Top 5 - soundtracky roku 2014

Je tu začátek nového roku a to vybízí k různým žebříčkům vztahujícím se k vyhlášení nejlepších filmů, soundtracků apod. Ani zde tomu nebude jinak, takže si můžete udělat pohodlí a věnovat se četbě, kdy si jen zaškrtávejte jména svých oblíbenců. Věřte, že výběr to byl nelehký. I ze slabších filmů se díky hudbě dokázala vydolovat poměrně solidní podívaná (zdravím pana Nolana či Jacksona). Na některé se bohužel nedostalo (Jóhann Jóhannsson), tak snad příště. Nyní se tedy přesunu přímo k žebříčku.

5. Interstellar (Hans Zimmer)

Už mnoho toho bylo napsáno o tomto sci-fi Christophera Nolana, jenž bylo v našich končinách pomalu vyhlášeno filmem desetiletí, zatímco v zahraničí jeho přijetí provázel spíše zdvižené obočí. Nelze si nevšimnout, že u nás a na fanouškovském poli je jméno Nolan nekriticky zbožňováno. To samé lze říci i o Hansi Zimmerovi v hudebním světě. Ten už roky plodí jednu elektronickou rychlokvašku za druhou s cílem konečně urvat toho Oscara. Bohužel pro něj se stále nedaří, ačkoli právě nyní má poměrně slušnou šanci. Interstellar představuje to nejzajímavější a nejlepší s čím za hodně dlouhou dobu přišel. Ve filmu mu to občas hapruje v propojení s děním na plátně díky způsobu komponování, ale onen tah na branku mu na albu upřít prostě nejde. Pompézní varhanová óda si podmanila snad každého. Bylo by zajímavé pustit si film bez hudby, jen s dialogy. Asi by pak velká část pětihvězdičkářů nestačila valit bulvy, co to Nolan vyplodil (paralela s Anděli a démony?) a co dokázal zachránit právě Zimmer, i když za cenu otočeného volume na plný knedlík. K filmu mám mnoho výtek (scénář), ale k hudbě na CD se námitky hledají jen těžko. 9/10

4. Godzilla (Alexandre Desplat)

Alexandre Desplat nyní platí za jednoho z nejlepších skladatelů současnosti a po právu má na skříni hned několik důležitých ocenění. Loňský rok byl z jeho pohledu jedním z nejlepších vůbec, kdy dokázal pracovat hned s několika žánry a vždy uspěl. Přesto jsem vybral právě Godzillu, která představovala jakousi prvotinu pro Desplata co do temné bombastičnosti. Ačkoli má na kontě například závěrečného Pottera, tak se spíše soustředí na intimní filmařinu. Proto takové zaujetí nad jeho výběrem pro tento druh filmu. Godzillu dokázal přenést do nového tisíciletí s respektem pro originál a odkazu na něj stejně jako se svými vlastními nápady. 9/10

3. Zloba - Královna černé magie (Maleficent - James Newton Howard)

Pro posluchače další trefa do černého. James Newton Howard opět potvrdil svůj talent pro tento žánr. I přes ty roky, co je u filmové hudby, dokáže vytahovat krásné melodie jak na běžícím páse. Není mu cizí žádný žánr stejně jako časový pres, proto nemá nouzi o práci. Ve Zlobě se projevuje jeho cit a jemnost pro tematickou stránku a vykreslení fantaskního světa. Docela by mě zajímalo, co by tento talentovaný skladatel napsal pro velkolepou fantasy trilogii ve stylu Pána prstenů. 9/10

2. Hobit: Bitva pěti armád (The Hobbit: The Battle of the Five Armies - Howard Shore)

Nenáviděný a milovaný Hobit dokázal kontroverzí a rozpolceností zaplnit celý internet. Jeden z mála, který z tohoto projektu odešel jaksi nepošramocený, byl skladatel Howard Shore. Sice mám první dva díly opravdu rád a považuji je za to nejlepší v pohádkovém fantasy, tak ten třetí (v kinoverzi) je opravdu bídný a představuje spíše závěr dílu druhého a ještě k tomu tak dementně sestříhaný, že to nemá v takto velkém projektu obdoby. Osobně si myslím, že střižnu ovládalo studio stejně jako rozhodnutí o třech dílech, ale to už je fuk. Stalo se. Howard Shore z toho vymlátit prostě víc nemohl, takže přináší "jen" další epickou nálož plnou podmanivých melodií ze Středozemě. Co soundtrack odtrhuje od absolutna je jakási schematičnost a předvídatelnost, kdy prostě člověk ví, co přesně přijde (aha, nyní je tam Thorin – začne hrát jeho motiv, nyní Bilbo apod.). Zatímco Pán prstenů hudebně parádně plynul a melodie se přelévaly, tak nyní jsou jasně definovány začátky a konce a člověka to spíše vytrhává ze zážitku. Neočekávaná cesta dopadla ještě dobře, u dvojky to přišlo v náznacích ve filmu, tak nyní to křičí úplně. Škoda, protože samotný materiál je znova parádní. 9/10

1. Jak vycvičit draka 2 (How To Train Your Dragon 2 - John Powell)

O jedničce v žebříčku nebylo pochyb! John Powell dost možná složil nejlepší soundtrack, který kdy opustil Remote Control. Fantastická práce s orchestrem a citem pro tvorbu emocí na plátně i na CD, dala lidem nezapomenutelný zážitek, který dokáže strhnout stejným způsobem jako mnoho dnes už klasických soundtracků. Nebál bych se zařadit toto OST po bok takových skvostů jakými jsou například Barbar Conan nebo Pán prstenů. Pokud bych měl doporučit jen jedno CD z loňska, tak je to právě Jak vycvičit draka 2. Slibuji, že takovou skladbu jakou je "Toothless Found" z hlavy nedostanete. John Powell v životní formě! 10/10

Skladatel roku 2014: O prvenství se rve John Powell a Alexandre Desplat. Jeden přinesl hudebně totálně nabušený pokračování oblíbeného animáku a druhý měl hned tři kvalitativně vysoko hodnocené tituly (Grandhotel Budapešť, Imitation Game, Godzilla) u nichž vždy dokázal přednést něco jiného, nového.

 

John Powell

Read more »

Maleficent (Zloba - Královna černé magie) - James Newton Howard

Nevím, jestli se mám smát či brečet nad další Disneyho předělávkou. Zloba – Královna černé magie je krásnou ukázkou pokřiveného vidění světa a jeho přednesu mladšímu publiku. Místo krásné a hodné princezny tu máme pochybné dítě na drogách (LSD?), král je psychopat už od prvního pohledu, zatímco Zloba (podle čeho asi dostala jméno, hm?) je chuděrka, které svět a především láska k člověku tolik ublížila. Disney tentokrát zašel ještě dál jako v případě Sněhurky a lovce, když Zlobu už takřka otevřeně přirovnává k Luciferovi – padlý anděl, který přišel o svá křídla, přičemž u obou u toho asistoval člověk. Neumím si představit, že bych tohle pouštěl svým dětem s klidným spaním. A ony rohy na hlavě jsou už jen takový detail. A nešlo vybrat nikoho lepšího pro roli Zloby než Angelinu Jolie. Té byla role psána na tělo, což si můžete přebrat podle sebe. Vedle toho všeho lze krom povedeného vizuálu pochválit opět a především soundtrack.

Fantasy Zloba je další téma jako stvořené pro ošlehaného matadora filmové hudby Jamese Newton Howarda. Celý soundtrack je pojat ve velice pohádkově podmanivém duchu s různorodým nástrojovým zastoupením od klasických smyčců (housle, sóla především na cello) přes perkuse až po kouzelné zvonky. Stejně jako Desplat u Godzilly i Howard využívá neobvyklé množství dechových nástrojů (opět sóla obstarává hlavně tuba). Elektronikou je komplet jen líznutý, takřka nepostřehnutelně. Sbory dostávají občas taky prostor, ať už ve velkolepějším pojetí či individuálním chlapeckém. Pokud bych měl soundtrack popsat jako celek, tak jde o jakousi směs organiky s občasnými akčními výbuchy s až disharmonickým podrážděním. Ve většině jde ale o krásně (do)jemný doprovod s výrazně emocionálním tónem pro každého fanouška, co dává přednost vyprávění příběhu skrze noty a ne na slepě vypočítavou výbušnost, která je určená trailerům nikoliv filmům. Howard si s nástroji pohrává stejně jako v Posledním vládci větru nebo Sněhurce a lovci.

Studování témat je u Zloby poměrně náročné a Howard se s posluchačem příliš nemaže. Už v úvodní "Maleficent Suite" se dočkáme hlavního motivu, se kterým se následně dále pracuje v "The Christening", "The Spindle's Power" a "The Curse Won't Reverse". Samotná postava Zloba má hned několik motivů přednesených vždy dle svého stavu. Ten je opět přítomný v úvodní skladbě (závěr na klavír a chlapeckým vokálem) nebo v "Maleficent Flies".

Pokud jste byli filmem rozladěni jako já, tak nad hudbou hůl rozhodně nelamte. Po hudební stránce není zlobě co vytknout a Howard opět předvedl svůj um v práci s emocemi. Pokud bych měl za každou cenu nějak rejpat, tak asi do toho, že mohl přijít s nějakým dominantnějším motivem, který by soundtrack nakopl do míst nejvyšších. Takhle se zastavil těsně pod vrcholem, ale i tak dokáže zprostředkovat úžasný zážitek. Jen tak dál Jamesi. Skvělá práce.

Vydavatel: Walt Disney Records

Datum vydání: 27. května 2014

Složil: James Newton Howard

Orchestr řídil: Pete Anthony

Nahrál: ---

Formát: CD

1.	Maleficent Suite	6:39
2.	Welcome To The Moors	1:05
3.	Maleficent Flies	4:40
4.	Battle Of The Moors	4:59
5.	Three Peasant Women	1:05
6.	Go Away	2:26
7.	Aurora And The Fawn	2:29
8.	The Christening	5:31
9.	Prince Phillip	2:29
10.	The Spindle's Power	4:36
11.	You Could Live Here Now	2:27
12.	Path Of Destruction	1:48
13.	Aurora In Faerieland	4:41
14.	The Wall Defends Itself	1:06
15.	The Curse Won't Reverse	1:21
16.	Are You Maleficent?	2:11
17.	The Army Dances	1:28
18.	Phillip's Kiss	2:21
19.	The Iron Gauntlet	1:35
20.	True Love's Kiss	2:33
21.	Maleficent Is Captured	7:42
22.	The Queen Of Faerieland	3:25
23.	Once Upon A Dream (Lana Del Rey)	3:20

Celkový čas: 71:57

9/10

Read more »

Hunger Games: Vražedná pomsta (The Catching Fire) - James Newton Howard

Lionsgate si může mnout ruce. Opět se mu povedl zásah do černého a vypadá to, že druhý díl série Hunger Games bude ještě úspěšnější než jednička. Opatrně se mluví dokonce o prolomení jedné miliardy na tržbách, což by byl fantastický výsledek. Těžko říct, zda zasloužený, ale i tak se mi film z většiny líbil, především tedy psychologická první polovina. Souboje v aréně už byly spíše nudné. Od režiséra Constantina nebo filmu Já, legenda bych čekal něco víc v akčních scénách. Části mimo arénu jsou opravdu vynikající, dokonce se ubralo i na stupidně výstředních kostýmech, které mě iritovaly v prvním díle. Tahounem je samozřejmě velice populární a krásná Jennifer Lawrence. Ani další herci příliš nezaostávají, takže v dalších dílech budeme moci sledovat nárůst odporu vůči totalitě se slušně rozjetými vztahy. Politickou linii radši vynechám. Přesunu se tedy rovnou na skladatelskou židli, kde se opět usídlil James Newton Howard. Ten byl potvrzen v říjnu 2012. Na albu měly být i tři speciální písně od Eda Sheerana, ale Lionsgate je nakonec zamítl. Sheeran si letos spravil chuť až s druhým Hobitem, ke kterému složil ústřední píseň.

Po sterilním prvním díle Howard překvapil a přinesl atmosférický a soustředěný soundtrack, spíše určený pro hlubší poslech. Howard ve většině ignoruje první díl, přináší ho spíše okrajově a dává přednost novým emocím a zážitkům. Původně byl pro druhý díl plánován Danny Elfman, jenž byl nucen odejít díky velkému vytížení. Je to zajímavé z toho hlediska, že Howard a Elfman jsou naprosto rozdílní skladatelé, tudíž se výsledný obraz filmu mohl u obou naprosto lišit. Pokud zde čekáte akčnější skladby, tak budete zklamáni. Akci můžeme slyšet částečně v poslední třetině alba v „The Games Begin“, „The Fog“ nebo „Monkey Mutts“. V jejich provedení se opět kombinuje orchestr doplněný o syntetické ostinato. Akce není ale protnuta přes celou skladbu, spíše zabírá přibližně 50% délky. Pokud bych to měl přepočítat na celé album, tak akční položka zabírá asi 20%, možná méně.

Středobodem, pokud se to dá vůbec říci, se stal motiv v „I Had To Do That“ nebo v „Katniss is Chosen“ za pomoci jemného ženského vokálu. Sice ústřední znělkou filmu je „Horn of Plenty“, která nechybí ani zde, ale skladba má půl minuty a motiv není dále přítomen. Přesto se jedná o to nejvýraznější na albu, které se nedá poslouchat jednotlivě, ale je vytvořeno čistě pro potřeby filmu. Proto skladby nedokáží přesně fungovat při samostatném poslechu. Je těžké najít byť jen jedinou skladbu, co by utkvěla v hlavě a měli jste nutkání si ji vícekrát poslechnout. Taková tu snad ani není. Záleží tedy na Vás, zda upřednostňujete jednotlivost či komplexnost podřízenou obrazu. Vedle nich funguje slušně i takový motiv „Katniss“ dále slyšitelný v „Treetops“.

The Catching Fire je povedený film a ve srovnání s předchozím dílem o dost před ním pokud jde o kvalitu. Hudba je v něm celkem nevýrazná a slouží spíše na atmosférický doplněk k obrazu. Během sledování filmu jsem si hudební doprovod uvědomil snad asi třikrát. Podvědomě ho ale vnímáte a slouží k doplnění emocí na scéně ve skrytu. Při samostatném poslechu nastává problém, protože vyžaduje od posluchače soustředěnost. Hodnocení je proto silně subjektivní záležitost a nedokážu přesně odhadnout, zda se většinovému posluchači nahrávka zalíbí a dá ji šanci. Možná to chtělo trochu ubrat na délce alba, aby se nám to neslévalo dohromady. Přesto je výsledek emocionálnější než v předchozím díle, kdy se Howard ani příliš nevykrádá, i když bych nedal ruku do ohně za to, že jsem tam občas slyšel něco z Bourne Legacy a v "The Fog" (od 4:02) i něco z Temného rytíře.

Tržby v USA : 297 milionů dolarů (zatím)

Tržby z USA - inflace : ---

Tržby za víkend : 158 milionů dolarů

Tržby celosvětově : 573 milionů dolarů (zatím)

Rozpočet : 130 milionů dolarů

Oscar : ---

Premiéra : 22.11. 2013

Distributor : Lionsgate

Délka : 146 minut

Žánr : akční, drama, sci-fi, fantasy

1.	Katniss	1:42
2.	I Had To Do That	2:22
3.	We Have Visitors	3:01
4.	Just Friends	1:29
5.	Mockingjay Grafitti	1:44
6.	The Tour	5:56
7.	Daffodil Waltz	0:26
8.	Waltz in A Op. 39, No. 15	0:43
9.	Fireworks	3:05
10.	Anthem	0:36
11.	Peacekeepers	5:55
12.	Prim	2:08
13.	A Quarter Quell	2:05
14.	Katniss Is Chosen	3:18
15.	Introducing The Tributes	1:29
16.	There s Always A Flaw	1:48
17.	Bow And Arrow	1:07
18.	We re A Team	1:52
19.	Let s Start	2:02
20.	The Games Begin	4:43
21.	Peeta s Heart Stops	2:10
22.	Treetops	1:22
23.	The Fog	1:58
24.	Monkey Mutts	4:44
25.	Jabberjays	1:33
26.	I Need You	3:57
27.	Broken Wire	3:53
28.	Arena Crumbles	1:43
29.	Good Morning Sweetheart	3:07

Celková délka: 71:58

7,5/10 

Read more »

Atlantida: Tajemná říše (Atlantis: The Lost Empire) - James Newton Howard

Disney s Dinosaurem narazil a tak se zkusil vrátit ke klasické animaci s digitální úpravou. Bohužel, ani tady to příliš nevyšlo a Atlantis propadla. Těžko posoudit, zda to bylo jinak pojatým příběhem než je u Disneyho zvykem s absencí písniček, nemastnými charaktery, nebo vším dohromady. Film více využívá netradiční vyprávění započaté u Disneyho Dinosaurem, kdy propojuje dobrodružství ala Indiana Jones křížený s 20 000 mil pod mořem. Příběh tvoří vytvoření expedice za nalezením bájného mocného města Atlantida, ale skýtá bohatou fantazii a ještě lepší hudbu Jamese Newtona Howarda. Snímek sice nikterak neohromil a už vůbec ne účetní, přesto koukatelný rozhodně je. Jde vlastně o poslední záchvěvy klasické animace, která byla postupně nahrazena počítačem.

Podle některých byl Dinosuarus jedním z pěti nejlepších soundtracků roku 2000 a započal spolupráci mezi Howardem a Disneym. V té době byl Remote Control (Media Ventures) hodně zapojen do skládání pro animované filmy (Shrek) a Howard byl jen okrajově spojen s touto firmou, i tak se dá říci, že produkoval atraktivnější hudbu. Howard nechá plně rozeznít majestátní hlavní motiv až v "The Submarin" v postupném rozjezdu s perkusním, žesťovým a sborovým doprovodem.Celé album má dost pestrý materiál, aby udržel posluchačovu pozornost. Sice hlavní motiv není tak výrazný jako ten v Dinosaurovi, ale zase ho nedoprovází pocit z plagiátorství. Howardův talent pro psaní jednoduchých harmonických akordů podvodní hudby se projevil už ve Vodním světě. Občas využívá elektronické "uhlazení", ale nikdy nepřebije orchestrální část.

Druhá polovina hodně vychází z etnických doplňků za pomoci zvonků, vokálů či syntetických doplňků ("Secret Swim") při návštěvě Atlantidy. Často se do mysli dere právě Vodní svět. Bylo by těžké najít vhodnější hudbu pro Atlantis než právě tu Howardovu. Komerční album obsahuje přibližně padesát minut hudby, za to propagační hudba zabrala přes sedmdesát minut délky. Soundtrack vyšel ve stejný čas jako ten pro Pearl Harbor a ocitl se neprávem v jeho stínu. Jemnost a upřímná hravost Atlantidy si určitě zasluhuje pozornost jak od častějšího, tak od občasného posluchače.

Tržby v USA : 84 milionů dolarů

Tržby z USA - inflace : 121 milionů dolarů

Tržby za víkend : 20 milionů dolarů

Tržby celosvětově : 186 milionů dolarů

Rozpočet : 120 milionů dolarů

Oscar : ---

Premiéra : 8.6. 2001

Distributor : Buena Vista

Délka : 95 minut

Žánr : dobrodružný, animovaný, rodinný

1. Atlantis Destroyed (1:49) 2. The Smithsonian (1:52) 3. Late for Presentation (1:50) 4. Milo Meets Helga (0:30) 5. Arriving at Whitmore (0:39) 6. The Book (1:08) 7. Whitmore Hires Milo (2:44) 8. The Submarine (3:20) 9. Exterior Lights (0:35) 10. Leviathan Battle (3:35) 11. Breaking the Surface (1:10) 12. The Journey (3:24) 13. Bedding Down (2:31) 14. Fireflies (2:14) 15. Atlantis Discovered (1:45) 16. Milo and Kida Speak (3:31)

17. Milo & Kida's Questions (3:04) 18. Tour of Atlantis (2:53) 19. Secret Swim (2:45) 20. Adventure Capitalists (2:12) 21. Storming the Palace (1:40) 22. Kida Transforms (3:49) 23. The Crew's Conscience (2:12) 24. The King Dies (3:35) 25. Going After Rourke (1:48) 26. Dogfight (5:01) 27. Just Do It (3:29) 28. Kida Returns (1:39) 29. Goodbyes (1:40) 30. Atlantis (2:00) 31. End Credits (2:22)

Celkový čas: 73:09

8/10

Read more »

Bourneův odkaz (The Bourne Legacy) - James Newton Howard

Po Bourneovi se akční film razantně změnil a ovlivnil daný žánr jako dlouho nikdo. Každý chtěl najednou takhle kinetickou akci s dynamickým střídáním záběru a změnu lokalit. I James Bond se vydal touhle "realistickou" cestou. Po precizní trilogii s Mattem Damonem tedy fanoušci očekávali další rozplétání příběhu kolem tajných programů CIA ve strhující akční jízdě. Sám za sebe říkám, že jsem byl v kině z Bournova odkazu ihned zklamán. Nic na tom nezměnilo ani opětovné shlédnutí po roce od premiéry. Trailery byly parádní, ježe film trpěl nezáživným dějem, pomalostí a co si budeme nalhávat, chyběl hlavně Bourne. Jeremy Renner rozhodně nebyl v roli Aarona Crosse špatný, spíše naopak, ale trpěl zbytečně přeplácaným scénářem (levelování záporáku) bez nějakého směřování a bez vývoje. Díky odchodu Greengrasse, z pozice režiséra, ho nahradil scénárista předešlých dílů Tony Gilroy, což byla druhá chyba. Najednou vidíme, jak moc dělal střih u původní trilogie a v tomhle je čtyřka brzděna až do nezáživných částí. K tomu si ještě přičtěme v první polovině otravně vřískající Rachel Weisz a máme tu slušný náraz na ledovec.

Dalším plusem byla hudba Johna Powella, která se na CD ve většině nedala příliš poslouchat (na pár skvělých výjimek, hlavně díl druhý), ale ve filmu fungovala precizně. S čím tedy přišel James Newton Howard? Dokázal nahradit Powella nebo ho dokonce překonat? Bohužel, ani jedno. Sice je ve větší míře orchestrální než Powellova verze, jenže tomu chybí patřičná agresivita, kterou se prezentoval Jason Bourne. Tady jsem měl jen pocit, že Howard  na soundtrack dal to, co mu zůstalo ze Salt. Do toho přimíchal něco z Powella, aby nevybočoval z řady. Zde je ten hlavní kámen úrazu. Howard měl více čerpat ze sebe a vše rozvinout jiným směrem než laciným konspiračním bicím s těžkotonážní syntetikou ala Powell nebo opakováním Salt. Ta ale měla aspoň patřičné melodie, dokázala chytit a měla tvář. Tady nic necítím. Je to suché, bez chuti, bez emocí, bez strhující akce... Jde jen o další rádoby "cool" moderní soundtrack stavící na ostinatos.

Hlavní motiv série zazní na klasický fagot už v "Legacy" nebo v "You Fell in Love", ale jen okrajově. Nový materiál  zde je, jenže tak nevýrazný, že až album skončí, tak si vlastně nebudete pamatovat jedinou skladbu a nebo se k nějaké vrátit. Howard měl jít prostě jinou cestou. Možná to chtělo přinést do konspiračního filmu novou vlnu, kterou by se dal nahradil ten elektronický chaos vybudovaný kolem ostinata. Věřím, že právě taková hudba by film posunula úplně jinam a nepůsobil by tak mdle. Místo chladné elektroniky, kdyby Howard radši vytasil smyčce jako v Posledním vládci větru. Se správným zpracováním by se i tenhle Bourne stal pro většinu minimálně koukatelný. Nechci říci, že by byl tak vyloženě špatný, jenže ho provází neúprosné srovnání s předchozími díly, a to i Howarda s Powellem. Tam, kde byl Bourne dravý, tak tam je Cross nezajímavý. Už i ten Moby je spíše zbytečný a nepřekvapující.

Tržby v USA : 113 milionů dolarů

Tržby z USA - inflace : ---

Tržby za víkend : 38 milionů dolarů

Tržby celosvětově : 276 milionů dolarů

Rozpočet : 125 milionů dolarů

Oscar : ---

Premiéra : 10.8. 2012

Distributor : Universal

Délka : 135 minut

Žánr :akční, thriller

1.	Legacy	2:40
2.	Drone	4:15
3.	NRAG	0:59
4.	You Fell In Love	1:42
5.	Program Shutdown	3:00
6.	Over The Mountain	0:51
7.	High Powered Rifle	2:50
8.	They're All Dead	2:48
9.	Manila Lab	2:40
10.	Wolves / Sick Ric	2:19
11.	Doctor Of What?	4:28
12.	Aaron In Chicago	1:32
13.	Wolf Attack	2:57
14.	Chem Talk	1:35
15.	Flight 167	3:30
16.	Aaron Run!	1:08
17.	You Belong Here	1:17
18.	Cognitive Degrade	2:49
19.	17 Hour Head Start	3:51
20.	Viralled Out	0:58
21.	You're Doing Fine	1:18
22.	Simon Ross	1:37
23.	LARX Tarmac	1:45
24.	Magsaysay Suite	3:04
25.	Aftermath	2:49
26.	Extreme Ways (Bourne's Legacy) (Moby)	4:51

Celkový čas: 63:33

4,5/10

Read more »

Salt - James Newton Howard

Mužskou špionážní hegemonii se rozhodl narušit film Salt. Po Bondech, Huntech nebo Bournech tu máme Salt s Angelinou Jolie představující agentku CIA, která je obviněná z konspirace proti USA a musí prokázat svou nevinu. O roli měl eminentní zájem Tom Cruise, ale při poradě s tvůrci od natáčení vycouval a radši natočil Knight and Day. Bál se, že role Salt by až příliš připomínala Ethana Hunta z Mission: Impossible. Role byla tedy nabídnuta Angelině a my už tedy víme, že ji přijala. Snímek byl celkem slušně přijat a v kinech na sebe vydělal, takže se už nějakou dobu mluví o pokračování. Uvidíme, zda se dřív dočkáme Matta Damona zpět jako Bournea nebo Angeliny v kůži Salt. Tyhle filmy nezmiňuji jen tak, protože oba pracují s manipulací lidské mysli a využití „upraveného“ agenta v poli na špinavou práci. Není určitě od věci zmínit, že při natáčení byli jako poradci přítomni agenti CIA. Není to nic neobvyklého, mezi Hollywoodem a Pentagonem je smlouva o „výpomoci“. Michael Bay by mohl povídat se Skálou. Pearl Harborem nebo Transformers. To už nechám na každém, co si bude myslet. ;)

Velkou chválu získal za hudbu James Newton Howard. Všeobecně byl chválen za podařený doprovod, spousta fanoušků si takhle představovala soundtrack ke špionážnímu techno - thrilleru (Newmane, takhle se to dělá). Díky tomu ale album šlape dost blízko ke stylu Hanse Zimmera nebo Powella a jeho Bournea. Howard to činí melodičtějším způsobem a mnohem citlivějším na poslech, i když využívá podobné postupy – elektrická kytara („Taser Puppet“), synťáky apod. Člověk to musí brát jako nutné zlo pro daný žánr ve využívání elektroniky. Díky Rusku se nevyhneme ani jeho zvuku v podobě vokálů v ruštině v „Orlov’s Story“ nebo cimbálu křižujícím cestu modernímu zvuku západu, ten ale na albu dominuje. Nejvíce mi Bournea připomenula výbušná skladba „Chase Across DC“. Na rozdíl od Powella si Howardova verze špionážního thrilleru udržuje melodičnost, i když dupe na plný pedál. Soundtrack je z větší části akční, takže je potřeba s tím počítat stejně jako s velkým využitím elektroniky, což se dalo pro tento žánr čekat.

Salt se mi jako film celkem líbil a pokračování bych uvítal, i když mě propaganda v mnoha filmech doslova irituje a ani tady jsem se neubránil úšklebkům. Howardova hudba je na tom ještě o něco lépe. Skvěle funguje ve filmu a dobře se poslouchá na albu, což je zásadní rozdíl oproti Bourneovi. Kombinace syntetiky a orchestru je na vysoké úrovni a nějak takhle bych si to v krajním případě představoval. Ve všech směrech lepší a poslouchatelnější hudba než přeceňovaný Newmanův Skyfall. James Newton Howard patří k nejlepším skladatelům Hollywoodu a několikrát prokázal, že s žádným žánrem nemá problémy. Sice pár slabých soundtracků za sebou má, ale kdo ne. Salt se řadí k těm nadprůměrným. Moderní techno – thriller asi těžko předvede něco lepšího (sám to v podstatě vyžaduje) než kombinaci orchestru a elektra v dynamickém pojetí, takže je potřeba se s tím nějak smířit. Je to směr, kterým jdou snad všichni, takže by bylo bláhové očekávat jiný výsledek. Tady to funguje perfektně, takže proč ne…

 Tržby v USA : 118 milionů dolarů

Tržby z USA - inflace : 121 milionů dolarů

Tržby za víkend : 36 milionů dolarů

Tržby celosvětově : 294 milionů dolarů

Rozpočet : 110 milionů dolarů

Oscar : 1 nominace (zvuk)

Premiéra : 23.7. 2010

Distributor : Sony, Columbia

Délka : 99 minut 

Žánr : akční, thriller, špionážní

1. Prisoner Exchange (4:09) 2. Escaping the CIA (5:20) 3. Cornered (1:09) 4. Orlov's Story (4:43) 5. Chase Across DC (6:51) 6. Hotel Room Preparations/Parade (3:13) 7. Attack on St. Bart's Cathedral (3:10) 8. A Dark Goddamn Hole (1:47) 9. Taser Puppet (1:34) 10. You Are My Greatest Creation (4:13) 11. Destiny (2:22)

12. Barge Apocalypse (2:26) 13. Day X (1:38) 14. I'm Going Home (2:16) 15. Eight Floors Down (2:51) 16. Arming the Football (2:11) 17. Not Safe With Me (2:27) 18. You're About to Become Famous (1:38) 19. Mano a Mano (1:51) 20. Garroted (3:32) 21. Go Get Em (3:10)

Celkový čas: 62:32

 7,5/10

Read more »

Wyatt Earp - James Newton Howard

Hvězdně obsazený western v hlavní roli s Kevinem Costnerem, který byl v té době ještě na výsluní, rozhodně nebyl špatný. Herci jsou výborní (Dennis Quaid vede), nádherné záběry Divokého západu taky nechybí a přestřelky jsou fajn. Co tedy tento film zabilo v očích průměrného diváka? Je to nesmyslná tříhodinová délka. Lawrence Kasdan to příliš nevychytal se stříháním. Osobně mi snímek utekl celkem rychle a neměl jsem nutkání sledovat čas, ale dokážu si představit, jak se v té době diváci ošívali v sedačkách. Tenhle životopis jednoho z nejslavnějších šerifů v dějinách Spojených států slušně v pokladnách kin vyhořel. Podle mě si takový osud nezasloužil. Do zapomnění vyšuměl i povedený soundtrack Jamese Newtona Howarda, kterého si Costner potom přizval pro svůj Titanic (myšleno v negativním slova smyslu) pod jménem Vodní svět a poté Posla budoucnosti (The Postman). Wyatt Earp rozhodně není špatný film a už vůbec ne špatný western, i když to při premiéře schytal.

Kevin Costner a skvělý Dennis Quaid

Ve stejném roce vyšla i Legenda o vášni, kde James Horner exceloval. Wyatt Earp není tak propracovaný a široce dramatický jako právě Hornerova Legenda, ale v citovém vývoji jsou na podobné úrovni. Howard zaměstnal široký orchestr. Díky vložení jen několika prvků žánru (housle, harmonika) s etnickou příchutí (irské odkazy) vynikající "Railroad" se album stává velice konzistentním, což je jeho největší síla. Hudba má poměrně velkou romantickou příchuť, nikoliv však v podobě milostné, ale v romantickém vyobrazení Divokého západu díky němuž ho idealizuje. Je to takový opak Nesmiřitelných. O tomhle vás přesvědčí už krásný úvodní motiv v "Main Title", který neskrývá ani hravost. V tomhle je velká Howardova síla. Nesmí ani chybět hudební znázornění hrdinství za pomoci dechových nástrojů a perkusí, například v akční skladbě "The Wagon Chase". Vítězné pojetí je zase předvedeno v "Dodge City".

Soundtrack Wyatta Earpa je jedním z lepších v tomto žánrů a pro Howarda znamenal postup mezi skladateli. Nedostalo se mu takového ohlasu jako Legendě o vášni, ale to neznamená, že si nezaslouží posluchačovu pozornost. Je krásně melodický a silný ve svém jádru. Udržuje si stabilitu, kdy až na povedenou "Railroad" i potřebnou soudržnost. Film se mi líbil, stejně tak hudba, není tedy důvod, proč bych měl jít s hodnocením příliš nízko. Pokud chcete nejlepší soundtrack od Howarda, tak musíte jinam. Tady dostanete "jen" slušně odvedenou melodickou práci s plně orchestrálním zastoupení.

Tržby v USA :25 milionů dolarů

Tržby z USA - inflace :---

Tržby za víkend : 7,5 milionů dolarů

Tržby celosvětově : 25 milionů dolarů

Rozpočet : 63 milionů dolarů

Oscar : 1 nominace (kamera)

Premiéra : 24.6. 1994

Distributor :Warner

Délka : 191 minut
Žánr :  western, životopisný, dobrodružný, drama

1.	Main Title
2.	Home From The War
3.	Going To Town
4.	The Wagon Chase
5.	Mattie Wants Children
6.	Railroad
7.	Nicholas Springs Wyatt
8.	Is That Your Hat?
9.	The Wedding
10.	Stillwell Makes Bail
11.	It All Ends Now
12.	Urilla Dies
13.	Tell Me About Missouri
14.	The Night Before
15.	O.K. Corral
16.	Down By The River
17.	Kill 'Em All
18.	Dodge City
19.	Leaving Dodge
20.	Indian Charlie
21.	We Stayed Too Long
22.	Winter To Spring
23.	It Happened That Way

Celková délka : 60:33

8/10

Read more »

Já, legenda (I Am Legend) - James Newton Howard

Film Já, legenda provázely problémy od počátku 90. let. Výroba se několikrát zastavila kvůli překročení rozpočtu, který se dostával hravě přes 100 milionů dolarů (nakonec stejně byl na 150 milionech), o režii se zajímal takový Ridley Scott, do hlavní role Roberta Nevilla byl zamýšlen Arnold Schwarzenegger a děj se měl odehrávat v Houstonu. Nakonec ze všeho sešlo a až před rokem 2007 získal roli Will Smith a režii Francis Lawrence. Kritika z filmu nebyla příliš nadšená, vyčítal se tomu konec a nebo kompletně digitální upíři. I tak Will Smith svou úlohu posledního člověka (?) zvládl dobře. Přes všechny problémy se film stal kasovním trhákem. Jen v USA vydělal ve svém žánru neskutečných 256 milionů dolarů a celkově se přiblížil 600 milionům. A to prosím v prosinci! Vynikající výsledek. I letos jsme se takového překvapení dočkali v podobě World War Z. Opět problémy s výrobou, opět konec světa, tentokrát se zombie. Tenhle žánr má evidentně velký potenciál pokud je vytvořen v patřičné přístupnosti masám (PG-13).

Díky problémům s natáčením a překopaným závěrem nastal problém i pro Howarda. Sice se soustředí na rychlou tvorbu hudby a je tím znám. Mohu jmenovat takového King Konga Petera Jacksona, který Shora od projektu vyhodil (pravdu se asi nedozvíme, údajně nebyl spokojen s tím co Shore složil) a na jeho místo byl dosazen právě James Newton Howard pro svou schopnost psát rychle. Asi to není pro skladatele závidění hodná situace s překopáním scény na poslední chvíli. Přesto se mu povedlo zachytit slušným způsobem Nevillovu opuštěnost, izolovanost v "prázdném" městě. Orchestr je patřičně decentní, melancholický, ale nepůsobí laciným dojmem. Hlavní motiv v "My Name is Robert Neville" je se smyčci a citlivým piánem skutečně dojemný. Dá se ale říci, že mě dráždí syntetický zvuk objevující se ve druhé polovině skladby. Na začátku se ukazuje hned další motiv hrající na vlasteneckou notu s trubkou. Motivy jsou průběžně hrány podle toho čím zrovna hrdina prochází.

Silně melodramatické zastoupení vyžaduje náladu na takový poslech. Hudba je často opravdu smutná, ať už ve skladbě "Scan Her Again" nebo "Sam's Gone". Smutek a deprese jsou téměř hmatatelný. Kdo slyšel vynikající soundtrack ke Znamení musí dát za pravdu, že s atmosférou to Howard umí. Zde je thriller upozaděn. Prostor získává v syntetickém pojetí například ve skladbě "The Jagged Edge". Pro Nevilla platí dojemná, spíše orchestrální, linka a pro upíry elektronická podoba s častými výbuchy dechových nástrojů. Už je to podstatně méně melodičtější. Celkově se ale připravte na tu melancholičtější část. Vždy si budu stát za tím, že orchestr dokáže nejlépe vystihnout emocionální rozpoložení postavy či dané situace. Stačí jen jemné tóny piána, aby to rozechvělo lidská srdce a když se přidají i smyčce, tak jde bezkonkurenčně o nejlepší hudbu. Samozřejmě nesmí chybět melodie.

Já, legenda se nestalo legendou, jen povedeným filmem s povedenou hudbou. Přes problémy při natáčení a v postprodukci si ten úspěch zaslouží. Will Smith ještě těžil z aury prvotřídního a oblíbeného herce. Tahle bublina nejspíš splaskla letošním Po zániku Země, ale v Legendě dokáže táhnout bez problému celý film. O úspěch se zasloužila i hudba Jamese Newtona Howarda. Dokáže být slušně emocionální s hloubkou. Nejde o zásadní Howardovo dílo, jenže je v mnohém lepší než polovina toho, co se za rok vyprodukuje. Za poslech to rozhodně stojí, jen to chce mít tu správnou náladu. Pokud zrovna hýříte optimismem, tak bych si poslech asi rozmyslel. Slabší povahy dokáží smyčce s piánem stáhnout s sebou. Teď si říkám, zda to není kompliment jako hrom.

1.	My Name is Robert Neville	2:51
2.	Deer Hunting	1:17
3.	Evacuation	4:26
4.	Scan Her Again	1:41
5.	Darkseeker Dogs	2:17
6.	Sam's Gone	1:45
7.	Talk to Me	0:55
8.	The Pier	5:17
9.	Can They Do That?	2:09
10.	I'm Listening	2:09
11.	The Jagged Edge	5:16
12.	Reunited	7:50
13.	I'm Sorry	2:21
14.	Epilogue	4:13

Celková čas : 44:27

8,5/10

Read more »