Tenká červená linie (The Thin Red Line) - Hans Zimmer, John Powell, Francesco Lupica

Psal se rok 1998 a vedle Spielbergova hitu pod názvem Zachraňte vojína Ryana, se o pozornost přihlásil i Terrence Malick se svým válečně zdlouhavým opusem Tenká červená linie popisujícím několik vojáků během 2. světové války v Tichomoří. Film byl znám především díky své délce a pro většinu i díky své neuvěřitelné utahanosti, která prostě nesedla každému. Malick se snažil pojmout Jonesův autobiografický román z roku 1962 filozofickým popisem, ale narazil. Sice získal sedm nominací na Oscara, ale jinak poměrně rychle vyšuměl do ztracena. Abychom si rozuměli, patřím k těm, kterým se tahle óda líbila, přesto chápu kritiku na režisérovu hlavu. To, co jiní dokáží vypovědět za minutu, Malick natahuje na patnáct. Co se vytknout nedá, tak je rozhodně skvělá technická stránka, od zvuku až po krásnou kameru – zasloužené nominace na cenu Akademie. Stejně tak dopadl i Hans Zimmer, který rok 1998 zakončil dvěma neproměněnými nominacemi na Oscara. Tou první je Princ egyptský a druhá samozřejmě za Tenkou červenou linii.

U Malicka čeká skladatele často problém v tom, že je na poslední chvíli nahrazen, o čemž se mohl přesvědčit například James Horner v Novém světě, kdy byl nesmyslně nahrazen klasickou hudbou. Zimmer byl zapřažen do skládání chvíli před premiérou, přičemž si s tím poradil lépe. Pro film složil skoro čtyři hodiny hudby, kdy se většina motivů buď na album vůbec nedostala, nebo zůstala upozaděna, což platí i pro samotný film. Některé hudební myšlenky se v dokončovacím procesu do filmu vůbec nedostaly. Hudba je tak či onak silně ponurá, stejně pomalá jako film a sází čistě na atmosféru, která se buď posluchači dostane pod kůži, anebo ne. Tím přesně kopíruje snímek. Ta náročnost na posluchače se dá zároveň připodobnit právě k Williamsovu Ryanovi. Jemná témata jsou ve většině slyšet ve fragmentech. Musím se přiznat, že Tenkou červenou linii jsem viděl a slyšel v době vydání a především hudbu jsem nikterak nevnímal. Při současném poslechu si říkám, jak moc vzal Zimmer z tohoto OST a vložil ho jinde. Můžeme slyšet jak Posledního samuraje, tak především v úvodu Interstellar s jeho varhany v "The Corall Atol".

Na Malickovu žádost většina elektroniky chybí, tudíž se jedná veskrze o orchestrální záležitost, což ve své době způsobilo mírný šok. Tedy až na několik „hučících“ pasáží od Jeffa Rona. Vedle Zimmera se na albu podepsalo hned několik dalších skladatelů z Media Ventures, jak je zvykem. Od Johna Powella, přes Francesco Lupina nebo Gavina Greenwaye. Některé pasáže mají etnické zabarvení pomocí taiko bubnu až po zpěvy v oblíbené skladbě "God U Tekem Laef Blong Mi". Právě tyhle vokály nahradily Zimmerovy ponurejší části z alba. Nevinnost sboru je tak v rozporu s jeho prací. Bohužel, velmi málo toho, co skladatel napsal, se objevilo ve filmu a pokud ano, tak někdy dostalo jiný mix. I čtyři hlavní témata obsažená na albu se v samotném snímku neobjevily. Další zklamání pro Zimmera byla propagace studia Fox, který, dle jeho slov, udělal pro film i jeho hudbu tak málo, že i Bruckheimer toho dokázal víc, když přilepil hlavní motiv k traileru na Pearl Harbor. Spousta fanoušků chtěla vědět, co je to za hudbu a tak došli až k Tenké červené linii. Ta vyžaduje od posluchače podobnou dávku soustředění díky absenci levných dramatických pasáží. Některé motivy jsou sotva slyšitelné. Pokud vás podobný druh hudby uspává, tak se mu raději vyhněte. Jinak se jedná o jeden z těch lepších Zimmerových zápisů do hudebních dějin. To byly časy, kdy se ještě někam posouval.

Vydavatel:BMG/RCA Victor

Datum vydání: 12. ledna 1999

Složil: Hans Zimmer, John Powell, Francesco Lupica

Orchestr řídil: Bruce Fowler, Yvonne S. Moriarty

Nahrál:

Formát: CD

1. The Coral Atoll (8:00)
2. The Lagoon (8:36)
3. Journey to the Line (9:21)
4. Light (7:19)
5. Beam* (3:44)
6. Air (2:21)
7. Stone in my Heart (4:28)
8. The Village (5:52)
9. Silence (5:06)
10. God U Tekem Laef Blong Mi (Melanesian - 1:58)
11. Sit Back and Relax (2:06)

Celková délka: 58:56

8/10

Read more »

Top 5 - soundtracky roku 2014

Je tu začátek nového roku a to vybízí k různým žebříčkům vztahujícím se k vyhlášení nejlepších filmů, soundtracků apod. Ani zde tomu nebude jinak, takže si můžete udělat pohodlí a věnovat se četbě, kdy si jen zaškrtávejte jména svých oblíbenců. Věřte, že výběr to byl nelehký. I ze slabších filmů se díky hudbě dokázala vydolovat poměrně solidní podívaná (zdravím pana Nolana či Jacksona). Na některé se bohužel nedostalo (Jóhann Jóhannsson), tak snad příště. Nyní se tedy přesunu přímo k žebříčku.

5. Interstellar (Hans Zimmer)

Už mnoho toho bylo napsáno o tomto sci-fi Christophera Nolana, jenž bylo v našich končinách pomalu vyhlášeno filmem desetiletí, zatímco v zahraničí jeho přijetí provázel spíše zdvižené obočí. Nelze si nevšimnout, že u nás a na fanouškovském poli je jméno Nolan nekriticky zbožňováno. To samé lze říci i o Hansi Zimmerovi v hudebním světě. Ten už roky plodí jednu elektronickou rychlokvašku za druhou s cílem konečně urvat toho Oscara. Bohužel pro něj se stále nedaří, ačkoli právě nyní má poměrně slušnou šanci. Interstellar představuje to nejzajímavější a nejlepší s čím za hodně dlouhou dobu přišel. Ve filmu mu to občas hapruje v propojení s děním na plátně díky způsobu komponování, ale onen tah na branku mu na albu upřít prostě nejde. Pompézní varhanová óda si podmanila snad každého. Bylo by zajímavé pustit si film bez hudby, jen s dialogy. Asi by pak velká část pětihvězdičkářů nestačila valit bulvy, co to Nolan vyplodil (paralela s Anděli a démony?) a co dokázal zachránit právě Zimmer, i když za cenu otočeného volume na plný knedlík. K filmu mám mnoho výtek (scénář), ale k hudbě na CD se námitky hledají jen těžko. 9/10

4. Godzilla (Alexandre Desplat)

Alexandre Desplat nyní platí za jednoho z nejlepších skladatelů současnosti a po právu má na skříni hned několik důležitých ocenění. Loňský rok byl z jeho pohledu jedním z nejlepších vůbec, kdy dokázal pracovat hned s několika žánry a vždy uspěl. Přesto jsem vybral právě Godzillu, která představovala jakousi prvotinu pro Desplata co do temné bombastičnosti. Ačkoli má na kontě například závěrečného Pottera, tak se spíše soustředí na intimní filmařinu. Proto takové zaujetí nad jeho výběrem pro tento druh filmu. Godzillu dokázal přenést do nového tisíciletí s respektem pro originál a odkazu na něj stejně jako se svými vlastními nápady. 9/10

3. Zloba - Královna černé magie (Maleficent - James Newton Howard)

Pro posluchače další trefa do černého. James Newton Howard opět potvrdil svůj talent pro tento žánr. I přes ty roky, co je u filmové hudby, dokáže vytahovat krásné melodie jak na běžícím páse. Není mu cizí žádný žánr stejně jako časový pres, proto nemá nouzi o práci. Ve Zlobě se projevuje jeho cit a jemnost pro tematickou stránku a vykreslení fantaskního světa. Docela by mě zajímalo, co by tento talentovaný skladatel napsal pro velkolepou fantasy trilogii ve stylu Pána prstenů. 9/10

2. Hobit: Bitva pěti armád (The Hobbit: The Battle of the Five Armies - Howard Shore)

Nenáviděný a milovaný Hobit dokázal kontroverzí a rozpolceností zaplnit celý internet. Jeden z mála, který z tohoto projektu odešel jaksi nepošramocený, byl skladatel Howard Shore. Sice mám první dva díly opravdu rád a považuji je za to nejlepší v pohádkovém fantasy, tak ten třetí (v kinoverzi) je opravdu bídný a představuje spíše závěr dílu druhého a ještě k tomu tak dementně sestříhaný, že to nemá v takto velkém projektu obdoby. Osobně si myslím, že střižnu ovládalo studio stejně jako rozhodnutí o třech dílech, ale to už je fuk. Stalo se. Howard Shore z toho vymlátit prostě víc nemohl, takže přináší "jen" další epickou nálož plnou podmanivých melodií ze Středozemě. Co soundtrack odtrhuje od absolutna je jakási schematičnost a předvídatelnost, kdy prostě člověk ví, co přesně přijde (aha, nyní je tam Thorin – začne hrát jeho motiv, nyní Bilbo apod.). Zatímco Pán prstenů hudebně parádně plynul a melodie se přelévaly, tak nyní jsou jasně definovány začátky a konce a člověka to spíše vytrhává ze zážitku. Neočekávaná cesta dopadla ještě dobře, u dvojky to přišlo v náznacích ve filmu, tak nyní to křičí úplně. Škoda, protože samotný materiál je znova parádní. 9/10

1. Jak vycvičit draka 2 (How To Train Your Dragon 2 - John Powell)

O jedničce v žebříčku nebylo pochyb! John Powell dost možná složil nejlepší soundtrack, který kdy opustil Remote Control. Fantastická práce s orchestrem a citem pro tvorbu emocí na plátně i na CD, dala lidem nezapomenutelný zážitek, který dokáže strhnout stejným způsobem jako mnoho dnes už klasických soundtracků. Nebál bych se zařadit toto OST po bok takových skvostů jakými jsou například Barbar Conan nebo Pán prstenů. Pokud bych měl doporučit jen jedno CD z loňska, tak je to právě Jak vycvičit draka 2. Slibuji, že takovou skladbu jakou je "Toothless Found" z hlavy nedostanete. John Powell v životní formě! 10/10

Skladatel roku 2014: O prvenství se rve John Powell a Alexandre Desplat. Jeden přinesl hudebně totálně nabušený pokračování oblíbeného animáku a druhý měl hned tři kvalitativně vysoko hodnocené tituly (Grandhotel Budapešť, Imitation Game, Godzilla) u nichž vždy dokázal přednést něco jiného, nového.

 

John Powell

Read more »

Jak vycvičit draka 2 (How to Train Your Dragon 2) - John Powell

Animák Jak vycvičit draka byl v roce 2010 obrovské překvapení. Výborně napsané (sympatické) postavy v uvěřitelném a přesto animovaném světě si dokázaly získat na svou stranu mnoho diváků a dvojka je tak náležitě očekávaným hitem. DreamWorks se tím povedl další zásah, který bych přirovnal k prvnímu Shrekovi. Teď už jen doufat, aby nešel v jeho stopách i v pokračováních, které měly silně sestupnou tendenci. Dean DeBlois si opět napsal scénář a znova se postavil k režii, takže je šance, že by se dvojka povést mohla a čeká nás další epický zážitek. Naději mi dodává i fantastický soundtracku John Powella. Ten předvedl skvělý výkon už minule, ale zde stoupl do výšin, kam na něj z Remote Control snad nikdo nedohlédne. Ano, už v prvním odstavci si troufám napsat, že tu máme dost možná nejlepší soundtrack roku. Nebál bych se říci, že pokud jde o animovanou tvorbu, tak hudba z Jak vycvičit draka 2 nemá široko daleko konkurenci.

Pokud se bojíte, že Powell jen přepsal povedenou jedničku, tak se pletete. Vzal hlavní motiv, což je logické pro kontinuitu, ale přidal hromadu dalších témat, které rozvinul v impozantní dílo. Takové, které bude v historii vzpomínáno jako to (zatím) nejlepší od tohoto skladatele. Album začíná skladbou "Dragon Racing", která je kompilací známých témat z jedničky, spojujících do jednoho úchvatného celku podepřeného mohutným sborem a orchestrací. Přitom se celá skladba tváří nejenom monumentálně, ale především je z ní cítit upřímné nadšení. Tomu dopomáhá irský nádech některých částí. Album se vyznačuje zároveň jednou podstatnou věcí – nedá možnost se nudit. Hravost je vším. Neustále plynoucí pozitivní nálada střídá jak tempo, tak nástroje, posluchač je zasažen dojetím z celé nahrávky. Perkuse, dechové nástroje a sbory dávají monumentální ráz (těch 120 člennů v orchestru a stovka ve sboru musí být přeci slyšet), za to občasný klavír, nebo dojemné smyčce tahají emoce z procítěnosti. Díky ději zasazeným mezi vikingy občas dojde na keltský zvuk flétnou nebo dudy, jenž měla na starost skotská kapela The Red Hot Chilli Pipers. Sám skladatel se vyjádřil, že stejně jako příběh musel dozrát i on sám, čímž rozvinul všechny melodie i každý aspekt. Ve spolupráci se Sigur Rósem, zpěvákem Jónsi, zároveň napsal texty.

Posluchač si sám může rozpitvat nádherné pospojování motivů do úchvatné podoby. Nemám absolutně nic, co bych nahrávce vytkl. Pokud mě potěšila Desplatova Godzilla, tak Powell mě strhl v úžas. Už dříve se mluvilo o tom, že je v Remote Control nejtalentovanější a nyní to jen potvrdil. Tolik mě těší, že se zde nezahazuje elektronikou a vše je primárně organické. Pochvala samozřejmě patří i jeho spolupracovníkovi Gavinu Greenawayovi. Co vás při poslechu čeká? Silné emoce, strhující dobrodružství a akce. Pokud hledáte to nejlepší, co Powell napsal, stejně jako nejlepší soundtrack pro animovaný film, tak už nehledejte. Jak vycvičit draka 2 splňuje vše. Pokud Akademie přehlídne Powellovu práci jen díky stigmatu pokračování, tak už předem se bude jednat o fail, i přesto, že za první díl získal svou jedinou nominaci na Oskara. Epická "Toothless Found" se mi v sestavě točí už nějaký ten den, což mluví samo za sebe. Pevná desítka jak vyšitá. Klasika.

Vydavatel: Regime Music Group

Datum vydání: 10. června 2014

Složil: John Powell

Orchestr řídil: John Powell

Nahrál: ---

Formát: CD

1.	Dragon Racing	4:34
2.	Together We Map The World	2:19
3.	Hiccup The Chief / Drago's Coming	4:44
4.	Toothless Lost	3:28
5.	Should I Know You	1:56
6.	Valka's Dragon Sanctuary	3:19
7.	Losing Mom / Meet The Good Alpha	3:24
8.	Meet Drago	4:26
9.	Stoick Finds Beauty	2:33
10.	Flying With Mother	2:49
11.	For The Dancing And The Dreaming (Gerard Butler, Craig Ferguson & Mary Jane Wells)	3:06
12.	Battle Of The Bewilderbeast	6:26
13.	Hiccup Confronts Drago	4:06
14.	Stoick Saves Hiccup	2:23
15.	Stoick's Ship	3:48
16.	Alpha Comes To Berk	2:20
17.	Toothless Found	3:46
18.	Two New Alphas	6:06
19.	Where No One Goes (Jonsi)	2:44

Celkový čas : 68:17

10/10

Read more »

Jak vycvičit draka (How to train your dragon) - John Powell

Vysoce ceněný animák Jak vycvičit draka přilétl v roce 2010 s vervou do kin a svým humorem absentujícím hloupost, kouzlem, velkolepostí a v rámci animovaného filmu i skvělou akční stránkou si získal srdce mnoha diváků. Pro Dreamworks šlo o skvělý jak finanční tak kritický výsledek navazující na prvního Shreka. Snad tedy připravovaný druhý díl nedopadne jako zelený zlobr, jehož třetí díl jsem neměl ani sílu dokoukat. Doufám v další epickou fantasy bez přehrávání nebo rádoby popkulturního humoru, kde se ten jeho ztrácí. Osobně neznám nikoho komu by se příběh o mladém vikingovi nalézajíc nejlepšího přítele v nenáviděné rase draků, nelíbil. Velkou zásluhu na tom má (i pro tenhle žánr) velkolepá hudba Johna Powella.

Ten se s tím příliš nepáral a vedle umírněné hravosti a jasně rozpoznatelného ústředního motivu v "This is Berk" přinesl i nadstavbu podobající se spíše hraným fantasy filmům co do rozsahu. Samozřejmě se nabízí otázka nakolik zásluha patří samotnému Powellovi, když se podívám na tu hromadu asistentů, aranžérů apod. I tak nechci brát Powellovi zásluhy, protože jsou jasný jeho kvality i v Media Ventures, kde se řadí k těm nejlepším. Ve svém orchestrálním provedení je hudba nesmírné působivá, že odsouvá stranou i Powellova mentora Zimmera. Pro Powella tenhle žánr není ale žádnou novinkou. Složil hudbu snad k tuctu animáků.

Album obsahuje přibližně čtyři hlavní témata. Jak jsem psal v předešlém odstavci, snadno rozpoznatelné ústřední téma je už v první skladbě "This is Berk" ztělesňujíc pocit velkého dobrodružství. Dále ho nalezneme například v "New Tail", "This Time For Sure" nebo v "Astrid Goes For a Spin", vždy s jemnou úpravou v podobě takové sólovější flétny. V klavírní verzi ho dostaneme v "Where's Hiccup?". Powell snad po celou dobu neubere nohu z pedálu a neustále nás zásobuje novými nápady.

 Další dvě témata jsou opět hned v první skladbě. To první je skvěle shrnuto v "Test Drive" a druhé v "Romantic Flight" za doprovodu kouzelných houslí a jemného sboru. Čtvrté téma se objevuje v "The Dragon Book" a vrcholí v "Dragon's De".Powellova hudba se silně liší od toho, co běžně produkuje Media Ventures. Její orchestrální vybroušenost a velikost se vyrovná soundtracku k Letopisům Narnie od Harryho Gregsona-Williamse. Hodně se zaměřuje na skotské zabarvení díky dudám nebo houslím, instrumentace je skutečně bohatá bez rušivé elektroniky v popředí.

Jak vycvičit draka je nejspíš nejlepším soundtrackem pro animovaný film a k maximu mu chybí jen menší konkurence v žánru fantasy. Přesto Powell dokázal, že na to má a dokáže se minimálně vyrovnat Zimmerovi. Bohužel je pořád, tak jako všichni tam, neustále v jeho stínu. Uvidíme, zda jsem ho nepřechválil a ve druhém díle nás opět překvapí hromadou nádherných melodií, nástrojů s etnickým zabarvením i nápadů. Rozhodně to nebude mít lehké, nasadil si totiž laťku sakra vysoko. Snad to ale nepřežene se skotským nebo irským zvukem, protože by to mohlo leckoho dráždit. Horner totiž tento druh hudby takřka vyčerpal za únosnou mez. A asi nebudu sám, kdo bude považovat píseň "Sticks & Stones" od islandské rockové kapely Jonsi za nepatřičnou. Zdá se mi dost mimo ve srovnání s duchem alba. Tyhle moderní zvuky tu nemají co dělat a vytváří tak kaňku na jinak takřka dokonalém produktu. Ještě, že se to dá přepnout.

1.	This Is Berk	4:12
2.	Dragon Battle	1:55
3.	The Downed Dragon	4:16
4.	Dragon Training	3:10
5.	Wounded	1:25
6.	The Dragon Book	2:22
7.	Focus, Hiccup!	2:05
8.	Forbidden Friendship	4:10
9.	New Tail	2:47
10.	See You Tomorrow	3:52
11.	Test Drive	2:35
12.	Not So Fireproof	1:11
13.	This Time For Sure	0:47
14.	Astrid Goes For A Spin	0:45
15.	Romantic Flight	1:55
16.	Dragon's Den	2:28
17.	The Cove	1:10
18.	The Kill Ring	4:27
19.	Ready The Ships	5:13
20.	Battling The Green Death	6:18
21.	Counter Attack	3:02
22.	Where's Hiccup?	2:43
23.	Coming Back Around	2:49
24.	Sticks & Stones - Written and Performed by Jónsi	4:08
25.	The Vikings Have Their Tea	2:04

Celkový čas : 72:06

9,5/10

Read more »

Bourne Identity/ Supremacy/ Ultimatum - John Powell

Jason Bourne změnil hodně věcí a nemyslím zrovna jenom ty ve svém světě, ale hlavně tady u nás v pojetí akčního a špionážního filmu. Najednou chtěl být každý "agentem bez minulosti", od dravé akce, přes rozklepanou kameru, až po vyšetřování toho, co znamená být špión. Nejspíš jsou pryč časy, kdy stačila jednoduchá akce s trochou externích intrik. I James Bond přesedlal na tuhle notu, kdy sám cítí výčitky a byl jako agent polidštěn. Samozřejmě do určité míry. Bourneovky měly ale největší dopad na pojetí akce a dnes už se jí snad neřekne jinak než "greengrasovká" podle režiséra. Než se ale Paul Greengrass vrhl na tuhle trilogii, tak je potřeba zmínit, že první film má na svědomí Doug Liman a rozhodně se jedná o podařený začátek celé série. Je celkem zajímavé sledovat rozdílnost obou režisérů a to, jakým způsobem se trilogie vyvíjela. Zatímco prvnímu dílu občas docházel dech, tak druhému a třetímu, které měl pod rukou už Greengrass, se tenhle problém vyhnul. Pokud budete pozorně sledovat, tak zjistíte, že to není dáno větším počtem promyšlených akčních scén, ale střihem. I taková obyčejná "naháněčka" na nádraží s novinářem ve trojce byla díky střihu strhující.

Nemalou zásluhu na tom má i skladatel John Powell se svou přesnou hudbou. Následuje moderní trend ve využití techno beatu se syntetizovanými bicími nástroji. I hudba samotná se stala poznávacím znamením Bourneova světa a rozšiřuje jeho styl. Soundtrack je svým pojetím bezprostřední a dokáže evokovat evropskou náladu, která ke snímku patří. V Bourne Identity (Agent bez minulosti) nám OST otevírá syntetizovaný anglický roh v "Main Titles" a dostává nás k hlavnímu motivu celé ságy, které má některé prvky ze Středního východu. Znova se ho dočkáme v "Bourne Gets Well". Powell je znám tím, že přijde s nějakým motivem, představí ho jednou dvakrát a pak se přesune k dalšímu nápadu, čímž se neopakuje. Zde je to podobné. Přesto je tu hlavní téma, které se ukáže vždy, kdy Bourne hledá svou identitu a tak se mu začalo říkat "Identity Theme". Přesto se mi z prvního alba jednoznačně jeví jako nejlepší "Escape From Embassy" s mohutným bicím vedle kterého Powell staví další zvuky.

V Bourne Supremacy (Bournův mýtus) Powell předvedl mnohem lepší práci. Postavil vedle sebe motivy představené v jedničce, dále je rozvíjel a vše mi celkově přišlo dynamičtější a poslouchatelnější oproti předchozímu dílu. Více se využívá orchestr, což platí hlavně pro emocionálnější tracky jakým je například "Funeral Pyre" nebo "New Memories". Ale i zde platí, že si celý soundtrack, tak jako film, drží citový odstup. Vše podřízeno akčně špionážní stránce snímku, kdy se horko těžko dostáváme pod Bourneovu kůži. Ale právě u druhého dílu dostaneme to nejlepší z celé série, co u mě zvedá hodnocení pro Bourne Supremacy. Tím je akční nářez v "Bim Bam Smash" při strhující automobilové honičce v Moskvě. Mohu zaručit, že stejně tak je na tom i tahle skladba. Zapomeňte na odkazy k Rusku, vše je v této skladbě podřízeno brutální elektronice spojující postupy z předchozích tracků z prvního a druhého dílu. Nářez!

Bourne Ultimatum už jen umně spojuje, co bylo Powellem "řečeno" minule. "Six Weeks Ago" nás hned vrhá do děje. Žádný rozjezd se už nekoná. Ale to automatizovaný bicí už začíná být moc a ukazuje, proč příliš nemusím Media Ventures (Remote Control). Akční "Tangiers" spojuje jak zmiňované syntetizované bicí, tak orchestr s etnickými nástroji a různými dalšími zvuky. Ultimatum už je spíše takový doplněk, kde žádná skladba nevyčuhuje z celku a vše je podřízeno filmu. Tady bych si asi vybral "Man Verses Man", která někdy, těsně před polovinou, odkazuje na "Escape From Embassy" z prvního dílu. Co se ale u třetího dílu změnilo od toho prvního? Nejspíš silnější využití v dramatické rovině jakým jsou skladby "Thinking of Marie", "Faces Without Names" a částečně "Jason is Reborne". Je v nich větší zaměření na emocionální stránku za doprovodu orchestru.

V Bourne Identity si Powell vytvořil melodie, které dále rozvíjel. Silné zaměření na synťáky nemusí být každému po chuti a musím říct, že ani já z toho nebyl po častějším poslechu nadšený. Chce to hodně síly, aby si člověk zachoval zdravý rozum. Pro film je ale soundtrack dokonalý, přesně vymezuje špionážní styl nové generace 21. století. Greengrass s Powellem tento styl redefinovali do podoby, kdy vytvořili jeden z nejlepších akčních filmů historie - Bourneovo Ultimátum. Na CD ale soundtrack svou sílu ztrácí a dostáváme tak jen směsici různých elektronických prvků za občasného doprovodu orchestru. Až na výjimky mají skladby vysoké tempo, kde bych opět vypíchl "Bim Bam Smash" z druhého dílu. V Bourne Identity si v průměrné  "Drum and Bass Remix" zašpásoval i Moby. Vedle toho nám v Supremacy a Ultimatum přinesl i titulní píseň "Extreme Ways", která se stala ústřední písní celé série, včetně Bourne Legacy. Je těžké doporučovat hudba, jenž skvěle funguje ve filmu, ale na CD tvoří průměr s tím, že u někoho může být poslech opravdu až na hranici zdravého rozumu.

Bourne Identity

• 1. Main Titles (4:17) • 2. Bourne Gets Well (1:20) • 3. Treadstone Assassins (2:09) • 4. At the Bank (4:07) • 5. Bourne on Land (1:42) • 6. Escape from Embassy (3:12) • 7. The Drive to Paris (1:29) • 8. The Apartment (3:25) • 9. At the Hairdressers (1:29) • 10. Hotel Regina (2:11)

• 11. The Investigation (1:34) • 12. Taxi Ride (3:43) • 13. At the Farmhouse (2:54) • 14. Jason Phones It In (3:04) • 15. On Bridge Number 9 (3:41) • 16. Jason's Theme (2:20) • 17. Mood Build (3:34) • 18. The Bourne Identity (6:00) • 19. Drum and Bass Remix (2:15)

Celkový čas : 54:59

Bourne Supremacy

• 1. Goa (2:59) • 2. The Drop (3:42) • 3. Funeral Pyre (2:21) • 4. Gathering Data (1:54) • 5. Nach Deutschland (2:40) • 6. To the Roof (5:32) • 7. New Memories (2:48)

• 8. Berlin Foot Chase (5:16) • 9. Alexander Platz/Abbotts Confesses (3:35) • 10. Moscow Wind Up (6:55) • 11. Bim Bam Smash (5:09) • 12. Atonement (1:32) • 13. Extreme Ways - performed by Moby (3:56)

Celkový čas : 48:28

Bourne Ultimatum

• 1. Six Weeks Ago (4:31) • 2. Tangiers (7:40) • 3. Thinking of Marie (3:51) • 4. Assets and Targets (7:18) • 5. Faces Without Names (3:31) • 6. Waterloo (10:38) • 7. Coming Home (3:19) • 8. Man Verses Man (5:45) • 9. Jason is Reborn (4:04) • 10. Extreme Ways (Bourne's Ultimatum) - performed by Moby (4:22)

Celkový čas : 54:59

Bourne Identity 5/10

Bourne Supremacy 6/10

Bourne Ultimatum 6/10

Read more »

Shrek - John Powell, Harry Gregson Williams

První Shrek patřil k překvapivým hitům roku 2001. Nebylo divu. Šlo o perfektní mix pohádky, u které se ale ani dospělejší nenudili díky velkému množství popkulturních odkazů a narážek. Shrek své tažení zakončil i Oscarem za nejlepší animovaný film roku, prvním uděleným Oscarem v této nové kategorii. Hudbu dostali na starost dva pánové, John Powell a Harry Gregson-Williams.

Ve filmu hudba funguje výtečně a z počátku i na samotném soundtracku, ale pak zjistíte, že i přes líbivý a velkolepý ústřední motiv je něco špatně. Ano, je to délka skladeb. Když vezmu v potaz, že album obsahuje 28 skladeb z nichž devět má minutu a osm ani né, tak i přes hravost a chytlavost hlavního motivu (který je bohužel pomalu v každé skladbě, jen v obměňované podobě) tomu nemohu dát vysoké hodnocení. Další věcí je, že právě díky délce, většina skladeb skončí ve slibném momentu. Prostě něco čekáte a najednou nic.

Oba skladatelé zazdili šanci na něco výjímečného a přitom se drželi na uzdě s elektronikou. Vše, až snad na jednu skladbu, je čistě orchestrální záležitost. Ale abych pořád nehanil, tak třeba taková skladba Ride the Dragon by se neztratila ani na soundtracku k Pánovi prstenů. Jen je až příliš cítit promarněná šance. Škoda.

1. Fairytale
2. Ogre Hunters/Fairytale Deathcamp
3. Donkey meets Shrek
4. Eating Alone
5. Uninvited Guests
6. March of Farquaad
7. The Perfect King
8. Welcome To Duloc
9. Tournament Speech
10. What Kind Of Quest
11. Dragon!/Fiona Awakens
12. One Of A Kind Knight
13. Saving Donkey’s Ass
14. Escape From The Dragon
15. Helmet Hair
16. Delivery Boy Shrek/Making Camp
17. Friends Journey To Duloc
18. Starry Night
19. Singing Princess
20. Better Out Than It/Sunflower/I’ll Tell Him
21. Merry men
22. Fiona Kick Ass
23. Fiona’s Secret
24. Why Wait To Be Wed/You Thought Wrong
25. Ride the Dragon
26. I Object
27. Transformation/The End
28. Hey Baby

Celkový čas : 42:25
Shrek - Ride The Dragon

6,5/10

Read more »