X-Men: Budoucí minulost (X-Men: Days of Future Past) - John Ottman

X-Men: Days of Future Past patřil k mým letošním favoritům na jeden z nejlepších filmů roku. Bohužel jsem z kina odcházel dost zklamaný a se zjištěním, že pokračování mutantí série je další silně nadhodnocené dílo. Nejedná se o průměrný či dokonce špatný film, ale nechalo mě to naprosto chladným. Singer a Foxové chtěli vlastní Avengers, tak tam narvali kde koho a bylo jedno, zda má daná postava co říci, prostě tam musela aspoň stát (zdravím Storm). Díky tomu přeplnění se ani jednomu charakteru nedostane patřičného prostoru, kdy sice sledujeme vynikající herecké výkony (s touhle sestavou nešel čekat opak), jenže nic, co by dokázalo chytit za srdce i při sledování údajného konce civilizace. Díky klišé je snímek předem čitelný ve svých kolejích už po deseti minutách díky čemuž jsem se až příliš často koukal na hodinky, zda už bude konec. První trailer měl v sobě víc osudovosti a emocí než celý výsledný film. Vize budoucnosti a konce světa bylo podstatně lépe ztvárněno i v Matrix Revolution. Singer ničím nepřekvapil, nebyl tam žádný wow moment, aby tím obhájil dvě stě milionový rozpočet. Režisér se může odvolávat na práci s postavami, ale díky jejich záplavě vše vyjde vniveč a takový první a druhý díl tak zůstávají nedostižným příkladem. Možná časem to zklamání vyprchá a budu snímek hodnotit jinak. Možná. A hůře dopadl i Ottmanův soundtracku. Dokonce natolik, že je i pod samotným filmem.

John Ottman se dá označit za dvorního skladatele Bryana Singera. Za zmínku stojí například podařený Superman Returns nebo Jack the Giant Slayer. X-Men: Days of Future Past nemá žádný pořádný hudební podklad. Nemá žádnou konstrukci a člověka provází po celou dobu pocit, že jde o složeninu od takových tří skladatelů. Celý soundtracku je směsicí dunivého elektra a orchestru, tudíž hybrid a ještě k tomu ve většině v minimalistické rovině. Úvodní motiv v "The Future" není vyloženě špatný. Dokáže být chytlavý, ale jde jen o částečný fragment, který stejně rychle zmizí jako začal. Po celou dobu trvání soundtracku se nedočkáme žádného jeho rozvedení. Snad jen "Time’s Up" ve své sborové podobě zaslouží pochvalu. Po atmosférickém úvodu se přepne do mužského chorálu, který mi silně připomenul God of War 3. Skladba se ve stejné podobě objeví ještě v závěru soundtracku v "I Have Faith in You – Goodbyes".

 Skutečně bolestivý moment přichází se zjištěním od třetí skladby pod názvem "Hope", což má být i téma pro Xaviera. Schválně si přehrajte "Time" od Hanse Zimmera pro Inception. Tím to vykrádání ale nekončí. Rozladěnost z nahrávky a její neoriginalitu podtrhuje skladba "Springing Erik", která je takřka 1:1 ke State of Play Alexe Heffese. Nejde jen o podobu melodie, ale i o totožnou orchestraci. Je to zarážející do takové míry, že nevěřím na náhodu.

Ottman má pár svých myšlenek a jde o zajímavé nápady, ale hrozně rychle zmizí a místo toho se skladatel soustředí na převzetí stylu Hanse Zimmera (a v částech i Heffese). V tomhle směru pro soundtrack platí to samé, co pro film – už to tu dávno několikrát bylo. K neoriginalitě si připočtěte i přestřelenou délku a výsledek nemůže dopadnout jinak než průserem. Pořád se sice jedná o profesionální kus práce, ale to prostě nestačí. Když si vezmu, že jsem tam slyšel vedle Inception nebo State of Play i Man of Steel. Ty nejlepší části jsou sice podstatně lepší než pro X-Men 2, jenže rychle skončí a přesune se to do nevýraznosti. Otázkou je, zda tento hudební doprovod nebyl zapříčiněn i nějakým spěchem v nahrávání. To je ale v podstatě už jedno. Album je zakončené dvěma skladbami. "Time in a Bottle" při nejlepší scéně s Quicksilverem v Pentagonu a "The First Time Ever I Saw Your Face".

Vydavatel: Sony Classical

Datum vydání: 16. května 2014

Složil: John Ottman

Orchestr řídil: Jeffrey Schindler

Nahrál: ---

Formát: CD

1.	The Future – Main Titles	2:45
2.	Time's Up (Original Version)	4:18
3.	Hope (Xavier's Theme)	4:48
4.	I Found Them	2:51
5.	Saigon – Logan Arrives	4:36
6.	Pentagon Plan – Sneaky Mystique	3:24
7.	He Lost Everything	1:51
8.	Springing Erik	3:33
9.	How Was She?	1:46
10.	All Those Voices	3:18
11.	Paris Pandemonium	7:44
12.	Contacting Raven	1:48
13.	Rules of Time	3:07
14.	Hat Rescue	1:29
15.	Time's Up (Film Version)	3:33
16.	The Attack Begins	5:03
17.	Join Me	3:20
18.	Do What You Were Made For	2:56
19.	I Have Faith in You – Goodbyes	2:27
20.	Welcome Back – End Titles	3:57
21.	Time in a Bottle (Jim Croce)	2:26
22.	The First Time Ever I Saw Your Face (Roberta Flack)	5:19

Celkový čas: 76:19

6/10

Read more »

Jack a obři - John Ottman

Jack a obři, nová verze pohádky o Jackovi a fazoli. Bryan Singer si vzal trošku velké sousto, aby nám představil svůj pohled na fantasy žánr. Není to ale kvůli ději či hercům, ale především mu nohy podráží nedodělaná triková stránka, kde některé záběry vypadají spíše jako ty horší PC intra. A právě technická stránka mohla za odložení filmu o několik měsíců, přesto to moc nepomohlo a tržbám už vůbec ne. Celkově film není vůbec špatný (Ewan McGregor je luxusní :) , ani chvíli jsem se nenudil, ale některé nedostatky prostě vidět byly a ne zrovna málo. A to by nebyl Singer, aby si k hudbě nepozval Johna Ottmana, jenž vykouzlil parádní soundtrack už k Superman se vrací.

I tady Ottman vynáší silný hlavní motiv a hned na začátek v "Jack and Isabelle", který už podle názvu napovídá, že se dočkáme vedle hlavního motivu pro film i toho pro Jacka a Isabell. Majestátnosti dosáhl Ottman jen za použití orchestru, sbory by člověk hledal marně. Druhá polovina skladby je až magicky uhrančivá, ale stejně jako celému albu i tady tomu člověk musí dát šanci.

Ač dost skladeb působí na první poslech disharmonicky, tak je to dáno komplexností celé nahrávky. Opravdu si k tomu člověk musí sednout (nebo lehnout) a zaposlouchat se. Nejde tu vypíchnout jednu skladbu jako je tomu v takovém Pánovi prstenů. Propracovanost zde jde na úkor snadné poslouchatelnosti, která vytváří počáteční chaos ve většině skladeb.

Člověk, který nemá v oblibě orchestrální hudbu a nezaobírá se více soundtrackama, bude celkem trpět. S největší pravděpodobností album ani nedoposlouchá. Ale ten, kdo si libuje ve vrstevnatosti, přičemž se melodie tématicky prolínají, bude minimálně potěšen. Nadchne i kvalita nahrávky díky níž si můžeme jednotlivé nástroje vychutnat. Kdo si myslí, že když se jedná o fantasy, tak to bude druhý Pán prstenů, ten narazí. Ostatním přeji fajn poslech. ;)

 1. Jack and Isabelle (Theme from Jack the Giant Slayer) (3:56)
2. Logo Mania (1:00)
3. To Cloister (1:28)
4. The Climb (2:41)
5. Fee Appears (3:16)
6. How Do You Do (2:23)
7. Why Do People Scream? (3:17)
8. Story of the Giants (3:22)
9. Welcome to Gantua (4:12)
10. Power of the Crown (1:21)
11. Not Wildly Keen on Heights (2:19)
12. Top of the World (2:30)
13. The Legends Are True / First Kiss (3:43)
14. Roderick’s Demise / The Beanstalk Falls (5:36)
15. Kitchen Nightmare (3:24)
16. Onward and Downward! (3:19)
17. Waking a Sleeping Giant (2:21)
18. Chase to Cloister (5:19)
19. Goodbyes (2:29)
20. The Battle (5:31)
21. Sniffing Out Fear - All is Lost (5:07)
22. The New King - Stories (4:17)

Celkový čas : 72:50

7,5/10

Read more »

Superman se vrací - John Ottman

V roce 1978 nám přivedl režisér Richard Donner na filmové plátno nejznámějšího komiksového hrdinu, Supermana. Snímek měl takový úspěch, že se představitel hlavní role, Christopher Reeve, stal přes noc legendou, což umocnil i jeho souboj s rakovinou, který nakonec prohral. Následovali čím dál horší pokračování a studio Warner uložilo Ocelového muže k ledu. Už v devadesátých letech se mluvilo o pokračování, byly různé spekulace, že by měl být do hlavní role obsazen Nicolas Cage, ale i přes investované peníze jsme se Supermana nedočkali. Až tedy v roce 2004 přišel ke kormidlu fanoušek Donnerovi verze, Bryan Singer, který měl zkušenosti s komiksovou tvorbou už díky povedeným prvním dvěma dílům X-menů, a tak se mohla premiéra roku 2006 uskutečnit. 

 

 

Do hlavní role byl obsazen neznámý Brandon Routh a záporáka Lexe Luthora ztvárnil oskarový Kevin Spacey. Roli osudové lásky získala Kate Bosworth. Musím uznat, že výběr zamilované dvojice je více než povedený, kde je Routh vzhledově dokonce silně podobný původnímu představiteli, Reeveovi. Film samotný získával pozitivní kritiky po celém světě a Singer, včetně Warnerů, mohl být spokojen. Co už ale udělalo vrásky na čele byla finanční stránka, kdy diváci už příliš neberou postavu v upnutém úboru v amerických barvách. Možná tam nemalou úlohu sehrálo i to, že Singer celý snímek pojal jako poctu, a tak má film potlačené barvy a těžko se dá přesně zařadit do období, ve kterém se odehrává. Díky tomu působí staromilsky.Tak se z filmu, který stál 209 milionů dolarů (podle některých až 270 milionů), stal propadák. A ne zrovna zaslouženě.

 

Nemalou zásluhu na úspěchu prvního Supermana měl soundtrack Johna Williamse, který si za své dílo vysloužil nominaci na Oscara. Hlavní téma se ihned stalo kultem a zařadilo se po bok Hvězdných válek nebo Indiana Jonese. Singer si pro novou verzi vzal k ruce svého dlouholetého hudebního spolupracovníka Johna Ottmana a člověk se mohl začít strachovat, jak to celé dopadne. O to radostněji mohu prohlásit, že jde o jeden z nejlepších soundtracků zmiňovaného skladatele ne-li nejlepší. Je až s podivem, jak pojmul hudební stránku a nesnaží se jen účelově kopírovat zavedené motivy Johna Williamse.

 

Hlavní motiv je asi zbytečné představovat a tady se ho dočkáme ve stejné podobě jako v původní verzi, jen v novém kabátě. Průběžně si jej můžeme vyslechnout po celé delce alba v nejrůznějších podobách. Přesně vystihuje hrdinskou podobu samotného Supermana. Ottman jde ale ještě dál a představí nám tu smutnější část osobnosti Muže z oceli, kdy se cítí být sám. Tohle je vlastně taková hlavní linka celého příběhu, kdy Superman hledá přeživší ze své domovské planety Krypton. Tahle smutnější část je skutečně úžasná a neuvěřitelně chytá za srdce aniž by zněla pateticky. Člověk tak díky hudbě může vnímat Supermanovi pocity osamělosti v našem světě.

 

Vedle hlavního motivu nás Ottman nepřipravil ani o milostné téma mezi Lois a Clarkem/Supermanem. Tady nám ho dávkuje v menší míře než Williams, už proto, že Clark se díky své několikaleté nepřítomnosti na Zemi dostal do milostého trojuhelníku, což ho vrhá zpět do pocitu osamělosti, protože si uvědomuje svůj původ – nikdy k nám nebude patřit, ať se snaží sebevíc. Ottman motivy skutečně úžasně provázal a nelze mít jedinou námitku. Soundtrack Superman se vrací je krásnou ukázkou toho, jak by měl vypadat hudební doprovod pro pokračování. Ottman si ho může v klidu vystavit. Pokud přivřu jedno oko, tak máme na světě další desítku.

1. Main Titles (3:47)
2. Memories (3:05)
3. Rough Flight (5:11)
4. Little Secrets/Power Of The Sun (2:47)
5. Bank Job (2:19)
6. How Could You Leave Us? (5:47)
7. Tell Me Everything (3:11)
8. You’re Not One of Them (2:20)
9. Not Like the Train Set (5:10)
10. So Long Superman (5:29)
11. The People You Care For (3:25)
12. I Wanted You to Know (2:54)
13. Saving the World (3:10)
14. In The Hands of Mortals (2:09)
15. Reprise/Fly Away (4:17)

Celkový čas : 54:59

10/10

Read more »