The Missing (Ztracené) - James Horner

The Missing (Ztracené) byl pokus Rona Howarda o western křížený s temným thrillerem odehrávajícím se na konci 19. století v Novém Mexiku, kdy je dcera Cate Blanchett unesena. Ta se při pátrání musí spolehnout na pomoc svého otce (Tommy Lee Jones), se kterým nemá zrovna ideální vztahy. Sice jsem film viděl před slušnou řádkou let, ale rozhodně nešlo o tak špatné pokoukání. Slušnou atmosféru a herecké výkony bohužel sráží zbytečná délka. Na druhou stranu se film mohl opřít o další vynikající soundtrack Jamese Hornera, který vedle Camerona často spolupracoval právě s Ronem Howardem. Zde opět ukázal, že jeho nejsilnější stránkou je komponování pro etnicky zaměřené drama (historie). Horner zde zůstává věrný etnickým požadavkům amerického Jihozápadu, ale dokáže rozpoutat plně orchestrální strukturu známou především z Legendy o vášni. To ho sice opět sráží v originalitě, ale zároveň znova přináší podmanivý soundtrack nabitý emocemi a epikou.

Od Willow Horner často využívá svůj oblíbený nástroj, flétnu shakuhachi. Celkově jsou dřevěné a perkusní nástroje alfou a omegou celého soundtracku. Pomáhají s přehledem dotvořit svět, který Ron Howard buduje. Oproti Legendě je přesto hudba k The Missing temnější bez nějakého okatého romantismu. Využívá smíšené sbory jak v minimální, tak v epické rovině. Často jde o indiánskou tématiku. Témata jsou plně zavedena ve třetí skladbě pod názvem "Dawn to Dusk; The Riderless Horse". Umístění témat a jejich délka je opět vynikající s dostatečným prostorem pro jejich vývoj. Využívají všechny stejné podpůrné techniky, které Horner za ty roky budoval a nadále je zdokonaloval. Právě neoriginalita je tou jedinou slabinou v celkovém hodnocení. Taková skladba "The Long Ride Home" se v kovových zvucích a smyčcovém zabarvení podobá Vetřelcům. Nejpozoruhodnějším prvkem nahrávky je využití kovové skládací židle při vytváření zvuku. Elektronické zvukové efekty jsou zavedeny velice mírně a decentně, aby to nepůsobilo rušivě. Organický zvuk flétny shakuhachi vždy poslouží jako zajímavé zpestření vedle fantasticky řezaných houslí ("Kayitah's Death - The Soaring Hawk"), která ve druhé polovině alba supluje vytí vlka.

The Missing je důkaz toho, že Horner byl nejlepší v momentech, kdy psal pro celý orchestr než pro sólisty. Celé tohle melodramatické hudební dílo má úctyhodný náboj, kterému byste měli věnovat velkou pozornost. Je škoda, že Akademie ignorovala kvalitu a nominaci na Oscara věnovala horším produktům. Vzhledem k opakování tematického vývoje se ale nachází vysvětlení toho, proč tomu tak bylo. Jinak není co vyčítat a The Missing po právu patří k tomu nejlepšímu, co Horner za svou kariéru vyprodukoval. Škoda, že po nedávné havárii se už nemůžeme těšit na další soundtrack. Jeho odchod z hudební scény je velkou ztrátou pro filmový hudební svět. Řadil se k velikánům a byl to právě on, kdo filmovou hudbu dokázal prodat davům, aniž by musel intelektuálně slevit a podbízet se. 

Vydavatel: Sony Classical

Datum vydání: 18. listopadu 2003

Složil: James Horner

Orchestr řídil:James Horner

Nahrál:

Formát: CD, Digitál

1.	New Mexico, 1885	2:27
2.	The Stranger	3:51
3.	Dawn To Dusk: The Riderless Horse	4:23
4.	A Dark And Restless Wind	3:18
5.	The Search Begins	2:16
6.	Lilly's Fate Is In These Hands	6:43
7.	The Brujo's Storm - A Loss Of Innocence	8:30
8.	Setting The Trap - Staying One Step Ahead...	3:55
9.	A Curse Of Ghosts	4:43
10.	A Rescue Is Planned	6:18
11.	Kayitah's Death - The Soaring Hawk	4:25
12.	Rescue And Breakout	3:23
13.	Profound Loss	3:23
14.	An Insurmountable Hurdle	3:45
15.	The Long Ride Home	16:13

Celkový čas: 77:35

9,5/10

Read more »

James Horner a jeho hudební život

Dnešek je smutným dnem každého fanouška filmové hudby. Po letecké nehodě zemřel slavný skladatel James Horner narozený 14. srpna 1953 v Kalifornii. Dnes se tedy tento moment bohužel jeví jako připomínka toho, co ve svém životě dokázal. Je to velká škoda, protože ve svém věku toho měl ještě hodně před sebou. Vždyť 61 let není nic a především v tomto věku skladatel zraje jako víno. Horner byl znám hlavně svou spoluprací s režisérem Jamesem Cameronem, z které plynula i jediná pozlacená soška za nejlepší hudbu právě pro Hornera za film Titanic. Druhého Oscara si připsal za téže film v kategorii nejlepší píseň společně se Celine Dion za song "My Heart Will Go On". Své jméno dokázal zapsat do dějin ale už předtím za několik strhujících děl jako Statečné srdce nebo Legenda o vášni. Za filmy Vetřelci nebo An American Tail (oba 1986) získal svou první a druhou nominaci na Oscara.

Už v pěti letech se naučil hrát na klavír. Po absolvování vysoké školy začal navštěvovat Royal Academy of Music v Londýně, aby získal titul na University of Southern California. Po několika vedlejšácích zatoužil psát hudbu přímo pro film, kdy zaznamenal několik krátkých pokusů pro Americký filmový institut (AFI). Vstup Hornera do komerční sféry byl zapříčiněn Rogerem Cormanem, který najal skladatele pro napsání několika kompozic pro filmovou společnost New World Pictures. Šlo o Battle Beyond of Stars a Humanoids from the Deep z roku 1980. Za průlom se dá považovat rok 1982, kdy napsal vynikající hudbu ke Star Trek 2: Wrath of Khan, kdy začal jít do kursu a přirovnáván k Jerry Goldsmithovi.

"Železný Jim" a James Horner

Po roce 1990 přicházely prestižnější nabídky, přičemž ty nejslavnější patřily do historického žánru. Sám Horner se netajil svou zálibou v irské hudbě, kterou miloval a často ji podsouval do svých soundtracků. Sám sebe označil za člověka, jenž se od mnoha jiných konkurentů v oblasti filmové hudby liší tím, že neskládá kvůli penězům, ale protože hudbu jako takovou prostě miluje, stejně jako samotné komponování. Irský nádech přidával kde to jen šlo a to byla jedna z příčin, že se často potýkal s originalitou svých děl. Především to platí o Legendě o vášni a těsně po ní příchozím Statečném srdci (atd.), kterému možná právě proto unikl Oscar. Vedle podobného zvuku nebo techniky bojoval i s podobnými nebo dokonce se stejnými melodiemi napříč svou kariérou. Přesto mu tyhle „chybky“ neubírají na kvalitě a stravitelnosti pro každého. Pro někoho může být překvapením, že odmítl tvorbu hudby například pro Pána prstenů nebo Harryho Pottera. Od roku 2010 se stáhl do ústraní a spíše se zaměřil na mezinárodní scénu. Výjimkou mělo být pokračování Avatara. Je otázkou, kdo ho po tragické smrti nahradí u Cameronova mega hitu. My se akorát můžeme rozloučit s jednou z legend filmové hudby.

To nejlepší z dílny Jamese Hornera najdete zde, ale odpustil jsem si číslování v podobě TOP. Další recenze na Hornerovy soundtracky přijdou v budoucnu. 

Titanic (1997)
Legenda o vášni (1994)
Statečné srdce (1995)
Glory (1989)
Star Trek 2: Wrath of Khan (1982)
The Land Before Time (1988)
Willow (1988)
Apollo 13 (1995)
The Mask of Zorro (1998)
The Missing (2003)
The Legend of Zorro (2005)
Avatar (2009)

Za poslech stojí rozhodně více alb, snažil jsem se ale vybrat to nejlepší, co má James Horner za svou kariéru na skladě.

Read more »

Jumanji - James Horner

Jumanji rozhodně není film, který měl uhranout bravurními hereckými výkony nebo scénářem. Šlo čistě o rodinnou zábavu v té době s velice slušnými triky. Po Jurským parku bylo ILM na roztrhání ve tvorbě snů a představ na filmovém plátně. Režisér Joe Johnson se správně nepokoušel o nějakého Občana Kanea, ale je jen škoda, že z toho námětu nedokázal vydolovat mnohem víc. Potenciál je pořád obrovský a snad ho někdo dokáže v budoucnu využít. Jak už je u Johnsona zvykem, je to rutinér. Předvedl nám to později ve třetím Jurském parku, ve Vlkodlakovi nebo v Kapitánovi Amerika. Jumanji mám celkem rád, přeci jen ta nostalgie funguje i zde. Robin Williams taky předvedl takový svůj standard v té době. Bohužel se nadá to samé říci o Hornerovi. Jumanji je jeden z jeho horších pokusů o filmovou hudbu. Nejenom, že slyšíme už slyšitelné (i v té době), ale na něho je to i dost nevýrazné. Žádná silná melodie, jak jsme u něho zvyklí.

Hudba má dva hlavní motivy. Jeden je určen pro nevinnost Alana Parrishe a druhý výhradně pro akční část, především bubny pro samotnou hru. Vedle nich tu funguje i orchestrální chaos pro opice v "Monkey Mayhem". Na co Horner opět nezapomene je využití japonské flétny. Z celé nahrávky mám ještě horší pocit než ze samotného filmu. Dost nevýrazné s nevyužitým potenciálem. Takhle zpětně je to sice těžký posuzovat, protože přeci jen není rok 1995 a v té době soundtrack nemusel působit jako dnes způsobem, že jsme vše už slyšeli mnohem lépe u jiných Hornerových děl. Není to vyloženě průser jako Howardův Green Lantern, jenže to mohlo dopadnout i mnohem lépe. Hned mě napadlo asi deset lepších prací Jamese Hornera a to jsem se nad tím nemusel ani zamýšlet. K poslechu vlastně potřebujeme jen skladbu "Jumanji", která díky stopáži jedenácti minut obsahuje vše podstatné.

Tržby v USA : 100 milionů dolarů

Tržby z USA - inflace : 187 milionů dolarů

Tržby za víkend : 11 milionů dolarů

Tržby celosvětově : 263 milionů dolarů

Rozpočet : 65 milionů dolarů

Oscar : ---

Premiéra : 15.12. 1995

Distributor : Sony

Délka : 104 minut

Žánr : dobrodružný, fantasy, rodinný

1.	Prologue And Main TItle	3:42
2.	First Move	2:20
3.	Monkey Mayhem	4:42
4.	A New World	2:40
5.	"It's Sarah's Move"	2:36
6.	The Hunter	1:56
7.	Rampage Through Town	2:28
8.	Alan Parrish	4:18
9.	Stampede!	2:12
10.	A Pelican Steals The Game	1:40
11.	The Monsoon	4:48
12.	"Jumanji"	11:47
13.	End Titles	5:55

Celkový čas: 51:04

5/10

Read more »

Avatar - James Horner

Avatar je po Titanicu další Cameronův zářez do hole. "Nepotopitelná loď" byla pro všechny konkurenty nedostižná a tak musel přijít Jim, aby laťku ještě posunul o několik mil dál,  pokud jde o tržby. S odstupem času, po doznění reklamního šílenství, můžeme film (i hudbu) zhodnotit, zda si skutečně takový monstrózní úspěch zaslouží. Technická vypiplanost je nezpochybnitelná. Od Titanicu Jim vymýšlel nejrůznější parádičky s technologií, potápěl se k vraku zaoceánského parníku a přemýšlel nad dalším svým filmovým projektem. První nápad a posun k realizaci přišel s rokem 2002/2003 a premiérou posledních dvou částí Pána prstenů. Při pohledu na Gluma bylo Jimovi jasné, že technika postoupila už dost daleko pro zobrazení reálných postav počítačem. Samozřejmě pořád něco chybí, ale tvůrci už jsou sakra blízko. Jim tedy začal plánovat další dobrodružství a tentokrát daleko od všech Vetřelců, Terminátorů a dalších. Pro někoho bohužel (pro mě) a pro někoho ne. Za masivního bombardování diváků kolem návratu "krále světa" s novým trhákem se v roce 2009 do kin přiřítil Avatar a lámal celosvětově rekordy jeden za druhým. Netrvalo dlouho a šel přes miliardu, poté se přehoupl přes druhou a bylo jasno. Strach z nenávratnosti nákladů u Foxu a fanoušků byl pryč. Vždyť rozpočet se pohyboval na 237 milionech dolarů (oficiálně, neoficiálně 280 – 310 a reklama cca 150 milionů dolarů), přičemž s reklamou se to točí někde kolem půl miliardy. Avatar potřeboval vydělat tak miliardu, aby se veškeré investice vrátily. Technologicky revoluční snímek prosazující 3D sice neoplýval originálností děje, vždyť šlo o klasický příběh cizince na nepřátelském území, který si pak uvědomí, že stál na špatné straně a přijme zvyky místních. Mohli jsme to vidět jak v Tanci s vlky, tak v Posledním samuraji.

Jednoduchý a srozumitelný příběh lidem sedl, do toho si přičtěte revoluční triky, příplatky za 3D a bude vám jasný, proč byl film tak úspěšný. Dost diváků si myslí, že snímek skončil happy endem, ale ona to není až taková pravda. Však se na to podívejme. Lidé na planetě Zemi umírali a jejich záchranou byla právě ruda na Pandoře. Když Jake Sully uvidí chování některých svých rasově bližních, tak se k celé lidské rase otočí zády a přijme podobu domorodců, Na’vi. Když si odmyslíme technickou vrstvu, tak je jeho schéma na první pohled prosté. Přesto film podsouvá divákovi různé a zcela nepatřičné myšlenky, které málokdo vidí, ale všichni to podvědomě vnímají. Jake je mrzák, který se v magickém temném lese ztratí a nenajde cestu zpět. Nepozná své druhy a nakonec proti nim obrátí svou zbraň, zapudí je jako dotěrný hmyz. Země dál umírá a nového jara se tedy nedočká. V závěrečném rituálu Jake odhazuje své tělo jako hmyz kuklu a znovu se zrodí v jiném. V závěru filmu se perspektiva obrací naruby. Je to ještě humanistické, anebo obrat proti všemu, čemu jsme věřili? Film je v tomhle tedy mnohem hlubší než jen jako prvoplánová ekologická agitka. Je mi jasný, že spousta fanoušků bude nadávat cože jsem si to dovolil, ale zbytek to pak už s chladnou hlavou uvidí sám. V kině jsem byl z Avatara nadšen, ale po rozležení v hlavě jsem začal vidět určité „neduhy“ v jeho skrytém podtextu. Právě takové diskuze měl film vzbudit a ne ty pozlátkové nad technologií.

O hudbu se opět postaral James Horner, který se Avatarovi věnoval přibližně osmnáct měsíců. Komponoval den co den do pozdních hodin od roku 2008, aby byl Cameron pro svůj epos spokojen. Hned mu bylo jasné, že rozsahem bude film i následná hudba někde jinde, než co za svou kariéru dělal. Sám to přirovnal k tomu, že předchozí díla byla někde na úrovni videokazet a Avatar je vysoké rozlišení. S Cameronem se dohodli na využití klasických orchestrálních prvků, protože diváci nejsou připraveni na něco avantgardnějšího. Hojně využívá etnických prvků v řeči Na’vi, kterou vymyslel sám Cameron. Pro pochopení, proč Horner strávil tolik času u Avatara je ten, že pracoval na hromadě nových zvuků, pro něž musel vymyslet i několik nových nástrojů. Uvidíme tedy, zda nějaký prostor získají v pokračováních. I když existují unikátní zvuky na tomto albu, tak jde spíše o to nejlepší z jeho kariéry. Můžeme tu slyšet vše od Legendy o vášeň, po Statečné srdce, Titanic, Velký Joe nebo Dokonalou bouři. Takového Velkého Joea to připomíná asi nejvíce. Píšťalka zde například charakterizuje kouzlo lesa. Krásná houslová sóla připomínají Legendu o vášni, elektronická část zase dá vzpomenout na Titanic a klavír Čistou duši. Je tu takřka vše z bohaté kariéry tohoto skladatele a kdo se v ní orientuje, tak ví, jak moc James vykrádá sám sebe.

Horner si hodně vypomáhá chlapeckým, ženským a mužským sborem, aby více prohloubil emocionální část své hudby. Nejlepší ukázkou a dost možná nejlepší skladbou na albu je „The Destruction of Hometree“ při útoku na obydlí národa Na’vi. Vedle toho využívá i svůj oblíbený nástroj, japonskou flétnu sakauhachi. Ale i zde můžeme narazit na hromadu známých melodií, především jedné po čtvrté minutě a plně se ukazující v čase 5:24. Dokonalá bouře jako vyšitá. Skladatel sice může mluvit o tom, jak moc času strávil při tvorbě, ale už jde o jeho poměrně známé postupy z dřívějška. Avatar zase nemá tolik částí, které by originalitou překvapovaly. Znova a opět ani sem nezapomene vložit irské a skotské zvuky. Stejně dokáže hudba získat posluchače na svou stranu emocionální hloubkou. Horner přišel asi s pěti opakujícími hlavními motivy, když přibližně tři zanechají opravdový dojem, ale všechny vychází z jeho předešlých děl. Takže ten, kdo je Hornerovy postupy otráven, může pokračovat v cestě a u Avatara se nezastavovat. Je otázkou, proč Horner volí tuhle cestu, zda jde o nešikovnost ve tvorbě témat nebo účel a šetření nápadů. Musí se mu ale nechat práce s obměnou melodií. Je potřeba mít taky na paměti, že film má skoro tři hodiny a na albu je přítomen jen základ. Pro co nejlepší zážitek by bylo potřeba slyšet kompletní nahrávku, která se sehnat dá.

K dispozici je samozřejmě i popová píseň. Horner si u Titanicu musel prosadit Celion Dion a tady se rozhodl pro to samé, jen s Leonou Lewis. Jak sám říká, chtěl lidi udržet až do konce a věděl, že orchestrální část by to nezvládla, proto se opět rozhodl pro píseň o lásce. S Titanicem mu to vyšlo, tak proč ne. „I See You“ není špatná, má chytlavou melodii v refrénu a popový hlas taky není k zahození. Na MTV se tohle bohužel ztratí. Píseň nemá takovou dominanci a náboj jako "My Heart Will Go On". Nominace na Oscara byla ale jasná předem. A jak je zvykem, píseň je opět propojená s hlavním motivem, aby působila co nejvíce soudržným dojmem. Ten získá největší prostor ve skladbě „Becoming One of "The People"/Becoming One With Neytiri“ s nádherným sólovým chlapeckým hlasem, perkusním rytmem, harfou a smyčci. Tenhle motiv Horner předznamenává už v první skladbě v čase 3:20. Soundtrack se od fantasy postupně přelévá do závěrečné třetiny, kde spíše připomíná válečný film, samozřejmě pořád v duchu snímku.

Avatar je obdivuhodný film, který je ale jiný než se zdá, což jsem popsal na začátku. James Horner přinesl velkolepou a v mnoha případech i dojemnou hudbu, přesto se nedokázal odpoutat od předešlých prací, což ho sráží v celkovém hodnocení a nejspíš i v oceněních. V závěru „Gathering All the Na'vi Clans for Battle“ jako bych slyšel i takové Piráty z Karibiku Hanse Zimmera. Je to škoda, protože hudba má co nabídnout, především těm, kteří neznají Hornerovu tvorbu. Určitě má talent pro zachycení emocí a událostí na plátně, o tom už několikrát přesvědčil, jenže využívá neustále stejné techniky a nástroje v prezentaci. Jestli máte Hornerovy starší díla, tak si budete ze seznamu jen odškrtávat, co jste u něj kde slyšeli. Tyhle výtky mohou být ukradené fanouškům modré a mohou si bod přihodit. Soundtrack je melodický, velkolepý, vykradený a ve filmu přesný, takže se vlastně podobá samotnému snímku. To je asi ta nejlepší charakteristiky, kterou vám může někdo dát. 

Tržby v USA : 760 milionů dolarů

Tržby z USA - inflace : 793 milionů dolarů

Tržby za víkend : 77 milionů dolarů

Tržby celosvětově :  2,782 miliardy dolarů

Rozpočet : 237 - 310 milionů dolarů (odhady)

Oscar : 9 nominací, získal 3 ceny (efekty, výprava, kamera)

Premiéra : 18.12. 2009

Distributor : Fox

Délka : 160 minut 
Žánr : akční, dobrodružný, fantasy, sci-fi, romantický

1. "You Don't Dream in Cryo..." (6:09)   2. Jake Enters His Avatar World (5:24)   3. Pure Spirits of the Forest (8:49)   4. The Bioluminescence of the Night (3:37)   5. Becoming One of "The People"/Becoming One With Neytiri (7:43)   6. Climbing Up "Iknimaya - The Path to Heaven" (3:18)   7. Jake's First Flight (4:50)   8. Scorched Earth (3:32)   9. Quaritch (5:01)   10. The Destruction of Hometree (6:47)   11. Shutting Down Grace's Lab (2:47)   12. Gathering All the Na'vi Clans for Battle (5:14)   13. War (11:21)   14. I See You (Theme from Avatar) - zpěv Leona Lewis (4:20)

Celkový čas :78:51

9/10

Read more »

Čistá duše (A Beautiful Mind) - James Horner

Ron Howard si vzal na starost natočení dalšího filmu podle skutečné události, i když si ho opět upravil do filmařsky a divácky vděčnější podoby. To ale platí pro celý Hollywood bez výjimky. Díky tomu je film nesmírně působivý, i když ho nesmíme brát doslovně. Největší zásluhu na tom má především Russell Crowe v hlavní roli matematického génia a schizofrenika v jedné osobě Johna Nashe. Je až fascinující ho při hraní sledovat. Oscara měl jistého, bohužel se o něho připravil sám stejně jako o budoucí sympatie Akademie. Když přebíral cenu BAFTA za roli byla vystříhnuta část jeho děkovného projevu a šlo zrovna o ten úsek, kde děkoval svému otci. Když se to dozvěděl, tak vyběhl po režisérovi přenosu a vyhrožoval mu ukončením jeho kariéry. Samozřejmě tenhle úlet nezůstal bez povšimnutí. Můžeme namítat, že Akademie by se měla soustředit na oceňování těch, kteří ten rok byli nejlepší a ne o výchovu, ale to je asi tak vše. Osobně rok 2001 vidím tak, že Oscara za nejlepší film (a režii) si zasloužilo Společenstvo Prstenu a za nejlepší herecký výkon právě Russell Crowe. Neméně skvěle mu sekundují i další herci v čele s oceněnou Jennifer Connelly.

Ron Howard se po úspěšné spolupráci z Apolla 13 znova obrátil na skladatele Jamese Hornera, který opět přinesl podmanivou hudbu, ale opět už předtím slyšenou. Skvěle podtrhuje jak dramatickou, tak romantickou linku. Dokonce přinese i určitou akčnost v rámci životopisného dramatu, ale pokud jste slyšeli například Titanic a další jeho díla, tak budete poměrně často mít pocit deja vu. Za zmínku stojí rozhodně nádherná skladba "A Kaleidoscope of Mathematics". Zde opět předvádí svou sílu v rychlém využití klavíru okolo něhož je vystavěn orchestr se zvonky a skvělý hlas vokalistky Charlotte Church. Tenhle motiv budeme průběžně dostávat po celé album jako v "Creating "Governing Dynamics". Podobnost motiv nezapře ani s titulní skladbou "All Love Can Be", kde dostává prostor patřičně kouzelný hlas zpěvačky Charlotte. Píseň sice nedosahuje ani zdaleka věhlasu nebo úspěchu "My Heart Will Go One" z Titanicu, ale díky intimitě a jemnosti hlasu za srdce vzít dokáže bez problému.

První zvážnění přichází se skladbou "Cracking The Russian Codes", kdy se John poprvé dostává do nebezpečí. Postupně track vygraduje až do hlavního klavírního motivu z úvodu. Dá se říci, že celá druhá třetina je mnohem dramatičtější s občasným akčním sklouznutím. Často zde slyším instrumentaci podobnou starším Hornerovým dílům. Pokud jste slyšeli pozdějšího Avatara, tak vás to hned flákne přes ucho, což se týká hlavně skladby "The Destruction of Home Tree". Pokud to srovnáte s postupem v takové "Nash Descends Into Parcher's World" v Čisté duši, kde se tento motiv vyskytuje poměrně často, tak... No, prostě mi už stačí jen říci "Horner". Žádnou originalitu nebo pokusy nečekejte. Jede se ve starých kolejích - smyčce, klavír, občas flétna. Otázkou je, zda po Bitevní lodi stojím o nějaký pokusy. Tohle je takový Horner, kterého milujeme a nenávidíme zároveň.

Čistá duše je vynikající film se skvělým hereckým obsazením a povedenou hudbou přesně padnoucí k obrazům. Horner dokáže skrze noty popsat matematický vzorec, bohužel pro nás zde není ale takřka nic nového. Vynikající ústřední motiv prolínající se albem to úplně nezachrání. Pro ty, co se s Hornerem seznamují to bude skvělé, ale pro ty, co jeho tvorbu znají od 80. let je to jen poupravená starší hudba s podobnou instrumentací. Díky melodičnosti, orchestru a procítěnosti si to i tak dokáže držet nadstandard mezi soundtracky. Právě proto toho lišáka Hornera mám docela i rád. Dokáže prodat už stokrát slyšené a tvářit se, že je to něco nového. Alespoň si nehraje na Boha jako jeden nejmenovaný skladatel.

1.	A Kaleidoscope of Mathematics	4:55
2.	Playing A Game of "Go"	3:35
3.	Loking For The Next Great Idea	3:03
4.	Creating "Governing Dynamics"	2:33
5.	Cracking The Russian Codes	3:22
6.	Nash Descends Into Parcher's World	4:39
7.	First Drop-Off, First Kiss	5:16
8.	The Car Chase	2:24
9.	Alicia Discovers Nash's Dark World	8:29
10.	Real or Imagined?	5:48
11.	Of One Heart, Of One Mind	6:21
12.	Saying Goodbye To Those You So Love	6:44
13.	Teaching Mathematics Again	3:16
14.	The Prize of One's Life... The Prize of One's Mind	3:03
15.	All Love Can Be (Charlotte Church)	3:18
16.	Closing Credits	4:50

Celkový čas : 71:36

8/10

Read more »