Dracula Untold (Drákula: Neznámá legenda) - Ramin Djawadí

Asi jsem stále naivní, když doufám, že nám Hollywood přinese skutečného a nekompromisního upíra ze staré školy. Bohužel to odnesl i nejslavnější z nich a to přímo Dracula. I zde sledujeme krásného a dobráckého prince, bohužel i v proměněné podobě a tragičnost jeho postavy se tak vytrácí. Z Dracula Untold jsem byl opravdu zklamaný, i když nevím, co jsem mohl vlastně čekat po všech Stmíváních. Universal to zkoušel se slušným a řádně brutálním Vlkodlakem a finančně narazil, takže chtěl být nyní více „in“ pro mladší publikum. Kvalitám výsledného díla určitě nepomohla ani nepřehledná akce nebo příšerný skokový střih z místa na místo. Asi bych se v kritice nové reinkarnace známé pijavice vyžíval poměrně dlouho, ale to není účelem článku. Budu se zaměřovat na hudební doprovod ostříleného přesto vyloženě průměrného skladatele Ramina Djawadiho, který se spíše soustředí na seriálovou tvorbu. Osobně nechápu popularitu jeho fádního soundtracku ke Hře o trůny a asi nikdy nepochopím. Možná je to samotnou látkou, ale budiž.

A Dracula Untold je někde mezi. Ukazuje mírné zlepšení v kompozici, přesto nedokáže přinést plnohodnotný fantasy flák. Celý film je jakási fantasy, kdy se vytratily veškeré hororové prvky, tudíš Djawadi s něčím takovým jako je strach pracovat nemusel. Ačkoli se "Prologue" tváří zajímavě pro některé neznalé, tak bych jim doporučil (podstatně lepší) poslech Kilarova soundtracku k Draculovi z roku 1992. Právě tento úvod jakoby vykrádal Kilarovo dílo v jemném a až ďábelském hrdelním šepotu. Postupně je skladba obohacená o elektronickou basovou linku a z našeptávání se přeneseme k plnému vokálnímu mužskému přednesu. Hlavní motiv se po celu dobu nemění, akorát se zvyšuje jeho intenzita. Djawadí touhle skladbou odhalil své slabiny až příliš brzy. Snaží se druhého Kilara v kombinaci se Zimmerovým bombasticko-syntetickým přístupem občas okořeněným o individuální (a povedený) nástrojový podklad. Bohužel je celý soundtrack lehce zaměnitelný, nemá svou tvář a člověka napadá myšlenka, že vše už někde a několikrát slyšel.

Zdaleka nejlepší částí alba je třetí skladba "Mirena", která je čistě orchestrální a dává patřičnou živnou půdu uvěřitelnosti, reálný pocit. Orchestr zde hraje bez nějaké úpravy, melodie je opravdu chytlavá, dojemná a dává naději do skladatelovy budoucnosti. Takhle bych si představoval, jak má vypadat část soundtracku o Drákulovi. Ten rozdíl mezi nástroji v jemnějším provedení a syntetikou v akčnějším je nejcitelnější v závěrečném "Epilogue", kdy klavírní part (1:28) si lehce vytírá zadek s tím umělým. Dále bohužel převládá generické bicí jako v Muži z oceli, což jen podtrhuje fádní přístup k látce. Taková "This Life and the Next" dokazuje roztříštěnost celé látky. Začínáme krásným ženským vokálem, který v závěru přejde opět do nadměrného elektronického přednesu v mužské vokální smyčce. Korunu tomu všemu nasadila agresivní elektronika v "The Grood", při jejímž úvodu si asi Djawadí spletl žánr.

Je překvapením, že to nejlepší obstarává poklidnější a emocionálnější část, kdy u mě vede druhá polovina skladby "I Will Come Again". Právě tohle zvedá soundtrack z podprůměru a dává naději, že Djawadí někdy složí něco víc než jen generickou a zaměnitelnou syntetickou nudu jako jsou bombastičtější části na albu. Nepochybuji, že někteří budou k tomuto dílu shovívavější než já a ani se nedivím, protože v určitých ohledech se jedná o kvalitativní posun tohoto skladatele. 

Vydavatel: Back Lot Music

Datum vydání: 7. října 2014

Složil: Ramin Djawadí

Orchestr řídil: Gavin Greenaway

Nahrál:

Formát: CD

1. Prologue (2:26)
2. Dracula Untold (2:13)
3. Mirena (2:40)
4. Sultan Mehmed (2:46)
5. The Handover (2:27)
6. Eternal Love (2:28)
7. Janissary Attack (2:17)
8. Broken Tooth (5:31)
9. Hand o’ Bats, Pt. 1 (2:43)
10. Hand o’ Bats, Pt. 2 (2:14)
11. This Life and the Next (3:10)
12. Son of the Dragon (2:20)
13. The Brood (2:20)
14. Three Days (1:41)
15. Son of the Devil (4:26)
16. Lord Impaler (3:45)
17. Vlad Vs. 1000 (1:50)
18. The Silver Tent (4:45)
19. I Will Come Again (4:45)
20. Epilogue (3:19)

6,5/10

Read more »

Pacific Rim : Útok na Zemi - Ramin Djawadi

Spousta fanoušků už má v kalendáři zaškrtlé datum 11.7.2013, kdy se k nám dostane nový flak Pacific Rim Guillerma del Tora, který si po odchodu od Hobita chtěl spravit chuť tímhle megalomanským projektem za 200 milionů dolarů (nepočítám další desítky v reklamě). Při psaní recenze film ještě v kinech nebyl, ale za to soundtrack už tu s námi pár dní je. Nebudu za pomoci traileru spekulovat nad kvalitami nebo nekvalitami snímku, takže se rovnou vrhnu na hudební dílo Ramina Djawadiho. Některé jeho práce určitě znáte, ať už jde o prvního Iron Mana nebo Hru o trůny.

Djawadi pracuje v Zimmerově společnosti Remote Control Productions, takže je jasné, co nás čeká. Synťákové dunění, k tomu jeho oblíbené elektrické kytary ala Iron Man. V minulosti spolupracoval s několika skladateli z Remote Control včetně se samotným Zimmerem, takže se učil dobře, protože album nepřipomíná jen jeho, už zmiňovaného Iron Mana, ale například takový Souboj titánů z roku 2010. Určitou originalitu a posun v kvalitě přesto upřít nejde. Jde o to nejlepší, co Djawadí zatím vyprodukoval, ale jako pochvalu bych to příliš nebral, protože je to u mě silně přeceňovaný skladatel.

Tím nejzajímavějším, a vlastně jde už o hlavní motiv celého filmu, je skladba "Pacific Rim", kde na kytaru válí Tom Morello z Rage Against The Machine nebo Audioslave. Zde asi nejvíce vynikne srovnání s Iron Manem. Aby ne, když Morello se staral už o hudební doprovod ve zmiňované komiksárně. Dobře zní i ruské sbory v "The Shatterdome". Počítám, že ve snímku něco uvidíme i z Moskvy. :) V "Mako" dochází ke chvilkovému zklidnění tempa za pomoci jemného hlasu Priscilly Ahn. 

"Call Me Newt" zase přináší vybrnkáváním na kytaru pohodovou atmosféru. Pokud se vrátím k Morellovi, tak ten má na svědomí ještě "Jaeger Tech", "Go Big or Go Extinct" nebo "No Pulse". Všechny tyhle skladby mi částmi až příliš připomínají Iron Mana. Je to na škodu, ale je mi jasný, že natěšencům na film to bude úplně jedno, stejně jako fanouškům tvorby z řad Remote Control. I tak si myslím, že dát tomuhle soundtracku plný počet chce hodně velkou dávku odvahy.

Vlastně se těžko hledá nějaká oblíbená skladba, když všechny mají stejný elektronický zvuk s jen občasným využitím nástrojů. Upřímně, začínám mít kompletně celého Remote Control plné zuby. Dělají takovou šablonovitou hudbu, která mě ne a ne chytnout za srdce. Vše tam vytváří jednoduše a líbivě pro současnou mládež, že se vytrácí duše. Chápu, že se najdou tací, co nebudou souhlasit a neberu jim to, pokud jim ke štěstí stačí hromada elektra tvářící se jako orchestr. Tady se to ještě okecat dá vzhledem k robotům. Přesto za poslech soundtrack stojí a skladba "Pacific Rim" se určitě stane u fanoušků dost oblíbenou, zbytek je zapomenutelný. A teď jsem zvědav, jak dopadne film.

1. Pacific Rim (feat. Tom Morello) (4:55)
2. Gipsy Danger (3:19)
3. Canceling the Apocalypse (3:39)
4. Just A Memory (2:08)
5. 2500 Tons Of Awesome (1:05)
6. The Shatterdome (2:31)
7. Mako (feat. Priscilla Ahn) (4:24)
8. Call Me Newt (1:43)
9. Jaeger Tech (feat. Tom Morello) (1:58)
10. To Fight Monsters, We Created Monsters (2:04)
11. Better Than New (1:41)
12. We Are The Resistance (1:49)
13. Double Event (2:28)
14. Striker Eureka (1:55)
15. Physical Compatibility (2:32)
16. Category 5 (2:17)
17. Pentecost (2:12)
18. Go Big Or Go Extinct (feat. Tom Morello) (2:25)
19. Hannibal Chau (1:34)
20. For My Family (1:58)
21. No Pulse (feat. Tom Morello) (0:58)
22. Kaiju Groupie (1:15)
23. Deep Beneath The Pacific (1:55)
24. The Breach (3:15)
25. We Need A New Weapon (1:41)

Celkový čas :  57:41

6/10

Read more »

Souboj titánů (2010) - Ramin Djawadi

Souboj titánů, z roku 1981, je klasika a studio Warner Bros se ji rozhodlo oživit i pro současnou mládež a zároveň na tom něco trhnout. To druhé je samozřejmě na prvním místě. Po vynikajících trailerech ale přišlo vystřízlivění v podobě naprosto průměrného a sterilního snímku, kde logika dostává těžce na pr…zadek. Nemalou zásluhu na zklamání z výsledku měla i zmrvená konverze do 3D, kdy po úspěchu Avatara, chtělo další studio vyždímat diváky o nastřádané penízky. Nejspíš si mysleli, že divák je skutečně úplný hlupák a nepozná takovou tragédii. Výsledku určitě napomohl i nevábný zlatě šedý odstín. Abych jen nekritizoval (což je těžké), tak herci (a Kraken) táhnou snímek svým charismatem, kde vyniká především Perseus v podání Sama Worthingtona, ale ani ten nemá pomalu co hrát. Po celou dobu jsem ho viděl jen s jedním výrazem na obličeji. A stejně jako film (nemastě neslaně) dopadla i hudba. 

 

 

Na starost ji měl dostat Craig Amstrong, který byl z projektu během post-produkce propuštěn, ale jeho jméno je uvedeno v závěrečných titulcích s tím, že se podílel na hlavním tématu. O soundtrack se nakonec postaral íránsko-německý skladatel Ramin Djawadi (Hra o trůny, Iron Man, Blade:Trinity), jenž byl naverbovaný do Remote Control k Hansi Zimmerovi. Na rovinu ale musím říct, že nechápu proč. Hudba k Souboji titánů je nepovedená a to je ještě slabé slovo vzhledem k možnostem vyniknout. Naprosto triviální melodie, bez špetky invence, za maximálního využití synťáku s vedlejším orchestrem, to je soundtrack k filmu za 125 milionů dolarů.

 

Za zmínku stojí hlavně ústřední téma hrané na violoncella, perkuse a za dunivého použití elektroniky. Tohle moderní pojetí u klasiky z řecké mytologie je mi ale proti srsti a spíše by se to hodilo do Transformers (omlouvám se Jablonskému). Dal bych přednost velkolepému orchestru za doprovodu sborů, ale to bohužel neklapne. Teď se jen mohu modlit, aby Hněv titánů (pokračování) dopadl lépe. Tohle je propásnutá šance na vynikající hudební doprovod a ten mohl film vyšroubovat slušně vysoko, když už ho dolů táhne scénář.

 

Takové skladby jako „Scorpiox“ a nebo „You Fall, You Die“ jsou na poslech povedené a nejvíce vyčnívají z nezáživného poslechu, kterému pomáhá i přeplácaná délka. Obě ale obsahují stejný motiv, jen v poupravené podobě. V hlavě mi po nich utkvěla už jen „Release the Kraken“. Je ale pravdou, že tak hrozný, jako byl Green Lantern, tohle určitě není. Nemohu se ale ubránit dojmu, že na soundtracku je nejlepší jeho obal. Jako plakát by byl ideální, zbytek můžete rozdat. A úvodní píseň „The Storm That Brought Me to You“ snad ani nebudu komentovat, to samé platí o „techno“ skladbě „Be my Weapon“ (má deset minut!), kterou složil Neil Davidge, producent Massive Attack.

1. The Storm That Brought Me to You – performed by Tina Dico (4:50)
2. There Is a God in You (1:38)
3. Perseus (6:33)
4. You Can’t Hide from Hades (3:30)
5. Medusa (4:07)
6. Scorpiox (3:23)
7. Argos (1:53)
8. You Fall, You Die (1:14)
9. Written in the Stars (2:54)
10. Pegasus (2:22)
11. Bring Everything (But the Owl) (1:47)
12. Killed By a God (1:50)
13. Djinn (1:56)
14. Eyes Down (4:19)
15. You Were Saved for a Reason (1:20)
16. Redemption Through Blood (2:14)
17. I Have Everything I Need (3:15)
18. King Acrisius (2:27)
19. It’s Expensive Where You Are Going (2:50)
20. Be My Weapon (10:09)
21. The Best of Both (1:29)
22. Release the Kraken (6:03)
23. It’s Almost Human of You (3:15)

Celkový čas : 75:16

5/10

Read more »