Jurský svět (Jurassic World) - filmová recenze

Kdo by si i dnes nepamatoval Spielbergův flak Jurský park a následné pokračování. Uběhlo dvaadvacet let od jedničky a máme tu čtvrté pokračování s dinosaury na původním ostrově Isla Nublar. Tentokrát už park funguje na plné obrátky, denně ho navštíví dobrých dvacet tisíc lidí, kteří jsou ochotni za oživlé atrakce zaplatit majlant. Středobodem příběhu jsou čtyři postavy – dva bratři, jejich teta, která má dohled nad parkem a bývalý voják v podání Chrise Pratta. Korporace stojící za zprovozněným parkem chce zvýšit svou návštěvnost, tudíž zisk, a proto se rozhodne k netradičnímu kroku – nechá vzniknout genetickému kříženci jménem Indominus Rex složeného z několika druhů dinosaurů a zvířat jako celku, jenž přesahuje inteligenční koeficient většiny Američinů. Samozřejmě se chytrostí dostává ze svého výběhu a začne likvidovat vše, co mu přijde pod zuby. Jako vedlejší efekt jeho útěku je vypuštění dalších dinosaurů do okolí, jenž začnou svůj apetit rozšiřovat o návštěvníky.

Především třetí díl dokázal sérii slušně pošramotit pověst, takže ten čtvrtý měl hodně co napravovat a mohu s klidným svědomím říct, že i přes některé věci, se mu to povedlo. Předem začnu se zápory. Tím prvním je rozhodně triková stránka. Pamatují si někteří s vás ještě onen wow efekt z jedničky a částečně z dvojky? Tak tady na něho nečekejte. Tvůrci v čele s režisérem vsadili čistě na digitální atrakce. Zapomeňte na animatroniku a ruční práci. Podle toho to taky dopadlo. S výjimkou Indomina jsou dinosauři vyrenderovaní průměrně a Tyrannosaurus v závěru vyloženě odpudivě. Schválně si zkuste přehrát útok na vozidla z jedničky nebo ten na přívěs z dvojky. Co do působivosti se prostě současný díl nedokáže v jednotlivostech těm prvním dvěma přiblížit. Scéna ve stanu s T-Rexovou hlavou ze Ztraceného světa je působivá právě díky využití animatronické loutky. Ne, že by Jurský svět postrádal kvalitní scény, rozhodně je má a hned několik, ale kazí to onen digifest. Stále nechápu, proč se dává takový prostor CGI, které samo o sobě nikde nefunguje. Triková stránka je tedy dost rozporuplná.

Co mě dále nakrklo, tak posledních přibližně dvacet minut. V Hollywoodu zažívají tvůrčí krizi už řádku let a ty poslední roky to jen narůstá. Vedle všemožných remaků, restartů, pokračování atd. se dostává i na totální přepálenost, kdy z nás tvůrci dělají opravdu jen spotřební masu bez mozku. Někde se to dá přehlédnout a někde vám to kazí jinak pozitivní dojem z filmu. To je případ i Jurského světa. Proti domestikovaným raptorům jsem v první polovině nic neměl, působilo to logicky, ale v závěru už to bylo spíše komické. Stejně jako zpomalený útěk na podpatcích před T-Rexem. Právě v tomhle jede i neobjevný scénář, který vrší jedno klišé za druhým bez jakékoli invence ve vyprávění. Vše jede podle známého mustru a vy si jen můžete odškrtávat. Proto ani nepovažuji za spoiler, když napíšu, že Indominus na konci zemře poměrně symbolickou smrtí – příroda zabije lidský výtvor. Tuhle myšlenku vlastně sledujeme už od prvního dílu.

Nyní k pozitivům. Zde není co namítat. Výhrou je určitě casting Chrise Pratta do role bývalého vojáka a nyní „cvičitele“ raptorů Owena Gradyho. Těžko šlo najít kvalitnější náhradu za Sama Neilla jako Alana Granta. Vedle něho figuruje (úmyslně) otravná Bryce Dallas Howard jako vedoucí manažerka parku. Vedle ní stojí za řeč ještě její dva synovci, kdy především ten starší je na pěst a kopíruje charakter Cruisova syna z Války světů (rozuměj rozmazlený fracek). Vincent D’Onofrio zažívá letos herecké zmrtvýchvstání a stejně jako v seriálovém Daredevilovi i zde si střihl zápornou roli.

Akční scény jsou taktéž dobře natočeny, kdy vede ta ve voliéře, zabití Ankylosaura Indominem nebo krmení Mosasaura. Celkově je představení Indomina postupné a povedené. Tenhle inteligentní stroj na zabíjení se povedl a někdo by mohl zmínit, že má v sobě i částečný gen člověka lovícího dnes jen pro zábavu. Tvůrci nám v úvodu opět nenápadně podsouvají názor, že dinosauři jsou příbuznými ptáků viz záběr na ptačí nohu. Stejně tak se skvěle pracuje s odkazy na Jurský park, jenž jsou nenucené a přirozené, od hudby až po výpravu. V tomhle tedy taktéž palec nahoru.

Původně jsem chtěl jít s hodnocením výš, ale ten závěr mi zanechal v ústech podivnou a zbytečnou pachuť, stejně jako nevyrovnaná technická stránka. Je to škoda, protože jako nastartování značky to funguje bezvadně se slušným a vygradovaným spádem. Za zmínku stojí i hudba Michaela Giacchina, která je při samostatném poslechu na nosičích lepší. Ve filmu jsem ji bohužel příliš neregistroval, až na Williamsův klasický motiv. I Don Davis se pod třetím dílem podepsal výrazněji než Giacchino. Shrnuto podtrženo. Jurský svět rozhodně stojí za návštěvu kina, a kdo přehlídne trikové haprování nebo některé události v závěru, tak se bude bavit. Pomáhá tomu i výborný humor s přesným načasováním. Já se rozhodně nenudil a to se počítá. Uvidíme, kam se posune další pokračování, na kterém se určitě už pracuje. Nebál bych se šlápnou o trochu více na plyn (chápu, že jde především o rodinnou podívanou) s nějakým tím survivalem. Série mi totiž svým směřování připomíná reinkarnaci Planety opic, kdy lidstvo nahradí opice/dinosauři...

+ akční scény, Chris Pratt, odkazy/nostalgie, Indominus Rex
- triková nevyrovnanost (T-Rex v závěru je opravdu hnus), klišé, zbytečně přepálený závěr

7/10

Read more »

Šílený Max: Zběsilá cesta (Mad Max: Fury Road) - filmová recenze

Jsem rád, že má predikce už od prvního traileru na nového Maxe, že půjde o černého koně léta, se splnila. Bez studu a okolků se dá říci, že Miller ve své hlavě vyplodil skvělé pokračování hitu z konce sedmdesátek. Šílený Max se řadí mezi postapokalyptické snímky budoucnosti, které věští úpadek a degeneraci lidstva, kdy se bojuje o holé přežití za pomoci vysokooktanové káry. Dějově není nový Max nikterak složitý. Právě jeho přímočarost v pronásledování konvoje hlavním padouchem je velkým pozitivem filmu. Původní verze s mladým Gibsonem sázela na špinavou syrovost a jakousi realitu. Té se částečně drží i nejnovější část, která vedle vynikajícího Hardyho (Max) a Theron (Furiosa) nabízí podmanivý vizuál, který se jen tak nevidí hraničící s až komiksovým fetišem. Přesto jsou bouračky reálné, bolestivé a dynamické. Je potěšující, že někteří ještě dokáží natočit film s tolika nápady místo těžké rutiny, jenž sází jen na masivní reklamní kampaň. Po všech těch avengerech je to potěšující zjištění.

S otevřenou pusou jsem sledoval nekompromisní ztvárnění legendy jménem Šílený Max, kterou vyplodil sedmdesátiletý George Miller. Ten těžce ukazuje záda konkurenci a mnohem mladším filmařům svou dravostí. Se stejnou lehkostí si vytíral s mladší konkurencí Spielberg u Minority Report. Nečekejte od Maxe inteligentní podívanou pokládající filozofické otázky. Je to prostě koule trhající zábava sázející na fantastický vizuál, charakterní herce, jejichž postavy jsou lehce a přitom přesně načrtnuté. Záporák je správně démonický (masky!) a jeho odchod ze scény stylový jak se na takový film hodí. Nic není podceněno, nic není bráno na půl plynu. Jeden by si řekl, že dvě hodiny jízdy po poušti začnou nudit, ale opak je pravdou. Když už by se nuda dostavila, tak Miller změní jak filtry, tak tempo. Fantazii se meze nekladou. Vizuál budu obdivovat hlavně na blu-ray formátu. Tam půjde o skutečné žrádlo pro fajnšmekry.

Těžko se hledají chyby. Pokud bych měl být rejpal, tak snad jen hudba. Ve filmu působí stejně prazvláštně se svou elektronikou a perkusemi stejně jako je správně divný celý film. Bohužel na CD už to takové terno není a vesměs se jedná o neposlouchatelný mix všeho možného, kdy nechybí ani elektrické kytary (ve filmu opět skvělé). Junkie XL je v poslední době hodně obsazovaný na post skladatele a zde splnil jasné zadání. Na albu je s přehledem nejlepší skladbou strhující "Brothers in Arms". Sice mi částečně evokuje druhého Kapitána Ameriku Henryho Jackmana, ale kulervoucnost scény v kaňonu s motorkami to nezkazí, spíše naopak. Je s podivem, jak krásně a originálně se dají nasnímat bojové sekvence, aniž by to bylo nepřehledné s rychlým střihem, jak je dnes zvykem.

Šílený Max je zatím nejlepším filmem roku 2015. Připravte se na ujetou jízdu, kde prim hrají elektrické kytary, nabušená auta, hromada ujetostí a podivnosti pramenící z mutací a máte kandidáta na hit roku. Co záběr to umělecké pojetí. Snad to ocení i diváci, Max si to zaslouží všemi deseti. Takže šupem utíkejte do nejbližšího kina. Uděláte radost především sobě a možná i své drahé polovičce, i když je to spíše pánská jízda. Pokud se divíte, že po té chvále jsem nesáhl na maximální hodnocení, tak si bodík nechávám jako rezervu pro zbytek roku. Jeden nikdy neví.Benzínu zdar.

+ vizuál, akce, postavy, svět, nápady, 

- asi nic zásadního

9/10

Read more »

Avengers: Age of Ultron - filmová recenze

Premiéru Age of Ultron mám už nějakou dobu za sebou, ale schválně jsem čekal, až opadne hype z veleočekávaného pokračování hitu Avengers. Od filmu jsem příliš neočekával, což je asi jen dobře. K tomu se ale dostanu až později. V Age of Ultron partě superhrdinů zatopí tentokrát umělá inteligence, za jejímž vznikem stojí Starkova zvědavost a Lokiho žezlo. Vedle postav představených minule se dočkáme především dvou nových přírůstků – Scarlet Witch a Quicksilvera, kdy především první zmiňovaná působí zajímavě, i když nevyužitě. Dějově se Marvel nepředvedl a vesměs nyní víte přesně to, co je třeba. Je velkým překvapením, že druzí Avengers nemají na universum ani zdaleka takový dopad jako například Winter Soldier, který je snad ve všech ohledech lepší a zajímavější než tahle týmovka.

Největším problémem filmu tkví v tom, že všichni, ať už před nebo za kamerou, si byli vědomi, že Age of Ultron vydělá hromadu peněz, takže stačí do kin hodit opsané pokračování, do traileru pustit rádoby osudové okamžiky a masa se pohrne sama. Whedon absolutně rezignoval na jakýkoli progres. Natočil jednu velkou šedou nudu za 250 milionů dolarů, kdy v závěrečném střetu nahradila Chitauri bezpohlavní smečka robotů. Tím se dostávám k samotném záporákovi Ultronovi. Ten se může opřít o vynikající Spaderův baryton, ale Marvel jen podtrhuje svou neschopnost vytvořit zápornou postavu, která by nebyla k smíchu,což krásně podtrhuje směšný Thanos... Tomu nahrává i digi provedení spíše zapadající do animáku od Pixaru. Srovnejte z působivostí Terminátora 2 a jeho praktických efektů. Nepochopím, že v Hollywoodu dávají takový samoúčelný prostor technologii, která evidentně sama o sobě nefunguje. Podívejte se na první Jurský park a nynější záběry z pokračování pod názvem Jurský svět. Když už nic jiného, tak aspoň Nolan dobře vyhodnotil za nejlepší kombinovat praktiku s CGI v Interstellaru. V Age of Ultron sledujete opravdu jen nevyužitou CGI figurku, kterou v závěru podpoří stovka dalších a sledování se postupně stává ubíjejícím.

Pokud si někdo myslí, že to herci zachraňují, tak se plete. Jak jsem psal výše, každý si byl vědom toho, že film vydělá neskutečný balík a první dny od premiéry to potvrzují. Nikdo nemá snahu něco hrát a nebyl to asi ani záměr. Často se dostavil pocit, že sleduji partu modelů, kteří se mají jen tvářit cool, jako by je točil Bay. Smutné, ale je to tak. Sice to s filmem příliš nesouvisí, ale něco to vypovídá. Několik týdnů před premiérou herci navštívili nemocnici s postiženými, neobešlo se to i bez dárků a fotek. Jen promyšlený marketing. Říká se, darovanému koni na zuby nehleď, ale zastávám názor, že právě důvod darů je ten nejdůležitější, což zjistili už v Troji. Největší prostor dostává synek z farmy jménem Hawkey, což je jen proto, že on sám sólovku nemá a evidentně ani mít nebude. Jeho pokus o vtip v závěru při ulehání na lavičku po bitvě jen podtrhuje marnost v neustálé kadenci humoru. Připomíná mi to Hru o trůny, kde si zase tvůrci myslí, že když se divák už může nudit, tak tam strčí pohled na kozy a vyholené klíny. A že těch pohledů tam je.

Zpět k filmu. Po zkušenostech s Iron Manem 3 jsem ignoroval podávanou vážnost a osudovost v trailerech na druhé Avengers, což bylo jen a jen dobře. Stejně jako v Thorovi 2 i zde se vážnost podává přes šedivý filtr a nikoli dějem. Opět se jedná o taškařici s více či méně povedenými vtipy. Některé vyzní do prázdná, některé jsou mimo a další skončí u trapného pokusu. Zasmál jsem se asi čtyřikrát, což mi u dvou a půl hodinového filmu přijde dost slabé. A pokud čekáte něco ve stylu Loki vs Hulk a jejich „slabý bůh“, tak se vraťte nohama na zem. Tady za nejpovedenější vtipnou scénu považuji zvedání kladiva. Na druhou stranu se Marvel neustálým vtipkováním připravil o možnost osudového vykreslení Kapitána Ameriky při pohnutí kladiva (Vision).

Sázka na jistotu, nuda, mizerné charaktery podávané přes modely, to vše nezachrání ani především povedený souboj mezi Hulkusterem a Hulkem. Stejně tak by se dalo psát o Tylerově hudbě, jenž zachycuje ve fragmentech Silvestriho motiv, ale jinak jde u těžkou rutinu. Jen to celé podtrhuje onu marnost. Film přinese radost jedině geekům a účetním u Marvelu, respektive Disneyho, jenž má na zimu připravenou další kasovní jistotu a tou jsou Hvězdné války, jenž bude také ždímat, jak to jen půjde. Snad se v tom Abramse neutopí stejně jako Whedon, který od projektu raději utíká. Seriálový Daredevil je kvalitativně na míle daleko od této vyhypované limonády.

P.S.: Dabing sráží film ještě níž. Vyhněte se mu!

+ solidní technická stránka, některé kladné postavy

- děj, digi přeplácanost, film čistě na zakázku, kdy je to hodně znát, nesmrtelnost, hudba, atd.

5/10

Read more »

Rychle a zběsile 7 (Fast and Furious 7) - filmová recenze

Nejhloupější film roku dorazil do kin. I takhle se dá označit sedmý přírůstek do série Rychle a zběsile. Nikdo nečekal přehlídku scénáristické tvořivosti, ale všeho moc škodí. Děj začíná tam, kde se skončilo u šestého dílu, tentokrát si ale zápornou postavu střihl Jason Statham jako zlý starší bráška Lukea „Barda“ Evanse. Shaw starší se ho snaží pomstít, takže jde po Torettově partě a ta zase po něm…, i když krkolomně scénáristickým způsobem. Toretto (Vin Diesel) se snaží najít čip pro vládního agenta (Kurt Russell), který umožňuje najít kohokoli na planetě za slib, že ten mu na oplátku pomůže dostat Stathama. Pokud se pokusíte jen na chvilku zapnout mozek do režimu „on“, tak nejspíš z kina odejdete před koncem promítání. Celá zápletka je prostě a jednoduše natolik vycucaná z prstu, že podezřívám samotného Diesela, že za scénářem stojí právě on, nikoli Morgan. Celé je to slepené jen proto, aby bylo co ničit a to se daří na jedna mínus, kdy nám zemitost občas kazí zbytečné digitální dopilování.

Lina na režijním stolci vystřídal James Wan, který s takovou produkcí nemá zkušenosti a spíše se specializuje na menší, přesto zatraceně atmosférické projekty, kdy stačí zmínit první SAW nebo V zajetí démonů. Hodně sází na reálnost, která je samostatným vypravěčem a dokáže podpořit působivost. Nebylo tedy překvapením jeho první prohlášení o tom, že sedmičku hodlá připodobnit k thrillerům ze sedmdesátých let. Vše vzalo za své, když mu dal (producent) Vin Diesel na srozuměnou, že tímto směrem se rozhodně vydat nehodlá a chce akční moderní výplach. Nelze se tedy Wanovi divit, že sérii opouští hned po jednom díle a raději se vrátí k pokračování V zajetí démonů. Pokud jste tedy nepřišli na chuť směru, kterým se série ubírá od pětky, tak nyní se tomu vyhněte obloukem, mohli byste utrpět mrtvici. Já se řadím k těm, kteří pátý díl považují za nejlepší ze série, přesto jsem u sedmičky měl co dělat, abych se neschovával pod sedačku. Už úvod se Stathamem v nemocnici nechává orosená čela. Opravdu jsem se smál a držel za hlavu zároveň, což berte i v dobrém slova smyslu. V budoucnu dost možná kultovní scéna.

Šestka byla někdy slušně přepálená (chycení na dálnici s tankem, nekonečná ranvej), ale mělo to určitý bondovský nádech, kdy si série dokázala dělat srandu sama ze sebe. Ty dvě scény se daly přežít, jenže sedmička jich nabízí přibližně pět do deseti minut. Celý scénář je sestaven stylem – akční scéna, promluva o rodině, pohled na káry a ženské zadky, akce, akce, promluva o rodině a takhle stále dokola. Něco nového přináší jen Wanova režie v osobních soubojích díky kameře nebo posun se ztrátou paměti, kdy se snaží o něco psychologičtějšího, což mi zde nefunguje – Vin Diesel opravdu hrát neumí, pokud nejde zrovna o mlácení hlav. Pozitivem v tomhle směru je, že si snímek ze sebe dělá srandu snad každých pět minut. Absolutně se nebere vážně a to samé vyžaduje i od diváka. Ten se má jednoduše bavit jen pohledem na kočky, auta a demolici všeho možného, kdy postavy přežívají takové věci, o kterých se nesnilo ani Copperfieldovi. V tomhle vězí jeden ze zádrhelu – uvěřitelnost světa, který se tu snaží Diesel vytvořit. Postavy umírají dle přání scénáristy, nikoli z vystavěných příčin a následků.

O čem se hodně diskutovalo, bylo úmrtí Paula Walkera během doby natáčení. Musím říci, že se s tím tvůrci popasovali skvěle a všichni vzdali holt tomuto sympatickému herci. A ano, i mně ukápla v závěru slza. Bezpochyby bude sérii chybět. Ani jednou jsem nezaregistroval, že by tam byl Walker nějak násilně zasazen. Rozloučení je tedy decentní a precizní zároveň. Velké plus pro tento díl. Nebýt toho, tak bych hodnotil hůř, protože vedle dynamické akce, několika postav, vztahů mezi nimi a humoru, tak vlastně sedmička nic jiného nenabízí. Vlastně ano, vynikající zvukovou stránku, kterou oceníte především při otočení klíčku v zapalování u každé té namakané káry. Škoda, že se nikdo nesnažil se scénářem více poprat a ubrat na přepálenosti. Šlo by tak nejspíš o akční lahůdku roku. Takhle je z toho jen konzumní jednohubka, která slouží jako pocta zemřelému herci. 

P.S.: Vážně nechápu, jak Diesel přišel na to, že by tento díl měl získat Oscara za nejlepší film. WTF

+ akční scény, zvuk, Rock, Statham, Rodriguez a někteří další, rozlučka s Walkerem

- scénář, přepálenost a nelogičnost úplně všeho

6/10

Read more »

Jupiter Ascending (Jupiter vychází) - filmová recenze

Jupiter je obyčejná americká holka žijící a pracující se svou mamkou a tetou. Její náplň dne je brzké vstávání a dobře umytý záchod a ani malým kouskem své mysli by ji nenapadlo, že jsou ve vesmíru stvoření, pro které je velmi žádoucí. Poté, co ji chtěli unést, je zachráněna Cainem, křížencem člověka a vlkodlaka. Jupiter tak zjišťuje pravdu o rodině Ambrasaxových. Jsou to tři mocní sourozenci vlastnící vesmír, ale jen jeden má Zemi a ti další o ní usilují. Jupiter ztvárňuje jejich mrtvou a reinkarnovanou matku, které Země patří, proto není v celém vesmíru v bezpečí. Proplétá se mezi vesmírnými světy a je jediná, která může zachránit osud celé Země.

Bratři, uh omyl, bratr a sestra Wachowski přišli s novým projektem a zvedli tak v lidech další velké filmové očekávání. S Matrixem zazářili, tak proč by tomu nemohlo být i teď s novinkou Jupiter Ascending (Jupiter vychází), která je vrací zpět k velkolepé sci-fi?

Ale bohužel nepomohl tomu Sean Bean, ani počítačové efekty a dokonce nezafungovalo zvučné jméno režisérů. Dostali jsme film, který si vzal od každého něco a za účelem originality to smotal dohromady, přičemž vznikla nechápavá dějová linie, u které na konci filmu každému dojde, že byla do budoucna naprosto zbytečná stejně jako film samotný. Začněme herci. Šlo vidět, že Mila Kunis se opravdu snažila, jenže ji to k ničemu nebylo. Ono opakovaně se nechávat zachraňovat od polovlka, který si ji půl filmu přehazuje pěkně vysoko nad zemí, není asi nejpříjemnější. Samotný Channing Tantum působil spíš otravným dojmem a moc toho nepředvedl. Dalo by se říct, že to bylo hlavně kvůli roli mutanta, který působil se svými schopnostmi „přeplácaně“. Namísto toho Eddie Redmyne, představitel jednoho z bratrů a v traileru pokládán za hlavního zloducha, což není až tak úplná pravda, byl skvělý, jen ve svém projevu dost omezený. Škoda.

Záběry vesmírem byly nádherné, samotné kolonie měly co do sebe. Kdežto stvoření, jenž je obývala, překypovala nezměrnou řádkou podivných masek, které byly sice kvalitně provedeny, kdežto se až nezdravě podobaly těm v Pátém elementu, Star Wars či tragickému Hunger Games. Naprostý fail byl hlavně u počítačového drako-ještěra, který se tam radši neměl objevit, jak byl hnusně provedený.

Fenoménem dnešních filmů, je záchrana lidstva před vyhubením, válkou nebo nějakou katastrofou. Nevím, jestli se na tom filmový průmysl shodl nebo nám tím chce něco říct, ale už by si měli uvědomit, jak otravné to opakování je. Někdy mi přijde, že se Hollywood drží heslem „Jak nejefektivněji zničit lidskou populaci“. Jinak si neumím představit, proč je o tom děj každého druhého filmu. Jupiter vychází není výjimkou, pro změnu to máme naservírované ve sci-fi kabátku s pohádkovým nádechem, což zřejmě mělo působit originálně, ale nestalo se tak.

Wachowski se už od Matrixu drží stále stejné myšlenky – lidé jako zdroj. Možná právě proto působí Jupiter vychází nudně, přeplácaně a bez smyslu. Pro většinu se film stal zklamáním a tím i zůstane. Už jen doufám v tom, že někdo natočí zajímavé sci-fi, které bude alespoň trochu fungovat.

+ počítačový vesmír

- neoriginální a nefungující děj, herecké výkony

2/10

Read more »

The Hobbit: The Battle of the Five Armies (Hobit: Bitva pěti armád) - filmová recenze

Tak a je to tu. Nejspíš poslední film ze Středozemě dorazil do kin a otázkou je, zda dokázal Peter Jackson přesvědčit pochybovače, že na to pořád má, anebo se mu povedlo úspěšně zničit to, co vybudoval Pánem prstenů. Vrcholem třetího dílu měla být Bitva pěti armád a s ní spojena hromada emocí kolem Bilba a trpasličí družiny. Vedle toho jsme mohli sledovat i vedlejší linii s Dol Guldurem, Bílou radou a Sauronem. Bilbova cesta za dobrodružstvím se změnila na boj o celou Středozem a z pecivála se dokázal stát inteligentní bojovník se srdcem na správném místě, jenž dokázal motivovat i pyšné trpaslíky. Peter Jackson si ten nejlepší materiál nechal na závěr a chtěl diváka plynule přenést na dění ve Společenstvu Prstenu, které se odehrává šedesát let po Hobitovi. Mám rád Tolkienovu Středozem, mám rád Peterovu Středozem, ale třetí díl považuji v této podobě za to nejhorší, co Jackson přinesl a v článku povím proč.

Úvod navazuje na negativně přijatý cliffhanger ze závěru Desolation of Smaug a sledujeme Šmaka při útoku na Jezerní město. Tentokrát se tedy žádný prolog nekoná a jde se hned na věc. A tohle vlastně symbolizuje celý film. Žádná poetika se nekoná, anebo je jen načrtnutá (Gandalfovo čištění dýmky). Děj (odmítám tomu říkat příběh) se žene kupředu a více než kdy jindy je tvořen různými atrakcemi bez hlavy a paty, kde vede Legolasovo různorodé blbnutí. Už v Návratu krále mi ležela v žaludku scéna s olifantem, ale zde to Jackson přehnal natolik, že se tímto z Hobita stala parodie sama na sebe. Na nic není čas, nikdo nic víc neřeší, krásných proslovu je pomálu (ach ty dialogy) a vidíme jen mlácení jedniček a nul, se kterými se těžko někdo sžije. Krom vztahu Bilba a Thorina se charaktery takřka neřeší. Až na Kiliho jsou trpaslíci neviditelní, přičemž dostává prostor především starostův patolízal Alfrid. Chápu, že měl představovat jakýsi protiklad pro Barda (světlo nemůže existovat bez tmy), ale dávat ho například před Filiho je jeden z největších přešlapů celého filmu. To, co Jackson udělal s Filiho osudem je vyloženě k smíchu nebo spíše k pláči.

Problém tkví v brutálním používání střihu, kdy se nechává jen to, co nás přenese k další atrakci. Do kin se vlastně dostal takový větší trailer, pokud chcete, tak demo a na plnohodnotný díl si musíme počkat do příštího roku viz rozšířená verze. Jackson se hodně spoléhá na své fanoušky, že mu leccos odpustí, ale bojím se, že letos zašel příliš daleko a nabídl do kin jen úplné torzo. Bylo mi to jasné už v momentě, kdy byla oznámená délka. Snímek je tudíž s přehledem tím nejkratším ze Středozemě. Zajímalo by mě, co je pravdy na tom, že takto sestříhaný film požadovalo samo studio (film se může takto protáčen v kinech častěji za den = více dolárků). To samé platí o rozdělení na tři díly, které vzal Jackson na sebe, ale pochybuji, že to bylo jeho rozhodnutí, čímž narážím na kauzu kolem Weinsteinů, kteří měli s Warnery smlouvu na podíl z tržeb ze dvou dílů, ale díky pozdnímu rozdělení na tři filmy, by z posledního nic nedostali. Právě tohle mizerné PR nejvíce podtrhuje této trilogii nohy. Dlouho jsem neviděl takhle odfláknutou prezentaci filmu. Můžeme si s klidem zrekapitulovat, co se kolem filmu za tu dobu změnilo, což v médiích poté vyznělo dost negativně a poničilo celou značku. V první řadě problémy s právy, odchod režiséra, změna ze dvou filmů na tři, úmrtí zvířat, změna názvu atd. Celá tahle komedie zapříčinila jedno a to, že se Hobit stal synonymem pro prachy. Samozřejmě je nesmysl něco takového tvrdit, protože každý film, co z Hollywoodu vyleze je vytvářen pro peníze, tudíž se dle toho nedá hodnotit výsledné dílo.

Film rozhodně své klady má. Ať už jde o povedenou proměnu Thorina v šílence a jeho paranoiu vůči všem, Martina Freemana, který Bilbem prostě je, nebo klasickou čtveřici herců z Bíle rady, jejichž scéna v Dol Gulduru (Galadriel!) patří k tomu nejlepšímu v celé trilogii. Nesmím opomenout umělecké ztvárnění všeho a všech od vrchních malířů Johna Howa a Alana Lee. V tomhle směru hledá Hobit konkurenci jen těžko. Stejně tak efekty jsou ve formě, až na dementní berany na skalách. V tom momentně jsem to přestal dávat a pomalu vnímat. Trikům se vyčítá digitálnost a umělost, ale tohle přirovnání se mi zdá dost mylné už v tom směru, že Hobit se nesnaží a ani nechce být realistický na rozdíl od sci-fi jako Interstellar. Jeho využití trikových technologií má představit fantaskní svět nikoli reálný. Vše tedy podléhá úmyslnému konceptu, který prostě v dnešní době nesedne všem. Za tohle ladění může pochopitelně i využití HFR, které díky plynulosti a ostrosti nepřipouští chyby ve výpravě a vše nekompromisně odhaluje, proto se upustilo od masek a praktických efektů. Právě dojmy z této technologie a kolem Atmosu dodám později, ale na celkovou známku to bude mít pramálo vliv.

Ti, kterým stačí prostě nějaká řezanice, budou z výsledku vesměs spokojeni. Ostatní by se měli asi připravit na zklamání z toho, co viděli. Zkratkovitost úplně všeho je do očí bijící a emoce vychází jen z toho, co si Jackson vybudoval v předchozích dílech. Celý film připomíná Meddědovu linii z dvojky. Pokud jde o tuhle postavu, tak má ve trojce přibližně deset vteřin, což rozhodně nepřispívá k dobrému dojmu a jeho část z dvojky tím působí naprosto zbytečně (v knize právě on zabije Bolga/Azoga, čímž by se ospravedlnila zastávka u něj a následné vyprávění o Azogovi)! Mohl bych kritizovat ještě pár stránek, ale nikam by to nevedlo. Nyní se dá prostě prohlásit, že trojku dostaneme až za rok a tuhle verzi uvidím ještě jednou kvůli HFR a Atmosu, poté se odmítám na ní někdy podívat. Má přítelkyně to řekla přesně, cituji: „Jackson by měl dostat pár facek, aby se vzpamatoval.“ A to patřím k lidem, kterým se první dva díly v rozšířené verzi dost líbily. Nepochybuji, že až příští rok vyjde rozšířená verze, tak bude podstatně lepší a napraví celkový dojem z tohohle guláše, kde na maximum obstál jen Howard Shore s famózně epickým doprovodem, jenž proberu v samostatném článku.

+ herci, hudba, kamera, umělecká stránka, Dol Guldur, narážky na Pána prstenů
- střih!, Jackson nemá vlastně co vyprávět, poslední třetina

6/10

Read more »

Interstellar - filmová recenze

Interstellar byl od svého začátku jedním z nejsledovanějších filmů a to už v době, kdy se kolem něho motal Steven Spielberg, aby režii následně převzal už nějaký rok velebený Christopher Nolan. Scénář opět vypracoval se svým bratrem, přičemž se obklopili tím nejlepším z řad herců současnosti. Natěšenost byla nezměrná. Všeobecný hype filmu bohužel uškodil a namísto propracovaného vesmírného blockbusteru o záchraně lidí na Zemi jsme dostali nemastné neslané a především nefungující rodinné drama z farmy, kdy se postupně přesuneme do vesmíru. Lidstvo umírá, potravin ubývá, klasické státní zřízení už nefunguje a tak zbytky NASA přizvou ke spolupráci bývalého pilota, dnes farmáře, aby se opět oblékl do skafandru.

Už během mediální masáže kolem filmu mi mělo být jasné, že se snímek bude snažit zakrýt své nedostatky ve scénáři a na režisérské židli. Vše se soustředilo jen a jen na IMAX. Všude se psalo o tom, že sám velký Nolan volal do IMAX kin a vyprosil si 70 mm pás, protože právě Interstellar byl zaznamenán na IMAX kamery (přibližně hodina ze tří) pro co nejepičtější měřítko. V tomhle směru je mezigalaktické cestování ohromující. Trikově nelze co vytknout a nominaci na Oscara má snímek poměrně jistou, stejně jako u zvuku či střih zvuku. Samozřejmě, jedna věc je vytvořit planetu či vesmírné plavidlo a ta druhá něco organického.

Kamenem úrazu je tedy bídný scénář sledující několik postav v jiných časových pásmech. Co ten Casey Affleck nebo Matt Damon? Jejich linie je naprosto zbytečná a nic nepřináší, jen natahuje délku. Vlastně celá poslední třetina je tragická a podkopává jinak velice solidně rozjíždějící film. Za ten závěr bych někoho zakroutil krkem. V tomhle směru bych chtěl být asi nekritickým Nolanovým fanouškem…nebo vlastně ani ne. Je to zarážející poslouchat chválu od lidí, kteří na podobný happy end nadávali u Spielberga ve Válce světů. Banda pokrytců. Ale je to Nolan, takže kritika se nepřijímá.

Problém provází i herce, kteří odvádí taktéž solidní práci, ale krom perfektní Jessicy Chastain (Murph) jsem absolutně nikomu nevěřil, že je tím nebo oním. Nejde o to, že by hráli špatně, jen proti nim pracuje jejich veřejná známost. Kam se oko podívá, tak je hollywoodská hvězda. Michael Cain jako slavný fyzik? To opravdu ne. Nejvíce pozornosti přitahuje, v současnosti v solidním kurzu, herec Matthew McConaughey jako farmář/pilot Cooper. Ten se nemá za co stydět a asi jako jediný může myslet na nějakou tu nominaci. Cooperův vztah s Murph je klíčový pro celý film. A proč si myslím, že snímek nezíská Oscara v nejcennějších kategoriích? Protože je až příliš chladný. Nolanovi emoce prostě nejdou. Snímek je chladný jak psí čumák. Do toho je utahaný, se zbytečnými liniemi a divákovi vše předkládá polopatě, aby to pochopil každý. Nejsem fyzik a nebudu se pouštět do detailního rozebírání kvantové mechaniky, ale o filmu něco vím a zde Interstellar hoří především. Do toho si započítejte matného Zimmera, který přišel s jednou (do hlavy zařezávající) slušnou skladbou, kterou přesto opakuje každých deset minut (!), zbytek je vyplněn opět syntetickým šumem.

Abych to shrnul, tak Interstellar ve výsledku není tak špatný. Sráží ho stupidní závěrečná třetina. A pokud na film nepůjdete do IMAXU, tak přijdete i o jeho hlavní trumf. Schválně kolik lidí si snímek pustí na domácích nosičích a dokouká ho až do konce. I tak Interstellar považuji za to nejhorší, co Nolan natočil. Dohonily ho jeho ambice.

+ triková a technická stránka (epické měřítko), herecké výkony (Chastain), strhující akční scény, i když jich je pomálu,

- scénář, poslední třetina, nedostatky v logice,

5/10

Read more »

Hercules (2014) - filmová recenze

Rok 2014 nám už stihl přinést dvě verze příběhu o řeckém hrdinovi Herkulovi. Ta první, ze začátku roku, se řadí k tomu nejhoršímu, co nám letošní filmový rok přinesl a druhá by příliš nezaostávala nebýt brutální muskulatury Dwayna Johnsona, jenž si střihl hlavního hrdinu. Už z plátna sálá silný respekt vůči jeho bicákům, jejichž velikost dosahuje velikosti stehen průměrného fotbalisty a velikost jeho stehen kopíruje ty závodního koně. Právě Johnson táhne celý snímek a tlačí ho aspoň k rozpačitému průměru. Režisér Brett Ratner, jemuž někteří nemohou přijít na jméno po třetích X-menech, si ani zde nevybuduje silnější pozici u fanoušků ani studií a v dalším textu se dozvíte, proč považuji tuto verzi legendy minimálně za zklamání, i když jsem od ní vlastně příliš nečekal.

Příběh nesleduje Herkula od jeho počátku, kdy se stal hrdinou, ale navazuje na dobu, kdy už většinu svých slavných úkolů splnil. Sám je spíše žoldák, kterého najímají králové na řešení svých problémů a doprovod mu dělá skupinka dalších psychopatů, co nemá problém někoho podříznout pro pár zlatých. Ano, Ratner se nám rozhodl předhodit úplně nové podání řecké mytologie a to do takové míry, až zůstává rozum stát. Zapomeňte na kentaury, hydry nebo kerbera. Zde nám režisér a scénárista předvádí něco podobného, co je dnes v módě. Jenže Ratner není Nolan (trilogie o Temném rytíři) a tak jeho hra na takzvaný realismus ničí vše, čím je tahle doba, příběh a postavy kouzelným. Snaží se nám ukázat, že žádná taková zvířátka neexistovala, přitom nás zásobuje hromadou kravin, čímž si podkopává sám nohy. Pořád čekám, komu se podaří překonat původní Souboj titánů a ono stále nic. Přitom jde o tak úžasnou látku. Podívejte se na videoherní sérii God of War. Takže právě místo kentaurů tu máme hru s optikou, místo hydry lidi v maskách a kerbera nahradila opět optika se třemi vlky. Přitom trailer sliboval přesný opak. Nebudu daleko od pravdy, když trailerovou kampaň označím za lživou reklamu.

Herecky všichni přicmrndávají právě Johnsovi. Jeho banda žoldáků je sice sympatická, což platí především o ženské verzi Legolase (Orlando Bloom opravdu není ženská), jenže nikdo nemá potřebný prostor, aby se stal něčím víc než jen kulisou kolem hlavní hvězdy. Samozřejmě nám jakoby sami ve filmu řeknou, že jsou rádi v Herkulově stínu a těží z něho, jenže mně to přijde spíše jako berlička k upevnění Johnsonova statusu a lenosti tvůrců s rozvinutím charakterů. Řekněme, že casting se povedl na 99%, kdy všichni se svých rolí zhostili poměrně s přehledem, pokud přehlídnu dialogové utrpení, kde přibližně polovina přednesu by si zasloužila zastrčení přirození do mraveniště, čímž samozřejmě nemyslím svého, ale pana scénáristy. A co je ono jedno procento? To tvoří obsazení Josepha Fiennese (Flashforward), který je v roli politika jako pěst na oko. Když si odmyslím, že tam vůbec nesedí, tak další věcí je, že po celou dobu jsem přemýšlel, zda není transsexuálním homosexuálem či něčím podobným. Asi měl působit slizce, ale celý jeho výstup je vyloženě trapný.

Po záporech bych chtěl vyjmenovat aspoň nějaké klady, jenže krom Dwayna Johnsona a celkem solidní akce, toho na chválení moc není. Epičnost se vytratila a nahradila ji křeč. Soundrack taky nenadchne a jedná se o styl Remote Control v lacinějším pojetí. Asi byl Fernando Velázquez podstatně levnější. Nejedná se vyloženě o průser nebo něco, co by poničilo mozkové buňky, ale jde o slušné zklamání z promrhaného potenciálu, protože „Rock“ se pro tuhle roli narodil a celá mytologie nabízí opravdu hodně materiálů. No nic, snad se někdy dočkáme zfilmovaného God of War, kdy zároveň jediným skutečným (a kvalitním) zatupitelem žánru fantasy v posledních letech zůstává Jacksonův Hobit.

+ Dwayne Johnson jako Herkules, sympatická parta žoldáků, pár slušných záběrů
- znásilnění parádní mytologie, zbytečnost celého projektu, scénář a vše okolo něho, tuctová hudba...

4/10

Read more »

Na hraně zítřka (Edge of Tomorrow) - filmová recenze

Doug Liman je znám jako velice slušný rutinér a byl to on, kdo nastartoval příběhy Jasona Bournea povedeným Agentem bez minulosti. Pro film je stejně tak důležité obsazení, což režisér ukázal, že taktéž zvládá s přehledem. Mezi Pittem a Jolie to v takových Smithových opravdu jiskřilo. A to natolik, že Pitt následně utekl od Jennifer Aniston právě k Angelině Jolie. V Na hraně zítřka získal další hvězdu do hlavní role a není ji nikdo jiný než Tom Cruise, který se na vrcholu drží už bezmála třicet let. Dá se říci, že je poslední ze staré gardy hvězd, která ještě umí nahnat do kin nemalý počet lidí. A pokud jde o jeho spojení se sci-fi, tak je vždy o co stát a člověk by měl zpozornět. Po nedoceněném loňském Oblivionu se vrhl na další mimozemskou látku, tentokrát podstatně špinavější (zničená Paříž vypadá luxusně)

Příběh se odehrává v blízké budoucnosti. Mimikové, jak se nazývají mimozemské bytosti, zaútočí na Evropu a ta je takřka celá v jejich chapadlech. Posledním, relativně bezpečným ostrůvkem, je Anglie, ze které jednotky vyrazí proti nepříteli na francouzské pláži ve stylu vylodění v Normandii, podobně jako v trháku Zachraňte vojína Ryana (s přístupností PG-13). Mohutného výsadku vojáků se účastní i major Cage (Cruise) označovaný jako zběh pro jeho zbabělost. Opět se jedná o jatka a nepřítel armádu poráží, než se Cage náhodou setká s Alfou, mimozemskou bytostí, po jejímž zabití se mu dostane do krevního oběhu její krev, čímž se vrátí o den zpět. Tento den si neustále opakuje v momentě, kdy je zabit. Právě na bojišti potkává drsnou Ritu (Blunt), jenž jako jediná chápe, čím si prochází a poskytne mu potřebný trénink, aby se z něho stala tzv. „killing machine“. Cage je vržen do událostí, kde musí najít původ jak Mimiků, tak i svých problémů s časem.

Na hraně zítřka se v několika věcech dost liší od klasické letní produkce. Rozhodně se nejedná o hloupý blockbuster založený na počtu trikových okének a výbuchů. Jeho doménou je poměrně inteligentní zápletka s perfektní chemií mezi postavami. V tomhle směru inteligentní znamená vystavění scénáře stejně jako perfektního střihu, díky němuž opakování událostí nenudí. Film je sám o sobě složen hned z několika jiných snímků, a pokud jste hráli hru Resistance pro Playstation 3, tak budete doma. Ačkoli je Limanova sci-fi přirovnávaná nejčastěji k filmům  Zachraňte vojína Ryana, Světové invazi nebo Hvězdné pěchotě, tak právě nejzásadnější inspirací je hra Resistance. Ten pocit prohlubuje i vysvětlovací animace postupu „viru“ napříč Evropou stejně jako posledním odbojem v Anglii.

Velkou výhrou je obsazení Toma Cruise a Emily Blunt mezi nimiž chemie pracuje opravdu silně. Cruise se s roky naučil netlačit tolik na pilu v přehrávání a úvodního srábotku mu má člověk problém uvěřit jen z toho důvodu, že prostě ví, jaký z něho bude badass v exoskeletonu. U Emily nemá člověk zase problém se do ní zamilovat hned od prvního setkání. Jde skutečně o silnou osobnost a charismatickou postavu. Dalším plusem je Bill Paxton jako důstojník Farell. Ten si svou roli užívá stejně jako v Agents of S.H.I.E.L.D. Tahle trojice herců je základním úspěchem Edge of Tomorrow.

Filmu se dá vytknout snad jen nezajímavá hudba Christophera Becka, kdy si po skončení filmu uvědomíte, že si snad žádnou ani nevybavujete. Těžko říct, zda šlo o záměr režiséra nebo Beckovu neschopnost přijít s něčím epičtějším. Zajímalo by mě, jak by si s tím poradil takový Basil Poledouris (Hvězdná pěchota). Další výtka by mohla být v ne tolik úderném závěru. A k němu, krom opětovné podobnosti s Resistance, se dá napsat, že Tom Cruise má pro takové poslední scény nejspíš slabost. Vzpomeňme na Válku světů nebo právě Oblivion. Až film uvidíte, tak pochopíte. Ale jde spíš o subjektivní dojmy. Skvělá kamera, střih, vypilovaný scénář, triky s přehlednou akční výplní (i ve 3D) a s perfektní hereckou trojicí vše udolají. Do toho si připočtěte upřímný humor, který přesně sedne, kde má a neshazuje tak samotný děj do trapných vod.

Od Edge of Tomorrow neočekávejte nic zásadního, přelomového nebo akční náhul, protože ničím takovým film prostě a jednoduše není. Přistupujte k němu jako k překvapení léta, které staví na hercích a scénáři. Vypůjčuje si sice všude možně (Na hromnice o den více, Zdrojový kód...), jak jsem zmínil výše, ale dělá to kouzelným způsobem, kde má vše své místo. Jde nejspíš o nejlepší Limanův projekt a člověk mu může v kinech přát jen úspěch. Potenciál pro pokračování tam rozhodně je.

+ herci, scénář, audiovizuální stránka, kamera, výprava

-  hudba, závěr mohl být ještě lepší (subjektivní)

8,5/10

Read more »

Noe (Noah) - filmová recenze

Biblická témata jsou v Hollywoodu nejenom oblíbená z hlediska tržeb, ale především už jejich samotné převedení na filmové plátno vzbuzuje kontroverzi, aniž by někdo výsledek viděl. Stejný osud potkal i novou verzi stavitele Archy, Noeho. Aronofsky se po menších a mezi fanoušky oblíbených filmech vydal do blockbusterových vod se vším všudy. Obklopil se trikovým studiem ILM i vynikající hereckou sestavou, které vévodí neustále charismatický Russell Crowe, který by si konečně tu další nominaci na Oskara zasloužil. Snad každý zná příběh o Noem, jehož úkolem je postavit Archu na záchranu své rodiny a fauny jako takové. Shromažďuje pár od každého druhu a čeká, až Bůh sešle na Zemi očišťující potopu, která má zbavit planety nákazy jménem člověk.

Aronofsky to vzal poměrně od podlahy a přinesl celkem slušný a syrový psychothriller, jenž v sobě ukrývá hned několik velice silných scén. Ve mně nejvíce rezonovala Noeho návštěva tábora a sledování „porcování“ zvířat. Snímek se ale zbytečně štípí na komorní drama (v Arše) a velkolepé dílo (bitva) silně připomínající druhého Pána prstenů (útok entů na Železný pas). S tím bych ani nějak zásadní problém neměl, kdyby nebylo závěru, a vzhledem k všeobecně známému tématu, se nedá ani příliš mluvit o nějakých spoilerech. Režisér nám postavu Noeho postupně tlačí do psychopatických vod, aby to v závěrečných dvou minutách shodil ze stolu. Kdyby to skončilo právě před tímto závěrečným úsekem, tak by to přeci jen vyznělo mnohem silněji a emotivněji

Budiž, i to bych překousl. Co mi rozum nebere, je naprosté překroucení nejenom biblického textu, ale celého významu, kdy se díky požadavkům tvůrce odsune jakékoli dobro. Díky těmto změnám se naprosto nuluje význam potopy, včetně činů samotné hlavní postavy i Boha. V Bibli se Potopa zmiňuje jen letmo, tak je jasné, že tvůrci vařili z vody a to poměrně doslova. Noe byl jako dobrý člověk vybrán na záchranu života zvířat i své rodiny, včetně žen pro své syny. Zde sledujeme nejenom Padlé anděly (mezi které patřil Lucifer, který byl prvním Padlým a někteří další ho následovali), kteří jsou vykreslováni v kladném obraze, ale i továrny, kde člověk ničí krajinu (tenhle modernismus je do očí bijící). Noeho vraždění lidí je spíše taková třešnička na celkově negativním obrazu. Do toho závěrečné incestní myšlenky, synové, kteří se otočí proti otci apod. Logické lapsy tím pádem na sebe nenechají čekat – Noeho děd může napravit lidské tělo pro těhotenství, ale Bůh tomu nemůže zabránit stejně, jako se onen děd postavil Bohu, i když mu celý život údajně sloužil. Proč vybral Noeho, který se nebojí zabíjet lidi po desítkách a pak ho (prý) nutí zabíjet novorozence (tvůrci to jaksi vysvětlili, ale rozchází se to s originálem právě jen pro potřebu režiséra)? A za devět měsíců na lodi si nikdo nevšiml obrovské díry v trupu...? A takových věcí je tam až příliš pokud si dáte práci s přemýšlením. Tvůrci se až příliš snaží šokovat na úkor toho, co je správné. Celou dobu jsem měl pocit, že spíše sleduji jakousi překroucenou satanskou agitku. Celkově je zajímavé sledovat, jak s náboženstvím v Hollywoodu nakládají díky podivnému nakládání s liberalismem.

Film se dá hodnotit z pohledu věřícího i filmového fanouška a v obou táborech vzniká jakési „ale“ nad tím, jak si Aronofsky poradil s celou látkou. New Age tématika nebo veganství dostává silnou zelenou ve svém projevu, děj se tříští do tří úseku – pomalý „zelený“ úvod, blockbusterový střed a psychologické komorní drama v závěru. Pohromadě to drží herci a povedená Mansellova hudba. Dominuje perfektní Crowe, který by neměl problém v klášteře prodat lístky na metalový koncert. Vše stojí na něm. Po Čisté duši se opět sešel s herečkou Jennifer Connelly, u níž se dá mluvit o jakémsi standardu s občas přehrávajícím výrazem. I kladně zmiňovaná Emma Watson zvládá vše na jedničku, i když mi tam tedy příliš nepasuje. Pořád to bude Hermiona. Větší překvapení pro mě byl výkon Logana „Percyho“ Lermana, jehož frackoidní rozmazlenost byla pomalu hmatatelná. Démoničnost hlavního záporáka Raye Winstona taky stojí za zmínku, jehož slovní výměna s Crowem patří k tomu nejlepšímu.

Při součtu všech kladů a záporů mi vychází lehký nadprůměr, kdy dominuje to, jaký vztah máte zrovna k náboženství a nemyslím tím jen křesťanství, protože tenhle film s ním nemá nic společného. Noe mě osobně spíše nakrknul ve svém pokrouceném provedení a ještě k tomu s fantasy prvky. Ani ta triková stránka příliš neohromila, i přesto, že se ILM nechalo slyšet o náročnosti provedení všech zvířat. Takové ničení nepřátel obry bylo lépe provedené v o dvanáct let starších Dvou věžích a rozbouřené moře jsme mohli efektivněji vidět ve snímku 2012. Proč tedy chodit na Noeho? Asi jen z důvodu si znova připomenout, že Russell Crowe patří stále k nejlepším hercům Hollywoodu.

+ herci, slušné triky, hudba, několik vynikajícíh scén

- zničený význam potopy kvůli potřebám tvůrců stejně jako charakterů, kdy se vytrácí vnitřní logika, absence dobra, zavděčit se antikřesťanské módě

6/10

Read more »

300: Vzestup říše (300: Rise of An Empire) - filmová recenze

Na první třístovku si příliš nevzpomínám. Viděl jsem ji jednou v kině a nutkání si to zopakovat doma nepřišlo. Tyhle digitální hrátky mě příliš neberou, i když se určitá chytlavost látce upřít nedá. Chápu i některá tvrzení o kultovnosti filmu díky patřičné komiksové stylizaci. Nyní byla možnost zhlédnout dvojku s podtitulem Vzestup říše, kde sice některé mohlo mást, že budou sledovat jakési pokračování jedničky, ale ve skutečnosti z většiny sledujeme paralelní události k Bitvě u Thermopyl. Máme možnost vidět řeckého generála Themistoklese toužícího po sjednocení své země a k tomu se mu nabízí skvělá možnost bojem proti perské armádě krále Xerxese. Tu vede Artemesie, skvělá válečnice, rozená Řekyně, ale vychovaná v Persii. Zatímco se Themistokles snaží bránit v domnění, že se nakonec objeví Sparťané, tak Artemesie plánuje Řecku svou pomstu.

Už není rok 2006, kdy do kin vtrhla Bitva u Thermopyl a dala vědět, že tu je nějaký Zack Snyder. Ten už zaujal zajímavým hororem Úsvit mrtvých, ale pokračování hrdinných Řeků přenechal Noam Murrovi, pro kterého je to vesměs prvotina. Snyder mu hlídal záda v producentském křesle a sám se stará o vznik pokračování Muže z oceli, kde se potká i s novou podobou Batmana. Všichni jsme určitě zvědaví, zda tentokrát nezlikviduje celou planetu. Přesto jeho osobitý styl ve zpomalených záběrech zachycuje Murro s přehledem. Sice jsou některé záběry zbytečně nepřehledné a natočeny nepochopitelně zblízka, ale některé bojové scény mají koule. Těžko nás dnes něco ohromí, což platí především o bitevních scénách, kdy mě od Návratu krále snad každá nechala klidným. I tak se nemá režisér za co stydět a servíruje slušné scény především na moři, kdy se digitální krví nešetří. A to je jeden z několika problémů. Sice jsou některá jatka slušně efektní, ale nic to se mnou nedělalo právě díky přehnanému digitálu. Chápu komiksovou stylizovanost, což nic nemění na faktu, že bych dal přednost realističtějšímu pojetí. Jak by to asi vypadalo v podobě skvělého Království nebeského?

Tím se dostávám k efektům. Ty haprují od povedených, až po ty méně. Jejich nevyváženost jde ruku v ruce se stupidním rozhodnutím nainstalovat do kin promítačky Christie s mrzkým rozlišením 2K, což je jen kousek nad Full HD (1920-1080p) pro domácí sestavy. Tohle roztáhnout na jedenácti metrové plátno chce velkou odvahu. 4K by tomu slušelo podstatně více a především filmům, které jsou takto točeny. Jacksonův Hobit je dokonce natáčen v 5K rozlišení (5120-2700), což nám může být ale jedno díky nulové podpoře. Je to obrovská škoda, protože díky tomu zanikne hromada detailů, které by například 300: Vzestup říše silně prospěly, aby nedocházelo ke zkoumání matného obrazu. Sice se zatím nic nevyrovná zážitkům z kina, ale v rozlišení a tím i přehlednosti, je domácí Full HD nejspíš před ním. Troufám si tvrdit, že na blu-ray bude vypadat Vzestup říše podstatně lépe, pokud jde o triky a prokreslenost obrazu i přes obrazové zrno jako u jedničky.

Vedle slušné akční stránky, která vždy skončí někde na hranici, aby nezačala opravdu nudit, stojí za větší zmínku výkon Evy Green, kterou někteří znají z Království nebeského nebo bondovky Casino Royale. Ta je v roli Artemesie famózní a strhává na sebe veškerou pozornost. Společné momenty se Sullivanem Stapletonem (Themistokles) patří k tomu nejlepším, co snímek nabízí. Její Artemesie má manipulativní ženskost a přitom dravou brutalitu, aniž by musela použít meč. Tam, kde film přišel o charisma Butlera, tak tam ho nahradila právě Eva Green. Díky této roli bych si ji dokázal představit jako akční hrdinku nového tisíciletí. Snad si to v Hollywoodu uvědomí včas a ne jako v případě Liama Neesona.

Ještě pár slov ke Stapletonovi. Ten hraje velice slušně, i když je mu vyčítáno, že nedosahuje charismatičnosti Gerarda Butlera. Vždyť ani takový být neměl. Proto mi taková kritika přijde až směšná. To, co považuji za skutečný problém je nudný scénář. Ten se soustředí jen na dvě části – bitva a proslovy proložené patosem. Díky tomu neskutečně trpí tempo a je to znát i na hudbě. Chvíli duní sál, poté to ustane, zase začne a takhle pořád dokola. Schválně si toho všímejte, jak se jede podle stejného vzorce po celou hodinu a půl. A když už jsem u hudby, ta ve filmu funguje, jak si člověk u tohohle typu snímku představuje. Na starost ji dostal Junkie XL, který se pyšní spoluprací s Harry Gregsonem-Williamsem (Domino) nebo dokonce s Hanzem Zimmerem (Temný rytíř povstal, Inception). Jeho předností jsou synťáky, tudíž nic jiného ani nečekejte. Veškerá hudební složka se skládá z elektroniky, především perkusní. Často jsem slyšel podobnost s Mužem z oceli, což je pro mě celkem zápor.

Celkově nemohu říci, že bych byl z filmu nějak nadšený nebo zklamaný. Spíše mě nechal chladným, bez emocí. Sledoval jsem jen určitou koláž barevných obrázků proložených patetickými proslovy na obou stranách barikády. Některé zpomalené záběry mě taky iritovaly, protože mi přišlo jako by snímek lépe fungoval v běžné rychlosti. Wachowští tu zpomalenost měli lépe vychytanou se správným dávkováním (Matrix). Měl jsem pocit, že kdyby se zpomalené scény pustily v klasické rychlosti, tak je film o polovinu kratší. Na druhou stranu je jasným plusem herecké obsazení s některými veterány z jedničky (David Wenham, Lena Headey) s dominující Evou Green, která své fanoušky potěší nejen odhaleným vrškem, ale hlavně skvělým výkonem své fanatické válečnice. Užívá si každou vteřinu a s ní i diváci. Bohužel není na plátně celou dobu, takže jsme nuceni sledovat většinou nic neříkající proslovy, což vlastně odhaluje prázdnost celého děje. Podobně je na tom hudba při samostatném poslechu. Historik může na návštěvu rovnou zapomenout, za to mládež by měla být z většiny nadšená. Zbytek nejspíš zůstane jen u suchého „hmmm, dobrý“.

Distributor: Warner Bros.
Premiéra: 7. března 2014
Délka: 102 minut
Rozpočet: 100 milionů dolarů
Žánr: akční, fantasy
Režie: Noam Murro
Herci: Lena Headey, Eva Green, Rodrigo Santoro, Sullivan Stapleton, David Wenham, Jack O'Connell, Hans Matheson, Callan Mulvey

+ herci v čele s Evou Green, některé akční scény, 

- nudný a plochý scénář, s ním přichází několikrát i nuda

6/10

Read more »

Já, Frankenstein (I, Frankenstein) - filmová recenze

Už při uvedení prvních trailerů k filmu Já, Frankenstein se spekulovalo nad podobností s upírskou sérii Underworld a pro vysvětlení nemusíme chodit daleko. Na scénáři a samotné komixové předloze se podílel Kevin Grevioux, jenž také pomáhal při psaní scénáře k Underworld a dokonce si v něm sám zahrál. Bez okolků můžeme tvrdit, že Frankenstein svým temným vizuálem a akcí má k Underworldu velmi blízko. Ale co dějově? Všimněte si jedné souvislosti s Underworldem. V těchto typech filmů se děj výhradně soustředí jen na nadpřirozeno, které sice žije v lidském světě a mluví o lidech, ale většinou s lidmi nemají nic společného a zajímají se jen o své záležitosti. A přesně tak je to i ve Frankim. Říkala jsem si, zda mi to upuštění od lidské rasy vadí, ale pak jsem to přestala řešit a to mi pomohlo přehlídnout chyby typu: nepravděpodobnost, že si boje nemohl žádný člověk všimnout, stejně tak, pořád prázdné ulice..prostě klasické wtf momenty přidávající na béčkovosti.

Chrliči, řád, jenž vytvořil anděl Michael, jsou božími pomocníky, kteří chrání lidstvo před démony, tvory, z lůna samotného Satana. Chrliče vede královna Leonore, krásná a spravedlivá, jediná, která může být v kontaktu s anděly. Démonům velí princ Naberius, skrz na skrz prosáklý zlem a touhou po zničení lidstva. Tito tvorové od pradávna bojují proti sobě. Když roku 1795 doktor Frankenstein vytvoří monstrum z pěti lidských těl a oživí ho, vše se mění. Je to neobyčejně silný a odolný tvor, který nestárne, leč má otupené lidské vlastnosti. Setkává se s chrliči a nakonec se rozhodne přidat na jejich stranu, k tomu rozhodnutí ho vedou plány démonů. Ti, poté, co zjistili, že někdo dokázal oživit člověka, začnou vytvářet armádu mrtvých lidí, do kterých mají v plánu vpravit duše dalších démonů. K tomu jim nevědomky pomáhá vědkyně Terra, které se po setkání s Adamem (Frankensteinovým monstrem) změní život. Na závěr jsme svědky skvělého epického souboje dobra a zla.

Jako námět se mi to zdá v podstatě klišovité, leč, když se na to podívám z blízka, tak tohle tady už dlouho nebylo. Totiž, v tomto případě přizvisko „boj dobra proti zlu“ je mnohem silnější, než v jakémkoli jiném filmu. Tady jde vyloženě o chrliče, posly Boha a démony, zplozence Satana. Podle mě je to velmi dobrý nápad takto okořenit příběh lidského monstra a rozvinout už poměrně provařenou zápletku. Zatvrzelí fanoušci by to asi hned odsoudili a docela je chápu. Mám podobný případ se seriálovým Drákulou. Jde o to, že člověk je zvyklý na původní verze a nedovede ocenit něco jiného a nového. V tomto případě problém nebude, je to tak jednoduše popsáno i ztvárněno, že to snad musí zaujmout každého obdivovatele béčkové fantasy, která si na nic nehraje a nemá vyšší cíle než jen bavit u vypnutých mozků.

Další pozitivem jsou na filmu parádní záběry, akce a temný designe. Opravdu jsem se toho nemohla nabažit. Nemám ráda, když ve filmu jdou vidět počítačové zásahy, ale tady jsem si toho ani nevšimla (rozpočet jen 65 milionů dolarů!). Skvělá vizáž pokud jde o chrliče a jejich královnu a nádherné záběry na město a samotné sídlo chrličů. Opravdu mile jsem byla překvapená u masek démonů, už dlouho jsem neviděla takovou skvělou ruční práci, naposledy snad u Pána prstenů. Ony ty masky vlastně neměly daleko ke skřetům, takže nic originálního, ale tady se chválí hlavně ruční provedení masek, od čehož už mnoho tvůrců upustilo a to je škoda (vůbec nenarážím na Hobita). Třeba u samotného monstra se tvůrci moc nevyřádili. Když byl vytvořen z několika lidských těl, tak měl mít v některých místech jinou barvu pokožky a taky mohl vypadat víc nevzhledněji. Byť herce Aarona Eckharta nijak nemusím, uznávám, že svou roli zvládl na jedničku, ale ....ehm, byl na ni moc pěkný. 

Z celého filmu nejvíce zazářila Miranda Otto, coby královna Leonore, zbožňuju ji jako Éowyn, takže jsem i v tomto filmu s radostí přivítala. Čekala jsem, že ji nechají pronést pár svatých slov a už se neobjeví, leč opak byl pravdou. Měla silnou a důležitou roli, zhostila se ji s bravurou a ukázala, že v ní pořád něco je. Skvělý závěrečný záběr s Adamem a Terrou, jen bych čekala nějaké obětování, bylo by to emocionálnější. Za zmínku stojí i Bill Nighy, ale toho si prostě nedokážu vytěsnit z paměti jako Victora a tady mu byl příliš podobný. Pro mě neznámá Yvonne Strahovski mě svou roli nijak nezaujala, naproti tomu bych chtěla zmínit dvojici chrličů Keziah a Ophira. Oba byli velmi zajímaví a nechala bych jim více prostoru.

Na co bych neměla zapomenout byla hudba. Ať jde o instrumentální či písničkový soundtrack, oba se překvapivě skvěle vydařily. Písničkový se ve filmu neobjevil, pouze v závěrečných titulkách. Máme tady vlastně album od naprosto neznámé skupiny By Maker, která s pomocí Geno Lenarda, jenž působí/il v mnoha metalových skupinách jako kytarista a s Danielem Daviesem, zpěvákem a kytaristou, vytvořili stylovou hudbu, v metalovém pojetí s prvky elektra. Tři poslední skladby patří rockové skupině 8mm, skladateli Justin Lassen a o instrumentální metalový nářez se postaral Lenardo s kytarovým mágem Prashantem Aswanim. Už teď album/OST patří k mým oblíbeným, skvělé se poslouchá, k filmu dodává správnou temnou atmosféru a skladby „Gimme Soul“ a „Frankestein“ jsou beze všeho prostě unikátní!

K instrumentálnímu soundtracku. Je opravdu důležité aby hudba zapadla do filmu. Když je film temný, tak i hudba musí být temná. Jsem naprosto překvapená, jak se neznámým skladatelům Johnnymu Klimkovi a Reinoldovi Heilemu povedlo vykouzlit, tak malebné skladby. Užasla jsem nad těmi chorály smíšené s trochou elektra. Má to svůj smysl, chorál by mohl představovat chrliče a elektro znázorňuje ďábly, navzájem se proplétají a vzniká tak souboj. Někdy jsou silnější sbory jindy elektro, jako by samotná hudba měla svůj osobní příběh... Pokud vám bude jeden hlas povědomý, tak jde o Lisu Gerrard, která je známá svou spoluprací s Hansem Zimmerem mezi jejichž nejslavnější práce patří například Gladiátor.

Od filmu Já, Frankenstein jsem očekávala to, co jsem dostala - akci, temnotu, zábavu na večer. Sice není moc originální, emoční a je bez nějakého zvratu, naproti tomu je zábavný, oddechový a nemůžeme si stěžovat na skvělé herecké obsazení. Z tohoto žánru prostě lepší průměr.

Tržby v USA : 15 milionů dolarů

Tržby z USA - inflace : ---

Tržby za víkend : 8,6 milionů dolarů

Tržby celosvětově : 31 milionů dolarů

Rozpočet : 65 milionů dolarů

Oscar : ---

Premiéra : 24. ledna 2014

Distributor : Lionsgate

Délka : 92 minut

Žánr : akční, fantasy

7/10    

Read more »