Země zítřka (Tomorrowland) - Michael Giacchino

Země zítřka je klasickou Disneyho vyprávěnkou s pozitivním nádechem dobrodružství a fantasie ve sci-fi kulisách. Škoda, že Brad Bird více nerozpracoval nápady, motivy a tajemství. Stačí si ale pod scénářem najít jméno Lindelof a všichni víme, odkud vítr vane. U něho musíme počítat s tím, že se nebude namáhat s vysvětlováním ani v budoucnu. Tím pozitivnějším na tomhle průměrném dílu je opět hudba Michaela Giacchina, který se letos může pochlubit vynikajícím soundtrackem k Jupiter Ascending. Je to pro něho už čtvrtá spolupráce s Bradem Birdem a v budoucnu tomu (teoreticky) nebude jinak u pokračování Úžasňákových.

Země zítřka nabízí čistě instrumentální hudbu, která je v odkazech dost podobná Williamsově tvorbě. Stejně jako tomu bylo například u Super 8. Samozřejmě nejde o vykrádání, ale o čistou inspirace a zvukové zabarvení. Giacchino se zdá jako skvělý nástupce právě Johna Williamse. Zde nabízí hned několik svých postupů – zábavně akční styl smíchaný s rozmarem a dětským nadšením. Soundtrack otevírá krátká skladba "A Story About the Future" shrnující animák Vzhůru do oblak svým jemným klavírem v úvodu až do vzrušujícího hlavního motivu ve druhé polovině skladby. "Prologue" nabízí hned v závěsu druhé téma pracující s nostalgií, aby se v dalších skladbách otočilo do temnější polohy. Třetí skladba a třetí motiv v "You've Piqued My Pin-trist", přičemž všechny spolu souvisejí jak melodicky, tak harmonicky. Nejspíše se jedná o tu nejkouzelnější skladbu na albu.

"Boat Wait, There's More!" přináší poslední z hlavních témat, které okrajově připomíná Poslední křížovou výpravu Johna Williamse v motivu pro Svatý grál, přesto si Giacchino ponechává svůj osobitý styl. Většina hudby na albu se točí podle daných témat a různě se prolínají mezi sebou doplněné o vedlejší motivy. Skladatel je schopný vložit motivy do jakéhokoli prostředí. Hravost, se kterou Giacchino pracuje je úchvatná a vypadá to, že letošní rok bude jeho. Země zítřka je další album, které by nemělo posluchače minout, o filmu se to říct nedá.

Vydavatel: Walt Disney Records

Datum vydání: 18. květen 2015

Složil: Michael Giacchino

Orchestr řídil: Tim Simonec

Nahrál:

Formát: CD

1. A Story About the Future (00:54)
2. A Prologue (01:30)
3. You've Piqued My Pin-trist (03:28)
4. Boat Wait, There's More! (01:09)
5. Edge of Tomorrowland (05:18)
6. Casey V Zeitgeist (01:23)
7. Home Wheat Home (00:43)
8. Pin-Ultimate Experience (04:54)
9. A Touching Tale (01:37)
10. World's Worst Shop Keepers (03:34)
11. Just Get in the Car (01:43)
12. Texting While Driving (00:48)
13. Frank Frank (01:18)
14. All House Assault (04:04)
15. People Mover and Shaker (05:27)
16. What an Eiffel! (06:57)
17. Welcome Back, Walker! (02:32)
18. Sphere and Loathing (02:22)
19. As the World Burns (04:25)
20. The Battle of Bridgeway (02:51)
21. The Hail Athena Pass (00:59)
22. Electric Dreams (04:41)
23. Pins of a Feather (05:19)
24. End Credits (05:28)

Celkový čas: 73:12

9/10

Read more »

Jupiter vychází (Jupiter Ascending) - Michael Giacchino

Další filmový počin sourozenců Wachowských a znova dostali slušně naloženo. Film jsem zatím neviděl, ale podle Alibero není o co stát a za řeč stojí snad jen několik trikových záběrů. Docela by mě zajímalo, kde Wachowští berou podporu studia. Od Matrixu točí jen propadáky, přesto opět dostali skoro 200 milionů dolarů na hraní. Na Jupiteru je už z traileru poznat, že tu někdo chtěl vytvořit svou space operu. Hvězdné války jsou ale jen jedny, takže každý pokus končí nemilosrdným srovnáním s filmovou legendou. Ačkoli nejsem vyloženě fanoušek Lucasovy franšízy, tak ji dokážu bez problému uznat. A ano, líbila se mi i nová trilogie i přes některá ale. Jupiter tedy kiny prosvištěl a zanechal Warnerům slušnou díru v rozpočtu, kterou budou lepit horko těžko, když jim skončil Potter a následně i Hobit. Wachowským by neuškodilo dostat jen 50 milionů, ať se ukážou. Jak ukázal (nejen) Peter Jackson, peníze mrví talent a utápí ho v přehršle digitálu. Kdo nezklamal a vydrápal se k tvůrčímu vrcholu, tak je skladatel Michale Giacchino. Sice máme teprve únor, ale hned nám přiletěl adept na soundtrack roku.

Giacchinovi jedno CD nestačilo a do posluchače cpe hned dvě. Připravte se na skoro dvě hodiny majestátní a epické hudby, která získá konkurenci nejspíš až v prosinci, kdy budou mít premiéru Abramsovy Hvězdné války, kde se o hudbu postará opět John Williams. Jupiter vychází začíná bombastickým úvodem s bicími (připomínají někomu znělku Foxů?) a sborem hrající ústřední téma, jenž v pozdějším čase (1:45) zopakuje ve vokálně umírněné podobě chlapecký hlas. Sbory mi připomínají sekvence ze závěru Matrix Revolutions od Dona Davise. Přechod mezi "1st Movement" a "2nd Movement" je plynulý. Druhá skladba je taky o poznání klidnější a romantičtější. "3rd Movement" začíná smutným klavírem, kdy je přechod mezi skladbami znova plynulý, aby následně explodoval do opětovné bombastičnosti za přispění smyčců, perkusí, sborů a tolik oblíbených dechových nástrojů, které Giacchino hojně využil ve Star Treku. Zde přidal zařezávající smyčce a flétnu připomínající Williamsovu Epizodu 1 (1:43). Řetězce fungují s naprostým přehledem. "4th Movement" je mnohem klasičtější a připomíná spíše koncert s jemným sborem, houslemi a navrátivším se chlapeckým hlasem z "1st Movement" (2:27), jen na krátko a v temnějším pojetí.

"The Houses of Abraxas" je dramatickým motivem pro nejmocnější rodinu ve vesmíru. "I Hate My Life" je zábavná a rychlá skladba se zapamatovatelnou flétnou. Dvě CD dávají Giacchinovi prostor pro rozpínavost, takže "The Abrasax Family Tree" svou devítiminutovou délkou splňuje nejpřísnější kvalitativní podmínky. Patří k nejlepším skladbám nejen zde, ale nejspíše ve skladatelově životopisu. Mohutná orchestrace se přelévá mezi jemným a hrozivým orchestrem, občas nějaký ten sbor či vokál.

Album je epické a zábavné jako celek. Připomíná to nejlepší ze „staré“ školy, o to smutnější je, že dopadne podobně jako Debneyho Ostrov hrdlořezů a sveze se tak na nepopularitě filmu a Giacchino může zapomenout na nějakou tu cenu. Jak jsem psal výše, nejspíš až v prosinci se soundtrack dočká konkurence ve Hvězdných válkách, do té doby půjde o vrchol roku 2015. Pokud tedy nedojde k nějakému příjemnému překvapení. Jupiter Ascending má excelentní hudební doprovod, který doporučuji všem fanouškům a sběratelům. Každá skladba má epiku, emoce, dramatičnost, inteligentní orchestraci. Neprohloupíte s koupí.

Vydavatel: WaterTower Music

Datum vydání: 3. únor 2015

Složil: Michael Giacchino

Orchestr řídil:Ludwig Wicki, Robert Ziegler, Tim Simonec

Nahrál:

Formát: CD

Disc 1:
1.	Jupiter Ascending – 1st Movement	4:12
2.	Jupiter Ascending – 2nd Movement	3:25
3.	Jupiter Ascending – 3rd Movement	5:54
4.	Jupiter Ascending – 4th Movement	3:26
5.	The Houses Of Abrasax	2:18
6.	I Hate My Life	2:07
7.	Scrambled Eggs	1:08
8.	The Abrasax Family Tree	9:13
9.	The Shadow Chase	5:48
10.	The Titus Clipper	7:04
11.	Mutiny On The Bounty Hunter	4:40
12.	One Reincarnation Under God	4:06
	Disc Time:	53:21
Disc 2:
1.	Digging Up the Flirt	2:22
2.	A Wedding Darker	6:07
3.	Regenex Is People!	3:21
4.	The Lies Have It	2:21
5.	It's A Hellava Chase	8:12
6.	Dinosaur To New Heights	0:49
7.	Family Jeopardy	5:07
8.	Abdicate This!	3:28
9.	Flying Dinosaur Fight	5:27
10.	Commitment	9:57
11.	BONUS TRACK: Flying Dinosaur Fight with Guts	2:34
	Disc Time:	49:45

Celkový čas: 103:06

10/10

Read more »

Star Trek : Do temnoty - recenze filmu

První Star Trek z roku 2009 byl v kinech zjevením a představil nám posádku Enterprise v dosud neviděném světle, kde nebyla určená jen pro "pár" geeků. Šlo o našlapanou podívanou více podobnou novým Star Wars, jen bez Lucasovi režie. Akce byla strhující, triky vynikající, postavy do jedné sympatické, děj na blockbuster kvalitní, jen se záporákem se snad nesla určitá kritika v jeho nevyužití. Celkově ale šlo o jeden z nejlepších filmů roku 2009. Jak na něj dokázala navázat dvojka?

Ještě před premiérou na net prosáklo jméno hlavního záporáka, takže nebudu spoilerovat, když napíšu, že jde o Kirkovu/Spockovu nemesis, Khana. Nefanouškům původního Star Treku to stejně nic moc neřekne. Už z traileru se daly vypozorovat některé detaily příběhu jako například Khanova pomsta, likvidace Rady nebo Kirkovo pronásledování "hlavního" záporáka napříč galaxií. Bohužel, trailer je jinak lživý až to hezké není, takže by byla chyba se dle něj řídit. Tohle už by Abramsovi projít nemělo. Jde vlastně o podvodné lákaní na produkt, který je úplně jiný než slibovala reklama.

Za prvé na temnotu zapomeňte, za druhé samotný záporák Khan. Tady to už Abrams s hraním s diváky přehnal a silně se to odrazilo i na tržbách. Evidentně nejsem sám, kdo byl zklamaný a rozčarovaný.

Postavy, které Abrams tak skvěle piplal v prvním díle, tu naprosto upozadil a prostor z nich dostává jen dvojice Kirk/Spock a mezi ně je napasovaná Uhura, jejíž konfliktní linie se Spockem se ukázala jen jako prázdná rádoby vtipná výplň děje. Ostatní postavy jen tajtrlíkují a to ještě na tak malém prostoru - Čechov se snaží být vtipný přízvukem, Sulu zase drsný v kapitánském křesle, Kostra (Karl Urban) snad ve filmu nepoužije jiný výraz než zamračený a Scotty je tím nejotravnějším panďulákem na palubě, s výjímkou nové blondýny. Tam, kde se jednička pohybovala s grácií a elegancí, tak tady nás čeká křeč, čemuž napomáhá i nesmírně pomalé tempo a neustále dialogy takřka o ničem. Od sci-fi čekám prostě něco víc, ne jen kopírku Star Wars stylu.

Z herců stojí za zmínku snad jen Benedict Cumberbatch, jenž dokáže vedle démoničnosti projevit emoce kdy je třeba. Ale i u něj budete mí po skončení filmu pocit, že jeho postava nebyla scénáristicky absolutně vytěžená. Díky konci vlastně člověk zjistí, že sledoval film absolutně o ničem. Pokud nebude třetí díl naplněn válkou s Klingony, tak je vlastně dvojka zbytečná. Smutné, ale je to tak.

Trojice scénáristů, kde už Lindelof (Prometheus) vzbuzoval několik otazníků za sebou, si moc práce s dějem nedala a sledujeme opět stejnou šablonu Kirk kapitánem, vezmou mu loď, stane se událost, kde se náhodou (???) opět stane kapitánem... Prostě jsem nestačil koukat jaké oslí můstky si tvůrci staví, aby se aspoň nějak snažili zdramatizovat příběh.

Stejnou bídu předvedl i skladatel Michael Giacchino, jehož soundtrack je naplněn nápady ještě méně než film. Dočkáme se jen ústředního motivu z jedničky, odkazu na starý Star trek a skladby v klingonštině ("The Kronos Wartet"), zbytek je jen vata na zaplnění místa v soundtracku. Opět jde o cestu vzad oproti jedničce. Sice je nahrávka s orchestrem, což je dnes plus samo o sobě, ale nezajímavá a prázdná.

Abych jen nehanil a obhájil číslovku, tak trikově je film opravdu vymazlený a ani jednou jsem nepostřehl nějaký slabší efekt. Akce je správně dynamická, to platí i o zvuku. Tady asi můj výčet kladů ale končí. Určitě nejsem sám, kdo byl filmem Star Trek : "Do temnoty" zklamán. Opět se potvrdilo, že trailery jsou často lepší než snímky, ke kterým jsou určeny. V tomto případě je to i díky lživému obsahu a slibování něčeho čeho se prostě nedočkáte. Nemluvě o tom, že mi pointa (nemyslím Khana) byla jasná snad po půl hodině, o závěrečném happy endu s krví nemluvě. Takhle to opravdu nepůjde, džej džeji.

+ 

- Benedict Cumberbatch

- triky, zvuk

-   

- scénář (logické kiksy, od Temného rytíře se snad každý záporák nechává úmyslně zajmout - Avengers, Skyfall, atd.)

- nevyužité postavy, jiné zabité trapností (Scotty)

- soundtrack je zklamáním

5/10

Read more »

Star Trek - Michael Giacchino

Každý asi známe posádku vesmírné lodi Enterprise, i když jsme ji přehlíželi a dávali přednost „konzumnějším“ (a akčnějším) Hvězdným válkám. Star Trek se roky krčil ve stínu svého úspěšnějšího konkurenta, ale Paramount se na nás rozhodl roku 2009 vypustit novou verzi, která přinesla svěží vítr do žánru akčních sci-fi, a dokonce se jí povedlo vyrovnat svému rivalovi. V očích nejednoho fanouška dokonce novou trilogii George Lucase překonala. Největší zásluhu na tom má režisér J.J Abrams (seriály Lost, Alias), který dokázal skloubit chytlavý námět, skvělé neokoukané herce, perfektní triky a povedenou hudbu, o kterou nám jde především. Soundtrack dostal na starost jeho „dvorní skladatel“, Michale Giacchino, jehož jméno můžeme najít třeba pod Lost, Alias, Mission:Impossible 3 nebo u Vzhůru do oblak, za který získal svého jediného Oscara.

U seriálu se o hudbu postaral Jerry Goldsmith a James Horner a Abrams s Giacchinem se rozhodli původní motivy ignorovat. Tím nám přinésli vesměs originální hudbu, což nemusí být pro někoho přílišný klad vezmu-li v potaz kultovnost původních motivů. Osobně jsem spíše rád, že se nám do ruky nedostává to samé, co před roky. Pro fanoušky je hudební náznak původního seriálu až v závěru („To Boldly Go“ – „End Credits“). Částečně je nám tím vlastně oznámen začátek dobrodružství posádky Enterprise napříč vesmírem.

Giacchino využil stočlenný orchestr a 40-ti členný sbor jak to jen šlo. Prostor získávají mohutné fanfáry v až nabubřelém podání za doprovodu smyčcu. Hlavní motiv je skvělý a doprovází nás po celou délku albu, samozřejmě se zástupem dalších melodií. Ve filmu soundtrack působí perfektně a těžko si představit něco lepšího. Zatímco motiv pro Enterprise je velkolepý, tak Romulany poznáme podle hlubokých tónů s občasnými bubny. Tady mám právě nejraději skladbu „Nero Death Experience“ za doprovodu skvělých sborů.

Pokud bych měl něco vyčíst, tak je to určitě délka alba, která nemá ani třičtvrtě hodiny. Pokud film dosahuje velkoleposti jako Star Trek, tak by si zasloužil bohatší náplň. Sice je k dostání 2 CD (98 minut), ale nepřináší tolik nového včetně motivu pro Vulcan v podání erhu. Giacchino talent určitě má, ale ještě musí o svých kvalitách přesvědčit. Pořád je tu dost skladatelů, kteří jsou někde jinde. Přesto považuji soundtrack ke Star Treku za nejlepší, co kdy Giacchino složil, nehledě na Vzhůru do oblak.

1. Star Trek
2. Nailin’ the Kelvin
3. Labor of Love
4. Hella Bar Talk
5. Enterprising Young Men
6. Nero Sighted
7. Nice to Meld You
8. Run and Shoot Offense
9. Does It Still McFly?
10. Nero Death Experience*
11. Nero Fiddles, Narada Burns
12. Back from Black
13. That New Car Smell
14. To Boldly Go*
15. End Credits*


Celkový čas : 44:52

8,5/10

Read more »