdy Liz sedí na houpačce a kolem ní je vidět, jak ubíhá čas, či možná kýčovitě vypadající scéna, kdy Liz stojí ve větru v úžasné přírodě, na skále a přemýšlí nad Darcym. A nakonec jedna z posledních scén, kdy Darcy opětovně žádá Liz o ruku… není nic krásnějšího a romantičtějšího než východ slunce. Určitě by se daly najít i další, ale myslím, že plně postačí tento výčet.

Na scénáři pracovala Deborah Moggach. Dialogy jsou napsané chytře a nad jejich významem se kolikrát zasmějete nebo vás přinutí k slzám.

Nádherné scény jsou doplněny něžnou Marianellyho hudbou, která dokresluje tu správnou atmosféru. Prostě miluji hru na klavír, a pokud si pouštím soundtrack a zavřu oči, vracím se do scény zalité sluncem.

Samozřejmě také musím vyzdvihnout kostýmy a práci stylistů. Na místa, kde se natáčelo, bych se ráda podívala a anglická příroda mě jedním slovem učarovala.Jako čtenáři předlohy mi ani nechyběly scény ze závěru knihy, kde autorka rozvedla svůj happy end. Film skončil na správném místě a konec alespoň nebyl tak přeslazený.

Těch 127 minut co film trvá, uteče ani nevíte jak. Za tu dobu se zasmějete nad paní Bennetovou a ostrým vtipem Elizabeth, bude vás mrzet nenaplněná láska Jane a budete zuřit (a ženy vzdychat) nad panem Darcym. Ale pokud jste četli knihy Austen, víte, že film skončí, tak jak má. Wright nám zcela nenásilně podává dílo Jane Austen na stříbrném podnose a byla by velká škoda po něm „nehrábnout“. Samozřejmě je film určen především ženám, takže je potřeba, aby se přes to mužská část přenesla.

Tržby v USA : 38 milionů dolarů

Tržby z USA - inflace : ---

Tržby za víkend : 2,8 milionů dolarů

Tržby celosvětově : 121 milionů dolarů

Rozpočet : 22 - 28 milionů dolarů

Oscar :4 nominace (herečka v hlavní roli, výprava, kostýmy, hudba)

Premiéra : 11.11. 2005

Distributor : Focus Features

Délka : 126 minut

Žánr : drama, historický, romantický

+ scénář, kostýmy, hudba, herecké obsazení, dobře plynoucí romantický příběh

- Jena Malone jako Lydia

10/10

Read more »