The Imitation Game (Kód Enigmy) - Alexandre Desplat

Není pochyb o tom, že Alexandre Desplat je jedním z nejlepších skladatelů filmové hudby dneška. Především letošní rok je z jeho pohledu nesmírně silným, stačí se podívat například na Grandhotel Budapešť nebo nynější Kód Enigmy, ve kterém exceluje Benedict Cumberbatch jak geniální matematik Alan Turing, jenž se zasloužil o výrazné zkrácení druhé světové války. Není pochyb, že snímek bude černým koněm Akademie, jako tomu bylo před lety s Čistou duší. Tu nezmiňuji nadarmo, protože se natočí jen kolem vzorců, ale spojuje je i stejně zvolený hudební podkres. Není tajemstvím, že noty jsou vesměs zlomky a mají tak k matematice hodně blízko, proto se Desplat rozhodl pro klavír stejně, jako Horner v Čisté duši. Desplat je znám svým minimalistickým pojetím a než na epiku se zaměřuje na dramatičnost a emoce. Jednou z výjimek tvořila hudebně povedená Godzilla.

V Imitation Game (Kód Enigmy) se Desplat opět zaměřil čistě na osobní rovinu tvořenou především klavírem vytvářející určitý hořkosladký nádech. Dokáže zachytit ducha filmu ve velice krátkém rozsahu, kdy se ústřední motiv ve stejnojmenné skladbě stane pro některé synonymem pro genialitu. Klavírní virtuozita podepřená smyčci a občasným úderem zvonku dokáže vytvořit podmanivě melancholickou náladu stejně jako vzbudit nadšení. Občas sklouzne k elektronickému podkresu pro zobrazení stroje (Enigma), aby se následně vrátil k orchestru s tympanovým zvýrazněním. Nejen v této části jsem ale zaslechl poněkud velmi výraznou podobnost s Williamsovou Válkou světů.

Pokud vám tedy sedne minimalistická a přesto emotivní hudba, tak zde vedle nešáhnete. Je to klasický Desplat, takže jeho fanoušci přesně ví, co mohou čekat. Zbytek bude možná překvapen klavírním ostinatem, kolem něhož skladatel nabaluje většinu motivů, kterých není příliš. U tohoto druhu filmu se ale nedalo čekat něco víc. Přesto v mém žebříčku je pořád výš Čistá duše Jamese Hornera, která dokázala být údernější a jako celek zajímavější i přes svou neoriginálnost v rámci Hornerovy tvorby.

Vydavatel: Sony Classical

Datum vydání: 10. listopad 2014

Složil: Alexandre Desplat

Orchestr řídil: Alexandre Desplat

Nahrál: The London Symphony Orchestra

Formát: CD

1.	The Imitation Game	2:37
2.	Enigma	2:50
3.	Alan	2:57
4.	U-Boats	2:12
5.	Carrots and Peas	2:19
6.	Mission	1:36
7.	Crosswords	2:52
8.	Night Research	1:39
9.	Joan	1:45
10.	Alone with Numbers	2:58
11.	The Machine Christopher	1:57
12.	Running	3:01
13.	Christopher is Dead	2:27
14.	Decrypting	2:01
15.	A Different Equation	2:54
16.	Becoming a Spy	4:08
17.	The Apple	2:20
18.	Farewell to Christopher	2:41
19.	End of War	2:07
20.	Because of You	1:36
21.	Alan Turing's Legacy	1:56

Celkový čas: 50:53

8/10

Read more »

Pompeje (Pompeii) - Clinton Shorter

Jméno Paul W. S. Anderson pro mě znamená jedno. Je to ten, kdo zprznil videoherní klasiku Resident Evil do nekoukatelného odpadu, kdy výjimku představuje snad jen třetí díl. A tento klasik v likvidaci předloh si vzal na starost výpravnou „pohádku“, kde kombinuje (zajímavý eufemismus místo vykrádá) Gladiátora, Conana, Sopku či Titanic, který v mých očích evokuje už samotný plakát. Pompeje představují další kvalitativní i finanční průšvih tohoto režiséra, takže nemá smysl rozebírat "what the fuck" casting (Kit Harington jako vážně??), stupidní dialogy apod. Jen mě překvapuje, že se najde studio, které Andersonovi stále dává tolik peněz na jeho braky. Vždyť Pompeje mají stomilionový rozpočet, do toho je potřeba ještě započítat celkem silnou reklamu a jsme někde na částce 130 milionů dolarů. Nejspíš jediným plusem vedle ne zrovna špatné trikové stránky zůstává poměrně slušná hudba od téměř neznámého Clintona Shortera, pro kterého je to snad první takhle velká zakázka. Právě on už měl na krku hudební doprovod například ke sci-fi District 9.

Není ani překvapením, že soundtrack silně evokuje tvorbu Remote Control stejně jako trailerovou produkci. Znova se potvrzuje, jakou pohromou tento jednoduchý styl je pro filmový průmysl. Udělat vše tak, aby se člověk zalíbil masám, kterým stačí jen přímočaré řinčení a činil je hloupějším. Už v úvodní stejnojmenné skladbě „Pompeii“ jsem si říkal, zda neposlouchám něco z produkce Two steps from hell („Heart of Courage“) nebo Immediate Music. Kombinované chorály jsou líbivé a zřetelné, stejně jako melodie. Celé je to koncipované jako trajlerová hudba, čímž je bohužel skladba vytrhávaná z celkového pojetí. Shorter se to ani nesnaží nijak zakrývat. Přesto track patří k tomu nejzajímavějšímu, hlavně v závěru. Celkově jsou sbory často využívány pro dotváření a prohlubování emocí. K dispozici je několik melodií, ale zklamáním je, že se Shorter nesnaží být sám sebou, ale Zimmerem. Nebudu zabředávat do úvah, zda je to horší nebo lepší než co produkuje v posledních letech Hans, ale běžnému posluchači to nejspíš stačit bude.

Soundtrack se poslouchá celkem sám, hlavně díky průměrné délce a solidnímu odcejpání. A právě délka alba, stejně jako jednotlivých skladeb a jejich provedení, nabádá ke srovnání s hudbou pro filmové trailery. Tam je ale důvod jasný a pochopitelný. Rezignace na nějakou svou tvář taky příliš nepomáhá výslednému dojmu. Album rozhodně špatné není, má i dost silných částí (bohužel nerozpracovaných) v nějakých posledních šesti minutách. Dojmy jsou tedy spíše rozpačitě nadprůměrné, ale pochybuji, že si za pár dní nebo týdnů vůbec vzpomenu, že jsem nějaké Pompeje slyšel a to několikrát kvůli recenzi samotné. Na druhou stranu to nepovažuji za ztracený čas, takže je to nejspíš plus.

Vydavatel: Milan Records

Datum vydání: 18. února 2014

Složil: Clinton Shorter

Orchestr řídil: ---

Nahrál: ---

Formát: CD/digitálně

1.	Pompeii	2:35
2.	Slaughter	2:50
3.	Home	1:15
4.	Streets of Pompeii	1:30
5.	Revenge	1:51
6.	Enslaved	1:27
7.	My People Were Horsemen	4:16
8.	My Name Is Milo	2:03
9.	Celtic Rebellion	6:22
10.	The Mountain	1:53
11.	To The Harbour	4:09
12.	The End of the World	2:29
13.	Away from You	4:56
14.	My Gods	1:30
15.	I Won't Leave You	3:01
16.	Praying For Help	2:36

Celkový čas: 44:43

6,5/10

Read more »

12 let v řetězech (12 Years a Slave) - Hans Zimmer

12 let v řetězech patří k největším favoritům Zlaých Glóbů a následně i Oscarů. Steve McQueen natočil snímek podle autobiografie Solomona Northupa, občana Spojených států v roce 1841, který byl unesen a poté prodán do otroctví na dvanáct let. Film je v domovině nesmírně chválen novináři a kritiky, je tedy celkem jasný, že si nejspíš s Gravitací rozdělí sošky mezi sebou. Film jsem samozřejmě neviděl, k nám se dostane až příští rok, takže se zaměřím jen na hudbu, kterou má na svědomí Hans Zimmer. Bylo zajímavé sledovat, jak si poradí s otrokářskou tématikou a říkal jsem si, zda k tomuto dramatu konečně složí něco pořádného a především on sám nikoli polovina Remote Control. Ještě před spuštěním CD jsem si všiml, že byl Hans za tuto hudbu nominován na Zlatý Glóbus. Nyní už mohu napsat, že je to naprostý výsměch a hudba se veze na kvalitách samotného filmu a ne na svých.

Soundtrack má 38 minut a 21 skladeb, takže si dokážete spočítat, jak je to s délkou nahrávek. Přitom podstatnou část zabírají obyčejné ruchy, jak kovové údery bez nějaké koncepce ("Escape Sequence"), doslovné ticho ("Time Passing Sequence") nebo elektronické inferno, v pozadí opět s kovovým zvukem ("Boat Trip To New Orleans"). Zbytek výplně má na starost opakující se Solomonovo na první poslech atmosférické téma protnuté tichem s prostupujícím cellem a houslemi. Tenhle orchestrální minimalismus je u Zimmera poslední roky běžný. Jeden dva nástroje ve studiu, zbytek elektro. Pokud je potřeba orchestr, odřídí ho někdo jiný. Nesmí chybět ani houslistka Ann Marie Calhoun, která s Zimmerem pracovala už na Holmesovi, Muži z oceli nebo Osamělém jezdci. O podíl na hudbě se může přihlásit i Benjamin Wallfisch. Tyhle nominace jsou urážkou všem kvalitním skladatelům a to i z řad Remote Control.

Jde opravdu o velké zklamání vykrádající nejen Tenkou červenou linii, ale v určitých fázích i Inception. Do toho krátká délka či nezajímavá orchestrace. Osamělého jezdce jsem sice kritizoval, jenže je podstatně zajímavější než tahle krátká a opakující se nuda, kdy se experimentování se zvukem stává otravným a neposlouchatelným, jako v případě Bitevní lodi. Nominace z povinnosti. Pokud Zimmer vyhraje Oscara nebo jen Glóbus, tak by si celá akademie s novináři zasloužila vyhazov. Pokud šáhnete po čemkoli jiném od Zimmera, tak uděláte lépe.

P.S. : Album ještě nevyšlo, jen písničkové, takže originální obal přidám později. Uvidíme taky, zda vyjde i pořádné CD s hudbou a ne jen tohle "promo".

Tržby v USA :37 milionů dolarů

Tržby z USA - inflace : ---

Tržby za víkend :6,7 milionů dolarů

Tržby celosvětově : 37 milionů dolarů

Rozpočet : 20 milionů dolarů

Oscar : ---

Premiéra : 18.10. 2013

Distributor : Fox

Délka : 133 minut

Žánr : drama, historické

1. Solomon Northup (1:55)
2. Main Title (0:28)
3. Bedtime (1:35)
4. Arrival In Washington (0:24)
5. Solomon In Chains (5:03)
6. Preparing For Travel (1:00)
7. Boat Trip To New Orleans (5:14)
8. Saragota Flashback (2:12)
9. River Rafting Claps (1:05)
10. Eliza Flashback (1:45)
11. Escape Sequence (1:32)
12. Time Passing Sequence (1:32)
13. Devasted Crops (0:51)
14. Plantation Life (Part A) (0:59)
15. Plantation Life (Part B) (0:56)
16. Judge Yarney's Ball (1:10)
17. Letter Writing (0:52)
18. Solomon Burns The Letter (1:06)
19. Soap (3:38)
20. A Free Man (2:12)
21. Nothing To Forgive (3:32)

Celkový čas: 38:48

5,5/10

Read more »

Patriot (The Patriot - 2000) - John Williams

Patriot je nejspíš nejvážnější film Rolanda Emmericha a patrně patřím mezi minimum lidí, kterým se snímek opravdu líbil. Sice mám problémy s propagandistickým blábolením a těžko snáším mávání vlajkou Spojených států, ale pokud je film fajn, tak to dokážu ignorovat. Emmerich už několikrát prokázal, že i když je Němec, tak jde o největšího Američana v Hollywoodu, možná s výjimkou Michaela Baye. Jeho Pearl Harbor mě straší ještě dnes. Občas je to prostě tak okatý, že to nejde přehlížet. V Patriotovi hraje Mel Gibson osadníka Benjamina Martina z Jižní Karolíny. Svou rodinu se snaží uchránit před koloniální válkou 18. století, což potrvá do doby než mu angličané zničí domov a zabijí jednoho ze synů. Benjamin se poté změní z otce na sekáček na maso a Britové budou nuceni odtáhnout s prázdnou. V první řadě je třeba pochopit, že film nemá nic společného s realitou. Není to vyobrazení historie, ale spíše snu, což mě u tohoto národa nepřekvapuje. Takhle ten snímek beru od počátku a možná proto se mi líbí. Překvapením rozhodně je, že scénář napsal Robert Rodat (Zachraňte vojína Ryana). Docela by mě zajímalo, jak vypadal jeho scénář oproti finálnímu zpracování.

Emmerich se rozloučil s Arnoldem, jehož údajná demo nahrávka neprošla a byl nahrazen Johnem Williamsem. Oficiálně šlo o to, že se Arnoldova hudba k filmu nehodí. Můžeme si o tom myslet co chceme. Williams si našel čas a dokázal složit další, minimálně slušnou, hudbu. Co se mu na počátku vyčítalo, tak byla podobnost s Amistadem, což je pravda. A nejen to, jde spíše o výběr jeho předchozích děl, jenže to neděla aspoň takovým způsobem jako někteří jiní, jistí nejmenovaní pánové. Přesto si tím hudba zajistila předvídatelnost. Vedle filmu Amistad jsem slyšel takového Zachraňte vojína Ryana a nebo v určitých částech dokonce Ztracený svět. Hudba je romantická, hrdinská, a jak se dalo čekat, je i patriotická. Jde o klasickou Americkou instrumentaci z období 18. století. Opět je nahrávka silně vrstevnatá s primárními smyčci, kdy patriotistickou náladu doplňuje sólová flétna, trubky nebo rohy. Jde takřka o radostnou fanfáru znějící už v "The Patriot". Tenhle hlavní motiv můžeme slyšet poměrně často v obměně jako v "Ann and Gabriel", kde je hraný na harfu nebo cembalo, s jemným doplněním o flétnu.

V Patriotovi jsou přibližně čtyři hlavní motivy a několik sekundárních. Nejzajímavější téma, a nejspíš Martinovo, je ve zmiňované skladbě "The Patriot", kde hraje akustická kytara se sólovými houslemi. Ve stejné skladbě je hned druhé téma vyjadřující koloniální válku flétnou. Zde najdeme i to třetí a jde o vítězný motiv hraný na trubky v čase 3:40. Některé úseky připomínají Goldsmithovo Air Force One a strukturou s tématickým opakováním i Ztracený svět (1997). Čtvrté téma je v čase 5:26 silně připomínající Zachraňte vojína Ryana (1998). V "Tavington's Trap" můžeme slyšet nárůst nebezpečí v podobě hlavní záporné postavy. Jde o velice zajímavé akční téma s perkusními údery, žesťovými nástroji a smyčci. Tohle nejspíš Williams použil v Epizodě 1 (1999) a více rozvinul v Epizodě 3 (2005).

Patriot patří k nejlepším filmům Rolanda Emmericha i přes jeho mávání vlajkou Spojených států, která na některé může fungovat jako pověstný rudý hadr na býky ve Španělsku. Orchestr a nádherné melodie jsou přítomny, což se dalo čekat. Stejně tak skvěle funguje hudba i ve filmu, to se dalo opět čekat. Jenže John Williams odvedl takový svůj standard, kde bohužel příliš často čerpal ze svých předchozích děl. Nevím kolik přesně měl času na skládání po odvolání Arnolda, takže to beru v úvahu. Možná by bylo zajímavé poslechnout si Arnoldovu práci. Už u Godzilly měli s Emmerichem rozpory a zde to nejspíš vygradovalo. U Patriota Williams složil přesně to, co se od něho čekalo. Stržené body jsou za vybrání skladatelovi diskografie.

Tržby v USA : 113 milionů dolarů

Tržby z USA - inflace : 171 milionů dolarů

Tržby za víkend : 22 milionů dolarů

Tržby celosvětově : 215 milionů dolarů

Rozpočet : 110 milionů dolarů
Náklady na reklamu :  29,2 milionů dolarů

Oscar : 3 nominace (kamera, zvuk, hudba)

Premiéra : 28.6. 2000

Distributor : Sony

Délka : 165 minut

Žánr : drama, historický, romantický, válečný

1.	The Patriot
2.	The Family Farm
3.	To Charleston
4.	The Colonial Cause
5.	Redcoats at the Farm and the Death of Thomas
6.	Ann Recruits the Parishoners
7.	Preparing For Battle
8.	Ann and Gabriel
9.	The First Ambush and Remembering the Wilderness
10.	Tavington's Trap
11.	The Burning of the Plantation
12.	Facing the British Lines
13.	The Parish Church Aflame
14.	Susan Speaks
15.	Martin vs. Tavington
16.	Yorktown and the Return Home
17.	The Patriot Reprise

Celkový čas: 72:38

8/10

Read more »

Pýcha a předsudek (Pride and Prejudice - 2005) - filmová recenze

Vdavek chtivá matka, dětinský otec a mladá slečna, která si až příliš rychle vytváří úsudky o lidech. To vše zasazeno do anglického venkova 18. století.

Možná si ještě ze školy vzpomenete na spisovatelku Jane Austen a její nejznámější román Pýcha a předsudek (v originále: Pride & Prejudice) a pokud jste se dosud ke knize nedostali, tak toto filmové zpracování z roku 2005 věrně kopíruje myšlenku této klasiky.

Děj nás přivádí do období anglického venkova 18. století. Manželé Bennetovi mají 5 dcer a paní Bennetová by nebyla šťastnější, kdyby se jí dcery podařilo co nejvýhodněji provdat. Do karet jí hraje příjezd zámožného pana Bingleyho a jeho přítele pana Darcyho. Bingley velmi rychle najde zalíbení v nejstarší slečně Jane Bennetové. Bohužel je Bingley přesvědčen svou rodinou a svým přítelem, aby se vrátil zpět do Londýna. Mladší sestra Elizabeth neustále krouží kolem snobského Darcyho, ale brzy jí cestu zkříží okouzlující důstojník Wickham. Bohužel ani toto spojení nevyjde, jelikož Wickhama Darcy vyžene. Elizabeth si tak velmi rychle vytváří úsudek o panu Darcym, který ji nečekaně požádá o ruku a ona ho odmítá. Darcy jí pak dá dopis, ve kterém vše vysvětluje a Elizabeth je tak nucena svůj úsudek přehodnotit.

Do hlavních rolí byli obsazeni známí herci a to Keira Knightley (Piráti z Karibiku, Doktor Živago) a Matthew Macfayden (Bouřlivé výšiny, Hra o smrti). Jak Knightley, tak Macfayden se svých rolí zhostili velice věrohodně, takže kolikrát není potřeba slov a víte, jak se dotyčný cítí. V některých filmech mně osobně Knightley vadí, ale role v historických dramatech jí sedí perfektně. Macfayden není typický hezoun, ale má v sobě určité charisma a pohled pod kterým by roztála snad každá. S Knightley si sedli naprosto perfektně. 

Ve filmu se ale objevují další zvučná jména a to Rosamund Pike (Dnes neumírej, Libertin), Judi Dench (Zlaté oko, Zamilovaný Shakespeare), Brenda Blethyn (Tichý hlas, Deník Anne Frankové) a Donald Sutherland (Obchodník se smrtí, Návrat do Cold Mountain). Blethyn skvěle zahrála matku děvčat. Až tak, že mít takovou doma, tak se jdu snad oběsit.

Koho bych možná castingu vytkla je herečka, která ztvárnila postavu nezbedné sestry Lydie – Jena Malone. To, že její zjev nelahodí oku, by člověk i skousl (akorát, že si člověk ťuká na čelo, jak se s tímhle zjevem mohl Wickham spustit), ale její přehrávání bylo občas do očí bijící. A nebo jsem špatně pochopila její herecký talent, kdy bravurně ztvárnila nevychovaného spratka, který vám prostě musí lézt na nervy.

Režii měl na starost, v té době nepříliš známý, Joe Wright. Naprosto věrohodně a nadčasově se mu podařilo natočit film o vztazích mezi lidmi 18. století. Naprosto oprávněně ho tento film katapultoval mezi uznávané režiséry. Jeho Pýcha a předsudek byla čtyřikrát nominována na Oscara, dále Zlatý globus, ceny BAFTA a další. Za zhlédnutí jistě také stojí jeho další filmy: Pokání a Anna Karenina, ve kterých si hlavní ženskou roli zahrála opět Knightley.

Je zde spousta momentů co stojí za zmínění… Skvěle zvládnutá scéna, kdy Liz sedí na houpačce a kolem ní je vidět, jak ubíhá čas, či možná kýčovitě vypadající scéna, kdy Liz stojí ve větru v úžasné přírodě, na skále a přemýšlí nad Darcym. A nakonec jedna z posledních scén, kdy Darcy opětovně žádá Liz o ruku… není nic krásnějšího a romantičtějšího než východ slunce. Určitě by se daly najít i další, ale myslím, že plně postačí tento výčet.

Na scénáři pracovala Deborah Moggach. Dialogy jsou napsané chytře a nad jejich významem se kolikrát zasmějete nebo vás přinutí k slzám.

Nádherné scény jsou doplněny něžnou Marianellyho hudbou, která dokresluje tu správnou atmosféru. Prostě miluji hru na klavír, a pokud si pouštím soundtrack a zavřu oči, vracím se do scény zalité sluncem.

Samozřejmě také musím vyzdvihnout kostýmy a práci stylistů. Na místa, kde se natáčelo, bych se ráda podívala a anglická příroda mě jedním slovem učarovala.Jako čtenáři předlohy mi ani nechyběly scény ze závěru knihy, kde autorka rozvedla svůj happy end. Film skončil na správném místě a konec alespoň nebyl tak přeslazený.

Těch 127 minut co film trvá, uteče ani nevíte jak. Za tu dobu se zasmějete nad paní Bennetovou a ostrým vtipem Elizabeth, bude vás mrzet nenaplněná láska Jane a budete zuřit (a ženy vzdychat) nad panem Darcym. Ale pokud jste četli knihy Austen, víte, že film skončí, tak jak má. Wright nám zcela nenásilně podává dílo Jane Austen na stříbrném podnose a byla by velká škoda po něm „nehrábnout“. Samozřejmě je film určen především ženám, takže je potřeba, aby se přes to mužská část přenesla.

Tržby v USA : 38 milionů dolarů

Tržby z USA - inflace : ---

Tržby za víkend : 2,8 milionů dolarů

Tržby celosvětově : 121 milionů dolarů

Rozpočet : 22 - 28 milionů dolarů

Oscar :4 nominace (herečka v hlavní roli, výprava, kostýmy, hudba)

Premiéra : 11.11. 2005

Distributor : Focus Features

Délka : 126 minut

Žánr : drama, historický, romantický

+ scénář, kostýmy, hudba, herecké obsazení, dobře plynoucí romantický příběh

- Jena Malone jako Lydia

10/10

Read more »

Muž se železnou maskou (The Man in the Iron Mask - 1998) - Nick Glennie-Smith

Po Titanicu byl DiCaprio velice žádaný, jenže mohl klidně následovat stopy takového Marka Hamilla a dalších, co se proslavili jednou rolí a poté upadli do zapomnění. Leo měl štěstí, že ho vytáhl Spielberg a především Scorsese. Jedna z těch rolí, co naznačovala jeho úpadek, byla nepříliš dobře přijata filmová verze románu Alexandrea Dumase, Muž se železnou maskou. Jde o závěrečnou část tří mušketýrů. Francouzský král Ludvíka XIV. sedí na trůnu a bohatí žijí na úkor chudých. Po dobytí Bastilly objeví revolucionáři vězně se železnou maskou na obličeji. Zjistí se, že jde o královo uvězněné dvojče, aby si nemohlo nárokovat trůn. Snímek byl kritikou rozcupován a mám pocit, že obdržel i Zlatou malinu. Nepomohlo tedy ani hvězdné obsazení. Celý si ho vzal na starost Randall Wallace, od režie, přes produkci, až po scénář. Je to ten Wallace, který získal mnohá uznání za scénář ke Statečnému srdci.

Wallace se s hudbou obrátil na Remote Control, kde získal Glennie-Smithe, se kterým později spolupracoval na Údolí stínu (We Were Soldiers). Rozhodně šlo o velké překvapení, už kvůli tomu, že by málokdo čekal od tohoto skladatele dobové album. Po Skále to obočí bylo tuplem zvednuté. Moderní zvuk do této klasiky? Ehm... Hned úvodní, primární téma, "Surrounded" vám dá slušnou nakládačku, protože předznamenává, co vás na albu čeká. Když jsem v recenzi na Mission: Impossible 2 psal, že Zimmer tam strčil to, co mu zbylo z Gladiátora, tak tady to platí tuplem. Glennie-Smithe na soundtrack hodil vše, co jemu a Zimmerovi zůstalo ze Skály a dost možná i přímo z ní. To vykrádání je tak nehorázný a je jen štěstí, že jde o materiál z Remote, protože by měli na krku asi další soudní tahanice. Vedle toho můžeme slyšet i něco ze Lvího krále. V 90. letech to procházelo jen kvůli oblíbenosti hrdinského soundtracku ke Krvavému přílivu a Skále, což fanoušci přesně vyžadovali. Občas se sice Nick pokusí o nějakou barokní hudbu, jenže poměrně špatně a do celého konceptu to příliš nezapadá.

Závěr u "All for One" s irskou flétnou vám akorát potvrdí, jak moc je tahle hudba zbytečná. Opět totožná struktura jako ve Skále. Kdo má Skálu doma, tak je poslech naprostou ztrátou času. Syntetika v baroku může i dnes někoho slušně dráždit. I když je vše melodické, jednoduché (líbivé) a na první poslech krásné, tak je tu pořád originál z roku 1996. Možná jsem přísný, ale jinak to asi nejde. Dokud tohle budou lidi podporovat a kupovat, tak se těžko něco změní. Zimmer tohle dělá roky a většina z těch jeho podřízených se tomu taky učí. Pokud něco chcete od Glennie-Smithe, tak doporučuji skvělý soundtrack k We Were Soldiers.

Tržby v USA : 57 milionů dolarů

Tržby z USA - inflace : 99 milionů dolarů

Tržby za víkend : 17 milionů dolarů

Tržby celosvětově : 183 milionů dolarů

Rozpočet : 35 milionů dolarů

Oscar : ---

Premiéra : 13.3. 1998

Distributor : MGM

Délka : 132 minut

Žánr : akční, drama, historický, dobrodružný, romantický

1.	Surrounded	3:48
2.	Heart Of A King	3:19
3.	The Pig Chase	3:28
4.	The Ascension	0:50
5.	King For A King	6:21
6.	The Moon Beckons	2:15
7.	The Masked Ball	1:28
8.	A Taste Of Something	3:58
9.	Kissy Kissie	2:08
10.	Training To Be King	1:38
11.	The Rose	2:20
12.	All Will Be Well	1:07
13.	All For One	4:40
14.	Greatest Mystery Of Life	1:48
15.	Raoul And Christine	1:51
16.	It Is A Trap	2:46
17.	Angry Athos	1:55
18.	Raouls Letter	1:01
19.	The Palace	0:27
20.	Raouls Death	1:32
21.	The Queen Approaches	1:52

Celkový čas: 50:34

5,5/10

Read more »

Černá smrt (Black Death) - Christian Henson

Herec Sean Bean si po Troje opět střihl roli v historickém filmu, tentokrát je to Černá smrt Christophera Smithe, nemluvě o jeho zkušenostech s fantasy žánrem. V Černé smrti nám ukáže, že středověk nebyla procházka růžovou zahradou a ne nadarmo se mu říkalo temný. Roku 1348 v Anglii řádí mor a přijde se na to, že jedna vesnice zůstala nezasažena. Mluví se o nekromantovi, co probouzí mrtvé. V klášteře žije mladý Osmund, jenž se stane průvodcem Ulrica a jeho vojáků, kteří se vydají právě do oné vesnice zjistit, co je pravdy na nekromantovi. Osmunda čeká osudová zkouška a je otázkou, zda v ní uspěje a nebo přijde o svou duši. Fanatismus v každé podobě dokáže stáhnout takřka kohokoli, i na pohled slušného člověka. Nemusí se to zdát, ale Černá smrt je skutečně temný film. Sice bych se vyhnul škatulce horor, jak je někde uváděn, jenže temný ve svém jádru rozhodně je. Nejenom proto, jak je vše špinavé ve spojení s naturalistickým vyobrazením násilí, ale především díky depresivnímu vyústění celé zápletky.

Christian Henson je pro většinu posluchačů nejspíš neznámý, jenže právě díky Černé smrti by si ho někteří mohli do budoucna zapamatovat. Na soundtracku použil moderní postupy, které paradoxně vytváří naprosto reálnou dobovou atmosféru. Těžko si představit, že takového zvuku dosáhl například s využitím kytary s neobvyklou technikou. Do toho si přičtěme klášterní hlasy (RSVP Voices, sólový hlas Dot Allison), výrazné housle (Jess Murphy), tubu (Owen Slade) nebo hluboké violoncello (Richard Hardwood). Hudba se nahrávala a mixovala v Air Lyndhurst Hall v Londýně. Od začátku počítejte s pomalou hudbou. Ani v jedné skladbě nenajdete nějakou strhující část. Vše plyne pomalu v depresivním zvuku. Na tohle album je potřeba mít náladu, bez toho to jinak nejde a váš názor může být tudíž zkreslený. Až uslyšíte pod kůži zařezávající a smutnou "Lovers", tak pochopíte, co myslím tím smutkem a depresí. Téma vyjadřuje milostný vztah mezi Osmundem a Averill, čímž se stává na soundtracku zároveň tím osudovým a nejvýraznějším.

Hensonovi se podařilo vytvořit skutečně originální hudební doprovod. Řídké zastoupení motivů vyvažuje temnota, určitá krása, podmanivost, tajemství a originalita, i když "Word" mi dalo vzpomenout na Howardovu Vesnici. Stejně jako film si i hudba zaslouží vaší pozornost. Hloubka a naléhavost tomu rozhodně nechybí. Historické drama s prvky thrilleru a mystéria má dalšího černého koně. Film mám rád pro jeho tíživou atmosféru, to samé se dá napsat o soundtracku, který přesně splňuje potřeby vyprávění i samostatného poslechu. Uvidím, co Henson vymyslí u čtvrtého Assassin's Creed.

Tržby v USA : 23 tisíc dolarů

Tržby z USA - inflace : ---

Tržby za víkend : 6,6 tisíc dolarů

Tržby celosvětově : 265 tisíc dolarů

Rozpočet : ---

Oscar : ---

Premiéra :11.3.2011

Distributor :Magnolia

Délka : 97 minut 

Žánr : drama, historický, thriller, mysteriózní

1.	Pestilence	03:03
2.	Lovers	02:19
3.	Flaggelants	01:46
4.	Marsh	02:32
5.	Mercy	03:52
6.	Banquet	02:01
7.	France	01:23
8.	Word	01:24
9.	Departure	01:51
10.	Brotherhood	02:09
11.	Fireside	01:34
12.	Necromancer	01:34
13.	Company	02:42
14.	Averil	01:13
15.	Dalywag	02:36
16.	Reunion	01:49
17.	Ulrich	04:44
18.	Flight	02:40
19.	Osmund	03:48
20.	Epilogue	02:32
21.	End	02:51

Celkový čas: 50:23

8/10

Read more »

Bídníci (Les Miserables - 1998) - Basil Poledouris

Slavný román Victora Huga, Bídníci, byl nesčetněkrát převeden na filmové plátno. Naposledy jsme si mohli vychutnat osudy galejníka a poté váženého starosty Jeana Valjeana v roce 2012. Já se ale podívám na verzi z roku 1998 s hereckou extratřídou v podobě Liama Neesona nebo Geoffreyho Rushe. Děj se odehrává během napětí ve francouzské společnosti a směřování k další revoluci. Jean Valjean (Neeson) pracoval dvacet let v galejích za krádež chleba. Po propuštění sledujeme zlomeného člověka, který je opět nucen krást. Tentokrát se o krádež pokusí v kostele, ale laskavost starého biskupa mu ukáže ten správný směr. Postupně se stane oblíbeným starostou malého, ale prosperujícího městečka Vigau. Komplikace přicházejí až s příchodem nového komisaře (Rush), který ve starostovi pozná Jeana vydávajícího se za někoho jiného. Valjean je donucen uprchnout do Paříže i s nevlastní dcerou, o kterou slíbil se postarat. Doženou ho hříchy minulosti a nebo přijde vykoupení?

Hudbu pro tuhle verzi Bídníku měl původně skládat Gabriel Yared (Anglický pacient). Nakonec to bylo zamítnuto a ke spolupráci byl přizván Basil Poledouris, který už měl v té době na kontě některé legendární soundtracky. Výběr byl překvapivý už z toho hlediska, že Poledouris snad nikdy nemusel řešit skládání k takovémuhle filmu. Musel částečně opustit svůj styl a více se zaměřil na vrstevnaté smyčce v klidnějším pojetí. Jeho hudba přímo předkládá osudovost celého příběhu. Celá nahrávka je nasycena rezonující harmonií. Neumím si představit, že by někdo nebyl zasažen žalem zdůrazněným tóny zoufalství. Poledouris jen málokdy úplně odkryje svá témata, nechává posluchače samotného pátrat. Když je ale rozehraje, jako v případě "Theme from Les Misérables" nebo až hrdinskou "The Barricades", tak to těžko někoho nechá chladného. Téma pro Javerta by se dalo interpretovat jako nebezpečí a působí zlověstně. V opozici mu stojí lyrický motiv na harfu a flétnu pro nevlastní dceru Cosett.

Nečekejte klasického Basila. Na rozdíl od Conana se tu drží správně při zemi a rozehrává emocionální výpověď každé postavy Hugova románu. Asi bude dost těch, kterým bude hudba připadat nudná, především těm, kteří jsou zvyklí na klasickou Basilovu prezentaci. Zde je potřeba si nechat vše rozležet v hlavě. Na druhou stranu, pro někoho bude soundtrack zase určen k uklidňujícímu poslechu s bolestným dopadem. K dispozici je původní OST z roku 1998 od Hollywood Records. Tomu se pokud možno vyhněte. Obsahuje jen čtyři skladby rozdělené do 49 minut. Na albu jsou přitom uvedeny s mnohem větší délkou než je ta reálná. Až v roce 2001 vyšlo OST, které za to stojí se 70 minutami. Les Miserables je jedno z nejlepších děl Basila Poledourise, i když nemá mezi posluchači tak jasnou pozici jako Conan. Pro lepší zážitek a účinek doporučuji nejdříve shlédnout film.

Tržby v USA : 14 milionů dolarů

Tržby z USA - inflace : 25 milionů dolarů

Tržby za víkend : 5 milionů dolarů

Tržby celosvětově : ---

Rozpočet :  milionů dolarů

Oscar :---

Premiéra : 1.5. 1998

Distributor : Sony

Délka : 134 minut 

Žánr : drama, historický

1. Theme from Les Misérables (2:44) 2. The Quarry (0:51) 3. The Bishop (1:32) 4. Javert (1:21) 5. Valjean's Journey (2:30) 6. Fantine Sells Her Hair (0:41) 7. Javert Suspects (1:37) 8. Javert Rides to Paris (0:56) 9. Caring for Fantine (1:28) 10. Breakfast (1:10) 11. Valjean's Promise (1:33) 12. Valjean's Confession (3:12) 13. The Death of Fantine (4:33) 14. Flight from Vigau (2:16) 15. Valjean and Cosette (1:23) 16. Paris (1:48) 17. Marius Follows Cosette (1:13)

18. Thinking of Marius (1:11) 19. Outside (3:15) 20. Marius and Cosette (0:53) 21. Javert's Visit (1:11) 22. Javert is Too Late (1:06) 23. Cosette's Farewell (1:35) 24. Funeral Attack (1:12) 25. The Barricades (1:59) 26. Valjean Saves Marius (3:03) 27. Farewell (2:13) 28. Javert's Suicide (3:12) 29. End Title (4:21) Bonus Tracks: 30. Les Misérables (Suite) (11:12) 31. Revolution Time (2:51) 32. The Barricades (Alternate) (1:55)

Celkový čas: 71:57

9/10

Read more »

Mumie (The Mummy - 1999) - Jerry Goldsmith

Studio Universal má v zásobě slušnou sbírku monster. Frankenstein, vlčí muž nebo mumie, to vše spadá pod práva Universalu. Poslední zmiňované monstrum dostal na starost Stephen Sommers a dodnes se dá říci, že jde o jeden z jeho nejlepších filmů, dost možná ten nejlepší. Pak mu nějak ruplo v kouli a začal točit různé magořiny, především takové, kde bylo vše komplet zahlcené počítači. „Videohry“ typu druhé Mumie nebo Van Helsinga někomu svědčit mohly, ale mně rozhodně ne. Tyhle dva filmy jsou na tom ale ještě dobře oproti snímku G. I. Joe. S lehkou nostalgií se tedy můžeme vrátit do roku 1999, kdy spatřila světlo světa Mumie s Brandonem Fraserem a Rachel Weisz. Diváci už od konce 80. let chtěli dalšího Indiana Jonese, ale Spielberg s Lucasem na to příliš neslyšeli. Tuhle dobrodružnou mezeru se právě podařilo zaplnit Mumii, aspoň částečně. Sice to nebyl Indiana, ale podívaná to byla více než slušná. Kombinace povedených triků, sympatických herců, dobrodružné výpravy za pokladem a charismatického padoucha měla něco do sebe a snímku to zajistilo vynikající výsledky v kinech. Samozřejmě, kdo hledá inteligentní zábavu, tak by měl změnit lokál. Tohle je popcorn se vším všudy a na nic víc si to nehraje. Brandon Fraser se snaží dovést expedici do bájného egyptského města Hamunaptry. Omylem se jim povede probudit mumii, takže jsou nuceni, pro záchranu svých životů, vrátit ji zpět. Nejde o nic složitého. Vše je podřízeno jen dobrodružné výpravě a hercům.

Sice se píše, že jde o horor, ale film má do něho opravdu daleko a hudba Jerryho Goldsmithe je na tom podobně. Sice k němu má mnohem blíže než díl druhý, který už je „jen“ bombastický (hudba), ale horor to skutečně není a ani po kvalitativní stránce. Pokud budete k soundtracku přistupovat jako k hororu, tak budete překvapeni a nejspíš zklamáni. Hudba se pohybuje někde mezi dávným dobrodružstvím a romantickou nostalgií oné doby. Není pochyb o tom, že rok 1999 byl posledním velkým rokem tohoto veterána (Vikingové, The Haunting). Sice si žádný z těchto filmů nezaslouží nějakou větší zmínku v historii, tak hudba má svá kvalitativní měřítka, o tom není pochyb. Soundtrack bych hodnotil i výše, kdyby tu nebyl Silvestri s perfektním druhým dílem, který je, co do velkoleposti, obdivuhodným dílem. Mumie hodně čerpá z perkusního rytmu jako v „Night Boarders“. Říkal jsem si, co mi ta skladba jen připomíná a ano, Legendu o Mulan (1998). Pusťte si skladbu „The Hunts Attack“  z Mulan a hned vás to klepne přes uši. Jde takřka o identické části.

Soundtrack má přibližně čtyři motivy. Jeden z nich patří Imhotepovi, kdy je prvně pořádně rozpoznatelný ve druhé, sborově zlověstné, skladbě „The Sarcophagus“ podpořené dechovými nástroji. Tento motiv je jinak zase rozpracován „My Favourite Plague“, kde můžeme slyšet i část z „Mulan“. Stejně tak je dominantním tématem v „Crowd Control“. Dalším motivem je to hrdinské. Goldsmith ho bohužel nechá plně rozeznít až v závěrečné „The Sand Volcano“, kde máme i další motiv pro romantiku starověkého Egypta. Závěrečné téma je milostné a vykresluje lásku mezi Imhotepem a jeho milenkou. Goldsmith si zde na albu občas pomůže syntetikou pro navození exotiky. Sborové prvky jsou na vynikající úrovni, což se dalo čekat, i když ne v takhle výrazném zastoupení. Na to, že se Goldsmith netajil tím, jak moc nemá Mumii rád, tak opět odvedl dobrou práci. Škoda podobnosti s Vikingy a hlavně s Mulan nebo přílišné opakování se. Někomu se to bude zdát až otravné. Soundtrack by byl v hodnocení výš nebýt i Silvestriho a jeho Mumie se vrací. Ta exceluje. Tohle je Jerry v čisté podobě.

Tržby v USA : 155 milionů dolarů

Tržby z USA - inflace : 250 milionů dolarů

Tržby za víkend : 43 milionů dolarů

Tržby celosvětově : 416 milionů dolarů

Rozpočet : 80 milionů dolarů

Oscar : 1 nominace (zvuk)

Premiéra :7.5.1999

Distributor : Universal

Délka : 124 minut 

Žánr : akční, dobrodružný, romantický, komedie, horor

1. Imhotep (4:19) 2. The Sarcophagus (2:17) 3. Tauger Attack (2:21) 4. Giza Port (2:03) 5. Night Boarders (4:06) 6. The Caravan (2:52) 7. Camel Race (3:26) 8. The Crypt (2:26)

9. Mumia Attack (2:17) 10. Discoveries (3:41) 11. My Favourite Plague (3:59) 12. Crowd Control (3:12) 13. Rebirth (8:33) 14. The Mummy (6:19) 15. The Sand Volcano (5:40)

Celkový čas: 57:40

7,5/10

Read more »